Navraty 2

Moje kaficko je jen obarvena vodicka s troskou mlicka. Kaficko vypiju, salatek snim, s trickem obracenym naruby se pochlubim. Koukam z okna kavarny, jak lide spechaji. Objednam si zakusek a tise si ho snim. Chvilku jeste posedim. Potom zaplatim utratu, strcim penize do kapsy, odejdu z kavarny a jdu se podivat na racky u blizke Vltavy. "Ahoj Pepo! Co tady delas? Ja myslela, ze jsi v Americe. Take ti to neda? Kam spechas, ze se ani nezastavis? Ty utikas?" Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2009

Nechci

Nechci byt ledni medvedici. Z helikoptery by nataceli, jak chodim na rande - i nas svatebni den. A pak by cihali u jeskyne, az me mlade vystrci cenich ven. Nechci byt clovecici chycenou v pasti mezilidskych vztahu, kde jenom mohu rici ehm, ehm, ehm, nebo mlcet a potichu, jako strom v zime, si k nebi trcet. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Svatby

Cmelaci se zeni, cmelacice se vdavaji zrovna dnes. Koukam se na ne z posledniho patra panelaku. Hluboko pod nami kvetou svatebni kytice bilych planych hrusni. Jeden cmelak vzletl az k memu oknu rici, ze dnes je jeho svatebni den. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Cerny stin (detektivka)

Bydlim v poslednim patre vezaku pro chude. Nedostavam ucty za vodu, elektrinu, odpadky, kanalizaci. Ty dostava Sprava Budov. Za to mam prekrasnou vyhlidku na mesto, ted zasnezene, hlavni silnici, radnici s hodinami, ktere v noci sviti, a vezenim. Kolem vezeni je vysoka zed. "Videla jsi nekoho prelezat?" "Ne, ale ja nesedim cely den u okna." Take jsem nevidela nikoho veset. Myslim, ze se to u nas nedela. Muzu se zeptat. Casto nad nami letaly helikoptery. Mavala jsem jim z okna. Maji dulezitejsi praci nez mavat zpet. Odletaly k nemocnici. Ve vezi s hodinami bydli kavky. Kdyz jsou v noci vyrusene, letaji kolem hodin a krici. Vidim jejich rozcilene stiny. Kdyz jdu ven, nechavam rozsvicenou velikou stolni lampu, takze se vecer vracim ke kocourovi a ke svetlu. Vecer se vracim sama domu. Je hezky zimni vecer se zbytky odklizeneho snehu po stranach silnice a chodniku a na strani k radnici. Podivam se do oken sveho bytu. Na radnici krici kavky. Vidim rozsvicenou lampu v prostrednim okne. V pravem okne stoji cerny stin a nehybe se. Vypada jako lidsky terc na strelnici. Stin tam stale je, kdyz se blizim k domu a nemohu ho videt. V pradelne je tma, sviti jenom televize. U televize sedi stara zena v rozcuchane paruce, oprena o nakupni vozik a diva se na cernobily film. U vytahu potkam muze s nohou v sadre. "Videla jsem v okne sveho bytu stin, ktery mne pozoroval, jak se vracim domu." Dojela jsem domu, odemkla byt, prohledla vsechny kouty. Nikdo tam nebyl. Kocour byl schovany. Vzdycky se schovava, protoze se boji lidi. Nechtela jsem byt v byte sama, tak jsem sla prat pradlo. Stara zena v paruce zebracky se stale divala na televizi. "Nebude vam vadit, kdyz rozsvitim?" Necekala jsem na odpoved. Jeji oci jsem citila v zadech. Pri odchodu jsem zhasla. Po vecerech se mi zda, ze vidim cerny lidsky terc a z okna radnicni veze se do nej strefuje strelec. Staci jednou. Zhasinam svetlo, kdyz jdu do koupelny. Druhy den jsem potkala souseda s nohou v sadre. "Bal jsem se o tebe. Chtel jsem te navstivit, ale nevedel jsem, v jakem patre bydlis." "Nikdo tam nebyl. Jenom kocour byl schovany. Zabarikadovala jsem se na noc." "Chybi ti neco?" "Ne, nechybi." Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Berany, berany

Berany, berany duc, kocour me duca do cela, do ruky, kam se da. Kocoure nejsi koza, narostou ti ruzky. Kocour dal duca - jinak neda. Musite do Jiznich Cech, tam berani bucaji. Neducaji, bucaji. Takhle: Berany, berany buc. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Sourej se

Sourej se, jde ti o zivot. No, tak se sourej. Pridej! Vzdyt to jde. Kracej! Rychle chod! Pridej! Za mnou pojd! Nic se neboj. Ja vim, ze drzis krok. Pobez! Pomalu se rozbihej. Zkus indiansky beh. Bloky domu obihej. Do schodu a ze schodu pospichej. Vidis, ze to jde. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/19/2012

Kocour a hasici

Zrzavy kocour ma slabost pro hasice. Pokazde, kdyz slysi sirenu na blizke hasicarne, leti k oknu, vyskoci na pradelnik a kouka. Ma to dobre nacasovane. Sotva vyskoci, z hasicarny uz vyjizdi cerveny vuz. Kocour kouka az vuz prejede. Vcera byl pruvod hasicskych vozu, a samozrejme, kocour koukal. Tak nas napadlo, ze by se kocour dobre vyjimal na hasicskem voze s cervenou helmou na hlave. Jenomze kocour se boji, tak by hasicem byt nemohl, ale kouka se na ne s velikym zajmem. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Genius

ke slave dokopany genius oslavovany genius bez moralnich zabran Monstrum pocitacove monstrum po zadech slapajici monstrum rostouci monstrum bolesti ricici Ja mela jenom jednu lasku Jakou lasku? Copak nevidis, jak svadel jednu po druhe? Monstrum oslavovane Zeme postavena na emigrantech kde emigranti z neznalosti prava klopytaji a uci se neco noveho kazdy den Genius trilety a stale rostouci Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Bile zvonky

Kdyz jsem odchazela ze zamestnani, dala mi jedna pani tri orisky plne seminek teto kytky. Kytce rikali svatebni zvonky, protoze velike bile kvety kvetly jenom dvacet ctyri hodin. Pani bydlela ve vezaku pro stare lidi s nizkym prijmem. Pestovali na zahrade kvetiny a dreveny plot byl obrostly svatebnimi zvony. Duchodci se rano divali z oken, pocitali kvetouci zvony a cisla hlasili: dnes jich je ctyricet sedm. Zitra jich bylo ctyricet pet nebo padesat. Duchodci se na pocitani tesili a kvety omamne vonely. Jeden orisek jsem dala kolegyni. Vypadala na to, ze se chce moc vdat. Dalsi orisek jsem si s sebou vezla do maleho mestecka v Texasu, a protoze bylo jaro, tak jsem seminka zasadila do ctverecku hliny vedle dveri a pilne zalevala. Behem dvou mesicu vedle dveri vyrostly velike rostliny s temne zelenymi listy a keriky se obsypaly poupaty. Netrpelive jsem cekala az rozkvetou. Pripadala jsem si jako duchodci z mestecka v Pennsylvanii. Kazde rano jsem pocitala: pet, sedm. Vypadalo to, ze se rostlina v Texasu dobre ujala. Sousedka pres ulici si to myslela take, protoze jsem do ni vrazila, kdyz jsem vychazela ze dveri. "Jsem vase sousedka." Vsechny orisky zmizely az na jeden, ktery jsem dala studence s poznamkou, ze se do roka vda. "Dam ho do lednicky", slibila. Vsechny orisky pro popelku zmizely, zato sousedka pres ulici jich mela plny zahon, ktery se vucihledne rozrustal. Nasledovala dalsi zahrada plna svatebnich zvonku, a dalsi, a dalsi. Jenom ja nemela nic. Za nekolik mesicu se majitele bilych zvonu zacali po mne divne divat, kdyz sekali prudce se rozrustajici zahony. Svatebni zvony prestaly byt zadouci a staly se nevitanym plevelem. "Tak se tu asi nevdam", pomyslela jsem si. Kerik kvetoucich svatebnich zvonu jsem objevila v mestecku vzdalnem osmdesat mil. Snad tam seminka odnesli ptaci. Kerik rostl ve spare v chodniku a byl obsypan bilymi kvety a orisky plnymi seminek. Par jsem jich utrhla, odvezla domu a zasadila pod okny. Kvetiny se dobre ujaly, hezky rostly a ja se tesila na bile, omamne vonici zvony. Zvony se zase nekonaly, protoze vedeni komplexu, ve kterem jsem bydlela, je nechalo neuprosne posekat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Bila vrana

Cerny muz pod bicem otrokare zil a jedna vrana, co tu krakala s nama. Cerny muz stale zije, bila vrana porad kraka. Dal uz se to nerymuje. Venku se nam smraka. Bila vrana kraka sama. Venku je tma cerna. Vrana sedi na vrbe a strasi ji v kotrbe. Neni v tom sama. Lita v jednom hejnu. Vrano, ty se neschovas, mezi cernymi vranami se zvlast vyjimas. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Zvedava helikoptera

Jedna mala zvedava helikoptera mi kazdy vecer do okna cumi. Ma jenom jeden jediny reflektor a ten mi sviti do oken. Je tma. Tak si svitim take. Svitime obe dve. Jak se mas, helikoptero? Kam letis? Uz je pozde. Jdi spat do sveho pelisku pod kopcem. Ja budu jeste chvilku svitit. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Kapri z Michiganskeho jezera

Kapri jsou postrachem jezera. Takovy kapr je pekny mizera. Velky jako klada zere vsechno po tuctech. Nic neni v ceste. Kapr si to do rek miri. Vyzere vsechno: ryby, raky, rybi poter a zaby taky. Kupte kapry. Zabalime, naporcujem', prosolime. Kapr z Michiganskeho jezera do Cech miri zapakovany v konzervach v rajcatove a horcicove omacce. V kyselem nalevu prolozeny cibuli. Jezerni kapr, veliky jako klada postrachem je jezera. Je to pekny mizera. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Zvedava helikoptera 2

Helikoptera se chtela podivat na ohnostroj. Sedela mezi stromy, ktere ji branily ve vyhledu, a tak vyletela do vzduchu, az uvidela nadherne barevne hvezdy, kola, zlaty dest. Zeme oslavovala narozeniny. Helikoptere se to tak libilo, ze se musela podivat blize. Tak letela, aby se podivala zblizka. Barevna svetla ji oslnovala, ale vsechno bylo tak nadherne a barevne, ze je chtela videt uplne zblizka. Zvlast se ji libily cervene, zlate a potom jeste zelene rachejtle. Byla uz uplne blizoucko. Byla tak blizko, ze ji jedna z rachejtli popalila brisko. To bolelo a tak se snesla k zemi. "Je, helikoptera", kricely deti. Ohnostroj vsak pokracoval a na helikopteru kazdy zapomnel. Ta sedela tise v trave a chladila si popalene brisko. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Spanile jizdy

Roznasime mirova poselstvi chrastice zbranemi. Stveme Pepika proti Honzovi. Proc? Rika se tomu politika. Chceme vic. Proc? Chceme vsechno. Proc? Babicka nam rekla: "Muzete snist jenom jeden obed." Nemeli jsme odpoved. Po strane jsme reptali: "Kdyz my chceme dobre obedvat kazdy den." Moje boty z toulaveho telete mne nesly dal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Kocici hlava

Jedna kocici hlava, ktera se vejde tak akorat do dlane. Studeny cenich a jedno kocici mnau. Dve oci jako talire, usi trojuhelniky a naramne dlouhe vousy vydaji za jedno nou. Ocas neni spokojen, druhy konec sebou tazave cukne ou? Z kuchyne se ozve otevirani konzervy. Ctyri tlapky bezi. Oui. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Tohle uz prechazi vsechny meze

Chtela jsem poslat vanocni prani jedne spratelene rodine. Nejdriv jsem musela najit adresu, protoze jsem vedela, ze se prestehovali a nevzali si svuj domaci telefon s sebou, abych zavolala a zeptala se: "Kde ted bydlite?" Lide mi obcas strci do ruky svou navtivenku a ja ji nekam zasantrocim. Nejdriv jsem prohledala kosicek s navstivenkami. Mam tam navstivenky, ktere sbiram jako rarity, protoze se do tech mist uz asi znovu nepodivam. Vybavuji vzpominky: horke leto, pochodujeme po prasne ceste do darkoveho obchodu a nakup obrovske vanocni koule pro jednu babicku ... V kosicku hledana navstivenka nebyla. Mozna adresar? Ale adresar je preplneny a znamenalo by listovat stranku po strance a cekat az neco vypadne ... Navic uz nebyl dlouho doplnovany. Takze neni up-to-date, jak bychom rekli. Ten si necham az nakonec. Asi pred pul rokem jsem zamenila velikou, osklivou a odrenou zelenou tasku za darovanou zlutou kabelku prumerne velikosti. Ono se tomu da rikat kabelka, i kdyz byla uz tak nacpana, ze jsem z ni musela vyhodit vonavku, protoze se tam uz nevesla. Jeste by se mi tam rozbila, a co potom? Hrabla jsem do male tasticky, prolistovala nekolik navstivenek - a objevila tu pravou. Ted jeste pod stul, protoze se tam vali nejaky papir, ktery tam nepatri. Co kdyby byl dulezity? Svest boj se zidli, ktera se koleckem zasekla pod podlozku a nedalo se s ni pohnout. Vytahnout kolecko, odsunout zidli - a ted uz muzu ke stolu. Zpod stolu vylovit dve prazdne nakupni kabely. Moment: v jedne je lahvicka se sladkym hrachovym bakterialnim sprejem, ktery jsem koupila pro dceru, kdyz jsme byli nakupovat ve Filadelfii. Kdy to bylo? V zari. Lahvicka bude pro ni vhodny darek k Vanocum. Nevidela jsem ji od doby, kdy zacala pracovat. Treba se kolem svatku ukaze. Na stole vytahnout krabici s lonskymi, predlonskymi a prepredlonskymi nepouzitymi vanocnimi pranimi. Najit a vytahnout to spravne s vhodnou obalkou. A ted uz si mohu sednout ke stolu, loknout si zbytku studene kavy - a zacit psat vanocni pohled. Kolik ze mi to zabralo casu? Ani se neptejte. Vim, ze jsem neporadna. Pry abych si udelala system? Ja prece mam system. Nasla jsem navstivenku napodruhe. Me trapeni jeste neni u konce. Prohledavam pohledy, a ted uz jsem si vzpomnela, proc je skladuji. Nemam k nim odpovidajici obalky a obalky, ktere jsem koupila, jsou bile, to znamena, ze neladi s barvou prani. Nastesti jsou dost velike, ze se v nich ztrati i jedno detske prani, ktere posilam rodine skladajici se ze dvou dospelych jedincu, ale s narustajicim vekem se zase priblizujeme do detskych let, tak mi to snad projde. Ted jeste napsat adresu. Kam jsem zase zalozila navstivenku? Navstivenku jsem mezitim uklidila zpatky do tasticky a tasticku ulozila zpet do kabelky. Napsat adresu, a vedle znovu ulozene tasticky na mne vykukuje blocek baseballovych postovnich znamek. Napsat prani. Uklidit kabelku a krabici az k dalsimu dni hledani, kdy budu zase chtit poslat vanocni prani. "Preji Vam Vanoce naplnene Vasimi oblibenymi vanocnimi darky." Nevim, proc mam na blogu porad nejakeho Nemce. Ledaze by to byl nas byvaly profesor, ktery je ted Nemec ceskeho puvodu. Tak mu take preji Vanoce plne miru a pohody. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/12/2012

Kunky

Nevidela jsi kunky? Zpivaji u tunky. Ve vode mesic leskne se. Pojd se mnou, neboj se. Po zabickach zeme slehne se. Zabicky i zaby kazdy na rad. K snidani, k obedu si zabu chytne kazdy cap. Zabicku, zabu s chuti spolkne had. Zabi poter chytaji deti. Hele, pulec ve vode plave. Ten je pekny. Deti pulce tyraji, ze pulec v zabu nedoroste, ani trosku nedbaji. Zaby i zabicky uz nezpivaji u tunky. Z tunky zbylo jen blato. Prejel je buldozer a clovek stromy pokacel. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/12/2012

Hole stromy

Hole stromy spi.\br Za svoji nahotu\br se nestydi.\br Neciti, kdyz\br se vetve ve vanici\br lamou.\br Zahradnici rezou\br suche vetve.\br Strom se na jare\br probudi.\br Ten se divi:\br zas uz je mne\br o neco min.\br Ozdobny ker se otrepe:\br driv me strihali jako kouli.\br Letos je ze mne krychle. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/11/2012

Starnuti

Dva uschle listy se honi ulici. Sedive koralky dnu. Smirovani se s pocitem byt nezadouci. Svoboda, vic svobody, nez jsem kdy chtela. "Dnes je malo veci, ktere mi dokazi ublizit." Znel hezky, kdyz to rekl. "Minulou nedeli jsem zahodil zbran do jezera." "Bylo zamrzle?" "Nobody nowhere" se mne netyka. Proc se tedy citim namekko? Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1990-91?

