Friday, December 20, 2013

Ruske pohadky (nejen pro ruske dedecky a babicky)

Bylo prekrasne cervencove rano, trava plna rosy a vzduch rezonoval ptacim zpevem, kdyz se dedecek vypravil do lesa na houby. Babicka mu do kosiku pripravila obed, termosku s neslazenym cajem a na zakousnuti jablko. Na dno kosiku polozila nuz, co kdyby dedecek zapomnel svuj vlastni. Dedecek sel do lesa a cestou si zpival: Jdu do lesa na houby a prinesu domu kosik plny hribku, kremenacu, lisek a jinych jedlych hub. Dedecek je znal vsechny, jenom si momentalne nemohl vzpomenout, jak se vsechny jmenuji, a tak si pobrukoval: prinesu hribky, holubinky, maselniky, a jeste jake … Prochazel lesem, navstivil vsechna mista, kde vzdycky nasel houby, ale jedine, co videl, byly muchomurky, prasivky a hriby, ktere vypadaji prekrasne, ale jsou tak horke, ze by si ani cerv do nich nekousl. Kdyz houby slysely duvod dedeckovy navstevy lesa, vsechny se poschovavaly, nektere se zavrtaly do mechu, jine pod lonske listi nebo popraskanou borovou kuru. At dedecek hledal, jak hledal, nenasel jedinou jedlou. Unaveny chuzi i zpevem, si sedl na parez, snedl svacinu od babicky, zapil bylinkovym cajem a vracel se domu. Prisel do kuchyne, kde uz ho babicka vitala. “Tak co jsi, dedecku, prinesl?” “Predstav si, ze jsem nic, ale vubec nic nenasel. A to jsem prohledal vsechna nase mista, kdyz jsi jeste mohla na nohy.” “Co jsi delal, kdyz jsi hledal houby?” “No, zpival jsem si.” A co jsi si zpival? “Jdu do lesa na houby.” “To asi byla chyba.” “Az pujdes priste, co kdyby sis zpival neco jineho?” Nasledujici rano se dedecek znovu vypravil s prazdnym kosikem do lesa. Cestou si zpival: Jdu do lesa na maliny, jdu do lesa na maliny. Houby dedecka slysely, ale dal spokojene sedely v mechu, trave, pod jehlicnatymi i listnatymi stromy, v lese, na pasece, i na kraji lesa. Dedecek nasbiral plny kosik hub. Bylo jich tolik, ze si sundal kosili, zavazal rukavy a naplnil kosili krasnymi houbami – jako na export. Babicka zatim sedela doma a odpocivala, protoze vedela, kdyz dedecek prinese houby, ona bude mit co delat po zbytek dne, vecer , a jeste bude zpracovavat houby prevaznou cast noci. Dedecek ji pomahal krajet houby na suseni, a protoze nemeli ani televizi ani radio, tak si vypraveli. “Pamatujes babicko, jak jsem sel do mesta prodat volka?” “ ”Toho cerneho? Jakpak bych si nepamatovala? Jak se jmenoval?” “Ivan. Ne.” “Tak jak?” Dej mi cas, abych si vpomnela.” Vzpomnela si az kdyz nalozila pres polovinu malych tvrdych hribku s hnedymi semisovymi hlavickami, do octa. “Batka se jmenoval, protoze byl cerny a vykracoval si dustojne, stejne jako batka.” “Rekla jsi mi, za kolik mam volka prodat?” “Ne, nerekla.” “A co jsem prinesl domu?” “Nic dedecku, nic. Rekl jsi, ze jsi mi prinesl novou jehlu na siti, ale ta se cestou ztratila. “ “Skoda, mohli jsme nechat volka porazit, pohostit pribuzne a sousedy a jeste by nam zbylo masa na celou zimu. “ To nic, dedecku. Jeste se nekolikrat vypravis do lesa a budeme mit dost nasusenych hub na zimu. A co jsi si tentokrat zpival?” “Sel jsem na maliny.” “S kosikem?” “Az ja pujdu na maliny, tak si budu zpivat, ze jdu na rosti.” “S vedry?” A dedecek s babickou sli spat. Rano se zase dedecek vypravil do lesa na houby. Babicka rozprostrela nakrajene houby na slunicku, aby se pekne susily, posbirala spadana jablka pod ranou jabloni a dala se do krajeni. Meli radi krizaly. Odpoledne se dedecek vratil domu s vrchovatymi kosiky plnymi hub. Snedli talir kysele polevky s tvarohem, deda si na chvilku lehl a babicka se dala do cisteni a trideni hub: Male a tvrde na nakladani, velke a mekke na veceri, a velke na suseni. Meli smazene houby k veceri a po veceri se dali zase do krajeni hub. “Mohla bys zase nekdy usmazit koblizky?” “Vis, co zitra udelame? Ja pujdu rano s tebou. Pripravim si ted kosik peknych hub a prodam je na trhu. Za strzene penize koupim mouku a cukr a nasmazim koblizku plnou misu.” “Nedavej je tentokrat vychladit na okno. Jeste by zase utekly. Jsou to jenom hloupe koblizky a lisky jsou mazane.” “Prece nebudu smazit koblizky pro lisku.” Dedecek s babickou si nastradali, nasusili a nazavarovali dost na zimu. Babicka pekla v peci chleb , chleb jedli a babicka take prodavala na trhu. Tak preckali zimu. Na jare, kdyz zrovna zacala kvest jablon, se uz babicka rano neprobudila. Babicku pohrbili a za tyden si pro dedecka prijel syn s vnukem. “Chalupu prodame a ty budes u nas na doziti.” Dokud rodina mela penize strzene za chalupu, byl v dome klid. Ale kdyz penize dosly, zacala snacha brucet. “Musim vymenovat ubrus skoro denne. Dedecek vsechno pobrynda. A vcera upustil na zem treti talir z tech, co jsem dostala do vybavy – ten s pomnenkami.” Snacha porad hubovala, syn uz to nemohl snaset a tak posadili dedecka ke kamnum, kolem krku mu uvazali veliky, bryndak, a deda jedl drevenou lzici z drevene misky. Vnuk nevydlabal drevenou misku a lzice pro sve rodice, protoze to neumel. “Dedecku, chystej se, dame te do Domova Duchodcu.” Tu noc se dedeckovi zdalo, ze babicka stoji u nich doma pod jabloni a vola na dedecka. Dedecek za ni pospichal, ale nohy ho uz tak rychle nenesly. “Uz jdu. Pockej na mne babicko.” Dedecka pohrbili vedle babicky. Copyright © Marie Neumann Pottsville, 12/20/2013

