Navraty 2

Moje kaficko je jen obarvena vodicka s troskou mlicka. Kaficko vypiju, salatek snim, s trickem obracenym naruby se pochlubim. Koukam z okna kavarny, jak lide spechaji. Objednam si zakusek a tise si ho snim. Chvilku jeste posedim. Potom zaplatim utratu, strcim penize do kapsy, odejdu z kavarny a jdu se podivat na racky u blizke Vltavy. "Ahoj Pepo! Co tady delas? Ja myslela, ze jsi v Americe. Take ti to neda? Kam spechas, ze se ani nezastavis? Ty utikas?" Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2009

Nechci

Nechci byt ledni medvedici. Z helikoptery by nataceli, jak chodim na rande - i nas svatebni den. A pak by cihali u jeskyne, az me mlade vystrci cenich ven. Nechci byt clovecici chycenou v pasti mezilidskych vztahu, kde jenom mohu rici ehm, ehm, ehm, nebo mlcet a potichu, jako strom v zime, si k nebi trcet. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Svatby

Cmelaci se zeni, cmelacice se vdavaji zrovna dnes. Koukam se na ne z posledniho patra panelaku. Hluboko pod nami kvetou svatebni kytice bilych planych hrusni. Jeden cmelak vzletl az k memu oknu rici, ze dnes je jeho svatebni den. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Cerny stin (detektivka)

Bydlim v poslednim patre vezaku pro chude. Nedostavam ucty za vodu, elektrinu, odpadky, kanalizaci. Ty dostava Sprava Budov. Za to mam prekrasnou vyhlidku na mesto, ted zasnezene, hlavni silnici, radnici s hodinami, ktere v noci sviti, a vezenim. Kolem vezeni je vysoka zed. "Videla jsi nekoho prelezat?" "Ne, ale ja nesedim cely den u okna." Take jsem nevidela nikoho veset. Myslim, ze se to u nas nedela. Muzu se zeptat. Casto nad nami letaly helikoptery. Mavala jsem jim z okna. Maji dulezitejsi praci nez mavat zpet. Odletaly k nemocnici. Ve vezi s hodinami bydli kavky. Kdyz jsou v noci vyrusene, letaji kolem hodin a krici. Vidim jejich rozcilene stiny. Kdyz jdu ven, nechavam rozsvicenou velikou stolni lampu, takze se vecer vracim ke kocourovi a ke svetlu. Vecer se vracim sama domu. Je hezky zimni vecer se zbytky odklizeneho snehu po stranach silnice a chodniku a na strani k radnici. Podivam se do oken sveho bytu. Na radnici krici kavky. Vidim rozsvicenou lampu v prostrednim okne. V pravem okne stoji cerny stin a nehybe se. Vypada jako lidsky terc na strelnici. Stin tam stale je, kdyz se blizim k domu a nemohu ho videt. V pradelne je tma, sviti jenom televize. U televize sedi stara zena v rozcuchane paruce, oprena o nakupni vozik a diva se na cernobily film. U vytahu potkam muze s nohou v sadre. "Videla jsem v okne sveho bytu stin, ktery mne pozoroval, jak se vracim domu." Dojela jsem domu, odemkla byt, prohledla vsechny kouty. Nikdo tam nebyl. Kocour byl schovany. Vzdycky se schovava, protoze se boji lidi. Nechtela jsem byt v byte sama, tak jsem sla prat pradlo. Stara zena v paruce zebracky se stale divala na televizi. "Nebude vam vadit, kdyz rozsvitim?" Necekala jsem na odpoved. Jeji oci jsem citila v zadech. Pri odchodu jsem zhasla. Po vecerech se mi zda, ze vidim cerny lidsky terc a z okna radnicni veze se do nej strefuje strelec. Staci jednou. Zhasinam svetlo, kdyz jdu do koupelny. Druhy den jsem potkala souseda s nohou v sadre. "Bal jsem se o tebe. Chtel jsem te navstivit, ale nevedel jsem, v jakem patre bydlis." "Nikdo tam nebyl. Jenom kocour byl schovany. Zabarikadovala jsem se na noc." "Chybi ti neco?" "Ne, nechybi." Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Berany, berany

