Tohle uz prechazi vsechny meze

Chtela jsem poslat vanocni prani jedne spratelene rodine. Nejdriv jsem musela najit adresu, protoze jsem vedela, ze se prestehovali a nevzali si svuj domaci telefon s sebou, abych zavolala a zeptala se: "Kde ted bydlite?" Lide mi obcas strci do ruky svou navtivenku a ja ji nekam zasantrocim. Nejdriv jsem prohledala kosicek s navstivenkami. Mam tam navstivenky, ktere sbiram jako rarity, protoze se do tech mist uz asi znovu nepodivam. Vybavuji vzpominky: horke leto, pochodujeme po prasne ceste do darkoveho obchodu a nakup obrovske vanocni koule pro jednu babicku ... V kosicku hledana navstivenka nebyla. Mozna adresar? Ale adresar je preplneny a znamenalo by listovat stranku po strance a cekat az neco vypadne ... Navic uz nebyl dlouho doplnovany. Takze neni up-to-date, jak bychom rekli. Ten si necham az nakonec. Asi pred pul rokem jsem zamenila velikou, osklivou a odrenou zelenou tasku za darovanou zlutou kabelku prumerne velikosti. Ono se tomu da rikat kabelka, i kdyz byla uz tak nacpana, ze jsem z ni musela vyhodit vonavku, protoze se tam uz nevesla. Jeste by se mi tam rozbila, a co potom? Hrabla jsem do male tasticky, prolistovala nekolik navstivenek - a objevila tu pravou. Ted jeste pod stul, protoze se tam vali nejaky papir, ktery tam nepatri. Co kdyby byl dulezity? Svest boj se zidli, ktera se koleckem zasekla pod podlozku a nedalo se s ni pohnout. Vytahnout kolecko, odsunout zidli - a ted uz muzu ke stolu. Zpod stolu vylovit dve prazdne nakupni kabely. Moment: v jedne je lahvicka se sladkym hrachovym bakterialnim sprejem, ktery jsem koupila pro dceru, kdyz jsme byli nakupovat ve Filadelfii. Kdy to bylo? V zari. Lahvicka bude pro ni vhodny darek k Vanocum. Nevidela jsem ji od doby, kdy zacala pracovat. Treba se kolem svatku ukaze. Na stole vytahnout krabici s lonskymi, predlonskymi a prepredlonskymi nepouzitymi vanocnimi pranimi. Najit a vytahnout to spravne s vhodnou obalkou. A ted uz si mohu sednout ke stolu, loknout si zbytku studene kavy - a zacit psat vanocni pohled. Kolik ze mi to zabralo casu? Ani se neptejte. Vim, ze jsem neporadna. Pry abych si udelala system? Ja prece mam system. Nasla jsem navstivenku napodruhe. Me trapeni jeste neni u konce. Prohledavam pohledy, a ted uz jsem si vzpomnela, proc je skladuji. Nemam k nim odpovidajici obalky a obalky, ktere jsem koupila, jsou bile, to znamena, ze neladi s barvou prani. Nastesti jsou dost velike, ze se v nich ztrati i jedno detske prani, ktere posilam rodine skladajici se ze dvou dospelych jedincu, ale s narustajicim vekem se zase priblizujeme do detskych let, tak mi to snad projde. Ted jeste napsat adresu. Kam jsem zase zalozila navstivenku? Navstivenku jsem mezitim uklidila zpatky do tasticky a tasticku ulozila zpet do kabelky. Napsat adresu, a vedle znovu ulozene tasticky na mne vykukuje blocek baseballovych postovnich znamek. Napsat prani. Uklidit kabelku a krabici az k dalsimu dni hledani, kdy budu zase chtit poslat vanocni prani. "Preji Vam Vanoce naplnene Vasimi oblibenymi vanocnimi darky." Nevim, proc mam na blogu porad nejakeho Nemce. Ledaze by to byl nas byvaly profesor, ktery je ted Nemec ceskeho puvodu. Tak mu take preji Vanoce plne miru a pohody. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/12/2012