Thursday, December 12, 2013

Nase pracka

Nase pracka to neni hracka na hrani. My ji pouzivame na prani. Nasypeme prasek, naplnime hromadou spinaveho pradla, a pracka se da do prani. Praci cyklus pokracuje. Mala Eva se diva do okenka, jak se pradlo ve vode zpenene praskem, toci doleva a doprava, voda se napousti a zase vypousti. Kdyz je vyprano, pracka se sama zastavi. Mame mokre, ciste pradlo. Kde ho ususime? Venku na pradelni snure, nebo v susicce, kdyz prsi a je blato. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, Summer 2013

Monday, December 9, 2013

Dopisy

Dopisy padaji dolu do postovni schranky - az na dno. Zaplacene ucty, blahoprani k narozeninam, Vesele Vanoce - a to je asi tak vsechno. Dopisy se nepisi. Neni to v mode. Staci nekolik slov na Internetu - jako telegraf. Mam adresu, ale dopisy nepisu. V nasi schrance jsou ucty, pozvanky, casopisy, dopisy oznamujici otevreni kancelare ... Jestlipak se deti ve skole stale jeste uci, jak psat dopisy? Anebo jenom dopisy doprovazeji curriculum vitae v zadostech o praci? Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/9/2013

Friday, December 6, 2013

Zvatlani

Zvatlani mi spanek zahani. Zvatla zrana - jeji zvatlani smysl nedava. Cely den pusu nezavre. Jeste v postylce si pobrukuje. Prisel Petr. Zaposlouchal se do zvuku bytu. Mate pustene radio? Ne. Tak televizi? Take ne. Co to slysim? Takhle zvatla nase Mana. Zvatla zrana, zvatla cely den, pusu nezavre. I v postylce si pobrukuje. To je nase uzvatlana Mana. Nastesti to jeji zvatlani nedava zadny smysl. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 9/5/2013

Wednesday, December 4, 2013

Nesetkani

Nesetkani Za sedivou oponou z mlhy a koure, na krizovatce u Narodniho divadla se chystame prejit Narodni tridu. Ja smerem ke Slavii. Rekni mi, kam jdes ty? Stojime. Divame se na sebe. Divame se do oci. Bez pohnuti. Dve sochy vyclenene z davu. Jsme si podobne. Po dlouhe dobe, ktera trvala ... vecnost minuty se rozejdeme. "Jsi pysna." Vmetla mi do tvare. Jeste odmitam udel opatrovnice. Musim byt k tomu teprve vychovana. V tomto case, v teto minute, jsme prijmuly trest. Mlcky, a bez drzkovani. Ja a ty, ty a ja. Proc jsi neposlechla? Ja jsem prece poslechla volani a vydala se za ocean, tak jako miliony prede mnou. Stale te miluji a milovat te budu i kdyz se nesejdeme. Treba ti nekdy nekdo precte, co jsem ti napsala. "Jsi zla. Bez citu." "Ja nemuzu." Oblicej se zmenil v masku a maska se stala oblicejem. To nejsem ja. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/15/2013

Saturday, November 16, 2013

Plot

Bezeli podel plotu a drzeli se dratu na zem spadlych. Plote, plote plotenej, muj pacholku holenej. Drzeli se dratu pletacich a pletli v behu dlouhou, nekonecnou salu, ktera se zapletala do dratu na zem spadlych. Spadly draty z plotu, jak se rozpletal, jak jeden hacek po druhem cvakal, kdyz padal. Bezeli a tahli za sebou dlouhy drat rozhackovaneho plotu, ktery napichoval salu upletenou z vlny jaku. Plot, ktery uz nebyl plotem, se smal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/11/1013

Thursday, November 14, 2013

Basne

Vylevaji dzbany plne prectenych basni a preplnene slovy. Vylevaji dzbany do stoky se spinavou vodou a basne vodu cisti. Stoka se stava pruzracnou cistou vodou. Basne po vode plavou; zablesky slov, trpyty nadeji, vune hermanku. Napij se pozdeji, Napij se Mateji, ucitis, jak slova chutnaji. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/3/2013

Friday, November 8, 2013

Denka 9

Denci nory se pokryvaji spadanym listim. Nikdo je neuklizi. Denka se odstehovala. Na zahradce sedela veverka a vyhrabavala zbyvajici cibulky anemonek. Obcas se prihopka podivat, jestli jsem nevysazela nejake nove cibulky. Preji si, aby sem prisel Chlap se Psem. Brzy. Pristi rok vysazime travu. Vyjde to levneji a je s ni mene prace. Kocour ven nesmi: 1. je tam zima a on musi mit otevrene dvere; 2. honi denku; 3. veterinar mu to zakazal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/8/2013

Denka 8

Dnes byl kocour u veterinare. Prestal chodit do bedynek s piskem.Premyslela jsem, kam to chodi. Chodi kazdy den do sklepa zkontrolovat, jestli se tam nedostaly mysi a jina havet. To jsem si myslela ja. Zkontrolovala jsem branku do prostoru s uhlim. Branka byla v poradku. Parkrat pouzil bedynku ve sklepe. ale tam ja pisek nevymenuji, protoze se mi nechce chodit ze schodu a zase zpatky do schodu. Asi mu sousedovic kocky rekly, ze maji bedynku ve sklepe. To jsem si zase myslela ja. Mela jsem tam veliky pytel s igelitovymi pytliky. Proc? Treba se hodi na neco. Na co? Treba na kocicince. Kocour chodil na zachod do igelitovych pytlu. Proc? Nevim, co si kocour mysli, a to s nim ziji deset let. Protoze zmenil sve zvyly, vzala jsem ho k veterinari. Cervy nema. Velice pokoreny kocour se vracel domu a cestou ani nemnoukal. Sel zase do sklepa. Nasypala jsem mu tam hromadu cerstveho pisku, at ma, co maji sousedovic kocky. To si muzeme dovolit. Cistim ji jednou tydne Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/10/2013

