Prsi

Jedna zmokla listonoska v plastence a holinkach chrani postu od zmoknuti. Dest smyva nazory ptaku na to, proc uz je nekrmim. Hejno vrabcu sedi na keri a krici, ze chce snidat, a obed a veceri taky. Kdo z nas to dele vydrzi? "Je vas moc." "My jsme byli vzdycky krmeni." Kdo z nas to dele vydrzi? Az vyhladovite ptaci mrtvolky budou pokryvat zmrzlou travu a budou vycitat: lakoma, to jsi nam nemohla dat ani tu skyvu chleba, a ryzi, ryzi, my ji meli radi,ryzi. Nikdo ti na jare nezazpiva a brouci a housenky ti sezerou tu tvoji zahradku. Tak uz nas nahazej do popelnice ... tak uz nas pohrbi. Dum ma novou strechu a tak dovnitr neprsi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/19/2015

Polstar

Jaky je to rozdil jeden pritulny polstar mit na spani s husim perim. Hlava se do polstare teple ponori a paze jej obejmou. Polstari, polstarku prines mi barevne sny, ponor mne do spanku bez prasku. Dobre vyspana hlava na polstari: Dobre rano, dobry den, slunce sviti nad stromem, a kdyz prsi, polstar mi posepta, tak si, Mano, pospi, jsi v duchodu a nikam nespechas. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/11/2015

Veci

Veci mizeji, veci si hraji na schovavanou. Nekdy se vraceji, nekdy odchazeji do nenavratna. Potkavaji se na brehu oceanu a odtud padluji na Ostrov ztracenych veci. Co tam delaji? Zpocatku vypraveji, jak se stratily a jaka to byla svanda, kdyz je lide hledali. Potom sedi a tise rezaveji. Ztracene bryle se zamlzuji a ztraceji sroubky. Lzicky se shromazduji na jednom miste, miste zvanem Vesnice ztracenych lzicek a potom zapadavaji do pisku a novy pisek tvori duny a lzicky jsou znovu ztracene. Cekaji. Na co cekaji? Mozna na hledace pokladu nebo na archeologa, ktery je jednou objevi a prohlasi: Tady na tomto ostrove byla lzickova kultura. Pokud ovsem nezrezavi a nerozpadnou se na prach, jenz zintegruje do pisku tvoricim duny. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2013

Lizatko

Teticko, privez mi lizatko z Ameriky, takove, ktere tady nikdo nema. Musi byt pekne veliky, protoze si kazdy bude chtit liznout. "Jakou ma mit chut?" Trosku z kazdeho ovoce, a navic chut po medu nasbiranem na horske louce u prameniteho potucku. "Jakou ma mit barvu?" Na barve nezalezi, je jenom na povrchu, a stejne se oliza. Uvnitr bude pekne bily jako snehova vlocka, ktera jeste nemela cas se dotknout travy. "Privezu ti padesat lizatek, abys podelila vsechny kamaradky, a jak budete lizat cestou ze skoly, jejich chut se promicha s sedivosti oblohy, listopadovou posmournosti a veselymi barvami zimnich kabatku a skolnich brasen. Copyright (c)Marie Neumann Pottsville, 21/10/2015

Hodiny

Hodiny v domu odtikavaji cas. Hodiny a budiky v kazde mistnosti, hodiny v koupelne a kukacky v mem pokoji. Hned troje hodiny v jidelne a jedny venku na zdi. Posedli otazkou: Kolik je hodin? Jenom v obyvaku visi ty, ktere ukazuji spravny cas. Moje hodinky bud stoji, nebo jdou spatne. Budes pozde,stejne nikam nespechas. Hodiny, hodiny, kdyz nikam nechvatam a budik v loznici se zastavil, se zastavil naporad. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/28/2015

Na hrbitove

Tos neslysel, ze vsem Anglicanum, kdyz umrou, na hrbitove dudaji dudy? Vsem Cechum cvrkaji cvrci, vrzou na housle pozde do noci. A vsem zlodejum vrkaji holubi: vrku, vrku, dej sem ruku a ja ti ji useknu. A co jinym narodum? To nevim Ja jsem tam nebyla, i kdyz jsem to slibila. Copyright © Marie Neumann Pottsville, 4/23/2015

