Holcicky

Holcicky na kmine Ja jsem v tom nevinne Holcicky k obedu Holcicky pokousi nezbedu Holcicka na kline Holcicka k veceri Holcicka drapky zkousi Holcicka drapky zatina Holcicka hrbet najezi Ja jsem ta nezkusena Holcicka nehleda neveru Holcicka si hnizdo stele Chytlavy jako vich vsechny je muzes mit Jakepak strachy s holcickou pujdes taky Holcicka se brani: vzdyt vsichni chlapi jsou k mani. Copyright (c) Marie Neumann 10/27/2011

Pomsta

Nebud tak zavila,
Mano rozmila.
Je krasny den,
proc by ses zlobila?
Potichu kujes pikle,
pomstu chystas rychle.
Ze te nic nenapada,
potom je tezka rada.
Pomsta se serviruje
zastudena,
nejlepe v aspiku.
Ty na to nemas, Mano,
nejsi tak prohnila.
Zapomen na pomstu,
potichu zij si tu,
Mano, abys vedela,
to se prece nedela.
Pomsta neni
v tvem slovniku,
ty jsi ta,
ktera posloucha,
jdi a sedni si do kouta.
Mas pripravenou
slovni zaplavu.
Hele, najdi si jinou zabavu.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 11/18/2011

Blbosti

Vzdyt to jsou blbosti,
ty se dnes nenosi,
blbosti na kvadrat,
nikdo je nema rad.
Blbosti do drzky,
daji se do tance,
ze budes moje,
bojis se kopance.
Blbosti do zobaku,
dej si pozor na hubu,
nebo pres ni dostanes,
za to blbosti nestoji -
vyjimaji se dobre
na hnoji.
Blbosti zeme,
ty nedas na me.
Za blbost do zobaku,
nemel jsi zpivat
ty jeden blby ptaku.
Blbosti na psani
nosi bryle na cteni.
Blbosti do haje
rozkvetou do maje.
Majovy desticek,
blbosti otevrou destnicek.
Blbosti jako hub,
blbost se zelena.
Je to blbost
a zadna zmylena.
Blbosti nedelaji penize,
s blbosti nejdale dojdes,
jsou jich plne kosiky.
Blbosti neznaji meze,
co sem ten blbec leze?
U blbcu vari polevku,
nespechej,
nepochutnas si na ni.
Ty muj svete,
blbost vsude kvete.
Blbosti rozdavam stedre -
- dej si pozor -
i blbost ma sve meze.
Blbosti do caje,
poslou te do haje.
S blbosti nejdal dojdes.
Blbosti do kramu,
nesmej se po ranu.
Na blbce nemuzes,
blbec je imunni,
blbec se neboji
spatne povesti.
Pane Kantorku,
prijdte se podivat,
blbost nam
na zahradce kvete.
Blbosti plny barak,
blbosti na kvadrat
a blbcu plny pytel.
Blbosti za uplnku tanci,
nevolej, neprijdou,
nejsou k mani.
I blbost ma sve meze,
propanicka,
co sem ten blbec leze?
S blbosti nastesti
necekas na namesti.
Blbost se neda nahrat,
neblbni,
nebo nebudes muj kamarad.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 11/23/2011

Najdes me

Popelnice plna vajglu,
kde te mila,
kde te najdu?
Najdes mne na pude,
vesim pradlo na snure.
Najdes mne v kurniku,
chystam slepicim podestylku.
Najdes mne ve stodole,
nahore nebo dole.
Nenajdes mne doma,
nejsem tam rada sama.

Kde te mila,
kde te najdu?
Sedim za kominem,
pozoruji vcely nad vcelinem.

Kde jsi mila,
kde jsi byla,
ze jsi se neozvala?
Ja jsem te hledala
v te dolni hospode,
lezel jsi nemyty,
opily na schode.

Popelnice plna vajglu,
kde te mila,
kde te najdu?
Jsem na poli,
rozsevam obili.
Najdes me k veceru,
jen co si sukenlu vyperu.

Nechod uz, Jenicku,
nechod k nam,
s rodici kvuli tobe
hadky mam.
Rodice se se mnou vadili,
ae chodis opily.
Nesejes, nesklizis,
po hospodach se nabizis.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 11/27/2011

Tresteni

Tresteni?
To ma mila
nic neni.
Tresteni vecer,
tresteni zrana,
uz me z tebe
boli hlava.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 12/1/2011

Vzpominas?

