Vrabci

Kluci vrabci pokrikuji, hlasite se jidla dozaduji. Uz je jich plny ker a nova hejna priletaji. Ovesne vlocky pro hladova volata jsou k mani. Ted o ne nestoji. Zobaky line nemaji a tak stebetaji. Potom vrabcum ver. Zadny z nich jeste z hladu neumrel. Dnes se vrabci zdarma naji. Zitra budu snidat ovesne vlocky ja. Copyright © Marie Neumann 12/27/2014

Lov

Kocourovi To nejsou spanelsti ptacci, ale jen pennsylvansti vrabci. Stejne je mit k obedu nebudes. Preci pro tebe nebudu drzet dvere a cekat az si jednoho vyhlidnes. Stejne ti uleti driv, nez se priplizis. Je zima, pojd domu, slysis? Treba si v lete jednoho chytis. Az naprsi, uschne a bude zase blato. Budou na te volat: vrahu, a to ti nestoji za to. Copyright © Marie Neumann Pottsville, 12/19/2014

Vzpominky z detstvi 2

Vzpominky z detstvi plne snu a prani. Jednoho dne vyrostu a zustanou jenom drobky. Vsechny cesticky zmizely v zasnezenych horach a skucici vitr za okny pripomina … co? Nekonecne hodiny her, jako kdyby nebylo zitra. Vzdy pritomni bratri a sestry, aby poskytli utechu a povesili cerveny balon nad postel. Vzpominky z detstvi - matcin oblicej vzhlizejici vzhuru k oknu nemocnice. Vzpominky z detstvi ulynuly s detstvim. Neni cas vzpominat. Jsem dospela. Vzpominky z detstvi, svet iluzi a pohadek. Copyright © Marie Neumann 2010

Bezi konik

Po nabrezi konik bezi, za nim Mana utika. Konikovi staci stezi. Vola: Chytte konika! Odprahl se od povozu. Vozy on ze tahat nebude. Radsi bude na svobode, aspon se tak probehne. Koniku, zastav svuj klus. Nesu pytlik s ovsem, pojd se mnou do mastale a tam ho dostanes. Konik ted za Manou kluse, tlamu v pytliku ma, vuz se mu vsak stale tahat nechce, uz premysli o tom, az sezere vsechen oves, ze zase utece. Chyt si mne pak, clovece! Copyright © Marie Neumann Pottsville, 12/12/2014

Cekani na dospelost

Dychtive cekani na dospelost. Zpivani v alejich, cesani tresni a svestek. Bezstarostny cas. Ja jeste nechci jit domu. Nic tam neceka, mama se nepocita. Prochazky po cestach. Pak prisel cas rychle chuze na ranni vlak, jeste hodinu spat. Cesta do prace, zpatky domu a jit brzy spat. Neco se stane a vsechno se zmeni. Odejita. Jezdim zase vlakem jednou za tri tydny na navstevu k matce. Copyright © Marie Neumann 2011

Veprove hody

Chrochtaji, slintaji, prdeji, krkaji, kdyz jedi mou krev a zerou me maso. Sliny jim od hub kapaji. Palickou drti me kosti, vyssavaji morek a za syrova vybiraji mozek malinkou stribrnou lzickou, kterou Janicka dostala ke dni sveho narozeni. Hlasite srkaji, aby i na ostatni zbylo, protoze v tom nechteji byt sami. Rika se tomu kolektivni vina. Co chces? Ty v tom take jedes. Take ses cpal jitrnicemi a krvavou tlacenkou. Jenom to vim, ze dabel prisel z Jihu. Prijedes na zabijacku? Vloni jste mne nepozvali. Prase bylo male, neduzive, vsak proto jsme ho museli zabit. Prijed, bude moravske uzene. Copyright © Marie Neumann 2010

Kocici koblizek

Koblizku jeden chlupaty, stoceny v krabici od bot, tise si spis. Koblizku zableseny vyhledavas ke spani mista, kde jsi jeste nespal, protoze blechy mohou byt ve vsech tvych mekkych loznicich. Musime to vydrzet s pristi davkou mezi lopatky jeste ctrnact dni. Do te doby ostipana, okousana, zahmyzena mama si ostrikuje nohy, luxuje a nadava na nenazrane blechy, ktere se nastehovaly vsude a snaseji vajicka. Obojek proti blecham pred jejich sezonou a nepoustet kocku ven. Copyright © Marie Neumann Pottsville, 2013