Thursday, November 7, 2013

Denka 7

Dopoledne jsme se vraceli domu. Bylo chladno a vetrno. Barevne listi se snaselo k zemi. Brankou do zahradky probehla denka. Take se vracela domu. Kde byla nerekla. Dlouze se mi podivala do oci. Jeji pohled jsem si vylozila: "Ty se o mne postaras." Nepostaram. Obcas ti nasypu par buraku, kdyz je ovsem budu mit, a to je asi tak vsechno, ale budes muset byt rychlejsi nez veverka. A nebudu poustet kocku ven. To tak, buraky jako navnada na tebe a kocka by te prinesla do obyvaku, kde bys nadelala peknou paseku. Mam dva pytliky slunecnicovych seminek pro vrabce, co dostanou na Vanoce. Jestli si nejake seberes budou tvoje. Ale ty v te dobe budes spat. V noci se mi zdalo o chlapci Miskovi, ktery mi rekl, ze jejich veverky maji rady tvaruzky. Opravdu? A jake? Rano jsem videla veverku vyhrabavat cibulky anemonek. Odhopkala na strom. Nejradeji bych po ni neco hodila, ale stejne bych se asi nestrefila. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/7/2013

Wednesday, November 6, 2013

Denka6 - Srnci

Byla jsem na navsteve u znamych v jednom z velkych mest. Rano jsem v kuchyni myla nadobi a Jirina nahore stlala postele. Najednou slysim Jirinin hlas: "To jsou nase jablka. Jdi pryc!" Podivala jsem se z okna. Pod jabloni stal srnec na zadnich nohou a okusoval zelena jablka. Jirinu uposlechl a sel pryc. Mesto je plne srncu. Oziraji, co se da. "Kdyz jsem chtela mit zahradku, museli jsme zahonky nejdrive oplotit. Jinak bychom nemeli nic. Spasli by vsechno." "Kdyz jich je tady tolik, proc je nekdo neulovi?" "Ve meste se srnci nesmeji strilet." Srnci to vedi. Denka a vrabci sbiraji, co se da. Denky si setri na zimu. Vrabci budou paberkovat kazdy den. Na strome se houpa veverka. Denka se prisla podivat na mne k oknu. Doslo mi: Aha, nema zadne buraky. Stale jeste nejake mam, takze neco dostane. Ovsem si je bude muset uhajit pred veverkou. Hodila jsem ji nekolik buraku: "Jestli si myslis, ze budu kvuli tobe kupovat buraky, tak jsi na velikem omylu." V momente, kdy jsem otevrela dvere, byl kocour venku a hnal se za denkou. Denka proklouzla plotem na sousedovic zahradku. Kocour se venku chvilku ochomytal a pak zacal mnoukat u zavrenych dveri. Nechala jsem ho chvilku mnoukat a pak jsem ho pustila dovnitr. "Pojd domu. Ty dostanes kazdy den misku plnou zradla a ona ne." Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/6/2013

Monday, November 4, 2013

Denka 5

Kocka rada chodi ven na zahradku. Stejne ted uz vite, ze je to kocour, ale kocour zahrnuje jenom polovinu kocek, kdezto kocka vsechny. Kocour venku vsechno ocichava. Pres leto tam rad spi v hline. "Jak to, kdyz se vali na zemi, ma takovy cisty kozisek?" Divi se Jindra. Nevim. Treba ma kozich napusteny nejakym odpuzovacem prachu. Je pravda, ze se obcas myje, ale vsude nedosahne a neni tu zadna jina kocka, aby mu olizala zada. Take ciha na ptaky. Uz chytil dva: vrabce a drozda. Oba dva prinesl do obyvaku. Jindra mrtveho ptaka sebral a vyhodil ven. Ptak se zdvihl a odletel. Jenom si na mrtveho hral. Kocour je musi nosit v tlame stejne jako kocka nosi kotata. S kocourem je jeden problem. Rad chodi ven, ale musime nechat otevrene dvere. Kdyz je zavreme, vseho okamzite necha, mnouka venku, a chce dovnitr. V lete to jde, ale ted je venku zima, tak sedi doma. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/4/2013

Saturday, November 2, 2013

Denka 4 - Lovecka sezona

Kdyz se deti vracely ze skoly, vyplasily srnce. Je lovecka sezona a lesy jsou plne lovcu stopujicich a cihajicich na srnce. Nektere rodiny zaviseji na sikovnosti lovce a kolik srncu ulovi. Znamena to maso na zimu pro celou rodinu a jejich pribuzne. Srnci jsou vyplaseni a snazi se se schovat.Statny osmiparozak spal na hrbitove, kdyz deti sly kolem. Velikymi skoky vybehl z hrbitovni brany a prebehl silnici. Velka zver se ve meste nesmi lovit. Vedel o tom srnec? Kocka o denkach vi. Ochomyta se kolem jejich diry (te mezi mrkvemi). Slysela jsem denku vypisknout, jak zmizela. Kocka jeste neumi vysedavat dlouhe hodiny u diry a tise cekat. Kouka, kde co lita a vrti se. Nakonec jsem ji videla zrat chrysantemove listecky a zajidat je mrkvovou nati. Tenhle lov kocka prohrala. Denka se uz neobjevi. Asi bych nemela poustet kocku ven, kdyz ted mame denky, ale kocka vzdycky proklouzne a nejak se ven dostane. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/2/2013