Co bych za to dal,
za ceskou pisnicku.
Nahle ton zaznel do ticha.
Jako ptaci krik,
tichy, potlacovany vzlyk
nad marnotratne
utracenym mladim.
Septam do ticha
jmeno tve - vzpominas?
Vzpominky neni delit s kym.
Vzpominas?
Vzdaleny pohled
do neznama -
- pomlka,
krajina, kterou nepoznam.
Nezname ulice,
kterymi jsi chodil sam.
Ulice vedouci do neznama.
Zdali se ozyva ceska pisnicka.
Vzpominas?

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 6/6/2011

Sklenene oci

Sklenene oci se divaji
pred sebe,
ale mne nevidi.
Nepromijejici,
sklenene oci
se divaji skrze mne -
a neodpousti.
Beze slova
se toci zady,
odchazeji -
zastupy.

Osamele zeny sedi
s koleny zpusobne u sebe -
a cekaji.

A co ma byt?

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 12/31/2011

Cesaci

Kdo me trha jablicka?
Je to nase babicka.
Kdo nam cese hrusky?
Videla jsem sousedu dedky
sedet na nasi hrusni,
kosti a vetve praskaly,
kdyz dedkove mlaskali.

Kdo nam cese svestky?
Videla jsem dedky,
jak nam jedi svestky.
To prece neni vubec hezky.

Bratricku, naladuj vzduchovku
peprem a soli,
kdyz se strefis,
tak to boli.

Kdo nam krade kurata?
Je to liska strakata.
Bratricku, nachystej pasti.
Hola hej,
lisci kozich na prodej.

Bratricku, posazej zed
sklenenymi strepy
vsazenymi do cementu
s vycnivajicimi ostrymi hroty.
Zed bude plna krve
stekajici dolu na zem.

Odezen hladova decka
od nasi zahrady,
co chodi po nocich krast,
aby neumrela hlady.

Bratricku, ocesme rychle zahradu,
at nam nezpusobi vetsi skodu.
Zlodejstvi prece neni vubec slusny.

Bratricku, zazaluj dedky,
at plati nahradu
za polamane vetve,
at plati za zpusobenou skodu.

Dedci, ja vam zaplatim
za sklizeni urody,
at nedojdete uhony.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 1/2/2012

Zmeny

Menis mne k obrazu svemu. Co zustane? Koktam predstavy, zadrhavam se uprostred gesta. Nevracim ironii. Sarkasm je sleh bicem. Vidim v ocich slzy. Pro jednou neposloucham sama sebe. Neschopna lasky. Nechapu. Nerozumim. Neschopna lasky? Srdce se schovava do stinu zeber. Prisla zpatky, sediva v obliceji se vratila z leceni. Ja uz vas nepotkavam v ulicich bilych mrazem. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/2012

Syslik

On ma syslika a syslik mu za kazdou zenskou utika. Sysliku, pockej, to se nedela. Ja jsem slibil jenom jedne, a ty spechas ke kazde. To jsem nebyl ja, to jenom muj syslik takhle vyvadi. Sysliku, ja mam s tebou problemy. Sysliku,lehni! Syslik vsak neslysi. Sysliku, nemuzes mit vsechny zenske. Pojd domu k te jedne, co jsme slibili. Syslik unavene klesa. Kdyz ja bych kazdou rad, se vsemi jsem kamarad. Syslik uz zase specha ven. Sbohem, ma panicko, sejdeme se za tyden. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/2012

Sen

Rekni mi, o cem snis kdyz spis? Cukas vicky, zatinas tlapky, vytahujes drapky, hybes vousky. Rekni mi, o cem snis? Nevidis a neslysis. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/2012

Co noveho?