Berany, berany duc, kocour me duca do cela, do ruky, kam se da. Kocoure nejsi koza, narostou ti ruzky. Kocour dal duca - jinak neda. Musite do Jiznich Cech, tam berani bucaji. Neducaji, bucaji. Takhle: Berany, berany buc. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Sourej se

Sourej se, jde ti o zivot. No, tak se sourej. Pridej! Vzdyt to jde. Kracej! Rychle chod! Pridej! Za mnou pojd! Nic se neboj. Ja vim, ze drzis krok. Pobez! Pomalu se rozbihej. Zkus indiansky beh. Bloky domu obihej. Do schodu a ze schodu pospichej. Vidis, ze to jde. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/19/2012

Kocour a hasici

Zrzavy kocour ma slabost pro hasice. Pokazde, kdyz slysi sirenu na blizke hasicarne, leti k oknu, vyskoci na pradelnik a kouka. Ma to dobre nacasovane. Sotva vyskoci, z hasicarny uz vyjizdi cerveny vuz. Kocour kouka az vuz prejede. Vcera byl pruvod hasicskych vozu, a samozrejme, kocour koukal. Tak nas napadlo, ze by se kocour dobre vyjimal na hasicskem voze s cervenou helmou na hlave. Jenomze kocour se boji, tak by hasicem byt nemohl, ale kouka se na ne s velikym zajmem. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Genius

ke slave dokopany genius oslavovany genius bez moralnich zabran Monstrum pocitacove monstrum po zadech slapajici monstrum rostouci monstrum bolesti ricici Ja mela jenom jednu lasku Jakou lasku? Copak nevidis, jak svadel jednu po druhe? Monstrum oslavovane Zeme postavena na emigrantech kde emigranti z neznalosti prava klopytaji a uci se neco noveho kazdy den Genius trilety a stale rostouci Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Bile zvonky

Kdyz jsem odchazela ze zamestnani, dala mi jedna pani tri orisky plne seminek teto kytky. Kytce rikali svatebni zvonky, protoze velike bile kvety kvetly jenom dvacet ctyri hodin. Pani bydlela ve vezaku pro stare lidi s nizkym prijmem. Pestovali na zahrade kvetiny a dreveny plot byl obrostly svatebnimi zvony. Duchodci se rano divali z oken, pocitali kvetouci zvony a cisla hlasili: dnes jich je ctyricet sedm. Zitra jich bylo ctyricet pet nebo padesat. Duchodci se na pocitani tesili a kvety omamne vonely. Jeden orisek jsem dala kolegyni. Vypadala na to, ze se chce moc vdat. Dalsi orisek jsem si s sebou vezla do maleho mestecka v Texasu, a protoze bylo jaro, tak jsem seminka zasadila do ctverecku hliny vedle dveri a pilne zalevala. Behem dvou mesicu vedle dveri vyrostly velike rostliny s temne zelenymi listy a keriky se obsypaly poupaty. Netrpelive jsem cekala az rozkvetou. Pripadala jsem si jako duchodci z mestecka v Pennsylvanii. Kazde rano jsem pocitala: pet, sedm. Vypadalo to, ze se rostlina v Texasu dobre ujala. Sousedka pres ulici si to myslela take, protoze jsem do ni vrazila, kdyz jsem vychazela ze dveri. "Jsem vase sousedka." Vsechny orisky zmizely az na jeden, ktery jsem dala studence s poznamkou, ze se do roka vda. "Dam ho do lednicky", slibila. Vsechny orisky pro popelku zmizely, zato sousedka pres ulici jich mela plny zahon, ktery se vucihledne rozrustal. Nasledovala dalsi zahrada plna svatebnich zvonku, a dalsi, a dalsi. Jenom ja nemela nic. Za nekolik mesicu se majitele bilych zvonu zacali po mne divne divat, kdyz sekali prudce se rozrustajici zahony. Svatebni zvony prestaly byt zadouci a staly se nevitanym plevelem. "Tak se tu asi nevdam", pomyslela jsem si. Kerik kvetoucich svatebnich zvonu jsem objevila v mestecku vzdalnem osmdesat mil. Snad tam seminka odnesli ptaci. Kerik rostl ve spare v chodniku a byl obsypan bilymi kvety a orisky plnymi seminek. Par jsem jich utrhla, odvezla domu a zasadila pod okny. Kvetiny se dobre ujaly, hezky rostly a ja se tesila na bile, omamne vonici zvony. Zvony se zase nekonaly, protoze vedeni komplexu, ve kterem jsem bydlela, je nechalo neuprosne posekat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Bila vrana

