Jeskyne 2.2

Brzy rano jsem odletela domu. Vyzdvihla kufr, nasla cekajici auto a odjela do Sylvanie. Cestou jsem premitala, jak a kde budu bydlet, a co dal. Uz drive jsem slysela o lidech bydlicich v jeskynich. Proc bych to nezkusila i ja? Bude ze mne antisocial. Zastavila jsem se v obchode a nakoupila, co jsem myslela, ze budu potrebovat. Chleba, mleko, konzervy, susenky. Vim, ze tam bude voda. Tekl tam potok. Chodili jsme casto na prochazky do Pennovych lesu a tak jsem o nekolika jeskynich vedela. Odbocila jsem ze silnice na lesni cestu. Auto pomalu kodrcalo do kopce. Na rozcesti u velikeho dubu doleva. Cesta se stavala nesjizdna. Zajela jsem i s autem do lesniho porostu, zaparkovala za krovim a zamaskovala auto. Proc? Nevim. Jeste jsem nemyslela. Doba, kdy jsem jedla rakvicku, housticky a obed v letadle, se zdala byt daleko za mnou. Primo v jeskynich jsem predtim nebyla. Jenom jsem vedela, ze tady nekde jsou a nejsou daleko od civilizace. Do mesta by se v nejhorsim dalo dojit i pesky. Travnata cesta, proslunena sluncem, mne vedla dal. Po leve strane se objevily skaly, vpravo byl les. V trave rostly jahody. Byly zrale, cervene a velike. Uz jsem minula prvni usti do jeskyne. Tehle jeskyni je lepe se zdaleka vyhnout. Druhy otvor jsem take obesla. Za kericky boruvek se objevil vchod do treti jeskyne. Zakryval ho balvan. Skala byla ozdobena bilou a zelenou brizkou vyrustajici mezi kamenim. Mela jsem v aute baterku, kterou jsem vzala s sebou, a tak jsem vesla dovnitr. Jeskyne byla mala, ne moc vysoka, mohla jsem v ni chodit se vztycenou hlavou, a hlavne, byla sucha. Nevidela jsem zadnou havet. Po prave strane byl vyklenek. Tam budu spat, a po leve strane si udelam spajsku. Co bude dal, to se uvidi. Baterka mi dlouho nevydrzi, budu si muset poridit svicky. Nevyhreji jeskyni, tak jako stan, ale aspon trosku. Take odezenou komary. Svicky jsem dala na seznam veci, ktere budu potrebovat. Uz jsem ho zacala sestavovat v hlave. Po zbezne prohlidce jeskyne jsem sla zpatky do auta pro nakup, kufr, polstar a deku, pod kterou budu spat. Pri dlouhych cestach jsem si obcas zdrimla v aute, a tak jsem je vozila s sebou. Veci jsem natahala do jeskyne. Vzdycky jsem rada cetla knizky o preziti v prirode bez civilizace. Ted budu moznost si to zkusit sama. Pro jistotu jsem neodjela od civilizace prilis daleko. Sestra mne hned tak neuvidi. Nemyslet na roztrzku. Radeji delat. Pokracovani