Co noveho? Oholili holeho. Nemy se tomu smal, az se za bricho popadal. Hluchy brinkal na kytaru, beznohy tancil v koleckovem kresle, vytacel krivky, kruhy a spiraly. Bezruky palcem u nohy drzel stetce a kreslil kvetiny lehce. Nevidomy prosil: popis mi zelenou. Zelena je barva spenatu, co mas na taliri, a ktery zrovna jis. Ted uz vis, jak chutna zelena. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/2012

Sediva

Sedive domy sedive ulice sediva mesta, cerna asfaltova silnice kroutici se k dalnici, sedive jako mesta se v dalce styka s sedivou oblohou. Sedivi vrabci sedi na keri - - vetvicky zlute mizou se natahuji k slunci. Vsechno ceka na jaro. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/24/2012

Imaginarni kocka

A na stara kolena si poridis kocku, abys mel nekoho, kdo na tebe bude cekat, kdyz se budes vracet domu. Budes ji obetave krmit, vymenovat pisek a drbat za usima. A to jeste neni vsechno o tve kocce. Vyklopi ti kotata primo do postele, takze po ni budes muset uklizet. Zjistis, ze otcem je prasivy, mrnavy a krivonohy kocour odnaproti. Ctvrte mela buhvi s kym, rajda jedna. Po pristich sest tydnu se oba dva budete o kotata obetave starat. Zjistis, ze domlouvani, ze se radeji mela s tebou divat na Super Bowl, je jako kdyz hrach na stenu hazi. Odrostla kotata vnutis kamaradum - a situace se bude opakovat, protoze kocicka uz zase chce ven ... Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/30/2012

"Spici tygrice"

Nastavuji krive zrcadlo, zrcadlo spredene z polopravd. Ne, tak to nebylo. Ne, ja nejsem hezka. Radeji nemluvit. Mam mluvit pravdu, kdyz by bylo lehci lhat. Vzpominky. Nemame zavrit dvere za minulosti. Ta druha neodesla, ceka, az prijde jeji cas. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/1/2012

Bebicko

Zastav se malicko, pofoukej mi bebicko. Boli mne kolinko, prastilo mne polinko. Kolinko uz neboli, odrenina se zahoji. Nesvadej to na me, maminko. Nechce zapnout moturek, nas maly kocourek. Uz ho zapnul, uz to chrci. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/3/2012

Stika

Jedna bitva prohrana,
stika plave pryc cela nastvana.
Zautoci na malou rybu,
aby uspokojila svoji pychu.
Mala ryba uhyba:
nech me byt,
ja ti nechutnam.
Stika zase utoci.
Je to v jeji povaze,
jen tak rychle
pribyva na vaze.
Kdyz neuspeje,
sedi v ukrytu,
planuje pristi kroky.
Stiko, co budes delat
az cely prazdny
rybnik bude tvuj?
Seber svoje svestky
a do jezera pluj.
V jezere se stice nelibi,
nic tu neni jeji.
Jsou tam vetsi ryby,
stika se jich boji.
Lepsi kralovnou
v malem rybniku byt,
nez malou stikou v jezere,
kde se neni kde skryt.
"Stika plave domu,"
okouni hlasi -
- vitat pro jistotu
vsak plavou v hejnu.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/7/2012

Cesta

Vycistil jsi si boty?
Vidis, jak ti hneda slusi.
Umyl jsi si usi?
V cistych usich
se hned lepe slysi.
Vypral jsi si katata?
Spala na nich kocka strakata.
Mas v aute benzin?
Nepotrebujes. Nikam nejezdi.
Venku prsi,
radeji sed doma,
jeste by se te chytla ryma.
Mezitim zrusili cestu,
ktera vede k nasemu mestu.
Musel bys jet oklikou,
jine cesty k nam nevedou.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/7/2012

Usmevy

Stradam usmevy do krabicky od sirek. Kdyz je plna, tise je rozdavam. Stradam pozdravy do kapes u kalhot, pak je marnotratne trousim za sebou. Oteviram dvere, drzim dvere, prochazim, kdyz je nekdo drzi pro mne. Divam se do oci, pohledy se vraceji. Pluji jako lod prostredkem ulice, s hlavou nahoru. A tak chodim zprima a s nosem nahoru. Nasloucham zpevu ptaku. Podzim kraci lesy a meni barvy stromu. To je krasy, to je krasy. Copyright © Marie Neumann 2009