Zahradka 6

Je Den Veteranu. U skol parkuji auta. Ve vestibulu obchodniho domu parkuje pani v pojizdnem kresle a ceka. Za chvili se objevi pan s vozikem a paskem ho pripoji k pojizdnemu kreslu a zacne vozik tlacit. “Mame vlecnacek.” usmeje se pani a doda: “To je muj manzel uz sedesat tri let.” Vrabci stale vysilaji hlidky a zebraji. Jsou to zebraci. Naucili jsme je tomu. Zastrihla jsem zivy plot. Neni to odborny sestrih, ale vypada lepe. Vytrhala jsem zinie a schovala seminka na pristi rok. Take vytrhala nekolik rostlinek jahodeni i s korinky. Bude co plet ted i na jare. V Minnesote napadla stopa snehu a Buffalo ve state New Yok melo snehovou kalamitu. Pen zbyvajiciho ze dvou keru sedi na zahonu. Nemuzu rici, ze tam sedi vycitave, protoze jsme se o kere neumeli postarat. Proste tam je a je houzevnaty, protoze se nam jeste nepodarilo ho zlikvidovat. Shrabala jsem nejake listi. Vitr ho pokazde prifouka do kouta u dveri. Na holem strome visi koraly z oslav sv. Patrika tak, jak jsem je tam hodila nebo rozvesila. V kulatem keri na zahrade bydli vrabci. Kdykoliv otevru dvere, pipaji. Hazim jim stary chleba. Ne moc. Jeden krajic denne jim musi stacit. Krajic zmizi a vrabci zase pipaji. Nenaucili si shanet obzivu sami. V zime pomrznou. Kdyby si aspon nezvali siroke pribuzenstvo. Rano na trave lezela hromadka peri z vrabce. Zadne kosti, jenom peri. Kocour venku, od te doby, co zacala zima, nebyl. Copyright © Marie Neumann 11/12/2014

Cernobily svet 2

Byval svet cernobily. Co bylo uvnitr bylo uvnitr a nikdo nesmel ven. Neco bylo spatny a nejlepe bylo drzet krok a hubu. Stat ve fronte na cocku a na vikend jezdit ven. Penize nebyly. Stejne nebylo za ne co koupit. Barevne pohlednice prichazely s obrazky cizich zemi a pozdravy tech, kteri smeli vycestovat ven. To bylo davno, jeste v minulem stoleti. Rekni, co je ti? Styska se ti za mladim? To odeslo a s nim odesel i cernobily svet. Copyright © Marie Neumann Pottsville 2013

Kocour vospalej

Kocour vospalej, minduch zrzavej si nasel misto, kde spat. V lete v umyvadle, v zime v posteli. Ted bezi po schodech rychlosti torpeda, ctyri tlapky dupou, nahore se otoci, schazi ze schodu pomalu. Uprostred se zastavi, tam usedne, a diva se s ocasem visicim dolu ze schodu. Podivejte se, jak se vyjimam. Umyjte si nohy, nez pujdete nahoru, abyste neznicili moji ozdobu. Chytte si mne! Na to jste prilis stari a pomali. Musite si pockat az prijdu sam. Copyright © Marie Neumann Pottsville, 2013, finished 11/29/2014

Mouchy snezte si mne

Mouchy snezte si mne sedi u stolu a nic nedela. Jen tak kouka panubohu do oken. Do zblbnuti vyplnuje padesti tisici Sudoku. Kdyby ses aspon naucila hackovat a plest, mohla bys byt k uzitku. Uklizet nemuzes, neslapnes na nohu, a z vareni ses take vyvlikla. A tak sedis a pijes kafe. “Co se v mladi naucis, ve stari jako kdyz najdes.” Naucila ses cist a stravila zivot ctenim knih – aby ses vyhnula mezilidskym vztahym, protoze se do toho pripletly city – a za city se draze plati. Tak jsi odtahla s dlouhym nosem. Az ted se ucis hrat si a tak vypnujes Sudoku. Copyright © Marie Neumann 2012

Vrtulnik

Vrtulnik v kopci hleda, hleda cosi. Hleda uz od rana, hleda v noci. Musi si k tomu svitit. Hleda spadlou lzicku, upadla mu na zem, zapadla do krovi, kde je, to se nikdo nedovi. Copyright (c) Marie Neumann 2010

