Drozd

Vedle zadniho vchodu bylo parkoviste obklopene krovinami. Drozdi si tam postavili hnizdo a vychovavali mlade. Vsichni jsme pouzivali zadni vchod. Kde drozdi shaneli potravu pro sebe a sve mlade byla jejich vec. Vsechno bylo v poradku az do dne, kdy jedno mlade vypadlo z hnizda. Vypadalo jako nadychana sediva koule na tenkych nozickach, ktera odhopkala k zadnimu vchodu do uradu. Oba rodice se stremhlav vrhali na uredniky vracejici se z obeda. Urednici radeji volili predni vchod jenom, aby se vyhnuli drozdum ochranujicim sve mlade. Mlade sedelo v rohu rampy. Prosla jsem kolem. Drozdi asi rozpoznali cizinku neznajici jejich povest. Letali nizko a blizko, ale neutocili. Druhy den uz tam ptace nebylo. Asi je rodice nejakym zpusobem dopravili zpet do hnizda. Uz jsme zase mohli pouzivat zadni vchod. Jednoho dne jsem sedela venku na lavicce a kourila. Ke stromu vedle lavicky skakala veverka a za ni se hnal drozd a musel ji strasne nadavat. Myslim, ze se mu veverka snazila se dostat na vajicka. Provinila veverka hrabala hlinu pod stromem s vyrazem: "Co, ja? Ja si tady hledam pod stromem orisky. Jak te neco takoveho mohlo napadnout?" Veverka lhala. Na tomto strome nikdy zadne orisky nerostly. Drozd poskocil smerem ke mne, blysknul ocima: "Vidis, ja se ani cloveka nebojim!" Mela jsem po nem hodit kamenem? Rozhodla jsem se pro prislovi: moudrejsi ustoupi. Ostatne me bavilo se divat na provinilou veverku horlive hrabajici pod stromem. Dokourila jsem a vratila se zpatky do prace. Drozd (mockingbird) je statnim ptakem statu Texas. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/11/2010