Uvahy

Prechazim silnici u kostela. Na obloze se klene obrovska duha. Se mnou prechazi zena. "Dekuji za duhu". Usmejeme se na sebe, protoze jsme zrovna dostaly darek - darek duhy, ktery nam vydrzi cely den.
Jdu pesinou pro kola. Na pesine stoji divajici se zena. Spadane listi pod stromem je odrazem koruny stromu. Odrazem na zemi, jako odrazem ve vode, ale listi je opravdove. Stojime v uzasu nad obrazem, ktery nam bylo spatrit. Obohacene pohledem, korunou stromu poustejici marnotratne listi, dekujeme, rozchazime se, v srdci a ocich si odnasime obraz javoru strasajiciho zlute listi. Je podzim.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/15/2012

Stesti

Bojim se,
ze neunesu
stesti,
ktere ve mne
kvete.
Rozleva se
celym telem,
pronika
vsemi pory.
Vydechuji
stesti.
Bojim se,
ze se srdce
stestim
rozleti
na male kousky.
Srdce
sevrene obrucemi
lhostejnosti
k sobe,
k jinym,
zady ke svetu.
Svet pronika
namrazy,
obruce praskaji.
Divam se v uzasu:
A tohle
mi malem melo
uniknout?
Dekuji -
- Svete.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/17/2012

Betsie a kure

Byly vanocni prazdniny. Pod stromecek jsem si koupila dve cedecka, psovi a kocce nejake to zradlo a par kulicek na hrani. Stromecek jsem nestrojila. Sousede odposlouchavali, a tak me to tam ani moc nebavilo. Mela jsem radio zapnute na spanelsky mluvici stanici hrajici nonstop hudbu. K bramborovemu salatu jsem upekla kure. Kure jsem mela na kuchynske lince, ukrojila jsem par platku, otocila jsem se pro neco, a slysela jsem "chrup". Otocim se zpatky a kure uz tam nebylo. Fena se tvarila, jako kdyz nic. Asi za hodinu dostala prujem. Byly Vanoce a vsechno bylo zavrene. Vzala jsem psa ven, nastavila retez provazem, na ktery nemohla dosahnout, a provaz privazala vysoko na vetev. Cas od casu jsem se podivala kuchynskym oknem, co dela. Mela prujem a loupala po mne ocima. Sla jsem delat neco do loznice - prece nebudu nikomu vykladat, ze jsem si sla zdrimnout. Jdu se podivat z okna, a pod stromem lezel jenom retez a provaz. Provaz nebyl prekousnuty. Tak jsem volala, piskala, sbehala jsem cele okoli, a muj podelany pes nikde. Zavolala jsem do zvireciho utulku. Nikdo telefon nezdvihal. Bodejt, jsou Vanoce. Vedela jsem, ze tam nekdo musi byt, kdo chodi krmit zvirata a uklizet. Nechala jsem jmeno s telefonnim cislem, popisem zvirete, a se zpravou: Jestli mate meho psa, davejte na ni pozor. Zhltla cele kure a ma prujem. Byla jsem si pro ni hned v pondeli rano. Zpravu dostali. Psa meli ve vybehu. Mela krvavy prujem, a uz nemela z ceho tlacit. Zaplatila jsem $30.00 za hlidani a psa odvezla k veterinari. Zeptali se me, jestli ji muzou zrentgenovat. "Ovsem." Nechali si ji tam tri dny. Za tri dny byla v poradku a nemluvila se mnou. Delala, ze me nezna. Kure prece sezrala ona a ne ja. Zaplatila jsem $300.00 a odvezla jsem si fenu domu. Za $300.00 jsem si mohla koupit sto kurat a nenechavat ani jedno na kuchynske lince ani jednu vterinu bez dozoru. Fena se mnou zacala mluvit, jako kdyz se nic nestalo. Ja jsem ponekud otravena. Uplne jsem zapomnela na sousedy, a na to, ze jsou Vanoce. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/19/2012 Prepis originalni povidky napsane o Vanocich 2007 ve Stephenvillu, Texas.