Dva zli ptaci

Dva svinaci ptaci kolem okna litaji. Chyt si mne, kocku lakaji. Kocka sedi na okne v poslednim patre vyskoveho domu. Kridla nema. Ptaci ji vsak svadeji. Kocka cvaka zuby. Je to hra nervu. Kocko, nenech se vydrazdit. Letela bys jenom jednou a ti dva ptaci by meli o zabavu postarano: A pamatujes, jak ta kocka letela vzduchem a jak se rozplacla o asfalt? Ptaci, najdete si jinou zabavu. Netrapte moji kocku. Nemam na vas naladu. To jsou dneska casy a muzou za to dva svinaci ptaci. Copyright © Marie Neumann 2010 -11. (prvni, basnicka, verze Dvou svinaku ptaku)

Pry

Pry nam na usich priroste mobil. Jeden na levem a druhy na pravem. Abychom lepe slyseli. Budou stereo. Pry chteji hledat polypy. Do p... pujdes i ty. Meli jsme vetsi fen na dlouhem stonku. Tomu zakroutili krkem. Pry hlasite vrcel a vubec nechladil, jenom viril horky vzduch. Bude brzy zima, povidala dama, kdyz se halila do kralici kozesiny. Kralici mi slusi a jsou teplejsi, nez vsechny toulave kocky. Pry se brzy otresu, ja tohle kecani proste nesnesu rekl jeden tupec, ale on se jenom ukec. Copyright © Marie Neumann 11/12/2014

Sudte kraliky

Sudte kraliky, mysi a morcata, na kterych se pokusy delaji. Sudte je za jejich povahy. Mysi za hryzani, morcata za poddajnost a kraliky za dlouhe usi. Mys vsude vleze. Sudte cely mysi narod a potrestejte tu, kterou jste chytili. Sudte morcata, pry nemaji pater, ani vlastni nazor. Sudte je za to, ze chteji zit a zrat a morci narod zachovat. Sudte kraliky za jejich dlouhe usi, protoze vsechno slysi. Jo pane, ti by mohli povidat! Sudte krtky, rejsky a jine hrabaly ... Jenom mi reknete: Proc? Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/6/2014

Zahradka 5

Je podzim. Dva mesice me zlobila noha. Ptaci a veverky sklidili seminka slunecnic a my jsme je pokaceli jako stromy. Zahradka se pokryla listim divokych jahod - a jeste ke vsemu maji nejake hnede skvrny. Kocour chodi na zachod do koutu ve sklepe. Venku poprchava. Az klesne teplota, dest se zmeni v snih. Soused uz nabidl odklizeni snehu jako sousedskou pomoc. Diky Bohu za dobre sousedy. Copyright (c) Marie Neumnn 11/1/14

Ocet

Ocet na vycisteni vylevky, koupelnovych dlazdicek a vany. Octem vylestene pribory se jen sviti. Kysela okurka k obedu a druha k veceri. Octovy nalev na zeleninu a jednou tydne kysele rybicky. Nakladane zeli zkysalo samo o sobe. Pry jsem tam mela pridat sul. Copyright (c) Marie Neumann 12/12/2014 Pottsville