Hnedak

Klopity, klop, kun do hospody jde, na hrbete sveho pana nese. Stezku zna potme i poslepu. V hospode v Nebesich se zastavi, pocka, az pan sleze z kone, otevre dvere a hulakanim je vrele privitan: “Hele, Sima uz je tu.” Dvere se za nim zavrou. Kun ceka venku ve snehu i v horku. Na co mysli, nemysli, jen tak tise, trpelive stoji. Kdyz chlapi vidi kone uvazaneho u sloupu, hlaholi: “Hele, Sima je tu.” Kun pritom slysi na “Hnedak.” Za hodinku, za dve, nekdy take za tri, rozjareny jezdec z hospody vypadne, u konovy hlavy se vymoci a nasedne. Kun se otoci a znamou stezkou kraci domu. Hvezdy blyskaji nad stromy, tamhle je Polarka, kdyz nese kone do hajovny. Copyright © Marie Neumann 4/6/2015

Rytir

Rytir konecne chytil kone a tak mu domlouva: vidis, ty pitomo, husite zase vyhrali, a to vsechno kvuli tobe. Dal bych te do fasirky, ale zrovna troubi halali, a tak se mnou pojedes na hony. Kun se uz poucil, prvniho drzeho psa kopl do tlamy a kloni hlavu, aby nevrazel do vetvi. Jeste by mu mohly vypichnout oci. Po honu rytir kone chvali: bude z tebe dobry kun, i kdyz jsi ponekud maly. Vecer kun klopity, klop, pres dreveny most. Na hony se tesi, je to zabava hodna rytire. Copyright (c) Marie Neumann 3/28/2015

Brneni

Jede rytir na koni,
ma na sobe brneni.
Za nim kluse podkoni.
Kun rytire nese,
pod dvojim brnenim se trese.
Podkoni, sundej rytiri brneni,
mne se do valky nechce.
Ty, hnedaku nevzdychej,
do klusu se dej.
Podkovami zakres o kameni
a kopyty zadupej.
Vytahnu palas,
mec se ve vzduchu zablysti.
Trubka troubi,
padaci most klesa,
do zamku klopytej
a v hale zbroj sundavej.
Padaji hrnce, poklicky
a plechove nadobi,
helma se kutali.
To nejsou plechove pohary,
jenom nakolenice.
Kun setrasl brneni,
zene se pres louku,
a ted mizi v dalce
- zbabele se vyhnul valce.

Copyright (c) Marie Neumann
3/26/2015

Toulani

Chtela bych se jen tak toulat,
mrholenim podzimu jit,
kolem malych natlacenych domku,
a snit o tom jeden z nich mit.
Obe dve nohy by slapaly tak,
jak dve zdrave nohy chodi bez hole
po pesine v lese - slysis?
Tam nekde blizko je vodopad
a v dalce je slyset beceni ovci,
buceni krav a stekot psa.
Nikdo me nedoprovazi,
nikdo se za stromy neskryva
a nehlasi, tady se coura
Mana jedna uzalovana, oskliva.
Jen tak jit, dychat cerstvy vzduch
a nekourit na hajzlu, ani na ulici,
a vubec nikde nekourit.
Maly domecek mit a v nem kocku,
co se dvakart do roka mrouska.
Maly domecek mit a nikoho nezdravit,
jenom pani na rohu ulice,
protoze si zlomila nohu a ted nechodi.
Dojit ji pro vodu, jenomze ona chce
caj s rumem a kostkou cukru,
a take prinest chleba a vubec cely nakup,
protoze pani se nepostavi na nohy.
Zatim toulavou kocku prejelo auto
a na toulani bez dozoru neni klid.
Pani uz chodi a tak se vyhybam
rohovemu domku dole v ulici,
protoze by treba jeste chtela podekovat.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 3/15/2015

Vrabec

Vrabec sbira klacicky na hnizdo a vypleta, co bylo poskozene zimou. Pani Vrabcova diriguje: tady bude loznice, detsky pokoj a jidelnu vymalujeme. Na zachod se chodi ven. Na noc se vrabci stuli do hnizda a Vrabec se pta: Kolik vajicek letos budeme mit? Jeste nevim. Snaset zacnu zitra. Copyright (c) Marie Neumann 3/9/2015

Hrasek

Hrasek, hrasek zeleny, ty uz mne nechces, muj Pepicku mileny. A ja te nechci, a ja te nemiluju, a ja te nemam rad, protoze jsi vcera, protoze jsi vcera, sla se mnou krast. Vedl jsem te na pole, co patrilo JZD. Trhala jsi lusky hrachu a byla jsi plna strachu. Snad nas nikdo nechyti, zavreli by nas do chlivku k praseti. Hrachu, hrasku zeleny, nikomu to nepovis, nebo Pepik prestane byt muj kamarad, a uz mne s sebou nikdy nevezme krast. Copyright (c) Marie Neumann 3/8/2015 Takhle tedy vybiram lidovky, to me ten Pepik naucil veci.

