Namornici

Pepíkovi A on každý ten námořník, když zakotví v přístavu, si koupi láhev club sody a jde do pokoje, tam si sedne na postel, vytáhne fotky z náprsní kapsy a rozloží je na nočním stolku. Jsou to fotky maminky, mladších sestřiček, děvčete, manželky a děti, nebo aspoň kočky. A on ten námořník se na ne tesklivě dívá, a tak potichu, jen pro sebe, si pláče. A ti námořníci, co přišli až z Čech, se večer spolu sesednou v koutě u sklenic vody z ledovce a zpívají: "Na té naší návsi chlapec vejska, ach bože, rozbože, mne se stejska." Takže všechny písničky a pověsti o námořnících jsou nepravdivé ba prolhané. Je pravda, že několik jedinců vyhledává hospody a vyptává se na bordely, ale všechny bordely jsou už uzavřeny, a bordelmama jim říká: "Chlapci, jdete už spát, my zavíráme hned po Vecernickovi. Děvčata dostala sklenici mléka a teď si čtou pohádku o Alibabovi a čtyřiceti loupežnících, a v osm jdou spát. Otevíráme ráno v šest a prvních déšť zákazníků dostane housku s mlékem a těm, co se nevyspalí, servírujeme heřmánkový čaj. Námořníci po takové odpovědi hledají městskou knihovnu, aby se podívali, o čem Alibaba a čtyřicet loupežníků je, když jim děvčata dávají přednost. Samozřejmě, že všechny knihovny jsou tou dobou už zavřené a knihkupectví v přístavu Alibabu nemají. Námořníci začnou na Alibabu a jeho loupežníky, velice a nesmyslné žárlit a jdou se opít. Někteří se opíjí do němoty, jiní hulákají a dělají výtržnosti, a jiným se udělá špatně. Všichni se vrátí na ubytovnu pozdě, a druhý den nesmí ven a musí poslouchat chodské námořníky zpívající: " stejska, stejska, stejskat bude, dokud v Postrekove sloužit bude." Další den odplouvají a to je dobře, protože si třeba v příštím přístavu budou moci vypůjčit a přečíst Alibabu a čtyřicet loupežníků; a děvčata tam nechodí spát v sedm večer. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/3/2010