Jeskyne 2.17.3

Po prichodu vyhladovelych kocek se liska nejakou dobu neukazala. Musela jsem se starat o kozu a o kocky.\br O Vanocich jsem lezela ve spacaku v rukavicich a s cepici na hlave, a premyslela o navsteve kostela. Cesta byla neprojizdna a pesky to bylo moc daleko. Navic moje boty propoustely vodu, ne moc, ale stacilo by to k nastydnuti. Jit v holinkach vylozenych starymi novinami? Co se tyce osobni cistoty: myla a koupala jsem se v potoce, ale koncem rijna jsem od toho upustila. Davala jsem si dlouhou a horkou sprchu, a prala v pradelne, kdyz jsem byla ve meste - a to bylo jednou za mesic. Jit do kostela a sednout si do posledni lavice zaroven s cistymi a vymydlenymi lidmi, kteri prisli obleceni ve svatecnim? Myslim, ze by me do kostela vubec nepustili. Take by mne cekala predlouha cesta zpatky.\br Zdalo se mi, ze se do jeskyne vplizily vsechny kocky, tise, jedna po druhe, a sediva liska mi prisla dat dobrou noc. "Povidej mi pohadku." "O malem Jeziskovi, ktery se teto noci narodi v Meste Betleme ve staji vystlane senem, a kravy a ovecky budou staj zahrivat svym dechem?" "O trech kralich, kteri nasledovali hvezdu a prisli se poklonit budoucimu Spasiteli?" Vy zvirata jste dostala nazrat. Mezi kraliky jsem rozdelila hlavku zeli a veverkam nasypala liskove orisky. Na kamen na mytine jsem nasypala sul pro vysokou. Jenom medved nedostal nic, protoze spal. "Dnes je noc, kdy se oteviraji poklady." "Co je to poklad?" "Je to obvykle zlato a za to si muzete koupit, co chcete." "Mohu si koupit lovce, aby po mne nestrilel?" "Muzes. Ale to bys musela zaplatit hodne, protoze jak by te rozeznal od ostatnich lisek? To by nesmel strilet zadne lisky, a vy byste se premnozily, a nadelaly moc skody." "Jak najdu poklad?" "Melo by z nej tuto noc vychazet svetlo." Liska a kocky, krome cerne kocicky, vybehly z jeskyne a bezely hledat poklad. Nevidela jsem je nekolik dni.\br Piskani ve vedlejsi jeskyni zesililo, a jako kdybych slysels zenske lamentovani. Bylo v nemcine, lepe v Pennsylvania Dutch, protoze jsem skorem nicemu nerozumela. Lezlo mi tak na nervy, ze jsem zacala vyrabet brezove pistalky a pobrukovala si: Otloukej se pistalicko, nebudes-li se otloukati, budu na te zalovati cisari panu, on ti da ranu ... Po nekolika pokusech pistalky vysly dobre, a ja zacala piskat. Hluk ve vedlejsi jeskyni se ztisoval, az nakonec utichl. Za tyden se vratily ucourane a hladove kocky a s nimi liska. Jedna kocka nesla v tlame prezku od opasku. "Je to poklad?" "Ne. To je prezka od boy skautskeho opasku." "Kde jsi ji nasla?" "Za sedmi lesy a sedmi horami, ale kterym smerem, uz si nepamatuji." "Vypravej nam o meste." "Jsou tam domy, ktere tvori ulice, a lide odhrabavaji snih - a vsude jsou lide." "Proc odhrabavaji snih?" "Aby mohli chodit a jezdit auta. Oni moc nechodi, spis jezdi v autech." "Co jedi?" "Pizzu." "Co je to pizza?" "Ja vam jednu prinesu, az priste pojedu do mesta. Ale myslim, ze vam chutnat nebude. Dobrou noc." Pokracovani.

Jeskyne 2.17.2

Pred navstevou lidi z Uradu pro scitani lidu jsem videla, jak si kocicka hraje s sedivou zizalou. Nebyla to zizala, ale hadek, protoze ho zakousla, ale nesezrala. Hadku byla plna jeskyne. Vzpomnela jsem si na prislovi: Na Sv. Jiri vylezaji hadi a stiri. Asi si had udelal hnizdo primo v jeskyni, ktereho jsem si pri nedostatecnem osvetleni nevsimla, ale jak rozpoznat hadi vajicka? Kdyz jsem byla u potoka musely se kocky dostat dovnitr a vyhubily vsechny, doufam, hadky. Napocitala jsem jich ctyricet pet, kdyz jsem je nosila k mravenisti.\br S kockami, tehotnou kozou, a spicim medvedem jsem nemela moc casu premyslet nad strasidly v prostredni jeskyni.\br Zacatkem zimy, kdyz napadl snih, a ve vedlejsi jeskyni se ozyvalo protivne piskani, jsme si, lezice ve spacim pytli s kocickou na hlave, zacala vymyslet. O sedive lisce, kterou jsem nekolikrat zahledla a jejiz stopy byly ve snehu nedaleko jeskyne, nekdy blizko, nekdy se vzdalovaly a mizely v lese, a zase prichazely, a krouzily kolem jeskyne. Vzpominala jsem na ceske pohadky, jak kazdy vecer v sedm se objevi sediva liska a prostrci packu mezi vratky a dekou a preje mi dobrou noc. Lisko, znas nejakou pohadku? Znala jich moc. Vetsinou o vybranych kralicich a zajecich norach plnych malych, krehkych kralicku. Znas nejake, ktere nekonci krvave? Znala. O svatojanskych brouccich letajicich nad mytinou, uplnkovem mesici, kdy se lisci srdce naplni stestim a touhou, a lisky zapomenou na loveni, sedi v kruhu na mytine a vyji na mesic.\br Znala o chytrem, lstivem lisakovi, ktery chodil vybirat slepice farmarum v kurniku. Jak farmar uslysel kdakani vydesenych slepic, a sel s puskou ke kurniku, a jak si lisak sedl na vejce a kvokal jako slepice, az slepice samym prekvapenim zavrely zobaky, aby mohly poslouchat kvokajiciho lisaka. Jak i na slavneho lisaka doslo, a farmar si povesil jeho telo na plot farmy - ovsem bez kuze - tu prodal za slusne penize. Jak se lisky sly podivat, a jak je pohled na nahateho lisaka odpuzoval. Vypadal prilis nestydate.\br Znas ty nejakou pohadku? A tak jsem ji vypravela o ceskem neposlusnem chlapeckovi Budulinkovi, ktereho lisky odvlekly do sveho doupete, a babicce a dedeckovi, kteri s bubinkem a houslickami, sli Budulinka vysvobodit. "Vysvobodit? Jak?" Hrali na houslicky a zpivali. Lisky byly zvedave, a tak se sly podivat, a dedecek s babickou je chytili do pytle. "A co bylo dal?" "Stalo se jim to same co tvemu lstivemu lisakovi." "Lisky to nakonec vzdycky odnesou." Pokracovani.

Jeskyne 2.20

V devatenactem stoleti, kdy se kdekdo stehoval do Ameriky, pricestovaly i tri sestry. Nebyly hezke, zato byly pracovite a mely dobre proriznutou hubu. Nasly si praci. Jedna prodavala v dulni kantyne, druha pomahala na farme, a treti pracovala v tovarne. Dokud pracovaly, tak to slo. Potom jedna po druhe ztracela praci, take zestarly, a tak skoncily jako Vy. V jeskyni. Mely kozu, delaly tvaroh, prodavaly kozi mleko, jahody, boruvky a houby. Potom se prestaly objevovat. Na jare se lide sli podivat do jeskyne. Nikoho nenasli, jenom svlecene hadi kuze sustily na pisku jeskyne. A v jeskyni se ozyvalo piskani. Pry tak sestry zahanely hady. Piskanim. Nevim, jestli piskani pracuje. Sestry byly nesdilne podivinky. Pry si pro ne prijel synovec z New Jersey a odvezl si je s sebou.\br "Kocka muze bydlet s vami. Budete za ni platit pet dolaru mesicne." To jsem zvedava, jak si kocka vydela na najem. Mysi v dome nejsou. Bude se muset spokojit s mouchami a pavouky. Kocce jsem koupila krabici, pisek, misky a zradlo. "Pockej tu na mne." Zajela jsem na farmu, kde jsem koupila Masenku. "Koupite si zpatky kozu? Neni sama, jsou tri." Farmar slibil, ze si druhy den pro kozy prijede na rozcesti. Medved byl pryc. Ani jsem nevidela moc veverek a kraliku. Zacala jsem vyprazdnovat jeskyni. Vetsina veci stejne patrila na skladku. Prespala jsem posledni noc v jeskyni. Nespala jsem dobre. Slysela jsem piskani. Druhy den jsem vyklidila jeskyni a nalozila auto. Sud na vodu jsem tam nechala, aby se meli hadi kde koupat a topit.\br V obchode jsem na podzim potkala stopare: "Mam vasi pusku. Uz ji nepotrebuju." Zasli jsme pro pusku a naboje. Kdyz odchazel, rekl. "Vrsek je plny slunecnic. Prijdte se podivat." Usmala jsem se: "Co dela medved?" "Nekde beha. Chodi tam spat jenom v zime." Na vrsek jsem se nejela podivat. Lecila jsem si bolave ruce. Copyright (c) 2.1-20 Marie Neumann Pottsville, 10/27/2012 Ja si to cele vymyslila.

Jeskyne 2.19

Zahrabala jsem jamu, kterou jsem pouzivala predtim a zacala kopat novou. Ctvercovou - a do hloubky. Kopalo se snadno, je to vetsinou pisek. Rada bych mela kadibudku - s prkynkem, striskou a srdickem na dverich. Jak ji na jamu postavim, jeste nevim. Az bude jama plna, mohla bych budku presunout dal. Ale jak? Kdyz ji postavim na tramky ... Myslim, ze to vymyslim.\br Zastrelila jsem hada. Byl obrovsky. Chtela jsem ho odtahnout k mravencum, ale byl moc veliky. Mravenci si pro nej budou muset dojit sami. Kocka se ho take bala. Pokracovala jsem v kopani latriny, ale slo to pomalu. Kazdy den jsem potkavala ne jednoho, ale vicero hadu. Plavali v sudu s destovou vodou, lezli pres pesinku a plazili se po skale, a byli vubec vsude. Uz jsem nevychazela ven bez holinek. Vypadalo, ze jedine, co je drzelo v patricne vzdalenosti, bylo piskani. Kudy jsem chodila, tak jsem piskala. Rano jsem se peclive umyla v potoku, zasla si pro auto, nalozila spinave pradlo, nasedla do auta, kocka za mnou skocila dovnitr, a odjela do mesta. V holinkach. Vyzdvihla jsem si postu a koupila si kavu v Dunkin Dougnuts. V pradelne jsem otevrela postu. Dostala jsem dopis od Duchodoveho uradu. Zvysili mi penzi. Mela jsem tam take dopis od Socialnich Sluzeb. Nabizeli mi garsonku, kterou bych si mohla financne dovolit. Zasla jsem do Sluzeb. Pani mne zavezla, abych se podivala na byt. Cestou mi rekla, ze jeskyne, ve ktere bydlim, se nejmenovala Bezejmenna, ale Hadi, a vrsek ja Hadi vrsek. A co prostredni jeskyne se strasidly?\br

Jeskyne 2.18

V dubnu, hned po velke snehove bouri, se objevila dvojice, muz a zena, a protoze se blizilo nove desetileti, dvojice se zabyvala scitanim lidu. Pasla jsem venku sve male stado. Medved porad spal. "Jak dlouho tady bydlite?" "Od lonskeho leta." "A co medved? Jeste ho neulovili?" "Ne, myslim, ze ne." "Jak se jmenuje Vase jeskyne?" "Ja vlastne nevim." "My jsme ji meli pod Bezejmenna." "Ted ji muzete pojmenovat Mariina. Po mne. "A co prostredni jeskyne? Vite, ze tam strasi?" "Ne. Ted tam nestrasi." "Jak to vite?" "V zime tam neco piskalo, tak jsem zacala vyrabet pistalky z brezoveho dreva. Povedly se mi. Ted uz tam nic nepiska. Chcete si jednu koupit? Za pet dolaru." Rozdelili se se mnou o obed. Dostala jsem i jablko. Zapsali si mne a jeskyni jsme slavnostne pokrtili a zapili kavou. Nechutnala jim. Nemela jsem ani cukr ani mleko. Prestala jsem kozu dojit brzy po tom, co mela dvojcata. Kuzlata do mne ducala hlavickami z obou stran, kdyz jsem se pokousela dostat par kapek. Mleko bylo ted jejich. Do poznamky napsali: V Mariine jeskyni bydli jedna blazniva Americka Ceska s cernou kockou a kozami. Je neskodna. Dejte si pozor na medveda." Pistalky si zapsali do vydaju. Chteli si je nechat proplatit. Pozadavek zapsali jako neocekavana vydani.\br Cerna kocicka pres zimu pekne vyrostla. Rikala jsem ji Minda. Kozisek se ji lesknul jako tulenovi, protoze jsem se s ni delila o ryby. Zacala chytat mysi a nosila je do jeskyne. Mela mys k snidani, obedu nebo k veceri, podle toho, v kterou denni dobu ji ulovila. Krome mysi chytala rejsky, hrabose polni a lesni mysi. Mela zakazano chytat ptaky a denky.\br Nekolik dni po navsteve Z uradu pro scitani lidi, se objevily dve damy ze socialni pece. Nebyla jsem doma, protoze jsem chytala ryby v potoce. Medved take nebyl doma, protoze chytal o neco vys proti proudu - a kocka jakbysmet. Byla jsem z nich nejnesikovnejsi se svym klackem, provazkem a hackem. Po rybareni medved neco zabrucel a kracel pryc. Pak se dal do behu, az zmizel mezi stromy. Domyslela jsem si, ze se jde podivat na nove potomky a spocitat je. Take by mel neco donest pro jejich mamy. "Mamy?" Rozpacite se poskrabal za usima a pak priznal, ze jich bylo vic. "Ja jsem tady na ten rajon sam, a ta jedna byla moc smutna." Zbyly jsme sami dve s kockou a tremi kozami. Co budu delat s kozim stadem? Prece si je nemuzu vsechny nechat.\br Dojela jsem se podivat na skladku. Nekdo tam odlozil kaminka. Bubinek. Kaminka mela rozlamany rost, ale porad jeste mohou slouzit. Kdybych je mela minulou zimu, nemela bych dnes tak otekle ruce. Roury koupim pozdeji. Vysazela jsem slunecnicova seminka podel skal. Treba se nejaka ujmou. Bude to hezke a bude neco pro ptaky na zimu. Pokracovani.