Zahradka 4

Prosla jsem mokrou zahradou a doslo mi, ze by byla blbost opustit zahradu kvuli jednomu ustekanemu psisku, zvlast ted, kdyz rajcata dostavaji ruzovou barvu a slunecnice dosahuji vysky dolni strechy stejne jako prvni rok, kdyz jsem se sem pristehovala. Psovi bylo receno, ted se budes o zahradu starat ty, kdyz jsi takovy. Kazde rano hodinu pleti a jednou tydne tahnout sekacku na travu. Neda se dobre stekat s tlamou plnou travy. Pes to brzy vzdal a slibil, ze se uz bude chovat slusne a nebude stekat. Aspon ne tolik. Travnik se na nej zubate usmival. Neodvedl dobrou praci. Stekani mu slo lepe. Ostrihane kere nedosahuji na souseduv pozemek a tak nastal mir. Je pondeli. Slunecnik zastinuje stul a pradlo se susi na snure. Kocour spi ve sklepe ve sve houpaci zidli. Venku uz byl rano, aby si prohledl a ocichal, co je noveho, a nez ho ptaci s nadavkami a sycenim zahnali do domu. V zahrade se stejne ted neda, krome pleti (ktere pes taktez odflakl) a sekani travy, nic delat. Zahradniceni Nevim, co mne vzdycky, nekdy v unoru popadlo. Mela jsem ve sklepe plno kvetinacu, hrnecku s urazenym ouskem a jinych nadobek, abych mohla pestovat sazenicky ze seminek. Nutkani jsem se vzdala po tom, co nase kocka mela uplne jine predstavy, co se ma delat s hlinou. Tak aspon v dubnu okukuji uz hotove sazenicky a trochu kupuji. Letos jsem koupila jednu papriku a ctyri rajcata. Paprika vyprodukovala tri papricky, a co se tyce rajcat, tak na stole lezi NASE prvni dozrale rajce. Rajce, ktere nam vyrostlo na nasi zahradce. Tulipany vykvetly a odkvetly, totez s meciky. Byly radost pro oci i pro dusi. Rajce bude do salatu. Kvetou slunecnice. Neotaceji se za sluncem o sto osmdesat stupnu. Koukala jsem se na plot zvenci. Nad plotem se tycila slunecnice jakoby vymalovana Van Goghem. Vypada to, ze se hlasi vek. Vcera prisel mlady muz posekat travnik. Byl hotovy za nekolik minut a odvezl vsechny vetve z ostrihanych keru. Naprselo pul decilitru vody a slunecnice dosahuji obrich rozmeru, zvlast z okna koupelny. Do sousedstvi privezli kyslikovy pristroj. Doufam, ze to neni dite. Porad opravuji silnici. Vracela jsem se domu z nakupu a myslela na prejeteho kamarada a nevsimla si stopky. Jenom jsem slysela: "Co to delas?" Zastavila jsem, srolovala okenko a uvedomila jsem si, co jsem udelala. Zacala jsem couvat. Malem bych nekomu prejela kamarada nebo ... Dojela jsem domu a uz jsem ten den nevylezla ven. Nikdo v zahrade neni a tak se pes premistil k prednim vratkum a ted steka na kolemjdouci. Hodne hlasite. Je to protivny pes. Jindra mel k veceri slaninu. Meli jsme otevrene okno a pes stekal. "Ja vim, ze bys chtel, ale nic ti nedame", kdyz jsem zavirala okno. POPERTE SE! steknul pes. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/7/2014

Zahradka 3

Dvoumetrove slunecnice nasazuji na kvet. Pes ma zase ustekany den. Nepomaha mu rikat at toho necha, ze takhle si neziska zadnou pozornost a zadne kamarady si neudela. Jenom kocka skace do sklepa, protoze bere psa vazne. Psa zapomneli venku. Prselo. Pes mokl a stekal, stekal a moknul. Mokreho psa konecne vzali domu, ususili, zabalili do deky a dali psi susenky. Prisli ostrihat nas jediny strom a kere. Strom je nahle maly, zahrada se zda byt velika a zase vime, jak vypadaji nasi sousede. Vcera auto prejelo kamarada, kdyz ho zastavoval, protoze opravovali diry na silnici. Vzdycky jsem ho potkavala ve meste. Ted tu bude po nem prazdno. Zahradka zarusta. Kdyz nemusime, tak nechodime ven. Kvuli psovi, protoze ma slabe nervy. Takhle vznikaji neshody mezi sousedy: nekde kvuli detem nebo psovi, nevyprazdnenym popelnicim, vetvim prerustajicim do sousedovy zahrady, atd. atd. Z male veci se stane problem, dobri sousede se nechteji udobrit, prestanou na sebe mluvit, sousedky se uz na sebe neusmivaji a nepodavaji si vyrobky sve kuchyne pres plot. Kvuli psovi. A pes vubec nerozum o co se jedna a steka si dal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/1/2014