Cerny muz pod bicem otrokare zil a jedna vrana, co tu krakala s nama. Cerny muz stale zije, bila vrana porad kraka. Dal uz se to nerymuje. Venku se nam smraka. Bila vrana kraka sama. Venku je tma cerna. Vrana sedi na vrbe a strasi ji v kotrbe. Neni v tom sama. Lita v jednom hejnu. Vrano, ty se neschovas, mezi cernymi vranami se zvlast vyjimas. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Zvedava helikoptera

Jedna mala zvedava helikoptera mi kazdy vecer do okna cumi. Ma jenom jeden jediny reflektor a ten mi sviti do oken. Je tma. Tak si svitim take. Svitime obe dve. Jak se mas, helikoptero? Kam letis? Uz je pozde. Jdi spat do sveho pelisku pod kopcem. Ja budu jeste chvilku svitit. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Kapri z Michiganskeho jezera

Kapri jsou postrachem jezera. Takovy kapr je pekny mizera. Velky jako klada zere vsechno po tuctech. Nic neni v ceste. Kapr si to do rek miri. Vyzere vsechno: ryby, raky, rybi poter a zaby taky. Kupte kapry. Zabalime, naporcujem', prosolime. Kapr z Michiganskeho jezera do Cech miri zapakovany v konzervach v rajcatove a horcicove omacce. V kyselem nalevu prolozeny cibuli. Jezerni kapr, veliky jako klada postrachem je jezera. Je to pekny mizera. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Zvedava helikoptera 2

Helikoptera se chtela podivat na ohnostroj. Sedela mezi stromy, ktere ji branily ve vyhledu, a tak vyletela do vzduchu, az uvidela nadherne barevne hvezdy, kola, zlaty dest. Zeme oslavovala narozeniny. Helikoptere se to tak libilo, ze se musela podivat blize. Tak letela, aby se podivala zblizka. Barevna svetla ji oslnovala, ale vsechno bylo tak nadherne a barevne, ze je chtela videt uplne zblizka. Zvlast se ji libily cervene, zlate a potom jeste zelene rachejtle. Byla uz uplne blizoucko. Byla tak blizko, ze ji jedna z rachejtli popalila brisko. To bolelo a tak se snesla k zemi. "Je, helikoptera", kricely deti. Ohnostroj vsak pokracoval a na helikopteru kazdy zapomnel. Ta sedela tise v trave a chladila si popalene brisko. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Spanile jizdy

Roznasime mirova poselstvi chrastice zbranemi. Stveme Pepika proti Honzovi. Proc? Rika se tomu politika. Chceme vic. Proc? Chceme vsechno. Proc? Babicka nam rekla: "Muzete snist jenom jeden obed." Nemeli jsme odpoved. Po strane jsme reptali: "Kdyz my chceme dobre obedvat kazdy den." Moje boty z toulaveho telete mne nesly dal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Kocici hlava

Jedna kocici hlava, ktera se vejde tak akorat do dlane. Studeny cenich a jedno kocici mnau. Dve oci jako talire, usi trojuhelniky a naramne dlouhe vousy vydaji za jedno nou. Ocas neni spokojen, druhy konec sebou tazave cukne ou? Z kuchyne se ozve otevirani konzervy. Ctyri tlapky bezi. Oui. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Tohle uz prechazi vsechny meze