Jeskyne 2.17

Lovecka sezona v Pennove lese zacala a muj krocan a kralik spadaji pod malou zver. To medved nevedel. Jako kdyby se po nem zeme slehla. Oblekla jsem si svou oranzovou vestu a zdrzovala se i s kozou v blizkosti jeskyne. Uvarila jsem si kavu a pochutnavala na platcich krocana s pecenymi brambory. Objevil se muj stopar, a ja mu podekovala za dary: hlavne za pusku. Zeptala jsem se ho, jestli bude chtit pusku nekdy zpatky. Mozna, odpovedel s usmevem v ocich. Rozdelila jsem se s nim o snidani. "Kdy jsi ulovila krocana?" se zeptal. "Bylo deset minut po pulnoci, kdyz se produciroval pred jeskyni. Myslela jsem si, ze je to kojot." "A co soused?" "To je stary zaletnik. Porad nekde beha." "Je tu dost medvedu. Prodlouzili loveckou sezonu ze tri dnu na tyden."\br Obavala jsem se, ze nebudu mit dost sena pro kozu a tak jsem naplnila nekolik popelnic zaludy. Jeleni je take zerou. Proc by je nemela zrat Masenka? Zajela jsem do mesta a skoupila vsechny bochniky v pekarne. Bylo jich patnact. Prinejhorsim se o stary chleba podelim s kozou. Take jsem koupila kavu.\br Zima nebyla tuha. Dojila jsem kozu, ktera zacala davat mene mleka, i kdyz jsem si myslela, ze ji vydojuji dobre. Strava u mne ji sla k duhu. Vucihledne tloustla. Nekolikrat jsem uklizela snih. Proslapala jsem si cesticku k potoku. Pokousela jsem si vyrobit luk, ale nejak se mi nepovedl. Asi jsem nevybrala spravny material. Take pokus o poradny rybarsky prut byl zalostny. Alo co, stejne berou. Zato pistalky z vrboveho prouti piskaly jedna radost.\br Stopar nemel pravdu. Uprostred zimy se objevily ctyri vyzable, vyhladovele kocky - spis kocici stiny, ktere sotva staly na nohou. Odsunula jsem deku z otvoru do jeskyne, ale odstrelily do lesa.\br Moje kocicka se nebyla schopna vyporadat se s dvema velikymi pytli kociciho zradla, ktere jsem koupila koncem leta, zvlast ne, kdyz se prikrmovala masem a rybami, ktere si sama ulovila. Odsypala jsem trochu divokym kockam na ctyri hromadky. Druhy den hromadky zmizely. Doufam, ze do zaludku kocek a ne lesnich zvirat, jejichz stopy se vyskytovaly nedaleko jeskyne. Nekolikrat jsem zahledla sedivou lisku: cumak, ostre usi, ohanku. A ovsem jsem videla jeji stopy.\br Hromadky kociciho zradla pravidelne mizely, a ja je delala vetsi a blize k jeskyni. Obcas jsem pridala kousky masa a vnitrnosti.\br Uprostred zimy se u jeskyne objevila dalsi krabice s vyuzenymi jelenimi klobasami a dobre ulezenym predkem srnce. Musely byt Vanoce. Varila jsem srnci gulas, srnci ragu, a srnci se zeleninou. Nekolik platku jsem opekala primo nad ohnem. Pri vecernim vareni se mi zdalo, ze se v lese objevilo mnoho paru oci, ktere mne sledovaly. K ohni se ovsem nepriblizily. Pouze ctyri pary oci se oddelily a vysly ven z lesa. Byly to ctyri kocky ze smetiste, ale uz ne tak zubozene. Moje kocicka, ted uz pekne veliky macek, se s nimi nekolikrat sesla.\br Jeskyne 2.17.1 Zasnezena cesta k silnici byla nesjizdna. Zastrelila jsem nekolik kraliku, a nechala nekolik dni ulezet. Pak jsem kralika povesila ns strom za zadni nohy, narizla kuzi na nohou a zacala stahovat kuzi. Slo to pomalu, ale slo to. Nakonec jsem mela kralici kuzi vcelku. Natahla jsem ji na kostru z vetvi. Kralik byl veliky, ale nas bylo sest. Kocky se brzy uzdravily natolik, ze zacaly chytat mysi. V jeskyni se zadna mys neukazala, zato kolem jeskyne jsem slapala na kostricky malych hlodavcu.\br Take jsem prisla na to, proc se koza tak spravuje. Pri dojeni jsem se opirala o jeji bok a bok me zacal kopat. "Holka, to sis vybrala dobu. Ja nevim nic o tehotnych kozach a neumim privest kuzle na svet. Budes si muset poradit sama. Doufam, ze to dobre zvladnes." Masenka to zvladla na jednicku. Mela dvojcata. Brala jsem si jenom mleko do kavy a vsechno ostatni nechavala pro kuzlata. Otekly mi ruce.\br V unoru jsem se zacala delit s veverkami o liskove orisky. Natrhala jsem jich vic, nez jsem mohla snist. Medved spal. Vloni tu byl lovec. Vystopoval medveda az sem. Lovil kusi, pry dava zviratum fer sanci. Bud se strefi nebo se nestrefi. Sliboval mi, ze se o medveda postara. Nepostaral. On se totiz tentokrat nestrefil.\br Za sucheho breznoveho dne jsem odjela do mesta do pradelny a doplnit si zasoby. Nakoupila jsem si zasobu teplych ponozek a spodniho pradla. S cerstvym mydlem, samponem a rucnikem jsem se zasla do bazenu vysprchovat. Sprchovala jsem se dlouho. Pak jsem se zastavila na poste. "Tak jak jsi preckala zimu?" "V poradku." Pokracovani.

Brdy

Kluci uz se tesi, az si privezou Cesky. Devcata jsou krev a mliko, nechat je doma by jim bylo lito. Ukazte jim velky svet, Fort Worth, Dallas, San Anton, Detroit a Chicago Washington a Scranton, vsechny velke metropole. Budete mit jejich vdek. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, 2007

Jeskyne 2.16

Za tri dny po prvnim baliku jsem nasla dalsi podlouhly balik s dvema krabickami. V baliku byla puska. Krabicky obsahovaly naboje. V baliku byl take dopis: "Jestli Ty a ta tvoje kocka, a ted uz i koza, chcete prezit zimu, nauc se rychle strilet. Vyskytuji se tu rysove, kojoti a vlci. Kocku a kotata ns smetisti nehledej. Uz nejsou." Zacala jsem strilet. Nejdrive do stromu a pak po kralicich, zajicich a divokem krocanovi. Nejak mi nevadlo, ze jsou mrtvi. Stahla jsem kralika pekne od hlavy, vykuchala a upekla nad ohnem. Ostatni mohu nechat na par dni ulezet. Privlekla jsem jeste nekolik popelnic s listim. Probrousila jsem i vzdalenejsi okoli, sbirala brusinky a vybirala vcelam med. Blum a spendliku jsem mela plno. Mela jsem vuci mame kocce a zbylym kotatum vycitky svedomi. Mela jsem je odvezt vsechny do kociciho utulku.\br Odjela jsem do mesta, prodala kozi tvaroh. Brusinky sly rychle na odbyt, protoze v obchodech mezitim podrazily a ja davala lepsi cenu. A navic moje brusinky byly cerstve a nepomackane. Potom jsem se zastavila v Kabele a nakoupila dostatek naboju a teple rukavice. Bude deset krabicek stacit? Zasla jsem na postu a na prohliku k lekarce. Vysvetlila jsem ji situaci. Uz mi nerikala, ze jsem obezni - a hlavne - ja dobre spim. Co rekla bylo: kdyz ti vyhovuje, ze zijes jako hermit, ja proti tomu nic nemam.\br Zastavil se hajny a ptal se po cem strilim. Jeste neni lovecka sezona. Zacina se strilenim male zvere: cervenych, sedych, cernych a liscich veverek; kraliku, zajicu, bazantu a koroptvi. Delal, ze si nevsiml kralici pacicky, se kterou si hrala kocka. Jen po ni kouknul a rekl: "Ja bych si na tvem miste poridil psa, ale proti gustu ..." a pokrcil rameny. On mel psa. Odesli spolu.\br Rano jsem zacala peci divokeho krocana, ktereho jsem pred tim oskubala a vykuchala. Do zhaveho popela jsem pridala brambory. Pecene brambory chutnaly bajecne. Krocan byl obrovsky. Ukrajovala jsem pecene platky a odnasela do jeskyne. Medved sedel na zaprazi sve jeskyne. Hodila jsem mu krocani hlavu. Zhltnul ji v letu. Zacal se priblizovat, ale ohen ho odrazoval. Poznamka: Narezat a natahat vic drivi. Hodila jsem krk daleko do lesa. Odbehl jako pejsek. Po navratu jsem pro nej mela vnitrnosti, ktere jsem rozvesila po dolnich vetvich stromu. Vim, ze se bude bavit. Potom jsem mu hodila krocani nohy. Take o ne nestal. Pak uz jsem pro nej mela jenom obe dve kridla a ty jsem nasmerovala do blizkosti medovych plastvi. To mu na chvili staci.\br K veceru jsem byla s krocanem hotova. Uhasila jsem ohen, zahrabala peri a dalsi pozustatky peceni. Byl cas nakrmit a podojit kozu. Kocka v jeskyni sedela u sve misky a zalostne mnoukala. Diky medvedovi a krocanovi jsem na ni zapomnela. Dala jsem ji kousek bileho masa, vodu a mleko, podojila kozu, poklidila a sla spat. Vzbudila jsem se pozde. Vlastne mne vzbudily vystrely. Zacala lovecka sezona. Pokracovani.

Ledni medvedi, 2

Druhy den po vsi legraci, kterou meli vcera, a jak tuleni koukali, se oba medvedi probudili mrzuti. Zacali se hybat a vsechno je bolelo. Asi to s vcerejsim cvicenim prehnali, a pri sve lenosti a dobrem zivote, nebyli na zadnou namahu zvykli. Navic se Standa pri spani rozvaloval vic nez mel a pulkou tele lezel na Severove kyte. Bylo jim takhle teplo, ale Sever si zacal myslet neco o privandrovalcich v pruhovanych pyzamech, a tak vrcel a byl vubec protivny. Standu zase bolel zatylek po prilis mnoha skocich stremhlav, a tak byl stejne protivny jako Sever. Nejdrive to zkouseli po dobrem a tak na sebe nemluvili. To Standovi vadilo. Zacal vzpominat na Brno, a ze si rekne krmicovi o papir a tuzku, a napise dopis. Dokonce v duchu zacal slibovat, ze uz liskam nebude do nory kopat mic. V duchu si zacal vymyslet, jak jim bude do nory hazet vsechny rybi kosti, ktere najde, a predstavoval si, jak se lisky budou tvarit, a jak budou vrcet a nafat. To ho rozveselilo. Medvedi spolu jeste nemluvili a ani se nesli nazrat.\br Situaci vyresily blechy. Standovy blechy, ty s cernymi prdelkami, stipaly Severa, a Severovy blechy, ty s dlouhymi sosacky, zase obtezovaly Standu. Medvedi se zacali drbat a pokouseli si vykusovat blechy z kozichu. A to uz Standa nevydrzel"Nech si ty tvoje blechy, ja mam svych dost." Na to Sever odpovedel" "To nejsou moje blechy, to jsou tvoje blechy, a abys vedel, ze jsem jich par nasel s cernou prdelkou a extra dlouhym sosackem. Ony se nam v kozichu pari." To je usmirilo. Lovem blech si takhle rozhybali kosti a dostali hlad, a tak vylezli z jeskyne, aby se nazrali. Hlad meli poradny, protoze jim pri honeni blech a vcerejsim cviceni poradne vytravilo. Tak cekali na krmice a drzeli poradu. O blechach, jak se jich zbavit, a jak privolat krmice. "Umis delat stojku?" ptal se Standa. "Jeste jsem to nezkousel." Odpovedel Sever. "Neni to moc namahave?" "Ne, jenom si musis davat pozor, abys pri tom neupadl na cenich. To boli." "Standa vylezl na skalku a tam udelal stojku. Nebyla nejlepsi, mel pri tom vystrceny zadek, ale byla to stojka. "Ted to zkus ty." A tak oba medvedi stali na hlave a to samozrejme privolalo navstevniky. "Podivej se, co ti medvedi delaji!" Pracovnici zoo brzy zpozorovali shromazdene obecenstvo a sli se podivat.\br A na to samozrejme medvedi cekali. Zacali se zurive skrabat na vsech castech tela a pokouseli si vykusovat blechy. "Hele, oni maji blechy." Rekl jeden chlapecek, ktery mel psa, a tak to vedel. "Ti jsou ale zableseni." A navstevnici se radeji sli divat na neco jineho.\br Pracovnici zrovna sprchovali slona. Dali mu na nohy okovy a sprchovali slona stejne, jako se myje auto. Slonovi se to libilo, zvlast, kdyz mu hadici strikali vodu do tlamy. Slon pil a pil. Voda byla studena, cista a cerstva. Po sprchovani mu sundali okovy a slon rychle odkracel za svou samici, aby ji o svem zazitku vypravel. Dali hlavy k sobe a objimali se choboty. Standa se Severem se prestali na chvili drbat a divali se na slony. Severovi se zacalo neco prevalovat hlave. "Ty, Stando, mel jsi v Brne samici?" "Ne, ja su jeste moc mlady."\br Krmici si velice dobre povsimli drbajicich se medvedu a medvedi pri vecernim krmeni dostali do zradla tabletky proti blecham. Dalsi dny si medvedi drbali kozichy o pahyly stromu uz jenom ze zvyku, a z kozichu se jim sypaly mrtve blechy s cernymi prdelkami, dlouhymi sosacky, i krizene. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/15/2010 Predchozi kapitoly muzete najit v me angglictine na www.betabitches.blogspot.com Pokracovani mam v hlave.