Zahradka 2

Nevim, proc mame na zahonu pneumatiku. Zabira misto a stejne z ni roste jenom plevel. Zinie rostou do vysky, ale zatim se jim jeste nechce kvest. Psisko spatrilo kocku a dalo se do zbesileho stekotu. Kocka zaletla dovnitr domu a pozvracela koberec v jidelne. Uprostred - tak jak to kocka dela. Rozkveta cihlove cerveny mecik. Sla jsem na prochazku a v nasi ulici je dum na prodej. Berle jsou opreny o sloup verandy. Hurican Arthur se prohnal podel vychodniho pobrezi. Pote se vyskytla tornada, porazila stromy, znicila a poskodila domy. Vecer jsme sledovali televizi, huricanove lampy po ruce a my byli prichystani na odchod do sklepa. Kocour uz tam byl. Varovani ustalo, bourka se prehnala a pres polovinu oblohy se klenula duha.Zahradou proletely svetlusky. Jack posekal travu - samozrejme za hysterickeho stekotu cokla. Zahradka vypada cista a uhledna. Zahon takovy neni. Neco roste tady a neco tamhle. Rozkveta zinie na vysokem stonku. Mam rada meciky. Rano jsem hlasite kychala v obyvaku. Samozrejme, ze se psik rozstekal. Melo to byt prani na zdravi? Rikal Jack, ze pes stekal na letici helikopteru. Podotkl, ze i kdyby ji dostal na zem, tak by stejne nevedel, co s ni delat. Rozkveta nam dva metry vysoky plot (to, aby k nam nikdo nekoukal) bilymi a fialovymi kvety. Kocour uz zase sedi u dveri: hele Mano, pust me ven. Vim, ze tam je ta denka a ja ji chci. Cmelaci vylezaji z diry pod sousedovic zdi. Vedeme diskuzi o tom, jestli se maji likvidovat, aby se nerojili a o uzitecnosti cmelaku. Radeji jsem odesla. Slovni bitvu jsem prohrala, ale cmelaci dal vylezaji z diry. Rozkvetl lososove ruzovy mecik. Kocour okusuje travu a labuznicky se olizuje. Kvetouci meciky jsou uz ctyri. Posledni dva maji rumelkove cervenou barvu a cihlove cerveny se rozhodl, ze prida bilou a tak ma barvu masa, kosti, tuku a krve. Je to kytka pohrbu. Prehnalo se nad nami nekolik bourek. Dvanactileta holcicka spadla do rozvodneneho kanalu a vylovili ji o kilometr dal. Vzpamatovava se v nemocnici. Mokra zahradka vsakuje vodu. Pomluveny mecik lezi v blate. Rostliny se pomalu vzpamatovavaji. Zivy plot posazel zem orvanymi kvety. Je to tu jako o Bozim tele, napadlo mne. Pockame az vse oschne, klouby prestanou bolet a bude zase cas se dat do prace: vytrhavat plevel, strihat travnik, zivy plot a kere, ktere mezitim vyrostly v stromy. Nad zahradou jsou vysoke stonky ochmyrenych bambuli cibuli. Prevysuji je pouze slunecnice. Dnes se neklene duha, dnes se jde k doktorovi. Rozkveta paty mecik. Ma barvu malostranskych strech. Na vrcholu strechy od garaze sedi vrabec a cvrlika: "Ci, cipak jsi, ci?" "Porad neci", odpovidam, kdyz privazuji meciky k zivemu plotu. Zahrada detstvi Zasazena brizka se prsty listi dotyka elektrickeho vedeni. Na zahonu rostou brambory, repa, zelne hlavky a mrkev. Podel cesticky k zadnim vratkum kvetou mesicky. Je jich kazdy rok vic. Druhy zahon pod kuchynskym oknem sourozenci osazeli vsim moznym: rostl tam cesnek, cibule, kopr, hlavkovy salat, brukev ... "At te ani nenapadne na zahon lezt!" bylo mi denne pripominano. Byla to zeleninova zahrada. Po tom, co se sourozenci odstehovali, lezel zahon ladem. Ukol: naplnit plevelem a odstrizky z plotu jednu popelnici tydne. Kocour se zrovna venku vyzvracel. Potom zabehl do kuchyne a vyhodil zbytek tam. Jindra dustojne prosel louzickou. Moje chyba. Mela jsem louzicku hned utrit. Sobota: tydenni ukol splnen. Za plevel se pocitaji cetne vyhonky keru a stromu. Ostrihat kosatce a nechat jenom meciky. Jack zase vcera ostrihal travnik. Vyzral na psa. Sel sekat brzy rano, kdyz pes jeste spal. Na parkovisti vcera vysokym hlaskem stekal maly pejsek. Stekal dlouho. Sousedu pes odpovidal a poprve v jeho stekotu byl slyset soucit a snaha uklidnit. Venku zacina byt horko, tak jsem si nasadila maly kloboucek - a zase ven potykat se s plevelem. Sklidili jsme jednu miniaturni papricku. Druha mezitim uhnila a spadla na zem. Papricka ma fialovou barvu lilku. Jakpak asi bude chutnat? Ostrihany plot neni perfektni, ale mne se libi. Protrhala jsem trosku travu rostouci ve sparach chodniku a popelnice je plna. Strhala jsem veskery popinavy svlacec z uschleho kere a novy se zatim jeste neukazal. Pokousela jsem se pilou uriznout dalsi kus sucheho kere, ale bude to chtit muzske ruce. Druhy konec zahonu je pekne zapleveleny. Myslim, ze zaplni dalsi popelnici pristi tyden. V nedeli priletl kolibrik, omocil si zobacek v meciku a odletel k sousedum. Svlacec se vine po kovove tyci od krmitka. Vypada tam hezky. Slunecnice porad rostou do vysky. Jsou to obrovske ruske slunecnice. Dve z nich maji zubate listy. Jeste si nemysli, ze jsou dost vysoke, aby zacaly kvest. Pri rannim pleti jsem zaslapla malou papriku. Vyhrabala jsem ji hluboky dulek a znovu zasadila. V zadnim koute zahrady jsem objevila spoustu svlacce, ktery se vinul kolem vseho. Vloni na jare jsem koupila sacek se seminky v obchode a sama zasadila. Prodaval se pod nazvem Ranni velkolepost. Ted se te nadhery tezko zbavuji. Dve dalsi slunecnice se pokouseji vyrust v koute zahrady. Dva male stromky jdou do popelnice. Mohla bych je vzit do zahradnictvi. Oni by vedeli, co jsou zac, a treba by je prodali, aby nekomu vdecne kraslily pozemek. Pleji neuprosne pod modrym nebem. Dnes bylo cely den krasne ticho. Pes i rodina nekam odjeli. Na snure ted visi troje plavky. Ty male uprostred patri psovi. Maji vzadu otvor pro ocas. Pes prece nenosi plavky. Chodi se koupat jen tak. Male plavky patri chlapci a zadnou diru vzadu nemaji. Sousedu mladenec se venku uci hrat na kytaru. Vrabec chvilku sedi na vrcholku strechy garaze a pokousi se chytit notu. Potom odleti. Je prekrasny vecer konce cervence a ve vzduchu je citit naznak prichazejiciho indianskeho leta. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/10/2014