Krmte ptacky

Je zima a tak se maji krmit ptackove. Kazde rano sedi vrabci na keri, ker je jimi obsypany a krici. Uz jsme prestali kupovat ptaci zob - lezlo to do penez. Tak jsem jim kady den hazela krajic chleba. "Je to jenom pro nase vrabce," omlouvala jsem se. Jenomze zacala priletat cela hejna vrabcu. Pak ze hrbitova prislo nejake zvire a ze dvou vrabcu zbylo jenom peri. Zvire se ubytovalo pod oknem koupelny a nechavalo hluboke otisky trech drapu v snezne zaveji. Z jednoho krajice to zacaly byt krajice dva = a to uz se objevily kavky. Dve, kazda na jeden krajic, a krajice si odtahly. Co ted? Zachranovat potravu (nas chleba) pro vrabce a odhanet kavky? I to jsem udelala a pri tom nemam zvlast rada vrabce a uz vubec ne kavky. At si leti k Pizza Hutu na pizzu nebo k MacDonaldum. Vrabci kazde rano krici, krici pokazde, kdyz vyjdeme z domu. "Mrzne. Chudinky bez jidla pomrznou." Konecne mi zacina dochazet, ze vrabci krici na mne a ja jsem jim za vola. A krmit kavky? Co se pokousely vydrazdit moji kocku natolik, aby vyskocila z okna v dvanactem patre a pokousela se je chytit? To uz vubec ne. Slusny ptak se u nas neobjevi kvuli tehle haveti. Radeji schovam chleba pro nas. Take ho potrebujeme. At se postaraji sami o sebe a ja se jim aspon nebudu plest do jejich zivotu. Jeste by pom mne na jare chteli, abych rozsuzovala jejich pre. At si leti do lesa. Ja mam kocku. Je zima. Stale krmime ptacky. Copyright (c) Marie Neumann 2/9/2015

Povaleny strom

Veliky povaleny strom lezi na zemi bez listi a schne. Koreny jsou stale obalene hlinou. Byla to vichrice nebo se tudy prohnalo tornado a on jim stal v ceste? Vetve - ruce. Jestlipak prijde nekdo s pilou a rozreze ho na drivi na topeni v krbu jen tak pro poteseni? Mozna, ze se hodi na nabytek. Zidle s vyrezavanymi operadly a zakrivene nohy kresel. Copak hodiny kukacky a drevene misky na stul i pro psy? Jela jsem tudy o tri leta pozdeji. Strom tam stale lezi, tise hnije a trouchnivi. Stal se domovem mravencu, hadu, brouku a jine haveti. Neproblizim se k nemu. Copyright (c) Marie Neumann 2/23/2015

Cmuchy

Cmuchy, cmuchy, clovecinu, kohopak tu matko mas? Rekni, proc ho tajis? Kdepak ho ukryvas? Nesu ti veceri na stul, synku. Uvarila jsem vsechno, co mas tolik rad. Knedlickovou polevku z vypasene kravky, bylinkovy salad z podhuri a kanci kytu se svickovou omackou s brusinkami z nasi zahradky. Buchty s makem a pivo dobry, krenovy, po to budes spat. Po veceri ti umyju nohy, dost jsi se dneska po svete nabehal, a namasiruju ti zada, abys dobre spal. Potom ti rozcesu vlasy, ktere ti vitr, ten darebak, rozcuchal. Spi, synacku, spi, a povez mi nejake drby, ktere vis, abych ti vlasy trhat nemusela. Ktere chces slyset? O princezne se zlatymi vlasy. Uz se vdala? Tady mas me tri vlasy, matko klevetiva, pikle kujici, a nech mne spat, musim brzy rano vstat, abych osusil slzy, ktere princezna vyplakala. Na zaklade ceske pohadky "Tri vlasy deda Vseveda". Copyright (c) Marie Neumann Februaru 2015

Zeli, zeli

Zeli, zeli, svetle zelene zeli. Rezeme hlavky, kostaly zustavaji na poli pro zajice. Krouhame zeli, od soboty do pondeli, slapeme zeli, ze jsme tak smeli, do sudu, na zimu. Budeme mit zeli az do jara, veprove a knedliky k tomu. Copyright (c) Marie Neumann January 2015

