Skolni atlas

Meli jsme doma skolni atlas. Prohlizela jsem si mapy, pohori, a prstem sledovala reky, kde prameni, a do ktereho more se vlevaji. Ptala jsem se matky, aby mi ukazala, odkud prisla nase rodina. Jmenovala jsem mesta. "Ne, to neni tohle mesto, a to take ne. Jsou prilis daleko." At jsem hledala, jak jsem hledala, misto jsme nenasly. Mapa nebyla podrobna. Byla tam jenom velika zelena skvrna, odkud si myslim, ze matcina rodina pochazela. Ona vedela, odkud je, tak jako ja vim odkud jsem ja, protoze me tam s sebou jednou vzala. Malem jsem si uslapala nohy, protoze tam nic nejezdilo. Chtela me vzit s sebou, aby mi ukazala odkud je ona, ale ja uz jsem zacinala byt v neposlusnem veku, a odmitla jsem. Skoda, ze jsem s ni nejela. Byla jsem uz dost velika, aby me nebolely nohy. Atlas byl veliky, tajemny a exoticky. Myslela jsem si tehdy, ze je svet prede mnou siroce otevreny, a ze neexistuje misto, ktere bych nemohla videt, kdyz me bude zajimat. Zaklinacimi slovy bylo: "Az vyrostu." Az vyrostu podivam se ... Snila jsem nad strankami atlasu lezice na brise, zaroven s kockou, kterou atlas take zajimal, ovsem z uplne jineho hlediska, nez me. Jednoho dne jsme na zadni strane nasly pachnouci kocici hromadku. Byli jsme vsichni pohorseni, ale kocka nebyla k nalezeni. Bratr musel kocici hromadku odstranit a nozem oskrabal obalku atlasu. Ale kocka dala jednoznacne najevo, co si mysli o cestovani. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/28/2012

Prachaci

Chudaci prachaci nevedi, co je pratelstvi. Za prachy, za prachy si musi koupit lasku i pratelstvi. Za prachy, za prachy se kola toci. Kdo maze, ten jede. Za penize, za kulaty uz se kola toci. Za prachy, za prachy se kupuji manzelstvi a delaji deti. Vnuci penize roztoci, protoze jsou kulaty. Za prachy, za prachy si chudaci bohaci kupuji, co je zdarma k mani. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/17/2012 Vetsinou pisu basnicky. Nelibi se mi, kdyz se zmeni v prozu bez prislusnych diakritickych znamenek. Prosim Vas, mohli byste to nechat, tak jak to je? Nebo HTML nic jineho neumi? MN

Ztraceny kocour

Kocour mnouka u zavrenych dveri. Honem, honem prijdte mi nekdo otevrit. Za dvermi je neco, co se mi nelibi. Pojd mi, ma mila, pojd mi otevrit. Mila ale neslysi, protoze tvrde spi. Vyjde ven nad ranem hledat kocoura. Za dvermi lezi kocici kostra ozrana, rozsklebena lebka a plno mourovatych chlupu. Tak ma mila ztratila kocoura. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/16/2012

Duchodkyne

Muj pocitac uz je davno rozbity. Vsechny e-maily jsou dvacetkrat prebrany a vybrany. Bankovni ucty uzavreny. Stejne neni  stradat z ceho. Vsechny cennejsi veci uz byly ukradeny a odneseny. Zbyl jediny nuz, maly ruksacek, a bolavy nohy. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/13/2010

Hrncove mesto - Dzbanky a dzbanecky p. V

Manicku Milleru tata vzal na prvni jarmark, kde ji koupil maly dzbanek na mleko. Manicce jarmarky ucarovaly a zacala sbirat dzbanky. Brzy mela, krome dzbanku na mleko, modry dzbanek na pomerancovou stavu, kytickovany na vodu a puntikovany na polni kvetiny. Chtela byt na kazdem jarmarku. Kdyz tatinek nemohl, prosila maminku nebo teticky: Juditu, Gabrielu nebo Annu Josefinu. Nekdy s ni sla babicka Milleru nebo babicka McGovernu. Jednou s ni sel dedecek McGovernu a koupil ji piskaciho ptacka na vodu. Babicka McGovernu tehdy rekla, ze dedecek s Manickou uz na jarmark nesmi. Manicka mela svou sbirku dzbanku ve sklepe serazenou podle barev a velikosti. Nejmensi, dvouncovy, slouzil pro zemrela slunicka sedmitecna, ktera vcas nedoletela na sva zimoviste. Pristi leto vsechna slunicka s maminkou pohrbily pod kerem zlateho deste a dzbanek peclive umyly. Pintovy dzbanek pouzivala na vodu a s galonovym chodila mamince, tatinkovi, a nekdy obema dedeckum, pro pivo. Jarmarky byly tradice. Svoje prvni hlinene srdicko dostala od Honzy Slevu take na jarmarku. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, PA, U.S.A 11/2010