Jeskyne 2.15

Kozi tvaroh byl dobry, ale dlouho nevydrzi. Budu ho stradat, a kdyz ho zabalim do vinnych listu, a bude vypadat hezky, pokusim se ho prodat na trhu. Nastalo obdobi na trhani brusinek. Bylo jich daleko mene nez boruvek, ale snazila jsem se jich nasbirat co nejvic. Nekolikrat jsem se pokousela s sebou vzit Masenku, ale koza se vzpouzela, takze to s ni na dlouhe pochody nebylo. Brala jsem ji, jenom kdyz jsem byla v blizkozti jeskyne. Uz jsem vyrobila prvni tvaroh a kozi tvaruzky. Vezmu je s sebou na trh. Brusinek jsem nenatrhala dost a prumyslove pestovane brusinky jsou levnejsi, nez by byly ty moje. Necham si je pro vlastni spotrebu. Ale stejne jsem s sebou vzala pul vedra a krabicky. Kdyz odchazim z jeskyne vzdycky dam koze nazrat a obstavim ji kamenim. Uz jsem ji takhle vybudovala chlivek - to aby na ni medved nemohl. Take jsem do jeskyne natahala deset popelnic podzimniho listi. Koza bude potrebovat podestylku a nechtela jsem ji podestylat senem. Kdyz jsem se vracela z jedne toulky, nevidela jsem nikde kote. Snad neutekla? Zato jsem si vsimla rozhazenych vostin. Ve vostinach se placal had. Ze zacatku byl pekne ciperny, ale jak bortil vostiny a vytekal med, zacinal byt pomalejsi a pomalejsi, az se uplne prestal hybat. Ulepeneho hada jsem sesypala do velikeho igelitoveho pytle, odnesla a hodila do studeneho potoka. Takhle ulepenou uzovku jsem jeste nevidela. Skoda medovych plastvi. Mohly mi vydrzet celou zimu. Mela jsem moc rada chleba s medem. Cestou od potoka s nalovenymi rybami jsem potkala stopare. Uz jsem mela na sobe oranzovou vestu. "Blazniva zenska, co tady delate? To tady chcete stravit zimu? To jste tu sama?" Vsiml si vyslapane cesticky i medvedich stop. "Ne, mam tu s sebou medveda." Veril mi nebo neveril? Za nekolik dni jsem u vchodu do jeskyne nasla velikou krabici s jidlem, teplou deku, velikou baterkou a hurikanovou lampu, kterou Boscov's prodava jako "olde Brooklyn" lampu. Nad lampou jsem zajasala. Byla na baterky a vydavala jasne svetlo, ktere prosvitilo celou jeskyni. Byl to prekrasny darek. Po vecerech, kdyz jsem lezela ve spacaku s kocickou, jsem uvazovala o tom, ze si pristi rok poridim parek husi - misto psu. Husy jsou velice uzitecne - peri, vejce, vyborne hlidaji (viz dejiny Rima). Zabit na maso to nedokazu. Ovsem jde take o to, co si o tom mysli medved. Medved nemysli, otevre hubu, vytasi drapy a rve. S takovym sousedem se da tezko vyjit. Zatim zase nekam odtahl. Asi slysel mou vyhruzku, protoze se uz zacinali objevovat prvni lovci, kteri sledovali stopy zvere, aby, az zacne sezona, sli najisto.\br Vratila jsem se do jeskyne a byla nastvana na uzovku za poborene plastve. A kocicka nikde. Spolykala mi take kocicku? Ale zase tak tlusta nebyla a na zacatku s sebou dost mrskala. Hledala jsem marne kocicku. Potom jsem si sla opekat rybu a v popelu se opekaly brambory. Pri veceri z jeskyne vybehla kocicka, ktera stravila uzovci navstevu v mem spacaku. Dostala kousek ryby. Znicene plastve jsem zahodila kousek od doupete na ceste k potoku. To tak, aby si medved jeste nemyslel, ze ho budu krmit medem. Pokracovani.

Jeskyne 2.14

Dalsi mesic jsem se venovala sbirani a sekani dreva a lovenim a susenim ryb. Chytat zver jsem se jeste nenaucila. Budu si muset precist, jak se delaji pasti. V polovine rijna uz byly noci chladne, ale diky darovanemu spacaku jsem se zmrznuti nemusela bat. Zasla jsem k mistu, kde jsem myslela, ze jsem videla rust bramborovou nat. Neco jsem vykopala. Byly to brambory? Nebyly to brambory? Radeji jsem je nechala byt. Pri pristi navsteve mesta jsem si udelala okliku a zastavila se na farme. Koupila jsem pytel brambor, dva kosiky jablek, kosik hrusek a kosik rajcat. Farmar mel nevelike stado malych hnedych koz - pygmies. Uz dlouho jsem si prala mit kozu, dokonce jsem uz pro ni nasusila seno - a tak jsem se okamzite rozhodla. "Prodavate take kozy?" "Na co ji chcete?" "Na mleko." Odnosila jsem nakupy do auta a farmar slibil, ze druhy den mi priveze kozu k dubu na rozcesti. V obchode jsem se zasobila zeleninou a konzervami a v pradelne vyprala pradlo pri popijeni kavy a cteni novin. Nasledujici den jsem zasla na rozcesti pro kozu. Farmar byl dochvilny, i kdyz nad mym pocinanim kroutil hlavu. Tahla jsem vzpouzejici se kozu. Koze se nechtelo. Mecela. Podplacela jsem ji jablky, aby vubec sla. Kdyz zrala jablko, tak stala a nepohnula se, dokud ho nemela v sobe. Takze jsem sla pozpatku a ukazovala koze jablko a dalsi cesta uz byla bez problemu. Kozu jsem pro nedostatek jineho pristresi umistila v jeskyni. Koze se v jeskyni zpocatku nelibilo. Mecela, ale pak se pustila do mnou nasekaneho sena. Pres den jsem ji uvazovala ke stromu, aby se napasla, ale neustale jsem se bala, ze se objevi medved a kozu mi roztrha. Koza se bala take. Dojila jsem ji rano a vecer. Byla dobra dojnice. Mela jsem kazdy den cerstve mleko k snidani a do kavy, i pro kocku, takze ho uz nebudu muset kupovat a aspon se mi nezkazi. Nezkazi? Mela jsem ted prebytek mleka. Poznamka: vyhledat, jak se dela kozi tvaroh a syry. Zatim jsem stradala mleko do sklenic a sbirala smetanu z povrchu. Kdyz mleko zkyslo, zavazala jsem ho do ciste uterky a nechala venku odkapat syrovatku. Po nekolika dnech jsem mela tvaroh, ktery jsem mirne osolila. Tvaroh byl dobry na chleb. Sestra mivala kozu, takze jsem byla na kozi mleko zvykla. Pri dalsi navsteve knihovny jsem poslala Jirkovi e-mail: "To vis, postak do jeskyne nezavita. Tvrdi, ze to neni v jeho rajonu, ale on nema rad hady. Je jich tady dost. Jedovatych jsou jenom dva druhy, ale rekni, jak poznas jedovateho od nejedovateho? Kdyz nejsou hladovi, tak se obvykle klidi, ale to vis, hlad je zene k tomu, aby si neco hledali. Neznas pasticky na hady? Myslim vsech velikosti. Jeden spadl do sudu s destovou vodou a utopil se. Blizko je potok, kde si obvykle peru - kdyz se tam ovsem nevyskytuje medved. Jsou tam take pstruzi. On si mysli, ze jsou jeho, ale kocka a ja je take rady - na klacku nad ohnem, s bylinkami misto soli. Ted jsem si poridila takovou malou, kapesni kozu - Masenku. Dava mleko, takze misto pocitace dojim kozu." Pokracovani.

Winnie-the-Pooh

Vyrostla jsem s prekrasne ilustrovanymi detskymi knizkami, a rada bych chtela predat jejich kouzlo vnoucatum. Okresni knihovna mela vyprodej vyrazenych knizek, knizek, ktere venovali knihovne ctenari, a knihovna pro ne nemela upotrebeni nebo uz je mela ve svych sbirkach. Mluvim o papirovych knizkach. Vyprodej byl ve sklepe knihovny, tak jsem tam zasla a za cenu primerenou i chude duchodkyni, nakoupila peknou hromadku detskych knizek a odvezla vnoucatum. Natalka okamzite objevila jeden z pribehu Milneho Winnie-the-Pooh. "Babi, podivej se, jak tahle knizka vypada! Je cela odrena, potrhana a slepovana, a hrbet je aspon petkrat prelepovany." Byl prelepovany jenom trikrat, ale Natalce ani mne troska prehaneni nevadila. Tisickrat ctena knizka, mnohokrat slepovana a opravovana, ktera prosla tolika detskyma rukama, byla konecne vyrazena. "Vidis stale obrazky? Muzes precist pismenka? Knizka je velice opotrebovana, ale pribeh je porad stejne pekny." Neznam dalsi osudy opotrebovane knizky. Neptala jsem se. Mozna, ze ji rodice vyhodili, a protoze deti jsou velici ctenari a jsou castymi navstevniky knihovny, urcite objevily dalsi pribehy Winnieho-the-Pooh a vsechny si je precetly. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/20/2012

Jeskyne 2.13

Venku lilo a auto stale parkovalo pred jeskyni. Doufejme, ze nikoho v takovem pocasi nenapadne mit chut se vydat do lesa. Usporadala jsem zasoby na zimu a v duchu pocitala. Budu potrebovat mnohem vic. Schovavala jsem tvrdy chleba. Bude dobry, kdyz bude hlad. V zime se s autem nikam nedostanu a nikdo nebude z lesni cesty uklizet snih. Ten roztaje sam - na jare. Rada bych si v jeskyni obcas zatopila. Ale jak? Prselo tri dny a kocicka mi delala spolecnost. Asi se ji styskalo po mame a sourozencich, ale potom si nasla vicko od mleka a cvicila utoceni s odskoky a chytani vicka ve vzduchu. Rozesmavala mne. Tri dny nepretrziteho lijaku mi stacily k tomu, abych napul vazne zacala uvazovat o uhrabani pisku v jeskyni, a ze by se take hodil nejaky ten behoun na podlahu. Ctvrty den jsem se v holinkach mrzute vyhrabala ven. Ohniste bylo vodou prosakle, taktez nahromadene drivi. Poznamka: zacit skladovat drivi v jeskyni. Nekde jsem cetla, ze je mozne rozdelat ohynek brezovou kurou, a jiste bych v lese nasla nejake suche vetvicky. Ale zase takovou chut jsem na kavu nemela. Nebo mela? Struzky vody tekly dolu z kopce a vsude bylo plno blata. Zato den byl svezi a jehlicnate stromy vonely, jak se leskly omyte destem. Dreveny sud u steny byl plny vody, a jak to vypada, tak netekl. Obruce drzely pohromade. Byl to prece jenom solidne udelany sud. V sudu byl utopeny had, ktery se nenaucil plavat. Vytahla jsem ho za pomoci klacku a odnesla k velikemu mravenisti v lese. Velci zrzavi mravenci se uz o nej postaraji. Cestou jsem nalamala suche klaciky a naloupala brezovou kuru. Zasla k rozvodnenemu potoku pro cistou vodu a vsimla si medvedich tapot. Hele, muj zaletny soused je doma. Uplne jsem na nej zapomnela. Byl doma. Citila jsem ho. A co? Poslu na nej lovce, kdyz bude protivny a bude od nej pokoj. Ale byla by to skoda, protoze mi medved poskytoval ochranu, kterou jsem tolik potrebovala. Samotna zenska v lese, i kdyz to je baba, to nikdy nema lehke. Uvarila jsem si kafe a premyslela. Co budu delat v zime? Prece nemohu prospat celou zimu, stejne jako muj chlupaty soused. Hodila by se mi mala kaminka s vyvodem roury ven. A nejaka tepla houne pres vchod. Zatim jsem spokojena. Ven se vybatolila kocicka a zase zalezla. Nalila jsem ji mleko a nasypala koteci susenky. Do imrovizovane bedynky s piskem uz skocila sama. Pokracovani.

Prstynek

Zlaty krouzek v dlani\br pali, pali, pali.\br Mila holka nevzlykej,\br svet je velikej.\br Budes, holka, plakat\br az se budes vdavat.\br Ja jsem to chtela,\br sama jsem tam vlezla.\br Lezla jsem s radosti,\br do sveho, do stesti.\br Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/28/2012

Jeskyne 2.12

Vzpominala jsem, na co jsem jeste zapomnela. Na kocky. Po slozeni pradla a nalozeni do auta jsem se znovu zastavila v Dollar General a koupila dva velike pytle kociciho zradla a prasek proti blecham. Jeden pytel pro mamu kocku a druhy pro kotata. Jak se znam, tak s nimi stejne skoncim. Pisku bylo v jeskyni dost. Mela bych je vsechny odvezt do kociciho utulku. Celou kocici rodinu si nemuzu dovolit. Alespon jedno bych si chtela nechat. S plne nalozenym autem jsem se zastavila na skladce. Objevily se tam tramky, budou se hodit. Jeste se vesly do auta zaroven s nekolika nerozbitymi sklenicemi. Pak jsem namirila k holince. Kotata uz tam nebyla, ale zahledla jsem nejvetsi kocicku, chytila a ulozila na podlahu v aute. Pro mamu kocku jsem odsypala trochu kociciho zradla na veliky placaty kamen. Bez dalsich prihod jsem odjela k jeskyni. Kote sedelo v aute a zvedave se rozhlizelo. Asi se jeste nenaucilo se bat. Ale kdyz jsem ji chtela vzit do rukou, schovala se pod sedadlo a sycela. Auto jsem vylozila a nakonec vylovila kote zpod sedadla. Kocicku jsem zasypala praskem proti blecham, vzala do jeskyne, jeskyni zatarasila a sla se vykoupat. Povecerela jsem chleba se syrem, kocicce dala koteci zradlo a misku mleka. Udelala jsem ji pelisek ze stareho svetru. V knihovne jsem si precetla, jak se vyrabeji svicky. Jsou potreba dve nadoby. Vnejsi nadoba obsahuje vodu a do vnitrni nadoby se nakraji parafin. Parafin se ohriva za vysoke teploty nad ohnem, Knoty nastrihane do delky svicek se namaceji do tekuteho parafinu. Parafin se nabaluje a tak vznikne svicka. Kde tady dostanu parafin? Abych ho objednala online na to potrebuji kreditni kartu, kterou nemam. Svicky bych nemohla vyrabet v jeskyni, protoze tam nechci rozdelat ohen. A venku? Musela bych rozdelat vetsi ohen a parafin je vysoce horlavy. Jeste bych zapalila les. To by me hnali! Takze jsem se myslenky na domaci vyrobu svicek vzdala. V americkych kotcich jsem zakoupila starou petrolejku. Koupila jsem radeji dve, protoze neprodavali nahradni cylindr. Koupe mne stala padesat centu. Priste u benzinove pumpy zakoupim petrolej. Tim, myslim, je otazka osvetleni, vyresena. Koteti jsem musela namocit cumacek do misky s mlekem. Olizlo se a potom uz samo lizalo. Take snedlo nekolik drobku koteciho zradla. Ve vzdalenem koute jeskyne jsem ohradila pisek a ukazala, ze tam ma chodit. Kocicka velice rychle pochopila. Byla divoka, a kdyz jsem se k ni chtela priblizit, odstrelovala na druhy konec jeskyne. Pokracovani.