Voodoo

Nekde tam na Jihu se sejde tlupa bab a dedku, maji udelanou panenku, ktera vypada jako ja, nekde mi sebrali vlasy a nehty, a kdo vi, co jeste. Pichaji panenku spendliky do nozicky, a me potom noha boli, a hrozi, ze se rozsype.
Ty tomu veris? Ja nevim. Proc mne potom noha boli? Neni pro to logicke vysvetleni. Jako, ze voodoo vymysleli lide, kdyz je moc trapili, a ono to pracovalo? Nemohl by tam nekdo zajet a panenku jim sebrat? Udelali by si jinou. Ja jsem neporadnice a nechavam vlasy na hrebenu a hazim ustrizky nehtu do odpadku. Oni jsou vseho schopni. Kdo jsou oni? Nejsou to ti, co nenavidi lidi, kteri nejsou jako oni? Oni jeste existuji? Budes se divit, ale existuji, Co je voodoo? Ja v podstate nevim. Mohla bych si definici, historii, a ja nevim co jeste, vyhledat na Internetu, ale nechce se mi tim zabyvat.
Ze sis to cele vymyslela? Jo. Ale co potom ma noha? Ta si to take cele vymyslela? Prestala jsem se nohou zabyvat a ona se sama za cas uzdravila.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/20/2012

Ptaci

Jsem pro srandu
vrabcakum,
kteri s chuti
sbiraji,
co jsem prave
zasela.
A kavky jsou
take tu.
Odnesla jsem
krmitko,
jejich zdroj obzivy.
Ode dneska
se budete muset
postarat sami
o sebe.
Vsak to umite.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 3/30/2012

Hledani

"Nasla jsi,
co jsi hledala?"
Leta hledani,
leta tapani.
Leta dospivani
se protahla ...
Knizky,
ktere jsem
si pujcovala
z vasi knihovny ...
Tehdy mi nenapadlo,
ze budu kazdodenne
mijet dum,
ve kterem bydlel
a psal
John O'Hara.
"Nasla jsi,
co jsi hledala?"
Co jsem hledala?
Co se hleda
v letech dospivani?
V ulicich
Mesta Pottsville
jsem nasla sebe.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/21/2012

Chlapecek

Telefon se ozve
dvakrat do roka:
Cekame miminko;
a podruhe:
narodilo se nam
miminko.

Jednoho dne
se ozve telefon:
Narodil se nam
domecek.
Bude to nas
chlapecek.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/22/2012

Spekacky

Hromada spekacku,
a vsechny jdou
na dracku.
Venec burtu za krkem,
opeceme si je nad ohnem.
Mana uz se tesi,
budou tam sami Cesi.
Burtiky se opekaji
a vsichni si s chuti
zazpivaji.
O carovne noci v Posazavi,
kde se lodky v rece
kolebaji.
O jasnem trpytu hvezd,
o kovbojich v sedle,
vyjicich kojotech
a Ance Chrestysi,
a jak se domu tesi,
ze budou burty a Cesi.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/22/2012

Tresne

Pojd se mnou
na tresne.
Kde je mas?
V obchode.
Co za ne?
Dolary.
Za kolik?
Kolik mas?
Co za ne das?
Tresne do hrsti,
pecky na talir.
A co vic?
Uz nevim nic.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/27/2012

Ptaci zpev

Sla jsem stromoradim,
kdyz se ptak rozezpival.
Zacala jsem piskat
jeho pisnicku.
Ptak trylkoval dal
a notu komplikoval.
Memu piskani se smal.
Zahanbene jsem zmlkla.
Ptak odletel.
A co bylo dal?
Ptak se rozchechtal.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 2/27/2012

Dve sestry

Mam dve sestry.
Co delaji?
Kopaji.
Kopaji do zubu,
kdyz jim nekdo ublizi.
Jsou to silne sestry.
Kopou jako kone.
Rychle a presne.

Jablka 2

Pruvod pracujicich
se radi u zebriku.
Ti vpredu
uz splhaji
nahoru.
Kam?
Nahore je pry jablko,
ktere prinese
vitezovi vsechno,
co si preje.
Co so preji?
Zdravi ti, co ho nemaji.
Starsi touzi po mladi.
Vetsina si preje lepsi platy.
Penize pomohou ke splneni prani.
"Jablko prinasi moc,"
se nese radou.
Ti nahore slapou na ruce
splhajicim pod nimi.
"Kdyz splhas nahoru,
davej pozor,
abys neslapal na ruce
tem, co jsou pod tebou,
protoze je budes potkavat,
az budes sestupovat dolu,"
nekdo mi rekl.

Divam se oknem.
Za oknem je pocasi.
Pocitam drobne v kapse,
abych si na trhu
mohla koupit
pytlik jablek
zlutych jako
podzimni listi,
i tech dvojbarevnych,
a zelenych jako trava.
Zralych padavcat
se pod stromem vali.
Neni treba si je natrhat.
Staci posbirat.
Je podzim.