Jirka

To vis, postak tam nezavita. Tvrdi, ze to neni v jeho rajonu, ale on  nema rad hady. Je jich tady dost. Jedovatych jsou jenom dva druhy, ale rekni, jak poznas jedovateho od nejedovateho? Kdyz nejsou hladovi, tak se obvykle klidi, ale to vis, hlad je zene k tomu, aby si neco hledali. Neznas pasticky na hady? Myslim vsech velikosti. Jeden spadl do sudu s destovou vodou a neumel plavat. Druhy se placal v medovych plastvich. Ze zacatku byl dost ciperny, ale jak pod sebou bortil medove plastve, tak mu to slo pomaleji a pomaleji. Byl take dost tezky. Takhle ulepenou uzovku jsem jeste nevidela. Musela jsem ji odnest do potoka, kde si obvykle peru - kdyz se tam ovsem nevyskytuje medved. Jsou tam take pstruzi. On si mysli, ze jsou jeho, ale ja je take rada - na klacku nad ohnem, s bylinkami misto soli. Vloni jsem si poridila bilou kozu Masu. Dava mleko, takze misto pocitace dojim kozu. Uz jsem vyrobila i prvni tvaroh a kozi tvaruzky. Balim je do vinnych listu a odnasim na trh, abych mela na cigarety. Kdyz odchazim z jeskyne vzdycku dam koze nazrat a obstavim ji kamenim. Uz jsem ji takhle vybudovala chlivek - to aby na ni medved nemohl.  Doufam, ze pristim rokem bych si mohla zasadit par tabakovych rostlin. Nejvic mi chutna virginsky jemny tabak. A ke koze si poridim parek husi - misto psu. Husy jsou velmi uzitecne - peri, vejce, vyborne hlidaji (viz dejiny Rima) a tak. Zabit na maso to nedokazu.  Ovsem jde take o to, co si o tom mysli medved. Medved nemysli, otevre hubu a vytasi drapy a rve. S takovym sousedem se da tezko vyjit. Jestli mas zajem, tak bude pokracovani priste, ale budes mi muset poslat, co jsem zrovna napsala. Asi si myslis, ze jsem se zblaznila, ale ja mam velice bujnou fantazii a lhat neumim, ani me to nebavi. Tak si vymyslim a mam z toho obrovskou legraci.  Medved je zableseny a take smrdi. Takze bezpecne vim, kdyz se vyskytuje v okoli - podle smradu. Vloni na podzim tu byl lovec, prodlouzili loveckou sezonu na medvedy ze tri dnu na tyden a on toho klacka vystopoval az sem. Lovil kusi, pry zviratum dava fer sanci. Bud se strefi nebo se nestrefi. Sliboval mi, ze se o medveda postara. Nepostaral. On se totiz nestrefil. Dobrou noc. To jsem zvedava, co tomu rekne Pepik. Marie

Velika zmrzla vlocka

Jindra ulovil ledovou vlocku. Vlocka ted trucuje v kamere. Radeji by sedela na okne a koukala se ven na zasnezena auta, ledem pokrytou silnici, a do snehovych cepic oblecene stromy. Vubec se ji nechce z kamery ven. Ted musi do pocitace, ctyrikrat zvetsena, uz neni fotogenni, je jenom mrzuta. Kolem ni se skladaji barvy, ruzova a zluta, aby vice vynikla. Na papire je z ni unikat. Kdyz je vlocka vzteky bez sebe vypada jako vanocni ozdoba upletena z dratu, na poveseni na stromecek. Copyright © Marie Neumann Pottsville, 1/8/2015 Ja uz nevim, jak se rekne obrazkum, ktere na oknech maluje mraz.

Krtku

Krtku v sametovem kozisku, dej mi smitko k Jezisku a zrnko hrasku pro stesti. Krtku, schovej se pod zemi a bagruj tunely do nasi zahrady. Mne hromadky hliny nevadi. Na jare se prijd podivat, jake kytky se nam podari pestovat. Krtku z javori, vystav mi pohori, abych si myslela, ze se mi to nezda, kdyz dolu z oblohy pada hvezda. Krtku z jetele, odstehuj se, nebo te krava sezere a jeste na te pusti kolac. Krtku, krtecku, dej mi chloupky na kabat, mne to blbne na kvadrat. A venku prsi. Copyright © Marie Neumann 1/4/2014