Husy

Husy syci\br za plotem.\br Musi vedet,\br co se deje.\br Pletou se jim\br otazky.\br Pocitaji oblazky.\br Za kolik,\br za kolik,\br je jizdenka\br na vlak?\br Husy si setri\br na Amtrak.\br Vlak jim usetri\br dlouhy let na Jih.\br Za kolik oblazku\br se zdviha\br hromada kameni?\br Husy sbirat neleni\br kameni, kameni.\br Na cestu zapomenou.\br Hromadi kameni,\br kameni, kameni.\br Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/2012

Jeskyne 2.11

Po valeni sudu jsem si lehla a usnula. Kdyz jsem se probudila, hadala jsem podle slunce, musely byt ctyri hodiny. Prospala jsem cast odpoledne. Vzala jsem igelitky a sla se podivat na mitinu, kolem ktere rostly lisky. Pripadam si jako veverka. Ty porad ted behaji po lese a shaneji jidlo na zimu. V zakouti jsem nasla nekolik lisek, ktere jsem jeste neocesala. Natrhala jsem jeste nejake liskove orisky. Mezi liskami byla svestka obsypana zralymi svestkami. Zajasala jsem. Ovoce mi chybelo. Naplnila jsem igelitky, odnosila domu, vysypala do papirovych pytlu a do krabic, a sla jeste jednou pro svestky. Uz se stmivalo. Na mitine poletovaly svatojanske musky, neco skrehotalo zpovzdali a srnky vychazely se past na mitinu. Neohrabany chroust mi narazil do cela, narazem ztratil rovnovahu, neco zabrucel, ale podarilo se mu vyrovnat, a pokracoval v letu. Neco zasustilo v mlazi, zableskl se sedivy ohon, asi to byla liska. Rodina skunku prosla kolem okraje lesa. Nevim, ktery ze skunku ma na zadech jeden pruh, a ktery dva. Ten s jednim rodinu vedl, za nimi cupitala radka osmi mladych, a rodic s dvema pruhy uzaviral procesi. S plnymi taskami jsem se vratila do jeskyne, zabarikadovala vchod a rozsvitila svicku. Svicka vonela jako jahody. Vecer jsem poslouchala radio, zbavovala orisky zelenych slupek a sypala orisky zpatky do pytle. Snazila jsem se v jeskyni udrzovat poradek, odpadky pri vareni spalit nebo v koute schranovat na otop. K veceri jsem mela krasne, fialove a stavnate svestky. Dalsi den mne cekalo valeni sudu. Sud jsem konecne dokoulela k jeskyni, postavila na pisecnou plosinku u leve steny jeskyne, a oprela o skalu. Nevypadal nejlepe. Spis se tvaril, ze se rozpadne, protoze byl rozeschly, takze cele valeni bylo mozna nadarmo. Treba se zpevni, az se naplni destovou vodou. Dalsi den jsem pozorovala husy tahnouci na jih. Den nato jsem odjela do mesta. Nakoupila potraviny, pilku kosu a zasla do knihovny vyhledat, jak se buduje septik a delaji svicky. Zasla k holici se nechat ostrihat, objednala se u lekare na rocni prohlidku, a zasla na kafe. Sedela jsem u okenka v Dunkin Dougnuts, pila pomalu velikou kavu se smetanou, a pozorovala lidi. Citila jsem se trochu nesva. Uz nejsem na lidi zvykla. Jeste jsem se zastavila v obchode pro mydlo, prasek na prani, a dalsi toaletni potreby. Kavu jsem si s sebou vzala do pradelny, a nacpala tri plne pracky spinaveho pradla. Pradlo se pralo a ja sedela na okne, pokracovala v piti, vychutnavala pozitek z dobre kavy, i kdyz byla vlazna, a cetla si noviny. Nastesti v pradelne nikdo jiny nebyl, takze jsem mohla nalozit susicku a cekat az se pradlo ususi. Pokracovani.

Jeskyne 2.10

Vecer jsem lezela ve spacaku a premyslela. Vsechno, co zatim delam, se mi zda chaoticke. Ano, chystam se prezit zimu v Pennove lese a stradam potraviny na dobu, kdy bude vsechno zasnezene, a ja nebudu moci z jeskyne ven. Moje latrina je z tretiny vyhloubena. Budu muset vytvorit neco jako septik. Poznamka: priste se zastavit v knihovne a podivat se na Internet, jak se dela septik. Poznamka dve: s cistyma rukama! Do mesta staci zajet ted jednou za mesic, vyzdvihnout postu a doplnit zasoby. Zitra a dalsi ctyri dny koulet sud a krast med vcelam. Pokracovat ve sberu potravin. Mam chut na brambory. Zahledla jsem nejake rostliny jim podobne. Podivat se az bude vhodny cas a vykopat. Vykoupat se v potoce a chytat ryby. Prouzky pstruha se na strome ususily dobre, a diky prosoleni, ani moc nesmrdi. Ale smrdi. Smrdi jako ryba. Smrdi jako smradlava ryba. Hub jsem nasusila dost. Budou s ryzi. Poznamka: sehnat kotlik na vareni. Co mi nechybi: telefon. O svetove novinky jsem uplne ztratila zajem. Vic me zajima, kolik veverka vyvedla mladych a hryze mne svedomi za zabiteho kralika. Poznamka: nasusit seno na zimu pro kraliky. Posloucham cvrcky a podle oblohy odhaduji pocasi. Meli jsme hezke, slunne leto. Prselo jenom obcas a to bylo v jeskyni porad co delat. Poznamka: Sehnat vosk a knoty na svicky. Najit si, jak se vlastne delaji. Poslala jsem Jirkovi e-mail, ze bydlim v lese a mam za souseda medveda. Odpovedel neco ve smyslu, abych si dala na nej pozor. Vubec jsem na medveda nezapomnela. Asi se toula. Zaletnik jeden. Dalsi rano. Uplne jsem zapomnela na vedeni si kalendare, tak ani nevim, jetli je pondeli nebo sobota. Je cas na valeni sudu. Zabalila jsem si jidlo a nenamahala se s varenim kafe. Vody se napiju z pramene nad smetistem. Udelala jsem si zachazku, abych se podivala na kotata. Byla tam dnes s nimi vyhubla cernobila cica. Sycela na mne, ale neutekla. Byla to asi zdivocela domaci kocka, ktere se moc nevedlo. Hodila jsem ji kousek kralika, ktery zhltla ze vzduchu. Tak jsme se rozdelily. Chvilku jsem se na ne zpovzdali koukala. Mama sebou placla na zem a kotata se horlive nacpala k cecikum a krmila se. Kotata byla kulata, ale mama ne. Chybejici jidlo jsem nahradila vodou a sla koulet sud, Pri valeni mi zblunkala voda v brise. Snazila jsem se uvalit vetsi kus nez vcera, ale davala jsem si pozor, abych se nenamohla, nebo nenarazila se sudem na kamen. Dovalila jsem ho az k mistu, odkud jsem videla rozcesti s dubem, Byla jsem unavena. Zajistila jsem sud kameny a sla do jeskyne. Vcely jsem dnes vynechala. Stoji mi ten sud za to? V duchu jsem videla sud s destovou vodou hned vedle vchodu do jeskyne. Stoji. Je zajimave, ze jsem za cele dva mesice, krome jedne navsevy hajneho, zadneho cloveka v lese nevidela. Zvirat je tu habadej, a uz si na mne zvykaji. Pokracovani.

Jeskyne 2.9

Medveda jsem uz dlouho nevidela, bylo tu ticho a pohoda. Nekolik pristich dnu jsem se venovala sberu ostruzin a jejich prodeji na trhu. Vecer jsem chodila brzy spat. Ani jsem nemela chut si pustit radio. Pusobilo by rusive. Radeji jsem naslouchala tichu. Na zpatecni ceste z trhu jsem si vsimla roje vcel u stareho vykotlaneho stromu. Zitra se na ne podivam. Rano jsem se vybavila velikou svacinou a obedem v jednom (velky krajic chleba, kus kralika a lahev vody). Zivit lesnimi orisky se budu az v zime. Zabarikadovala a zamaskovala jsem jeskyni. Ted, kdyz uz neco mam, tak o to nechci prijit. To je pozustatek ze zivota v civilizaci, a vyzbrojena pytlem na sbirani, odesla jsem smerem ke smetisti. Nezapomnela jsem si s sebou vzit patricne obleceni na setkani se vcelami. Jestlipak to jsou opravdove vcely? Smetiste bylo zhruba pet kilometru od jeskyne. Takze budu kutalet sud do kopce a budu si rikat, ze jsem moderni Sisyfos. Doufam, ze se nebude kutalet zpatky. Po ceste jsem dobre prozkoumala vykotlany strom. Byly to vcely! U holinky na smetisti jsem nechala kousek kralika pro mamu kocku. Kotatum dobre vonel, a uz se drala ven. Doufam, ze uz maji zuby. Nerada bych jim ublizila. Vcera jsem sud kousek odkutalela a zaklinila kamenem. Prece bych jenom nechtela dopadnout uplne jako Sisyfos. Asi po dvou stech metrech jsem si kouleni zacala rozmlouvat, jako, ze je to blbost kutalet dreveny sud, a ze stejne vypada prilis vyschly, a destova voda z nej potece, atakdale., atakdale. Jeste jsem chvili koulela, aby to byl aspon kilometr, protoze mi kralik a pstruh na celych pet dni kouleni nevystaci. Prosla jsem kolem velikeho dubu a zabocila doleva. To bude delat deset kilometru v jednom dni - to bych pri sve lenosti v meste nikdy neusla - a dosla k vykotlanemu dubu. Vceli roj tam nebyl. Oblekla jsem se za strasidlo a vysplhala k otvoru. Medove plastve tam byly s relativne malo vcel. Vytahovala jsem plastve s rukou v rukavici a plnila pytel. Prvni pokus a ani jedno stipnuti. Byly to medove vcely. Pomalu jsem se vlekla domu. Vsimla jsem si zloutnoucich listu. Nastalo indianske leto. Bratr se sestrou byli kdysi davno v lete na lesni brigade a prinesli domu plastve medu, takze jsem vedela, jak je jist. Znovu jsem se zacala tesit na sud, jak pro kazde umyti nebudu muset chodit do potoka. Ulovila jsem dalsi rybu, a spokojena s vysledkem dne, jsem dosla domu. Televizi jsem pred tim nemela, a tak mi ted nechybi. Noviny si prinasim z kazde navstevy mesta a tak se dozvidam zpravy - i kdyz nekdy s nekolikadennim zpozdenim. Pokracovani.

Jeskyne 2.8

Kralici hopkovali kolem, kdyz jsem si vcera opekala maso z obchodu. Pri vareni ranni kavy se pasli uplne blizko. Hodila jsem po jednom kamenem, ale vcas utekl. Druhemu se to nepodarilo. Tomu jsem prerazila nohu. Brecel jako male dite. Musela jsem ho dobit. Citila jsem se potom dost mizerne a nechala ho chvili lezet. Mezitim jsem delala, co delam kazdy den. Sbirala lesni plody a rosti na zimu. Kdyz se blizil cas k veceri, sla jsem stahnout a vykuchat kralika. V detstvi jsem pozorovala bratra, jak stahuje kralikum kuzi a udelala to po nem. Porad jsem v duchu slysela jeho narek. Bratrovi kralici nikdy nervali. Vzdycky jim dal odbornou ranu za usi a bylo po kralikovi, a uz to nebyl kralik, ale maso, ktere jsme meli v nedeli k obedu. Peceny kralik chutnal stejne jako nas nedelni obed. Jenom mi chybelo koreni. Ale nemuzu mit hned vsechno. Rano jsem se probudila a pri snidani se rozhodla, ze si vezmu den volna. Cele dva mesice jsem nedelala nic jineho, nez stradala na zimu. Sla jsem se vykoupat. Chytila jsem a odborne zabila a vykuchala dva pstruhy. Skoda, ze je nemuzu stradat na zimu. Jak se susi rybi maso? Vylezla jsem na skalu, abych se kochala vyhlidkou, a zjistila, co je na druhe strane. Nasla jsem tam zavinuteho hada. Nechala jsem hada spat, slezla dolu, vytahla ze skryse auto a odjela do mesta. V knihovne na Internetu jsem si nasla, jak se susi ryby. Koupila jsem sul, veliky pytel ryze, a dalsi potraviny. V dalsim obchode jsem koupila lovecky nuz a noviny. Zacinam si povidat s veverkami a jinymi zviraty v lese, nadavam hadum, protoze vsude lezou - a to neni zdrave. Zajela jsem do Radio Shacku a koupila male radio s dostatecnym mnozstvim baterek, aby hralo celou zimu. Hodi se az napadne snih a ja nebudu vychazet z jeskyne. Lopatu se zlomenou nasadou jsem nasla na smetizti, zaroven s hrabemi a lopatou na snih. Kdyz jsem se prohrabavala smetistem, uslysela jsem slabe mnoukani. Hledala jsem, odkud mnoukani pochazelo a v cerne holince za velikym drevenym sudem, nasla ctyri kotata. Uz videla a drala se z holinky ven. Nejdriv se ukazala statna cerna kocicka a v radce za ni dalsi dve cerna kotata a jedno sedive. Pokousela jsem se kotata nacpat zpatky do holinky, ale byla to marna prace. Nakonec jsem holinku postavila a jedno po druhem spustila dovnitr. Snad je jejich mama neopusti kvuli tomu, ze jsem ji je osahala. Pockam nekolik tydnu. a pak si jedno vezmu. Snad se mama nebude zlobit. Veliky dreveny sud, pobity obrucemi, upoutal mou pozornost. Hodil by se mi na chytani destove vody, abych nemusela pro kazdou kapku k potoku. Do auta by se nevesel, budu ho muset valit. Tak jsem ho zacala valit do kopce - a slo to. Budu se kazdy den vzdycky venovat valeni po troskach. Sud postavim po leve strane skaly. Tak uz jsem mela, krome kazdodenniho shaneni potravin, dve rozdelane prace: kopani jamy pro latrinu a valeni sudu do kopce. Dojela jsem domu, vsechno vylozila, a zamaskovala auto. K veceri jsem upekla jednoho pstruha a druheho nakrajela na prouzky a prosolila. Zitra rozvesim kousky na strome. Po veceri jsem si na chvili lehla na balvan. Pozorovala jsem mraky, vrcholky stromu, a poslouchala ptaky. Pokracovani.

Jeskyne 2.7

Do kopce, rovne, na rozcesti doleva, a do skal. Jestlipak je medved doma? Je nocni zvire nebo denni? Nic o medvedech nevim. Zaparkovala jsem primo pred jeskyni, abych odnosila nakup. Odsunula jsem popelnici, kterou jsem blokovala vchod, vytahla jednu ze zakoupenych svicek, a uvnitr jeskyne zapalila. Odnosila a uklidila jsem nakupy a sedla k veceri. Krajic cerstveho chleba, salam a cerstve mleko. Chybelo mi maso. Beha ho plno po lese a ja si ho neumim chytit a zabit. Kdybych se aspon naucila delat pasti. Po veceri jsem rozbalila balik od syna. Byl v nem nadherny spaci pytel s listkem: "Prijmuli jsme Tvoje rozhodnuti, ze chces bydlet v lese v jeskyni. Spaci pytel je darek od nas. Zimy v Pennove lese muzou byt tvrde." V duchu jsem jim podekovala a spechala polozit spacak na listi. V listi neco zasustilo. Had. Popadla jsem klacek a zacala nepricetne rvat: "Jedes ty potvoro, to je moje postel a ty v ni nemas co delat. Radeji si honem najdi svoji vlastni postel." Had ospale zamzoural ocima a klidil se ven z jeskyne. Uklidila jsem po veceri, prisunula popelnici do vchodu a zalezla do spacaku. Stiny tancily po stenach jeskyne. Jake jsou to vlastne skaly? Pravdepodobne piskovcove. Postu si necham na rano, pomyslela jsem si, kdyz jsem sfoukavala svicku. Spala jsem tak tvrde,zakutana do spacaku, ze me ani ptaci nevzbudili. Probudila jsem se cela zpocena. Spaci pytel byl prilis teply na konci leta, a ja jsem navic nenechala ani skulinku, aby si snad nejaky had neusmyslel, ze si poleze se ke mne ohrat. Pri kave jsem prosla postou, ucty, ktere uz nemusim platit, skoncily v ohnicku. Jinak mi nikdo nepise. Zasla jsem se vykoupat do potoka a preprat nejake pradlo. Medved tam nechal otisky stop a vykal. Vykaly. Budu muset udelat neco jako latrinu. To znamena priste koupit lopatu, sekyrku a hrebiky. Take mi z hlavy nesla koza. To znamena prikoupit kosu, abych mohla posekat louku a ususit travu. Vratila jsem se a z klacku a lianovych rostlin neumele upletla branku do jeskyne. Nechala jsem horejsek otevreny jako ventilaci. Uplne jsem zapomnela, ze hadi mohou lezt. Snad je to nenapadne. Anebo napadne a ja si mezitim vymyslim neco lepsiho. Auto jsem odvezla do skryse. Nechci po sobe zanechavat mnoho stop. Uz takhle jsem vyslapala cesticky ke skladce, k potoku, a pri sberu boruvek. Odpoledne jsem stravila sberem potravin na zimu, a klestim na otop. Vsimla jsem si, ze listi na stromech se uz zacina zabarvovat do zluta. Vsude hopkaji divoci kralici, nekolikrat jsem spatrila srnky, a o veverkach ani nemluvim. K veceri jsem si na ohynku upekla kousky masa prineseneho z obchodu. Pokracovani.