Chtela jsem poslat vanocni prani jedne spratelene rodine. Nejdriv jsem musela najit adresu, protoze jsem vedela, ze se prestehovali a nevzali si svuj domaci telefon s sebou, abych zavolala a zeptala se: "Kde ted bydlite?" Lide mi obcas strci do ruky svou navtivenku a ja ji nekam zasantrocim. Nejdriv jsem prohledala kosicek s navstivenkami. Mam tam navstivenky, ktere sbiram jako rarity, protoze se do tech mist uz asi znovu nepodivam. Vybavuji vzpominky: horke leto, pochodujeme po prasne ceste do darkoveho obchodu a nakup obrovske vanocni koule pro jednu babicku ... V kosicku hledana navstivenka nebyla. Mozna adresar? Ale adresar je preplneny a znamenalo by listovat stranku po strance a cekat az neco vypadne ... Navic uz nebyl dlouho doplnovany. Takze neni up-to-date, jak bychom rekli. Ten si necham az nakonec. Asi pred pul rokem jsem zamenila velikou, osklivou a odrenou zelenou tasku za darovanou zlutou kabelku prumerne velikosti. Ono se tomu da rikat kabelka, i kdyz byla uz tak nacpana, ze jsem z ni musela vyhodit vonavku, protoze se tam uz nevesla. Jeste by se mi tam rozbila, a co potom? Hrabla jsem do male tasticky, prolistovala nekolik navstivenek - a objevila tu pravou. Ted jeste pod stul, protoze se tam vali nejaky papir, ktery tam nepatri. Co kdyby byl dulezity? Svest boj se zidli, ktera se koleckem zasekla pod podlozku a nedalo se s ni pohnout. Vytahnout kolecko, odsunout zidli - a ted uz muzu ke stolu. Zpod stolu vylovit dve prazdne nakupni kabely. Moment: v jedne je lahvicka se sladkym hrachovym bakterialnim sprejem, ktery jsem koupila pro dceru, kdyz jsme byli nakupovat ve Filadelfii. Kdy to bylo? V zari. Lahvicka bude pro ni vhodny darek k Vanocum. Nevidela jsem ji od doby, kdy zacala pracovat. Treba se kolem svatku ukaze. Na stole vytahnout krabici s lonskymi, predlonskymi a prepredlonskymi nepouzitymi vanocnimi pranimi. Najit a vytahnout to spravne s vhodnou obalkou. A ted uz si mohu sednout ke stolu, loknout si zbytku studene kavy - a zacit psat vanocni pohled. Kolik ze mi to zabralo casu? Ani se neptejte. Vim, ze jsem neporadna. Pry abych si udelala system? Ja prece mam system. Nasla jsem navstivenku napodruhe. Me trapeni jeste neni u konce. Prohledavam pohledy, a ted uz jsem si vzpomnela, proc je skladuji. Nemam k nim odpovidajici obalky a obalky, ktere jsem koupila, jsou bile, to znamena, ze neladi s barvou prani. Nastesti jsou dost velike, ze se v nich ztrati i jedno detske prani, ktere posilam rodine skladajici se ze dvou dospelych jedincu, ale s narustajicim vekem se zase priblizujeme do detskych let, tak mi to snad projde. Ted jeste napsat adresu. Kam jsem zase zalozila navstivenku? Navstivenku jsem mezitim uklidila zpatky do tasticky a tasticku ulozila zpet do kabelky. Napsat adresu, a vedle znovu ulozene tasticky na mne vykukuje blocek baseballovych postovnich znamek. Napsat prani. Uklidit kabelku a krabici az k dalsimu dni hledani, kdy budu zase chtit poslat vanocni prani. "Preji Vam Vanoce naplnene Vasimi oblibenymi vanocnimi darky." Nevim, proc mam na blogu porad nejakeho Nemce. Ledaze by to byl nas byvaly profesor, ktery je ted Nemec ceskeho puvodu. Tak mu take preji Vanoce plne miru a pohody. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/12/2012

Kunky

Nevidela jsi kunky? Zpivaji u tunky. Ve vode mesic leskne se. Pojd se mnou, neboj se. Po zabickach zeme slehne se. Zabicky i zaby kazdy na rad. K snidani, k obedu si zabu chytne kazdy cap. Zabicku, zabu s chuti spolkne had. Zabi poter chytaji deti. Hele, pulec ve vode plave. Ten je pekny. Deti pulce tyraji, ze pulec v zabu nedoroste, ani trosku nedbaji. Zaby i zabicky uz nezpivaji u tunky. Z tunky zbylo jen blato. Prejel je buldozer a clovek stromy pokacel. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/12/2012