Denka 3

Pocasi je prevazne mokre. Podzimni listi se vybarvuje. Kdyz se divam na prekrasne lesy, chce se mi dekovat za vsechny barvy na stromech. Hele, nad lesem se obloha trha a je videt kousek modreho. Kocour se vyspal a jde se podivat, co ma v misce k jidlu. Co to asi bude? Zase kocici zradlo a na zapiti vodu. Chystam se na prochazku. Chystam se na prochazku kazdy den, a v pondeli jsem byla velice prekvapena, kdyz jsem na prochazku opravdu sla, a potkala jsem dedu s bilym pejskem. Pejska byla take na prochazce. Chodi rada na prochazky v zime a v ucouranem pocasi, ale pres leto se ji ven nechce. To povidal deda. Ja ted potkavam same dedy. Ja nepracuji a oni take ne. Neco mi rika, ze musime byt stejne stari. Kocour se vratil z obeda a sedi na zidli, kterou jsem puvodne koupila sama sobe. Ale nemuzu sedet na dvou zidlich najednou, tak si zrzek uzije ruzovou zidli. Pousti chlupy, tak kartacujeme kocoura a kartacujeme vsechno, kde kocour spi - a on spi vsude. Pres den spi v kancelari, pak se jde naobedvat a lehne si na operadlo od kanape. Odpoledne spi na me ruzove zidli. Nekdy spi na zidli u stolu a vecer se presunuje k topeni a tam si vyhriva revmatismus. Na neco jsem zapomnela. Rano se chodi divat do koupelny na vrabce a ted i na denky. Tak to by bylo o kocourovi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/2/2013

Friday, November 1, 2013

Denka 2

Rano jsem se divala z okna na shanclivou denku. "Jindro, podivej se." Podival se. Jedna denka s vodorovne natazenym ocaskem bezela vlevo a druha zase napravo. Vim, ze behaji rychle, ale zase ne ta rychle. Vypada to, ze mame denky dve. Dneska prsi. Prsi jako na podzim. Dest zavlazuje pudu. Sedime doma a kocka spi na operadle od kanape. Venku v nore sedi dve denky a louskaji si buraky. Zitra jim zase trochu nasypu. Maji dlouhou zimu pred sebou a v blizkosti nerostou zadne orechove stromy. Ani si nemohou nasbirat zaludy, tak paberkuji, co se da. Je 31. rijna. V sest vecer se objevi deti v maskach pro sladkosti. Vloni jich prislo hodne. Deti se na sladkosti tesi. Nektere cely rok. Dest jim nebude vadit. Kostymy jsou strasidelne. Treba tak zahani duchy dlouhych zimnich noci. Cim jsou deti starsi tim jsou kostymy hruzostrasnejsi: po ulicich chodi lidske kostry, mrtvoly, pirati a upiri. Obcas se mezi nimi mihne maly bily kralicek, nebo oranzova dyne. Doufame, ze mame dost sladkosti pro vsechny. V pripade, ze nam dojdou, zhasneme vsechna svetla a zavreme dvere. Do osmi budeme sedet potme a poslouchat detske nohy spechajici ulici. Prselo huste cely vecer. Deti se ukazalo malo. V sedm vecer jsme sli dovnitr. Myslim, ze jsme se na rozdavani tesili stejne, jako se deti tesily na sladkosti. Na zahradce sedela sediva veverka a cpala se buraky. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/31/13

Tuesday, October 29, 2013

Denka

Do zahradky se nam nastehovala denka. Je to zviratko mensi nez laboratorni krysa, s ocaskem, ktery vypada jako stetka na vymyvani lahvi, a bilymi a cernymi prouzky na zadech. Moc roztomile zviratko. Kdyz jsem objevila prvni diru blizko kamene a sikovne umistenou mezi rajcatovymi keriky, ozvala se ve mne venkovanka. "Zere nam urodu. Zlikvidovat." Poslala jsem na ne kocku. Kocka ocichavala, ale bud se stydlive zviratko dobre schovavalo, anebo je kocka spis na ptaky. Za nekolik dni se objevila dalsi dira mezi mrkvemi. Mluvila jsem se sousedkou a ukazala ji diry. "To je cerny krtek." Cerny nebo zeleny, musime ho zahubit. Velkomestsky Jindra prohlasil: "Nech to zviratko byt. Ma stejne pravo byt na zahradce jako ty." Pomstychtive jsem vysilala kocku ven a vysypavala pouzity pisek do der. Diru u kamene jsem zacpala kostalem od zeli. Nekolik dnu se zvire neukazala. "Asi pochopilo, komu patri zahony, myslela jsem si. Kocour si je oznackoval." Chyba. Za prve to nebyl krtek, ale mala denci samicka. Musi to byt samicka. Videla jsem vetsi denky. Za druhe denka pockala az mocovina vyvane, vyklidila diry a vycistila zaprazi. Denky udelaji vsechno pro buraky. Dnes jsem ji vysypala asi patnact buraku na zahon. Jeste je ted sbira a nosi do diry. Vrabci, kteri jsou stejne velici jako ona, ji zvedave pozoruji, ale kdyz se priblizi, denka se po nich ozene. Buraky jsou jeji. Shanclive zviratko si vsechny buraky odnosilo do diry. Do te mezi mrkvemi. Kdyby ted nekdo zatrepal dirou, tak by pekne harasila. Neco nam vyhrabava cibulky tulipanu a anemonek, tech, ktere jsem vcera zasazela. Nevidela jsem denku je vyhrabavat. Chodi nam sem veverka na slunecnicova seminka, houpe se na slunecnici, a protoze je tezka, slunecnice lame. Treba to je veverka. Jenom vim, ze uz nebudu kupovat zadne tulipanove, ani jine cibulky. Obcas nasypu nejake buraky. Zahonky patri dence. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/ 29/13

Saturday, October 19, 2013

Drevene necky

Horka voda, nastrouhane mydlo s jelenem. Na valse pereme. Sousedka Betty u reky padlem do pradla mlati. Rika, ze je to tak lepsi, protoze nemusi nosit vodu na machani. Sama priteka. Rybari ji rekli at nepouziva mydlo ani praci prasky. Ryby to spatne snaseji. Dole u jezu tise zvraceji. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 9/1/2013