A co splnena prani?
Prani jsou splnena.
Na nova neni cas.
Dalsi jablka zraji.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 3/1/2012

Kycle

Takovy blby napad
pridat schody,
kdyz se stavi barak.
Do schodu a ze schodu
zdviham nohy,
pokladam nohy.
Kycle k tomu vrzaji:
to to boli.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 3/11/2012

Televize

Oblbovaci skrinka,
hlasite rvani.
Neni cas na povidani.
Jsou zpravy.
Hlas se rozleha nahoru
az na pudu.
Ani ve sklepe neni uniku.
Nemyslet.
Usi zalehaji.
Chtela bych neco rici.
Mlcim.
Program bezi.
Zitra a pozitri
uz nebude treba
neco rikat.
Bude mlceni.
Zapne se skrinka,
aby prehlusila
zakriknute ticho.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 3/13/2012

Svinaci ptaci 2

Svinaci ptaci
vytahali
cerstve zasazeny hrach
v utery.
Ve stredu
zlikvidovali
budouci slunecnice.
A to jsme
chudinkam ptackum
sypali do krmitka
celou zimu seminka,
aby meli
co do zobacku.
Zitra zasadim
palivou papriku.
To si pochutnaji.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 3/22/2012

Povidani o kocce

Stalo se mi, ze jsem bydlela za vylohou zruseneho obchudku. Mela jsem tam postel, nocni stolek, dve knihovnicky, lednicku a kocku. Na nocnim stolku stala mala mikrovlnna trouba, kde jsem si mohla rano uvarit kafe. Troubu jsem si koupila z prvniho vydelku. Za dvermi v garazi byl zachod a sprchovy kout. V garazi stala dve pohrebni auta. Pokoj byl levny a majitel byl slusny. Pak mu ale zacala vadit kocka a kocka dostala vypoved. Cekala jsem na umisteni v baracich pro chude. Kocku jsem odnesla kamaradce. Vyjednaly jsme, ze se na kocku budu chodit divat kazdou nedeli. Kocka sedela nahore na skrini a mnoukala. Sedela jsem na zidli, koukala na kocku a kocka koukala na mne. Pokousela jsem se ji vysvetlit, ze zase pujde ke mne, ale nevim, jestli rozumela. Asi po pul hodine vzajemneho koukani, jsem se zdvihla, rekla jsem, ze se zase objevim pristi vikend a odesla bydlet za vykladni skrin.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 3/22/2012

Podzim

Podzim se ozyva nesmele
destovymi prsty.
Omyva stromy
se zelenymi listy.
Husam se nechce na Jih.
Letos asi zustaneme doma.
Mississippi delta
nas nejak nelaka.
Je tam hurikan,
jsou tam povodne
a tornada.
Zima pry nebude velika.
Nechame si narust
teple peri.
Podivej se, snezi.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 3/25/2012

Basnicky

Krast basnicky?
Ale to se prece nedela!
Vzdyt se spatne plati!
Takhle prkna na chatu,
nebo neco, co ma cenu.
Jako sterace do auta,
zlato a penize.
Ale basnicky?

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 3/25/2012

Male krabice

Male krabice
skakaly dolu
po schodech velice.
Jsou to jen krabice.
Skakaly ve Stribre
po schodech ven z radnice.
Piskal jsi: Male krabice.
Ucarovaly mi velice.
Byly to krabice,
tancovaly u kasny
uprostred namesti.
Vitr jim k tomu piskal:
Male krabice ...
Rano prijel nakladak.
Posbirali nevyspale krabice.
Krabice skoncily na skladce. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/28/2011