Jeskyne 2.6

Druhy den po hajneho navsteve jsem zase byla na smetisti a vybirala, co by se mi mohlo hodit. Nasla jsem teplakovou bundu s kapuci a s napisem Notre Dame. Take jsem objevila zahozenou zelenou popelnici, jenom mirne poskozenou, za to se ctyrmi kolecky. Do popelnice jsem ulozila sve ulovky vcetne nekolika prazdnych coca colovych lahvi. Myslela jsem, ze by se mi mohly hodit jako svicny. Ale cim budu svitit? Dalsi den jsem byla na pasece a pilne cesala boruvky, a po zaplneni dvou veder jsem se venovala liskovym oriskum. Liskove orisky jsem hazela do popelnice i se zelenou slupkou. Aspon budu mit v zime co delat, az je budu loupat a rozbijet. K tomu ucelu jsem nasla plochy kamen a druhy, ktery bude slouzit jako kladivko. Na stromech rostlo fialove hroznove vino. Hrozny byly zrale, sladke, i kdyz trochu natrpkle. Byly to divoke hrozny. Plnou popelnici jsem odkodrcala do jeskyne, liskove orisky a vino rozprostrela na starych novinach, navecerela se a padla na luzko. Snedla jsem posledni chleba. Budu muset do mesta s boruvkami, nakoupit potraviny a svicky, a zastavit se na poste. Udelam to, az docesu lisky a otrham hrozny a boruvky. Neco necham pro veverky a ptaky. Byla jsem hotova v utery. Vecer jsem se peclive vykoupala v potoce a pripravila si nenosene obleceni. Rano jsem se navlekla do kalhot a zjistila jsem, jak jsem zhubla. Bodejt, nemuzu tu chodit do lednice. Stejne jsem potrebovala neco shodit. Citim se lepe, kdyz jsem lehci. Rano jsem vyhrabala zamaskovane auto a odjela do mesta na trziste. Rychle prodala boruvky. Potom jsem zasla na postu. vybrala jsem schranku a vyzdvihla balik od syna. Take jsem se zeptala, jestli by mi mohli privazet postu, ne kazdy den, stacilo by jednou tydne. Nemohli. Jeskyne neni v jejich rajonu, a jak mi prozradil postovni urednik : "Nas postmistr nema rad hady." Jak dlouho jsem v lese? Mesic, dva ... Spis dva. Za celou tu dobu jsem videla jednoho. Potom jsem zasla do obchodu udelat nakup: dva galony mleka, kavu, susene mleko, maso - a hlavne salamy, ktere se tak rychle nekazi. Postrik na stipave musky, mydlo a svicky. Celou hromadu drahych, parfemovanych svicek. Budu se muset naucit je delat sama. Ted se jeste zastavit v pekarne pro tri velke pecny chleba. Cestou zpatky jsem se zastavila v obchode s pouzitym oblecenim. Koupila jsem si mansestraky, par teplych svetru, rukavice, a jeste dobrou zimni bundu. Neapomnela jsem na oranzovou vestu. Spodni pradlo, ponozky a dobre boty budou muset pockat na priste. S nakupem jsem se vydala zpatky do lesu. Uz se zacinalo smrakat a chtela jsem byt zpatky pred setmenim. Pokracovani

Jeskyne 2.5

Jde se do lesa v kosili s dlouhym rukavem, cepici na hlave a salou kolem krku, v rukavicich a holinkach. Nechat jenom malou skvirku pro oci. Co proti hadum? Dobre se koukat, na co slapu a satrat klackem kolem sebe. Zrovna se jeden prosmykl kolem, byl sedocerny a zmizel v hromadce kameni, a ted na mne zvedave koukaji dve ciperna, cerna ocka. To jsi jeste v lese nevidel takovou neohrabanou priseru, oblecenou za hastrose, vid? Sbiram a trham vsechno, co je jedle, jako jsou jahody, houby, maliny a ostruziny. Mezi stromy a vsude kolem je modro. Myslela jsem si, ze je na boruvky brzy. Boruvky. Modra zaplava. Jezero boruvek. Budu potrebovat nejake fondy na zimu a pro auto. Prinesla jsem vsechny prazdne nadoby a cely den, a cely pristi den, trhala boruvky. Ve stredu rano jsem ve meste zakoupila krabicky a hreben na cesani boruvek, a umistila se ve stanku na trhu. Boruvky byly cerstve a prodaly se rychle. Dalsi dva tydny jsem cesala boruvky a ve stredu a v sobotu je prodavala na trhu. Pri cesani se mi jenom jednou zdalo, ze jsem zahledla hnedy kozich v malini. V lese rostly houby. Houby ususim na zimu, take boruvky a vsechno, co najdu k jidlu. Kazdy den cestou sbiram klacky a rosti a taham je k jeskyni. Dnes se tu zastavil hajny. Vsiml si ohniste, hromadky pisku a narovnaneho klesti podel skaly, ale nerekl nic. Jenom poznamenal, jestli tu chci zustat na podzim, at si poridim oranzovou vestu a vyhybam se lovcum, jestli se nechci nechat postrelit. Pak vytahl z kapsy hrst liskovych orisku a nabidl mi: "Lisky rostou kolem mitiny vzdalene asi trista metru odtud." Tam jsem jeste nebyla. Kolikateho je dnes? Uplne jsem zapomnela pocitat dny. Slunko hreje, ale uz nepali. Pres noc spim zabalena v dece a zahrabana v listi, tak ani nevnimam chladnejsi noci a ptaci porad stejne rvou kazde rano. Koupim si kalendar. Pokracovani

Jeskyne 2.4

Po ceste jsem nasbirala houby, o kterych jsem si byla jista, ze jsou jedle. Chvili jsem rozvazovala o tom, kde rozdelat ohynek. Nechtela jsem, aby se o mem pobytu brzy dozvedeli lide. Nanosila jsem kameny a za velikym balvanem jsem vytvorila male ohniste. Znovu k potoku, umyt se a zaplavat si. Voda byl pruzracna, cista. Potok zurcel, omyval kameny a nadherne uklidnoval. Vydrhnout nadobi piskem a prinest vodu na vareni, a v nejvetsim hrnci vodu na vareni, myti a uhaseni ohne. Nechtela bych zapalit les. Potok mel kamenite a pisecne reciste. Priste zacnu vynaset pisek. Pisek bude lepsi na uhaseni ohne nez voda. Aspon se nevypari. V jeskyni je prece pisek. Staci ho vynest k ohnisti a nebudu se s nim muset vlacet. Staci nanosit vodu. Vytrhala jsem travu kolem ohniste, rozdelala ohynek a v hrnci postavila vodu na kafe. Pomalu jsem prikladala male vetvicky, a potom vetsi. Trvalo nekonecne dlouho, nez se voda zacala varit. Radeji uvarim vic kafe, abych mela co popijet cely den. Kava z otluceneho hrnecku chutnala kourem a neskonale dobre. Byl to zivotabudic. Miluji kavu. Po vypiti kavy jsem pozorne uhasila ohynek, rozdupala a zasypala piskem. Opravdu bych nechtela, aby si lide mysleli, ze si do lesa nasadili skodnou. Vzala jsem nadobi a sla sbirat a trhat, co v lese rostlo. Aspon jsem si myslela, ze budu sbirat. V peti minutach mne obklopily male, doterne a stipajici musky. Lezly do nosu, oci a usi. Sla jsem se obleci. Navlekla jsem na sebe vsechno, abych nenechala ani kousicek kuze volny. Pak jsem to vzdala. Stipance svedily a tak jsem se radeji sla koupat do potoka. Zacala jsem si po troskach, spis kamen po kameni, budovat koupaliste. Pritom jsem pod kamenem nahmatala rybu. Samozrejme, ze mi vyklouzla z rukou, ale podarilo se mi ji chytit podruhe, a vyhodit na breh. Rybu jsem utloukla kamenem a odnesla do jeskyne. Zbavit rybu supin, u lesa vyhrabat jamku na odpadky, vykuchat, znovu rozdelat ohnicek a opeci rybu. Byl to dobry obed. Pokracovani.

Jeskyne 2.3

Jedna Ruska mi rekla, ze dub uklidnuje. Spala na polstari naplnenem dubovym listim. Zasla jsem s cernym,igelitovym pytlem k dubu na rozcesti a naplnila nasbiranym lonskym listim. Pytel jsem dotahla do jeskyne. Cestou jsem zaznamenala zvireci pach z prvni jeskyne. Casem se pokusim vyrobit luk a sipy, nebo prozatim aspon posbirat klacky. Na topeni, na obranu a na zabarikadovani jeskyne. Zbytek odpoledne jsem stravila nosenim listi a sbiranim dreva. V lese je ho dost, nejenom na deset zim, ale naporad. Sekyrka by se hodila. Klesti jsem narovnala a uskladnila pod vyklenkem po prave strane jeskyne. Bude po ruce a neni videt z cesty. Listi jsem rozprostrela na pisek ve vyklenku a polozila na nej deku. Tam budu dnes spat. Bylo leto. Nemela by mi byt zima. Kde si budu delat ohynek? Pred jeskyni nebo uvnitr? O tom budu premyslet rano. Vlastne je to dost jasne. Jeskyne nema komin. Zitra rano pujdu hledat potok. Vim, ze neni daleko. Nasbiram vic listi a klesti. Nasbiram jahody, boruvky zatim jeste dozravaji. Budu se rozhlizet po houbach. K veceri jsem mela mleko, chleba a jahody. Zabarikadovala jsem vchod a sla spat brzy po setmeni. Delat. Nemyslet. Spala jsem tvrde. Neni se co divit, kdyz jsem probdila minulou noc na letisti a v letadle to bylo spis drimani, nez spani. Ve ctyri rano mne vzbudil koncert ptaku. To nebyla jedna kapela, ale hned nekolik orchestru najednou. Prehlusovali jeden druheho - i bubny a cinely si pritahli. Nemelo smysl se pokouset spat. Mela jsem chut na kafe, ale nemela jsem ho v cem uvarit. Nechtela jsem jet do mesta kupovat nadobi. Moje fondy byly omezene. Kdyz jsem vcera zahybala ze silnice na lesni cestu, vsimla jsem si hromady odpadku, co tam nahazeli lide. Bylo tam kanape, pneumatiky od aut, derava matrace, zbytek postele s vycnivajicimi pery. A zahledla jsem panev. Kafe jsem mela. Posnidala jsem mleko, chleba, a otevrela konzervu s pastikou. Mleko budu muset rychle vypit. Lednicku, mikrovlnnou troubu nebo sporak v jeskyni mit nebudu. Treba si casem, az se zabydlim, poridim kozu. S rucnikem, mydlem a kartackem na zuby jsem se vydala k potoku, ale nedorazila. Byl tam medved. Byl hnedy, a o neco vetsi nez bernardyn. Tak tomu se vyhnu, a ode dneska se budu vyhybat jeskyni na pokraji skal. Nemela bych se prestehovat nekam jinam? Kde ale najdu takovou peknou jeskyni? Konec koncu medvedi v zime spi, takze od nej bude v zime pokoj. Dosla jsem ke skladce, vytahla vcelku jeste dobrou litinovou panev, nasla par hrncu a sklenic, nechala lahve a plechovky od piva, kde byly, a vratila se s nalezem, a vic dubovym listim domu. Pokracovani

Jeskyne 2.2

Brzy rano jsem odletela domu. Vyzdvihla kufr, nasla cekajici auto a odjela do Sylvanie. Cestou jsem premitala, jak a kde budu bydlet, a co dal. Uz drive jsem slysela o lidech bydlicich v jeskynich. Proc bych to nezkusila i ja? Bude ze mne antisocial. Zastavila jsem se v obchode a nakoupila, co jsem myslela, ze budu potrebovat. Chleba, mleko, konzervy, susenky. Vim, ze tam bude voda. Tekl tam potok. Chodili jsme casto na prochazky do Pennovych lesu a tak jsem o nekolika jeskynich vedela. Odbocila jsem ze silnice na lesni cestu. Auto pomalu kodrcalo do kopce. Na rozcesti u velikeho dubu doleva. Cesta se stavala nesjizdna. Zajela jsem i s autem do lesniho porostu, zaparkovala za krovim a zamaskovala auto. Proc? Nevim. Jeste jsem nemyslela. Doba, kdy jsem jedla rakvicku, housticky a obed v letadle, se zdala byt daleko za mnou. Primo v jeskynich jsem predtim nebyla. Jenom jsem vedela, ze tady nekde jsou a nejsou daleko od civilizace. Do mesta by se v nejhorsim dalo dojit i pesky. Travnata cesta, proslunena sluncem, mne vedla dal. Po leve strane se objevily skaly, vpravo byl les. V trave rostly jahody. Byly zrale, cervene a velike. Uz jsem minula prvni usti do jeskyne. Tehle jeskyni je lepe se zdaleka vyhnout. Druhy otvor jsem take obesla. Za kericky boruvek se objevil vchod do treti jeskyne. Zakryval ho balvan. Skala byla ozdobena bilou a zelenou brizkou vyrustajici mezi kamenim. Mela jsem v aute baterku, kterou jsem vzala s sebou, a tak jsem vesla dovnitr. Jeskyne byla mala, ne moc vysoka, mohla jsem v ni chodit se vztycenou hlavou, a hlavne, byla sucha. Nevidela jsem zadnou havet. Po prave strane byl vyklenek. Tam budu spat, a po leve strane si udelam spajsku. Co bude dal, to se uvidi. Baterka mi dlouho nevydrzi, budu si muset poridit svicky. Nevyhreji jeskyni, tak jako stan, ale aspon trosku. Take odezenou komary. Svicky jsem dala na seznam veci, ktere budu potrebovat. Uz jsem ho zacala sestavovat v hlave. Po zbezne prohlidce jeskyne jsem sla zpatky do auta pro nakup, kufr, polstar a deku, pod kterou budu spat. Pri dlouhych cestach jsem si obcas zdrimla v aute, a tak jsem je vozila s sebou. Veci jsem natahala do jeskyne. Vzdycky jsem rada cetla knizky o preziti v prirode bez civilizace. Ted budu moznost si to zkusit sama. Pro jistotu jsem neodjela od civilizace prilis daleko. Sestra mne hned tak neuvidi. Nemyslet na roztrzku. Radeji delat. Pokracovani