Priletli

Priletli, prilezli, vysplhali nezvani a nevitani a sezobali, sezrali a uschovali na zimu vsechnu nasi urodu. Slunecnicova seminka byla stejne pro vrabce az budou skemrat ve snehu, ale ne pro chlupatou veverku houpajici se na slunecnici a lamajici slunecnicove kolace. Neumeji hospodarit. Pristi rok asi zasejeme travu. Je prijemna pro oci. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/15/2013

Tuesday, September 17, 2013

Boty

Mela jsem dvacet pet paru bot. Bylo mi receno, ze je to moc. Mela jsem bile boty k satum na leto, dva pary letnich sandalu, a jedny drevaky, ktere se hodi ke vsemu. Cerne boty k cernym satum a hnede k hnedym kalhotam. Mela jsem tenisky na prochazku do parku, a boty do prace. Domaci papuce, a dva pary bot na zimu. Cerne holinky do deste a do kaluzi, a tanecni strevicky, ktere uz nenosim. Dvacet pet paru bot to neni pro damu moc. I kdyz se na tanecni strevicky chodim uz jenom divat, porad se jich jeste nechci vzdat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 9/3/2013 .

Tuesday, August 27, 2013

Zahradniceni

Zasadim bodlaky, vyrostou do nebe, ze jsem se ma mila vykaslal na tebe. Zasadim muj mily v zahrade petrzel, aby ses dlouho nezdrzel. Zasadim muj mily na dvore mak, aby tomu bylo tak. Zasadim u plotu cervene jahody, abys trefil domu, az pujdes z hospody. Zasad ma mila u plotu jahody, davej pozor, abys nespadla do vody. Tece potok, iece za plotem, protoze ma mila my uz spolu nebudem. Chci byt volny jako ptak, bile natrene planky, zivy plot z rosti preletim a na horu vyletim. Tam si sednu na strom a sveze zazpivam, protoze chci byt sam. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, April 2013

Tuesday, August 20, 2013

Kocour a mouchy

Nasla jsem mrtvou mouchu ve vlasech. Kocour je rarasek. Sedi na okne a na mouchy ceka Zabije je tlapkou. Uz je ani nepocita. Zadna moucha si neni pred nim jista. Kocour neni mysilovka. Mouchy chyta. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/2013

Wednesday, July 17, 2013

Huby

Maji huby a tak hubami melou, nenechaji nitku celou. Rekni pro zmenu neco hezkeho. Hezky je svet. Vrabec zpiva, protoze nevidel postolku cely den. Nedela si starosti kdeze lita. Neni tady a to staci ke stesti. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, Kveten 2013

Friday, July 5, 2013

Skrine a pradelniky

Vykriky do ticha. Kdo jsem? Kam jdu? Preoravani hodnot, premistovani a vyhazovani hodnot, ktere prestaly byt hodnotami; likvidovani hodnot, ktere se staly skodlivymi a jsou nahrazeny hodnotami novymi. Dvakrat do roka organizovat a preorganizovat skrin. Premistovat zimni saty, vytahovat letni obleceni. Zkoumat, co je tesne a co se uz nenosi. Vyhazovat, vytridovat, pripravit pytel obleceni pro Armadu Spasy. Vyprazdnovat, uvolnovat misto pro nove obleceni, nove napady, nove sefy. Prerovnavat pradelnik, likvidovat, vyhazovat, dokupovat. Setrit, kdyz neni dokupovat za co. Spratelit se s novymi hodnotami, vzit je za sve, ztotoznovat se; prevratit kabat na ruby, spratelit se s novymi lidmi a podrzet si stare. Jak? Kdyz se nesnaseji? Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/18/2012

Wednesday, June 26, 2013

Flies and guillotine

Catch a fly, carry it to home made guillotine and execute it French Revolution style. "Mom, mom, look what she is doing!" It's only flies. We kill them all the times. What's difference between flypaper, fly swatter, or guillotine style? "How you would feel, if somebody will do this to you?" "I am a child, not a fly." "She is a murderess without remorse." Stop killing flies and clean up the mess you made. The windowsill is full of beheaded, dead flies. Little murderess is sitting at the table doing her math homework with her tongue sticking out. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/25/2013

Saturday, June 22, 2013

Venkovsky konzum

Konzum voni cerstve upecenym chlebem. Hnede bochniky jsou narovnany na liskach. Sestra nakupuje: mouku, cukr, maslo, chleba, syry, malinovou stavu a pacholicky. Cestou na autobus neseme plne tasky a vuni venkovskeho konzumu citim jeste dnes. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/22/2013

Tuesday, June 18, 2013

Stovky

Videla jsi stovky? Lezou u posty. Kazda znamka je jim draha, hledaji, kde je trava. Do hliny si zalezou, rybari je nenajdou. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/14/2013

Otloukanek

Jeden maly otloukanek vydal se na cestu hledat si nevestu. Co dela tata? V hrobe lezi. Kde mas mamu? V polorozpadle chalupe nohy si chladi ve vode a jehlu neudrzi v rukach rozpukanych praci. U nas je zavreno. Poohledni se jinde. Vase dcera se mi libi. Neocumuj, nebo na te poslu psa. Nazrany pes steka a otloukanek utika. U potoka najde bosou Marenu, ktera si vije venecek z lucniho kviti. Jsi take bez taty. Nachytam ti ryby, pujdeme na houby, nasbirame jahody a boruvky. V zime nebudeme mit co do huby. Jsme deti chudoby. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/2/2013

Mokry pes

Zmokly pes sel do Mokropes pesky. "Mam tam bohatou tetu s vlastni boudou. Treba bude mit nejake zbytky a da mi nazrat." Teta spi na slame a ma svoji vlastni decku. Decka je plna blech a teta take. Nic nevadi, ze je uvazana na retezu. Nazrat dostava za stekani. "Stekat take dovedu. Uz aby prestalo prset, rad bych do Mokropes dosel suchy." "Treba mi sezene sluzbu," pes snil. Pejsku, kam jdes? Ty nejsi cistokrevny pes, jen takovy vorisek, co si na noc do sklepa u hospody vlez. "Jen, co se osusim, abych dosel suchy k tete do Mokropes." V noci se do sklepa vloupal zlodej. Pes stekal co mohl a zlodeje za kalhory chytal. Prisel hospodsky a psa chvalil: "Ty jsi mi nejaky pes. Ve sklepe byt nemuzes, ale mam tu boudu po stare Stelle." A tak pes nedosel ke sve tete do Mokropes. Dostal se do sluzby v Zakupech. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/18/2013