Tohle je stary dum

Sedime s kamaradkou v kuchyni a pijeme kafe. Jack je chvilku s nami a potom oznami: "Jdu se vysprchovat." Kamaradka se do mne obuje: "To ti musi vsechno hlasit?" "Tohle je stary dum." Kamaradka si vetu premila v hlave a pri tom popiji kavu. Poskytnu vysvetleni: "Kdyz se nekdo sprchuje, tak pouziva horkou vodu. Kdyz jsem na devate ulici zapomnela a sla jsem myt nadobi, tak se z koupelny ozval rev, protoze ten, kdo se zrovna sprchoval, se musel sprchovat ve studene vode." Kdo rval byl obvykle muj syn.
Stary dum ma svoje mouchy stejne jako stari lide. Dvere se nedoviraji, nebo je zavreme, a ony se samy od sebe otevrou. Nekdy je otevre kocour, kdyz chce jit spat do sklepa.
Kde je kocour? Nekde schovany, protoze zrovna se mnou nemluvi. Kamaradka resi dalsi otazku: "On s tebou kocour nemluvi? Proc?"
"Mam alergii na kocky a on mi predminulou noc spal na hlave, tak jsem pred nim zavrela dvere v loznici. On se zase udobri."
Popijime kavu. Venku je hezky. "Chces jit se mnou na prochazku?" "Kam?" "Na hrbitov." "Ty tam nekoho mas?" "Ne, ale je to hezky hrbitov a tak tam lide chodi na prochazku." Kamaradka se viditelne otrese. V Praze lide na hrbitov nechodi, pokud nemusi. Jdeme se courat po ulicich, prohlizime si domy a divame se, co zrovna kvete.
"Nestyska se ti nekdy?" "Ne. Jsem tady uz dlouho."
Uz nemyslim na rozdily mezi tam a tady. Povidame si o knizkach, filmech a vystavach. Porovnavame, co vychazi tam a co tady. Kdyz je to dobre, tak se to objevi tam, a kdyz je to dobre tam, tak se to treba objevi tady. "Dobre" znamena, kdyz to vydela penize. "Dobre" se ridi poptavkou trhu.
"Jenom stare domy maji svoje mouchy tady."
"Nase stare domy a i nove maji take svoje mouchy."
Rozesmejeme se.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 4/9/2012

New York (velkomesto)

Budeme v New Yorku.
Vezmi nas na prochazku,
jestli budes mit cas,
a my se budeme divit.
Vezmi na prochazku
dva starsi lidi
velkomestem New York
a my budeme koukat
jako tele na nova vrata.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville. 4/1/2012

Cap

Cap Panko Pankovic sidlici za vesnici Demenovka na Ukrajine dostal objednavku, nad kterou zaklapal zobakem. Mel prinest novorozeneho chlapecka do hornicke vesnice Minersville v Pensylvanii. Nebal se dlouhe cesty nad Atlantickym oceanem, ale capice Praska uz sedela na vejcich, a zaby se letos kolem Demenovky primo premnozily. Ale sluzba je sluzba. Rekl Prasce at se tedy stara sama a vejcim domluvil, aby lezela klidne a nehybala se, protoze cesta z cihlarskeho komina dolu na zem je dlouha a konci smrti. Pred cestou spolykal velikou hromadu zab, popadl modry uzlik se spicim chlapeckem do zobaku a dal se do letu. Ridil se podle hvezd a vetru; nevahal vyuzit vetrnych proudu, ktere ho samy nesly, aby zbytecne nenamahal letky. Zvolil mirne severni cestu. Proc, sam nevedel. Zdalo se mu, ze ho nekdo vola.
Pennsylvanska havirska rodina cekala dvanacte dite. Mela sotva z ruky do huby. Jedli chleba koreneny uhelnym mourem. Deti cely den hledaly kousky uhli na haldach: na otop, vymenou za chleba, a trosku na prodej.

Hlasy na ostrove jakoby silily. Rozhodl se, ze se cestou zastavi v Anglii, nachyta zaby, zdrimne si, a posili se na dlouhou cestu nad oceanem. Doletel na mocalovitou louku a zacal lovit zaby. Chlapecek porad spal. Mel dobrou vahu. "Cestou se pronese", brucel Panko Pankovic.
Volajici hlasy zesilily tak, ze jim rozumel. Bezdetni manzele si uz dlouho prali mit chlapecka.
Panko Pankovic mel doma hladovou zenu sedici na vejcich a zaby, ktere skakaly pres cestu, padaly do stoudvi s mlekem a kvakaly pod okny.
Panko Pankovic vzletnul, namiril nad jizni cast Londyna a pustil uzlik za okno, kdyz ho pani zrovna otevirala. Bez ohlednuti se otocil a zamiril domu na Ukrajinu, kde ho netrpelive ocekavala zena Praska.
Psal se rok 1936.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 4/5/2012