Jeskyne 2.1

Sestra mi rekla, jestli se jeste jednou ukazu, tak me srazi ze schodu. Bydli ve tretim patre, tak jsem vzala jeji hrozbu vazne. Sebrala jsem svuj veliky kufr na koleckach a vypadla jsem. Jeste jsem nikoho predtim nevidela, aby ji sla pena od pusy. Pomalu jsem tahla kufr ze schodu a nemyslela jsem. Venku jsem vrazila do chlapka, ktery vypadal velice prekvapene. Asi poslouchal. Mely jsme otevrena okna a tak urcite vsechno slysel. Zamirila jsem s kufrem do cukrarny. "Jednu rakvicku po ranu, prosim." Zazertovala jsem. Vzdycky se snazim sama k sobe se chovat hezky. Jedla jsem rakvicku ve stoje u pultu a jeste jsem nemyslela. Co ted? Na tramvaj, vystoupit, dokodrcat do antikvariatu, koupit nejake knizky, vyhnout se tem, ktere mi spadly na hlavu z horejsiho regalu, cekat na refyzi na dalsi tramvaj. "Pani, vy mate pekneho pejska." Pani se usmala a pejsek a ona pokracovali v ceste. Do tramvaje, kolem jatek, tady blizko Slavka kdysi pracovala. Chodila jsem ji pomahat. Soustredit se. Z tramvaje na autobus a autobusem na letiste. Letadlo mi odleta az rano. Ale co tady. Mesto plne vzpominek. Kdysi davno jsem tu byla doma. Ale jak sestra rekla: praskla jsi dvermi, zabouchla jsi branku, jak jsi si ustlala, tak jsi si lehla. Zadna oslava navrativsich emigrantek se nekona. Rekla, jak jsi si ustlala, tak jsi si lehla. Nikdo te nevyhanel. Ne, nikdo me nevyhanel. Za stestim, za stestim, tou muskou zlatou. "Mela jsi vlastni byt", druha sestra komentovala. Do tretiho patra v zime kazdy den dva kybliky uhli. Pred odchodem jsem palila fotky, dopisy. Dojela jsem na letiste, dala kufr do uschovny a chystala se stravit noc na cervene plastikove zidlicce. Naproti pres ulici, za stanicemi autobusu, byla samoobsluha. Chodila jsem si tam pro male, dobre vypecene housky, az mi dosly ceske drobne. Rumun, nebo Bulhar mi predvadel, jak vyrabi domaci limonadu. Pridal cukr a vymackal citron do lahve s vodou, zatrepal, usmal se a rekl" "Lemonade." Zasmala jsem se take. Jeste rekl: "Jen podivat, ale nedotknout." Rozhodne ne. Lavicka je cerstve natrena. Co to placas? Jaka lavicka? To jsem si jenom vzpomnela na davne verse. Prece si nesednes na cerstve natrenou lavicku. Ne, to ne. Nakonec jsem v letistni hale zustala sama. I Bulhar odesel nekam jinam i se svou limonadou. Byla to dlouha noc. Nemyslet. Pokracovani.

Kostel

Drive ohmatana klika\br u kostela rezavi\br a velke dvere\br nejdou otevrit.\br Kostel je zavreny.\br Nova malba tesi\br oci vericich.\br Kostel nerozumi.\br Proc, proc jsem zavreny?\br Kam se podeli knezi, kteri meli slouzit?\br Kde jsou verici?\br Kam odesli?\br Odesli s ptaky na Jih\br a uz se nevratili\br s novym jarem.\br Bambino di Praga\br ma nove saty\br kazdy den\br a sem nevkroci noha\br ani jednou za tyden.\br Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/15/2012

Chovanec

Zastavil mne chovanec\br a rekl mi,\br ze jsem zasranec.\br Na velke si netroufne,\br jenom na mne.\br Je to podelanek.\br Dal mi cuchnout k pesti.\br Rekl, ze mam stesti,\br protoze holky nebije\br ze zasady.\br Dal mi pohlavek,\br a rekl:\br mazej domu.\br Mazala jsem.\br Privedla jsem si s sebou\br sve dva velke bratry.\br Na ty dva\br byl schovanec kratky.\br Moc se omlouval,\br ze on by si nikdy\br netroufal.\br Dala jsem se do rvani.\br Chovanec utek'.\br Vedel,\br ze provedl zly skutek.\br Pak nas vsude pomlouval.\br Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/5/2012

Slunecnice 2

Ze seminek, ktera nesezobali vrabci, vyrostly dvoumetrove slunecnice s mnoha kvety. Rozzarily zahradku. Vcely na nich pracovaly od usvitu do sera - i v desti. Dobrosrdecne slunecnice si myslely: budeme porad kvest a stale nasazovaly nova poupata. Zrale slunecnice zobali ptaci a hospodyne se s nimi hasterila: lette si zobat seminka na meze, louky a do lesa. Slunecnice mate na zimu, az budete mit hlad a vsechno bude pod snehem. Nastal prvni den podzimu, kdy hospodyne vykorenila prvni slunecnici, ktera uz odkvetla, jejiz kvety dozraly a ona nenasadila na nove. Dlouhy, znetvoreny stonek se suchymi listy lezel na zemi a cekal na rozsekani na male kousky, aby se vesly do popelnice. Ostatni slunecnice se otrasaly hruzou. Tohle na nas ceka! Umreme a hospodyne nas hodi po kouskach do popelnice. Dest jim chladil rozpalene tvare. Neumrete. Ne tak docela. Vcely vasimi kvety krmi sve pupy, lide a medvedi budou jist vas med, a ptaci budou celou zimu zobat vase seminka. Nejvetsi z nich na jare hospodyne zasadi, aby mela na zahradce nove slunecnice, ktere rozzari okoli. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 9/27/2012

Napraveny hrisnik

Napraveny hrisnik za veceri, za hromadku satstva, a nekdy hrstku drobnych, specha kazdy den byt znovu a znovu napraven. Hresil jsem: pred padesati lety jsem ukradl kostku cukru. Lhal jsem. Dodnes se kaji. Hresil jsem, hresil jsem. Neni odpusteni, nebot zaludek chce jist kazdy den. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/13/2012

Jak kleje Anglican

Krvava tlacenka byla k obedu, krvava tucnice k veceri a me zakrvacene auto zase nejezdi. Me krvave koleno zatracene boli a krvava Marenka za nic nestoji. K obedu byl krvavy spenat a kazdy vi, ze ho nejim. Krvacel zelene pres cely talir a moje zakrvacene kalhoty ted musi do cistirny. Krvava podzemka mela zpozdeni a ted uz nic nejezdi. Uz abych byl v posteli. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/2/2012

Skolni atlas

Meli jsme doma skolni atlas. Prohlizela jsem si mapy, pohori, a prstem sledovala reky, kde prameni, a do ktereho more se vlevaji. Ptala jsem se matky, aby mi ukazala, odkud prisla nase rodina. Jmenovala jsem mesta. "Ne, to neni tohle mesto, a to take ne. Jsou prilis daleko." At jsem hledala, jak jsem hledala, misto jsme nenasly. Mapa nebyla podrobna. Byla tam jenom velika zelena skvrna, odkud si myslim, ze matcina rodina pochazela. Ona vedela, odkud je, tak jako ja vim odkud jsem ja, protoze me tam s sebou jednou vzala. Malem jsem si uslapala nohy, protoze tam nic nejezdilo. Chtela me vzit s sebou, aby mi ukazala odkud je ona, ale ja uz jsem zacinala byt v neposlusnem veku, a odmitla jsem. Skoda, ze jsem s ni nejela. Byla jsem uz dost velika, aby me nebolely nohy. Atlas byl veliky, tajemny a exoticky. Myslela jsem si tehdy, ze je svet prede mnou siroce otevreny, a ze neexistuje misto, ktere bych nemohla videt, kdyz me bude zajimat. Zaklinacimi slovy bylo: "Az vyrostu." Az vyrostu podivam se ... Snila jsem nad strankami atlasu lezice na brise, zaroven s kockou, kterou atlas take zajimal, ovsem z uplne jineho hlediska, nez me. Jednoho dne jsme na zadni strane nasly pachnouci kocici hromadku. Byli jsme vsichni pohorseni, ale kocka nebyla k nalezeni. Bratr musel kocici hromadku odstranit a nozem oskrabal obalku atlasu. Ale kocka dala jednoznacne najevo, co si mysli o cestovani. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/28/2012

Prachaci

Chudaci prachaci nevedi, co je pratelstvi. Za prachy, za prachy si musi koupit lasku i pratelstvi. Za prachy, za prachy se kola toci. Kdo maze, ten jede. Za penize, za kulaty uz se kola toci. Za prachy, za prachy se kupuji manzelstvi a delaji deti. Vnuci penize roztoci, protoze jsou kulaty. Za prachy, za prachy si chudaci bohaci kupuji, co je zdarma k mani. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/17/2012 Vetsinou pisu basnicky. Nelibi se mi, kdyz se zmeni v prozu bez prislusnych diakritickych znamenek. Prosim Vas, mohli byste to nechat, tak jak to je? Nebo HTML nic jineho neumi? MN

Ztraceny kocour

Kocour mnouka u zavrenych dveri. Honem, honem prijdte mi nekdo otevrit. Za dvermi je neco, co se mi nelibi. Pojd mi, ma mila, pojd mi otevrit. Mila ale neslysi, protoze tvrde spi. Vyjde ven nad ranem hledat kocoura. Za dvermi lezi kocici kostra ozrana, rozsklebena lebka a plno mourovatych chlupu. Tak ma mila ztratila kocoura. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/16/2012

Duchodkyne

Muj pocitac uz je davno rozbity. Vsechny e-maily jsou dvacetkrat prebrany a vybrany. Bankovni ucty uzavreny. Stejne neni  stradat z ceho. Vsechny cennejsi veci uz byly ukradeny a odneseny. Zbyl jediny nuz, maly ruksacek, a bolavy nohy. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/13/2010

Hrncove mesto - Dzbanky a dzbanecky p. V

Manicku Milleru tata vzal na prvni jarmark, kde ji koupil maly dzbanek na mleko. Manicce jarmarky ucarovaly a zacala sbirat dzbanky. Brzy mela, krome dzbanku na mleko, modry dzbanek na pomerancovou stavu, kytickovany na vodu a puntikovany na polni kvetiny. Chtela byt na kazdem jarmarku. Kdyz tatinek nemohl, prosila maminku nebo teticky: Juditu, Gabrielu nebo Annu Josefinu. Nekdy s ni sla babicka Milleru nebo babicka McGovernu. Jednou s ni sel dedecek McGovernu a koupil ji piskaciho ptacka na vodu. Babicka McGovernu tehdy rekla, ze dedecek s Manickou uz na jarmark nesmi. Manicka mela svou sbirku dzbanku ve sklepe serazenou podle barev a velikosti. Nejmensi, dvouncovy, slouzil pro zemrela slunicka sedmitecna, ktera vcas nedoletela na sva zimoviste. Pristi leto vsechna slunicka s maminkou pohrbily pod kerem zlateho deste a dzbanek peclive umyly. Pintovy dzbanek pouzivala na vodu a s galonovym chodila mamince, tatinkovi, a nekdy obema dedeckum, pro pivo. Jarmarky byly tradice. Svoje prvni hlinene srdicko dostala od Honzy Slevu take na jarmarku. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, PA, U.S.A 11/2010

Duchodcovo rano

Roztahnout zavesy na oknech a pustit dovnitr svetlo. Odemknout dvere, sklonit se a sebrat noviny pod zidli na verande. Kafe se uvarilo samo, protoze vsechno uz pripravil Jack vcera vecer. Ucpal se zase zachod. Cvicit se zvonem, ktery se odmita vratit do puvodni polohy. Odpocinout a pak zase cvicit se zvonem. Mezitim jsem stacila prislapnout ocas kocce. Snidane. Jack umyl nadobi. Prasky. Travit prasky. Jack rika, kdyby se mnou nekdo zatrasl, tak by ve mne prasky chrastily. Jit na zahradu a obdivovat dvoubarevny kosatec. Kvete sametove bezove a rezave. Po schodech nahoru pro kameru a vyfotit kosatec. Kocka sla se mnou ven take obdivovat kosatec. Cvicit se zvonem. Kde je kocka? Kocka se ztratila. Cvicit se zvonem. Kocka se vratila a ted si dava pozor na ocas. Dva dny v rade prselo. Vylezt schody na pudu a zkontrolovat, co dela loupajici se strop. Strop se loupe v carech. Zahada. Slezt jedno patro pro schudky. Vynest schudky na pudu, abych si mohla sahnout na loupajici se cary a zjistit, jestli jsou mokre. Na omak se zda, ze jsou vlhke. A to jsme tu zrovna meli naterace strechy. Zahada. Cvicit se stavkujicim zvonem. Je poledne a cas myslet, co k obedu, pripravit obed, umyt nadobi, cvicit se zvonem, a tak dale. To nam to rano rychle ubehlo. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/1/2012

Sebelitost

To nebyla jedna svine. Cele stado svini milou Manu honi. Mana sedi, uz nemuze. Svine chrochtaj': Mano, bude hure. Lezla jsi nam do zeli, ted ti svine nadeli. Mane berou dolary, ze se o ne rozdeli. Milou Manu oberou a jeste ji namelou. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/1/2009

Jablka

V zaludku kyselo od nezralych jablek ukradenych vdove s peti detmi. "Meli jsme hlad." "My vam ta jablka zaplatime." Neni platit komu. Vdova umrela a deti se rozprchly. Spinave, otrhane deti si hraji na chodniku. Jsou tak zabrany do hry, ze nezpozoruji pytel zralych jablek za zdi namalovanou kridou. Hra skoncila. Snedi darovana jablka a jdou domu k veceri. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/27/2012

Klasterni zahrada

Byl kveten. Opalovaly jsme se na trave v tresnovem sadu a ucily se na zkousky. Blizil se zkouskovy tyden. Pred sebou skripta, sesity plne poznamek a podtrhane ucebnice, jsme se usilovne pokousely dohnat, co jsme zameskaly, co jsme nestihly, a co jsme proflakaly. To mluvim o sobe. Monotonni opakovani, biflovani, a obcas take tiche mumlani se ozyvalo pod ruzovejicimi tresnemi proteplenymi jarnim sluncem - a nase tela se taktez barvila do jemne ruzove barvy. Obcas nad nami proletela helikoptera, ktera nam rozhazela poznamky, ktere jsme horlive sbiraly, aby nam je vitr uplne neodnesl. "Na co se ucis?" "Na Cejpka." "Ja mam v utery zkousku z bibliografie. Radeji bych si do hlavy vtloukala telefonni seznam. Ten je aspon v abecednim poradku." Pozdeji se rozchazime k obedu. Jen malokdo jde k zastavce tramvaje, aby si zajel do menzy ve stredu mesta na teply obed. Neni cas. Lezim na zadech na svezi trave, pozoruji bile mracky a opakuji si seznam, ktery jsem se prave snazila si nalejt do hlavy. Potom se zdvihnu a jdu k obedu. Vsak ono to nejak dopadne. Meli jsme studentske koleje vedle zdi klasterni zahrady, kterou nam klaster velkoryse dovolil pouzivat. Asi vedeli, ze by tresne pred studenty stejne nezachranili. Nikdy jsme mnichy nevidely, jenom posekanou travu. Vratila jsem se do klasterni zahrady jednou v lete sama s triletym synem. Pro stastne vzpominky. Zahrada byla opustena. Vylezla jsem na strom si natrhat zrale visne. Syn dole trasl stromem a volal: "Dolu, dolu!" Vzpominky nelezely v trave pod stromy a my jsme se po ukonceni studii rozprchly kazda nekam jinam. Vratila jsem se znovu po dvaceti letech, zase v lete, protoze jsme na koleji sehnali nekolikadenni, levne ubytovani. "Proc nespite doma?" "Byt je plny pribuznych." Kamarad mne na schodech do koleje ucil anglicky Otcenas a do klasterni zahrady jsme ani nezasli. Stastne, ani zadne jine vzpominky opravdu nelezi v trave. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/16/2012

