Winnie-the-Pooh

Vyrostla jsem s prekrasne ilustrovanymi detskymi knizkami, a rada bych chtela predat jejich kouzlo vnoucatum. Okresni knihovna mela vyprodej vyrazenych knizek, knizek, ktere venovali knihovne ctenari, a knihovna pro ne nemela upotrebeni nebo uz je mela ve svych sbirkach. Mluvim o papirovych knizkach. Vyprodej byl ve sklepe knihovny, tak jsem tam zasla a za cenu primerenou i chude duchodkyni, nakoupila peknou hromadku detskych knizek a odvezla vnoucatum. Natalka okamzite objevila jeden z pribehu Milneho Winnie-the-Pooh. "Babi, podivej se, jak tahle knizka vypada! Je cela odrena, potrhana a slepovana, a hrbet je aspon petkrat prelepovany." Byl prelepovany jenom trikrat, ale Natalce ani mne troska prehaneni nevadila. Tisickrat ctena knizka, mnohokrat slepovana a opravovana, ktera prosla tolika detskyma rukama, byla konecne vyrazena. "Vidis stale obrazky? Muzes precist pismenka? Knizka je velice opotrebovana, ale pribeh je porad stejne pekny." Neznam dalsi osudy opotrebovane knizky. Neptala jsem se. Mozna, ze ji rodice vyhodili, a protoze deti jsou velici ctenari a jsou castymi navstevniky knihovny, urcite objevily dalsi pribehy Winnieho-the-Pooh a vsechny si je precetly. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/20/2012