Patniky

Cesta je plna patniku. Patniky jsou na leve i na prave strane silnice. Preskoc prikop a jsi z dosahu patniku, ale tam nevede cesta. Je tam jenom louka, a nejake to rosti. Pekne se vrat na silnici plnou patniku. S rukama v kapsach si hvizdej - a slap. Kam az dojdes, to se nevi, co je na obzoru uvidis, az tam budes. Patniky nalevo a napravo, abys neopustil cestu, cestu, ktera vede k vesnici nebo take mestu. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/18/2013

Thursday, June 13, 2013

Dedictvi

Rachiticke hrabicky zustaly v garazi po nebozce Anne; hromadka ricnich kaminku svazanych v uzliku a modre zrcadlo. Zrcadlo odnesu do Armady Spasy, mozaiku z kaminku zasadim do zahradky, ale co s hrabickami? Kreslit krive zahonky do hliny zmekle destem se mi nechce. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/13/2013

Wednesday, May 29, 2013

Rybi manzelstvi

Potkaly se dve ryby, ktere spolu nemluvily. Jen se jim zabry a ploutve hybaly. Bylo ticho, jen zaby kvakaly. Jestli si ryby neco myslely, nikdy si nerekly. Bylo to tiche manzelstvi. Beze slov, bez zvuku, smichu a place. Jenom pohledy a sluchatka na usich. Ryb nic nerekl a ryba byla zticha. Jen bylo videt, jak zabrami dycha a zdalky se ozyval jekot opilcu. Par hrncu, panvi a nejake to nadobi. Prach na ne seda. Ryby nejsou doma. Rybi poter si cte pohadky o hlasitem svete a stekani psu. Pri kazdem zvuku se rozprchne a schovava se za nohy nabytku. Vymenim supinu za mluvene slovo. Dam je vsechny. Tenhle nemy film neni vubec hezky. Na hladine rvou motory clunu a rybari halekaji: Chyt si nemou rybu. A co na to ryba? Smazi se na pekaci. Je dobra. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/29/2013

Saturday, May 25, 2013

Jablon

Chtela bych byt jabloni. Brzy na jare mne pohnoji kravskou mrvou. Ruze na zahonu dostanou konske koblizky, a protoze je koblizek pomalu, aspon kralici bobky. Kdyz kvetu vsechny parky se pode mnou libaji nebo delaji jeste neco horsiho. Mne staci vcely a cmelaci. Deti lezou na strom okusit nezrala jablka, a jak jsou nesikovne, polamaji mi vetve. "Nelez na strom, porad ti rikam." Na brisku potom dostanou koprivku od kyselych jablek. Pockejte az dozraji, potom si mne oceste. Ma uroda je stejne pro vas. Nechte neco pro ptaky, aby vam na jare zase zazpivali. Neposlouchaji. Ocesou me dohola a pro ptaky zase nenechaji ani jedno padavce. Jsem jablon. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/24/2013

Thursday, May 16, 2013

Hadice 2

Modra hadice plave v rybnice, nacucana vodou, miri ke splavu. Hadice, nedelej si namahu. Bude brzy zima, zamrznes, sevrena vodou vydrzis do jara. Na jare te seberou, vylovi po kouskach. Co to bylo? Novy prototyp hadice. Vypustis vodu a strcis do kapsy. Bez vody skorem nic nevazi. Jak dlouho vydrzi? Nikdo se neptal, kdyz je prodaval. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/10/2014

Zbojnicka polevka

Zena v obchode: nemuzu se sehnout. Dvojice v zelenine: Co varite k veceri? To my nejime. Tak proc se ptate? Kdyz na radu nedate? Zbojnickou polevku? To si pochutnate. Lzici do ruky, polevku do pusy. To vam to jede. Cela rodina se smeje. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/2/2013

Thursday, May 2, 2013

Toulave kocky

Toulave kocky nosi tezke kabaty, kdyz se plizi k ptacim klecim na tacky. Jste tak krasni ptaci, ze bych vas samou laskou sned'. Zacvrlikejte mi pisnicku a ja vam zamnoukam basnicku o kocicim kozisku a misce plne zradla. Jenom milostne pisne chybi a kocky se za to stydi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/2012

Co noveho?

Co noveho? Oholili holeho. Hluchy se tomu smal az se za boky popadal. Slepy tloukl holy, beznohy rval: au, au, to to boli. Nemy pusu otviral, ze by do ni jidlo dal. Vsichni v pratelskem gestu spolu pokracovali k mestu. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/2012

Saturday, April 27, 2013

Vsetecny slunicko

Slunicko moje vsetecny na kyticky si let, po travicce si lez. Slunicko sedi na prostrednicku leve ruky. Kam poletis slunicko? Ne, do banky ne, a nakupovat take ne. Zalet si do peklicka, ohrej si nozicky a vrat se zpet. Slunicko, slunicko, kdo ti pridelal dalsi tecky? Hraji s tebou vsichni certi. Slunicko leze do kytek, pak si vleze do ocunu. Kytka se ohyba, jak si broucek prihyba. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/5/2013

Umira

Umira kazdy den. Umira, kdyz se vzbudi po ranu. Pozoruje svuj kazdy dech. S prstem na tepne sleduje tezkou praci sveho srdce. Lezi v posteli. Nic nedela, protoze skorem nevidi. Pak vstane, neco si uvari, uklidi. Sjede ke schrance na dopisy a pozdravi se se sousedy. Nekdy se da do reci. Lide spechaji a nechteji nic slyset o umirani. Jednoho dne umre. Zustanou po ni dopisy, ktere psala sve sestre do Ameriky. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/4/2013