Kocour zabijak

Nasli zahozeneho kocoura, zzelelo se jim ho, a maminka ho prinesla detem jako nahradu za deti, ktere zatim jeste nemeli. Kocour se zabydlil a verne se stehoval s rodinou z mista na misto. Dostaval nazrat a za pomoci vodniho postriku se naucil, co smi a co nesmi. Brzy zjistili, ze kocour ma zaduchu. Tak zacaly navstevy u veterinare. Jinak si kocour delal, co chtel. Chytal mysi, rejsky, krtky, denky, veverky, take ptaky, a vubec vsechno, co se dalo chytit, zabit a sezrat. Jednou v noci byla rodina vzbuzena hlukem v pradelne. Sli se podivat. Kocour zabijel holuba. Mlatil jim o zed. Ja ti dam, ja ti ukazu. Tu mas a tu mas. Bila holubice  marne se brani. Zrzavy vrah si uz pochutnava na ni. Zbyly po ni bile perute. Kocour, protoze mel zaduchu, byl velice tlusty. Byl take nadany herec. Nic mu nebranilo v tom, aby chodil zebrat k sousedum. Narikal tak upenlive, ze kocoura krmili. Rikali mu Pierre. Chudinka hladovy Pierre. Chudinka hladovy Pierre si troufnul i na srnku. Visel ji na hrbete, dokud ho nesetrasla a neodesla. Kdyz pribylo do rodiny miminko, kocour zabiral okamzite miminkem uvolneny a jeste teply pelisek. Postylku zase uvolnoval, kdyz se miminko vracelo zpatky a stehoval se do velike postele. Chudinka Pierre si delal, co chtel a chodil domu oknem, Jedine, ceho se bal byla postrikovaci lahev s vodou. Copyright (c) Zima 2007 Marie Neumann, Stephenville, Texas

Zoologicka zahrada (zacatek medvedu)

Je jedna zoologicka zahrada, a protoze je na severu, chovaji v ni severska zvirata. Je tam polarni medved, polarni lisky, snezny leopard, bili vlci, psi lajky, veverky, ktere jsou spise bile nez sedive, snezni kralici, kamcatsti medvedi, snezne sovy, snezni krabi, sibirsti tygri a kanadske husy. Vykrmeni snezni ptaci se vraceji z Texasu na jare hnizdit. Sobi vozi deti na sanich kolem zahrady. Ledni medved bydli hned vedle vodnich nadrzi s tuleni. Medved se rano probudi a mysli si: dnes si chytim sveho tulene. Vecer, kdyz jde spat si rika: nevadi. Chytim si tulene zitra. Medved zije nadeji. Tulenum jejich soused nevadi. Vedi, ze mezi jejich vybehem a medvedim je zed a medved se na ne nedostane. Skacou do vody, potapeji se, podplavavaji jeden druheho a vubec delaji vsechno, co tulani delaji chladneho podzimniho dne. A ledni medved? Mrzute pospava a ani se mu nechce se divat na tulene, protoze si uvedomuje, ze si zadneho tulene asi nechyti. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/28/2009

Plkanicka

Cos, Marenko, cos delala, ze sis nohu zlomit nechala? A ne jednou, hned dvakrat, budes Marenko, budes plakat. Moje noha sklenena chodi. Druha noha si oddychla: uz jsme na chozeni zase dve. Jeste to neni do skoku a na dlouhe prochazky. Valcik tancim jenom par krucku sem a par krucku tam. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/10/09

Televizni divaci

Texasky farmar nasel novorozene tele. Nevim, co se stalo s matkou. Snad kojoti ... Farmar vzal tele domu. Odkojil ho z lahve a po vecerech se divali na televizi. Z telete vyrostle mlada krava a musela z domu. Kazdy vecer se cpala k oknu, aby se mohla divat na sve oblibene porady. Nedala tak dlouho pokoj, dokud farmar nezvetsil okno, a tak se zase spolu po vecerech divaji na televizi. Farmar sedi v obyvaku a krava stoji za oknem. Po programech jdou oba dva spokojene spat - farmar do postele, a krava pod pristresek venku. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/1/2010

Slova, slova, slova 1

Prisla jsem poslouchat. Sedim a posloucham. Snazim se se soustredit. Slova, slova, slova ... Vnimam slova, slova, slova. Snazim se zachytit okamzik. Z podia osel hyka. Copyright (c) Rijen 1965 Marie Neumann, Nowhere

Univerzita

Neni univerzita jako univerzita. Tahle univerzita svetem hybe. Jeji radci ridi, organizuji, pletichari. Jsou u moci a drzi prim, a vedi, jak se udrzet. Samozrejme, ze jsou za tim penize. Copyright (c) Marie Neumann 3/1/2010 Hrnce

Housenka nocni mury

Takovejch nozicek a k tomu sosacek, ale neco chybi - a to je ocasek. Co to zere? Stiny v krovi. Kam se dere? Mane do postele. Kde to sere? Tamtez. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville. 3/15/2010

Byt k pronajmuti

Pribuzni si prijeli pro pradelnik. Vyfotili se pred cinzakem. Nejdrive vsichni a potom jednotlive. Jedna prebytecna duse odesla. Jedna usta uz neni treba krmit. Trochu litosti a trochu vzpominek. Dlouha cesta domu plna vycitek. Na vterinku se zastavil cas. A zivot jde dal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/20/2010

Hadi lide

Na jihu Spojenych Statu ziji lide, kteri se oddavaji kultu hadu. Hadu je tam tolik, ze je lepe nosit vysoke boty i v horkem lete. Jak premoci velkeho, stareho a zkuseneho chrestyse? Nevim. Volila bych se zdaleka vyhnout. Hodne zdaleka. Ceska zmije, pokud neni prekvapena, se obvykle rychle odplazi. Kdyz jsme jako deti chodily ma jahody nebo na houby, bylo nam doporuceno mit s sebou klacek a satrat jim pred sebou. Had pry urcite zmizi. Asi zmizel, protoze jsem jich videla velice malo. Brzy na jare jsou v Texasu skupiny lidi, kteri se vypravuji na lov hadu. Hady chyti, zabiji, piji cerstvou krev a potom si je ugriluji. Pry chutnaji dobre - jako kure. Zebrala jsem, aby mne s sebou vzali, ze bych neco takoveho chtela moc videt. Nevzali.\br  Sli jsme se projit k jezeru z kamenite strany. Bylo teplo, kvetly modre lupiny a my jsme meli na nohou jen sandaly. Vtom se neco dlouheho, sedocerneho mrsklo a zmizelo v hromadce kameni. "Had." Byl to had. Koukal na nas ze sveho ukrytu kameni cernyma, bystryma ockama. Had si nas nebojacne prohlizel. My jsme utekly.  Hadi se tam neboji lidi. Mozna, ze proto se vyvinul kult hadich lidi. Ziji vedle sebe, ziji spolu. Farmari s sebou nosi zbrane. Nejlepsi je asi zastrelit a potom nechat supum. Nebo se napit cerstve krve a maso usmazit. To zalezi na chuti. Sousede spalili hromadku klesti. Ze spalene hromadky se tycila hlavicka mrtveho hada s siroce otevrenou tlamou v smrtelne bolesti. Chodili jsme na prochazky do prirody s muzem, ktery mel v sobe indianskou krev. "Divejte se na podobnosti. Priroda ma v sobe lek na kazdy jed." V Texasu kocky zabijeji hady. Nekdy je ovsem treba hodne kocek. Porovnejte hadi a kocici tlamicku, mrstnost kocky a hada, navic kocka vysoko skace. Texaske farmarske kocky jsou na takovy zivot zvykle. Farmari kotata nelikviduji, ani nijak nezabranuji kocici plodnosti. Priroda se sama postara. Ovsem, neposilejte sveho milacka, co se cely den vali na gauci a zere kocici zradlo z konzerv nebo kocici susenky, lovit hady. To by byla vrazda.\br Hadi lide oslavuji prichod jara zabijenim hadu, cerstvou krvi a pecinkou. Pak si zajdou do baru pojmenovanem Hadi jama splachnout hostinu pivem. Co na to hadi? Na panickem uteku je neni cas se ptat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/3/2010

Drozd

Vedle zadniho vchodu bylo parkoviste obklopene krovinami. Drozdi si tam postavili hnizdo a vychovavali mlade. Vsichni jsme pouzivali zadni vchod. Kde drozdi shaneli potravu pro sebe a sve mlade byla jejich vec. Vsechno bylo v poradku az do dne, kdy jedno mlade vypadlo z hnizda. Vypadalo jako nadychana sediva koule na tenkych nozickach, ktera odhopkala k zadnimu vchodu do uradu. Oba rodice se stremhlav vrhali na uredniky vracejici se z obeda. Urednici radeji volili predni vchod jenom, aby se vyhnuli drozdum ochranujicim sve mlade. Mlade sedelo v rohu rampy. Prosla jsem kolem. Drozdi asi rozpoznali cizinku neznajici jejich povest. Letali nizko a blizko, ale neutocili. Druhy den uz tam ptace nebylo. Asi je rodice nejakym zpusobem dopravili zpet do hnizda. Uz jsme zase mohli pouzivat zadni vchod. Jednoho dne jsem sedela venku na lavicce a kourila. Ke stromu vedle lavicky skakala veverka a za ni se hnal drozd a musel ji strasne nadavat. Myslim, ze se mu veverka snazila se dostat na vajicka. Provinila veverka hrabala hlinu pod stromem s vyrazem: "Co, ja? Ja si tady hledam pod stromem orisky. Jak te neco takoveho mohlo napadnout?" Veverka lhala. Na tomto strome nikdy zadne orisky nerostly. Drozd poskocil smerem ke mne, blysknul ocima: "Vidis, ja se ani cloveka nebojim!" Mela jsem po nem hodit kamenem? Rozhodla jsem se pro prislovi: moudrejsi ustoupi. Ostatne me bavilo se divat na provinilou veverku horlive hrabajici pod stromem. Dokourila jsem a vratila se zpatky do prace. Drozd (mockingbird) je statnim ptakem statu Texas. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/11/2010

Proc se ze mne nestala kurva

Kdyz mne bylo sest nebo sedm let, byla jsem s nasi mamou v kuchyni. Mama varila na sporaku veceri. Hrnce bublaly. V jednom okamziku matka nadzdvihla poklicku levou rukou obalenou v uterce. V prave ruce drzela polevkovou lzici, s kterou vylovila brambor. Chvili na brambor foukala a pak ho prehodila na poklicku a pokracovala ve foukani. Potom brambor ochutnala. Brambor byl vareny a vecere byla hotova. Priste, kdyz matka varila, pritahla jsem si ke sporaku stolicku a presne napodobila matku. Nadzdvihla jsem poklicku, vytahla kousek bramboru, polozila na poklicku, pofoukala a chystala se ochutnat. "Co to delas?" Okrikla mne matka. "Chci ochutnat brambor stejne, tak jak jste to delala Vy." "Kdyz budes jist z poklicky vyroste z tebe kurva." "Z vas tedy take vyroste kurva." "Ze mne uz nemuze byt kurva." "Ze mne se take nestane kurva." Prohlasila jsem. Matka se na mne napul vdecne a napul pobavene podivala. Nevim, co si myslela. Od te doby jsem nikdy nic neochutnala z poklicky a tak se ze mne nestala kurva. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/14/2010

Curani

Stala jsem frontu na vstupenky do bazenu. Prede mnou stala maminka s asi ctyrletym chlapeckem. Chlapecek tahal maminku netrpelive za ruku. "Mami, delej, at se muzu jit vycurat do bazenu." Maminka na to odpovedela: "Chlapecku, do bazenu se nesmi curat. Nejdriv te vezmu na zachod a teprve potom se pujdeme koupat." Sli do saten, a protoze chlapecek byl jeste maly, tak sel s maminkou. Tam se krasne vycural do zachodove misy a ani trochu neukapl. Potom se maminka a chlapecek sli koupat. Chlapecek se ovsem musel vsem ostatnim klukum pochlubit, jak byl uspesny. Samozrejme to primelo ostatni kluky k tomu, aby ho nejenom napodobili, ale predcili. O tom nic nevim, ja jsem tam nebyla.\br Holcicky ovsem chtely vedet, o cem si to kluci septaji, tak pilne poslouchaaly, az se vsechno dozvedely. "To je toho", rekly. "To my dokazeme vsede." A jak rekly, tak udelaly. Od te doby do bazenu nikdo necural. A kluci a holky si hazeli micem, potapeli se, delali ve vode stojky, a ucili se plavat. Nic nevadilo, kdyz se cas od casu napili vody. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Babice

Kdyby davali na hubu zbrojni pas, stala by tam dlouha rada. Kazda by ho rada. A ty druhe zas tou svou hubou semelou psa i s boudou. Babice na prochazce jazyky si brousi. Babice v tramvaji pusam zadarmo najist nedaji. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/2/2010

Lina Marena

Mareno, mas uz vareno? Marena nevari a nic se ji nedari. Nemuze varit preci, kdyz je tu horko jako v peci. Mareno, mas uz ustlano? Jak muzu mit ustlano, kdyz nemam ani vyprano. Mareno - nadobi, mas uz umyty? Je umyty od vcerejska, neni na nem ani slejska. Mareno, mas uz vytreno? Jak muzu mit vytreno, kdyz nemam ani vareno. Ani vareno, ani ustlano, ani vyprano. Jdu kralikum na travu, vezmu kozu s sebou. Tam ji aspon napasu. Koza se past nechce, srp zabira lehce. Uz je plna nuse. Ten, kdo je zvedavy, nest ji muze. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/28/2010

Namornici

Pepíkovi A on každý ten námořník, když zakotví v přístavu, si koupi láhev club sody a jde do pokoje, tam si sedne na postel, vytáhne fotky z náprsní kapsy a rozloží je na nočním stolku. Jsou to fotky maminky, mladších sestřiček, děvčete, manželky a děti, nebo aspoň kočky. A on ten námořník se na ne tesklivě dívá, a tak potichu, jen pro sebe, si pláče. A ti námořníci, co přišli až z Čech, se večer spolu sesednou v koutě u sklenic vody z ledovce a zpívají: "Na té naší návsi chlapec vejska, ach bože, rozbože, mne se stejska." Takže všechny písničky a pověsti o námořnících jsou nepravdivé ba prolhané. Je pravda, že několik jedinců vyhledává hospody a vyptává se na bordely, ale všechny bordely jsou už uzavřeny, a bordelmama jim říká: "Chlapci, jdete už spát, my zavíráme hned po Vecernickovi. Děvčata dostala sklenici mléka a teď si čtou pohádku o Alibabovi a čtyřiceti loupežnících, a v osm jdou spát. Otevíráme ráno v šest a prvních déšť zákazníků dostane housku s mlékem a těm, co se nevyspalí, servírujeme heřmánkový čaj. Námořníci po takové odpovědi hledají městskou knihovnu, aby se podívali, o čem Alibaba a čtyřicet loupežníků je, když jim děvčata dávají přednost. Samozřejmě, že všechny knihovny jsou tou dobou už zavřené a knihkupectví v přístavu Alibabu nemají. Námořníci začnou na Alibabu a jeho loupežníky, velice a nesmyslné žárlit a jdou se opít. Někteří se opíjí do němoty, jiní hulákají a dělají výtržnosti, a jiným se udělá špatně. Všichni se vrátí na ubytovnu pozdě, a druhý den nesmí ven a musí poslouchat chodské námořníky zpívající: " stejska, stejska, stejskat bude, dokud v Postrekove sloužit bude." Další den odplouvají a to je dobře, protože si třeba v příštím přístavu budou moci vypůjčit a přečíst Alibabu a čtyřicet loupežníků; a děvčata tam nechodí spát v sedm večer. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/3/2010