Jeskyne 2.14

Dalsi mesic jsem se venovala sbirani a sekani dreva a lovenim a susenim ryb. Chytat zver jsem se jeste nenaucila. Budu si muset precist, jak se delaji pasti. V polovine rijna uz byly noci chladne, ale diky darovanemu spacaku jsem se zmrznuti nemusela bat. Zasla jsem k mistu, kde jsem myslela, ze jsem videla rust bramborovou nat. Neco jsem vykopala. Byly to brambory? Nebyly to brambory? Radeji jsem je nechala byt. Pri pristi navsteve mesta jsem si udelala okliku a zastavila se na farme. Koupila jsem pytel brambor, dva kosiky jablek, kosik hrusek a kosik rajcat. Farmar mel nevelike stado malych hnedych koz - pygmies. Uz dlouho jsem si prala mit kozu, dokonce jsem uz pro ni nasusila seno - a tak jsem se okamzite rozhodla. "Prodavate take kozy?" "Na co ji chcete?" "Na mleko." Odnosila jsem nakupy do auta a farmar slibil, ze druhy den mi priveze kozu k dubu na rozcesti. V obchode jsem se zasobila zeleninou a konzervami a v pradelne vyprala pradlo pri popijeni kavy a cteni novin. Nasledujici den jsem zasla na rozcesti pro kozu. Farmar byl dochvilny, i kdyz nad mym pocinanim kroutil hlavu. Tahla jsem vzpouzejici se kozu. Koze se nechtelo. Mecela. Podplacela jsem ji jablky, aby vubec sla. Kdyz zrala jablko, tak stala a nepohnula se, dokud ho nemela v sobe. Takze jsem sla pozpatku a ukazovala koze jablko a dalsi cesta uz byla bez problemu. Kozu jsem pro nedostatek jineho pristresi umistila v jeskyni. Koze se v jeskyni zpocatku nelibilo. Mecela, ale pak se pustila do mnou nasekaneho sena. Pres den jsem ji uvazovala ke stromu, aby se napasla, ale neustale jsem se bala, ze se objevi medved a kozu mi roztrha. Koza se bala take. Dojila jsem ji rano a vecer. Byla dobra dojnice. Mela jsem kazdy den cerstve mleko k snidani a do kavy, i pro kocku, takze ho uz nebudu muset kupovat a aspon se mi nezkazi. Nezkazi? Mela jsem ted prebytek mleka. Poznamka: vyhledat, jak se dela kozi tvaroh a syry. Zatim jsem stradala mleko do sklenic a sbirala smetanu z povrchu. Kdyz mleko zkyslo, zavazala jsem ho do ciste uterky a nechala venku odkapat syrovatku. Po nekolika dnech jsem mela tvaroh, ktery jsem mirne osolila. Tvaroh byl dobry na chleb. Sestra mivala kozu, takze jsem byla na kozi mleko zvykla. Pri dalsi navsteve knihovny jsem poslala Jirkovi e-mail: "To vis, postak do jeskyne nezavita. Tvrdi, ze to neni v jeho rajonu, ale on nema rad hady. Je jich tady dost. Jedovatych jsou jenom dva druhy, ale rekni, jak poznas jedovateho od nejedovateho? Kdyz nejsou hladovi, tak se obvykle klidi, ale to vis, hlad je zene k tomu, aby si neco hledali. Neznas pasticky na hady? Myslim vsech velikosti. Jeden spadl do sudu s destovou vodou a utopil se. Blizko je potok, kde si obvykle peru - kdyz se tam ovsem nevyskytuje medved. Jsou tam take pstruzi. On si mysli, ze jsou jeho, ale kocka a ja je take rady - na klacku nad ohnem, s bylinkami misto soli. Ted jsem si poridila takovou malou, kapesni kozu - Masenku. Dava mleko, takze misto pocitace dojim kozu." Pokracovani.