Slimacek

V trave lezl maly slimacek. Jedl steblo a kolem krku mel slintacek. Za sebou nechaval lesklou cesticku. "Dolezu k pristi trave," pak se schoulim do klubka a pockam si na novy den." Uslintana cesticka nechava stopu v mesicnim trpytu. Je chladna noc. Slimacek se rano probudi cely ztuhly. Musi cekat na slunko az ho ohreje. Pak se narovna (nastesti nema zadne kosti) - a leze dal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/3/2013

Pozpatku

Necourej se po schodech po kolenou. Jsou to stara kolena a nemaji to rada. Sednout na prvni schod, za pomoci rukou zdvihnout zadni cast, premistit na druhy schod - a tak dal. Tak leze krab. Nemyslim. Pochoduje doprava nebo doleva? Podle kreslenych filmu: doprava nebo doleva ci pozpatku? Pozpatku se po schodech lezt neda. Vlnit se jako uzovka? Chybi chytadla. Chytit se smycek - vytahnout se a premistit o schod vyse. To je drina, co! Co vlastne nahore potrebujes, ze tam lezes? Pojizdna zidle je mnohem jednodussi. Staci nasednout zmacknout knoflik a nahore vystoupit. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/1/2013

Tuesday, April 9, 2013

Zelezna past

v koute zahrady rezavi. Uz dlouho nikdo neprisel v tu cast a malokdo o ni vi. Nikdo nevi proc tam past lezi. Zapomenuta, tise rezavi - - a ceka, az jednoho dne do rohu zahrady nekdo zavita. A pak sklapne. Jako masozrava rostlina. Nechci byt pasti. Radeji bych byla pampeliskou, tim plevelem, ktery nici travniky, jak se smeje zlutymi slunicky zahradnikovu umeni. Jenom ne pasti Jenom ne pasti Jenom ne pasti. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/2/2013

Saturday, March 30, 2013

Tri slepi krtci

Ma nejstarsi sestra je slepa jako krtek. Ma prostredni sestra bere ocni kapky, aby neoslepla jako krtek, a jak to vypada, tak i ja budu brzy slepa jako krtek v tmavych brylich tapajici o bile holi. "Prosim, prevedte mne na druhou stranu ulice. Bojim se jedoucich aut velice. Je tam lekarna, kde mi daji kapky pro slepnouci oci." Oci, ktere vidi min a min kazdy den. Nejstarsi sestra mi hrozi bilou holi. Copak nevidis, ze nevidim tvou bilou hul? Jeste tak rozeznam stul, narazim do rohu kuchynske linky a nakopnu odpadkovy kos, az se kouli ke dverim. Vysypavane odpadky jsou citit a susti. Sestricko, jake to je byt slepa jako novorozena mys? Zijes ve tme a nic nevidis. Hudbu, a hudbu slysis? Copyright (c) Marie neumann Pottsville, 3/29/2013

Saturday, February 9, 2013

Jedlik masa

V hajence nybylo zadne maso a nic vhodneho nebehalo po dvore. Vsechny slepice snasely vajicka a koza byla treba na mleko. Svagr nepovazoval jidlo bez masa za jidlo. Kdyz jsem jela do skoly porucil mi, abych se v meste zastavila v reznictvi a koupila maso. Sestra varila a ja jsem nic neumela. Udelala jsem, jak porucil. Cestou ze skoly jsem se zastavila v reznictvi. Za pultem stal mohutny reznik v bile zastere a za nim na dvou hacich viselo maso. Jinak byly vsechny haky prazdne a v obchodu krome mne a reznika nikdo jiny nebyl. "Nejake maso, prosim." A pritom jsem se koukala na dva haky za nim. "Na co to potrebujete?" Svagr mi v tom ohledu nic nerekl. Porucil, abych privezla maso. "Na omacku." Reznik se na mne strnule podival. "Dejte mi dve kila masa, co visi na haku." Reznik mi prodal maso. Privezla jsem maso zabalene v bilem papire a polozila na stul i se zbylymi drobnymi. Nepockala jsem, co sestra memu nakupu rekne a vybehla jsem ven, ale k veceri bylo maso. Jenomze takhle se to nestalo. Potom, co se na mne reznik ztrnule podival, neco jsem zablekotala a vybehla z obchodu ven. Po navratu domu se mne svagra zeptal, jestli jsem privezla maso. "Zadne nemeli." Po kratkem vyslechu jsem mu prozradila informaci o masu visicim na dvou hacich. Svagr vysel z domu, nastartoval motorku a odjel. Po chvili se vratil s balickem zabalenym v bilem, krvavem papire. K veceri bylo maso. Nevim, jestli to bylo jehneci, kuzleci, nebo co to bylo. Vim jenom, ze to nebylo drubezi nebo kralik. Byl to vetsi kus masa vcelku a chutnalo to jako maso. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/8/2013

Thursday, February 7, 2013

Naberacka

vhodna do ruky a do ponoreni do kastrolu i hlubokych hrncu. Myslis sberacku? Sberackou se sbira tuk s povrchu a omacka z kastrulku. Myslim, ze je to totez. Mluvis o sufanku? Co je to sufanek? To je, co drzis v ruce. Kovova naberacka nam rezavi. Je to uz druha, co tu bydlime. Bydlim tu kratce. Jeste stesti, ze mame naberacku z umele hmoty. Ta vydrzi i segedinsky gulas. Co s rezavou naberackou? Na zahradku vybirat vodu z nadrze na destovou vodu a zalevat jednu kytku po druhe. Copyright (c) Marie Podhajska Pottsville, 2/7/2013

Sunday, February 3, 2013

Chlap se psem

V domecku za pivovarem, v ulicce plne malych, natlacenych domecku, bydlel vyslouzily chlap. Proc vyslouzily? Na duchod byl prilis mlady. Kde slouzil? Kdyz reknu, ze u vojaku, napadnou me vojaci, kdyz reknu, ze byl byvaly policista ... Mel prime drzeni tela, tak neco byl, a vyslouzily byl, protoze si odslouzil sva leta, aby mohl odejit do penze. A neprerusuj mne, to neni dulezite, dulezite je, ze mel krasneho psa. Nemeckeho vlcaka. Treba to byl nemecky ovcak. Nebyl. Jak to vis? Ti jsou prece kudrnati. Nevymyslis si? Ne, jak se porad koukaji na ovecky, ty jsou prece kudrnate, tak se jim take zacne kudrnatit srst. Nejdrive ocas, potom nohy, hrud, a pes zacne byt pekne vlnity. To vis, oveckam se to libi a tak ho povazuji za vlastniho. Takze to nebyl nemecky ovcak. Jak se jmenoval? Rex. A ten chlap se cele dny toulal s Rexem venku. Rex byl hubeny jako sindel a chytry jako cert. Jsou certi chytri? Ja nevim. To se jenom tak rika. Abych prerusila: mesto bylo plne veverek. Vsude byly veverky. Zebraly a lide jim kupovali burske orisky a veverky sedely na zadnich tlapkach a prednimi tlapkami jedly orisky. Byly roztomile. Veverky lezly po dratech od elektrickeho vedeni, prebihaly cestu a auta brzdila. "Jezismarja, ja nechci prejet veverku, potom bych na to musel cely den v praci myslet a pripadal bych si jako vrah." Najednou veverek ubyvalo. Uz neskakaly po stromech a neprebihaly silnici. Nejdrive zmizely v ulicce, kde bydlel chlap. Pak se chlap i s Rexem zacal toulat dal a vsude mizely veverky. "Letos neni moc veverek, vsechny zmizely." Rikali lide. Pak se chlap se psem objevil na hrbitove a ze hrbitova zmizely veverky. Chlap se zacal toulat kolem detskeho hriste. Jedna mala holcicka rekla: "Pes se pokousel vylezt za veverkou na strom" "Podarilo se mu to?" Ne, jenom na strom skakal a veverka byla nahore ve vetvich a pak si preskocila na dalsi strom a na dalsi a tak se ji podarilo utect. Z detskeho hriste a okoli take zmizely veverky. "Letos je nejak malo veverek," rikali lide. Chlap se psem se objevil v ulici za kostelem. Tam take zmizely veverky. Asi desetilety kluk, ktery v te ulici bydlel, takovy nebojacny kluk to byl, rekl: "Ten chlap krmi psa veverkami." "Nevymyslis si? Videl jsi psa zrat veverky?" "Ne, ale on ma takove hladove oci, kdyz vidi veverku." "Prosim te, a jak je zere? I s chlupama, ocasem a kostmi?" “Ja nevim. Ale asi. Prece si ji nejdriv nestahne.” ” Ty si vymyslis. Pojd, budeme je pozorovat.” Kluci se pristi den vydali za chlapem se psem. Ale v ulici uz zadne veverky nebyly a chlap odesel. Proc to delal? Co? Prece musel psa na veverky vycvicit. Treba nemel penize a tak ho krmil veverkami. Kolik si myslis, takovy vlcak sezere denne veverek? Dve tri? Pocitej, ze zere trikrat za den, tak asi tri. Ze je takovy hubeny? Asi se mu to pokazde nepovede, a take musi davat pozor, aby je nikdo nevidel. To ho ma asi dobre vycviceneho. Ma. Vypada to, ze si dobre rozumeji. Pes a chlap. Lovi take pro neho? Mozna. On zere veverky? Ji. Stahne si je, kozky proda a z masa si udela gulas. Rozdeli se se psem. Ne, ten uz si svuj denni pridel ulovil. Poslys, a to se smi, lovit veverky? Prece neexistuje zadny zakon na ochranu veverek. Vis co, napiseme ceduli: Pane, my vas s vasim psem v nasi ulici nechceme. Ceduli vyvesili a lide se na ni podepsali. Chlap se psem uz do ulice neprisel. Za cas se zase objevily veverky. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010 Povidka byla opublikovana v Neviditelnem psovi 2/2/2013

Saturday, January 26, 2013

Stream

How to get out of the pond full of fishes to a little stream with a fresh water? Little fish has to practice leap, leap and twist, over the bank to clear, fresh water. Then swim, swim fast as she can, against current, so it will not take her back to the pond. She has to keep trying and practicing whole summer. Think about tactics during the winter as she grows bigger and stronger. At Spring time she will swim upon the stream to eat all bugs and dragon flies and return back to the pond for winter time. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2011

Vyvoj

Na melkem, vyhratem dne oceanu se prevalovala sediva hmota. Na prvni pohled byla sediva, ale take trochu dozelena. Potom se objevilo jedno male ocicko. Jeste nic nevidelo. K tomu, aby se poradne vyvinulo bude potrebovat jeste statisice let. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2011 Reakce na film

Saturday, January 19, 2013

Film o Velke valce

Sobachi, hibachi, tudy sel pes. Na morde mel kosik z kovoveho prouti a zizni se tras'. Take mel hlad. Pane, sundej mi kosik. Ja nejsem kousavy pes. Jsem cviceny k utoku i k obrane. Zabiju, kdyz mi prikazes. Jsem prece cviceny vojensky pes. Sundej mi kosik a dej mi nazrat a napit. Jsem tvuj dobre cviceny pes. Valka davno skoncila. Pes knuci u pana a pan ze zeme nevstava. Sundej mi nahubek, prosim. Ja tady pojdu hlady, protoze se me kazdy boji. Nejlepsi panuv kamarad psa radeji zastreli. Tady lezi pan a s nim je mrtvy i jeho pes. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/18/2013

Wednesday, January 16, 2013

Detska prani

"Chtela bych k Vanocum zlaty retizek na krk s medailonkem." Ty zase panenku Barbie i s malou vybavickou. Kluk by si zase pral nekterou z pocitacovych her. Detska prani se maji plnit. "Babicko uplet mi svetr." "Holcicko, ja neumim plest. Koupim ti svetr v obchode, chces?" Ja jsem ta babicka, ktera nic nedava. Jindra dostane dve krabicky jahod a kocour kocici konzervy. Vystaci mu na rok. Ja si koupim sponu do vlasu. A oba si budeme prat dobre zdravi, zvedavost, a umeni se smat - i sami sobe. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/20/2012