Cernobily svet

Kde je muj cernobily svet? Obsypane bile kytice keru pridavaji stale nova poupata. Kere vysazela Jackova zena. Slunecnice vyrostly do vysky. Vrhli se na ne vrabci a take dva neznami bili ptacci. Stary kocour hlidkuje, ale v podstate chce mit pokoj. Neni radno si zacinat s vrabci. Misto vrabce mi prinesl ziveho chrousta. Chroust s diky odletel. Vcera s krikem priletela postolka. Dneska je od ptaku klid. Jenom vrabci vdova place. Snad slunecnice budou mit sanci dozrat, aby je vrabci mohli zobat v zime. Jack by mne neposlechl, Kdybych mu rekla, aby tu holotu nekrmil. On je z mesta. Kam se rozpliznul muj cernobily svet? Copyright (c) Marie Neumann 2012

Jizda 1

Jedeme z kopce v kare za par sestaku, ktera nebrzdi. Rychle a rychleji, prstynek se trpyti. Rychle a rychleji. To bude sesup. Copyright (c) Marie Neumann 1212

Maly modry vysavac

je vhodny do ruky a na schody. Je to ovalek s dvema zadnimi kolecky, tupym cumackem,a se silou buldocka. Zavrci a vycisti schod jedna dve. Vysavac se otevre, prach se vysype; cisty je pripraveny k dalsimu pouziti. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2011

Srpen

Vrabci, co blbnete, nikam prece neletite. Na strechach schuzujete a povykujete. Kam poletite? Na slunecnicova pole, nacpat se drive, nez bude hole. Sousedum do zahrad, sezobat, co se da. Mouchy a hmyz take, kdyz uz nam nadavate. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/11/2011

Maminko

Maminko, kup mi ponicka, zaclony, pocitac a bryle. Kup mi auticko a nauc mne sporit. Copyright (c) Marie Neumann 3/2012

Ptaci

Jsem tu pro srandu vrabcakum, kteri s chuti sbiraji, co jsem prave zasela. A kavky jsou take tu. Odnesla jsem krmitko, jejich zdroj obzivy. Ode dneska se budete muset postarat sami o sebe. Vsak to umite. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2011

Mesice

Hluchy kaminky na zed hazi v mesici zari. Slepy bubnuje na buben, rika, ze v dubnu uz tady nebudem. V lednu se tezce z postele zvednu, odhodim perinu a jdu odhazovat snih. V unoru jsou snehu uplne zaveje. Uklizet snih, sypat popel, uklizet snih, sypat sul. Uklizet snih a lopatou hazet. Uz aby byl brezen. V breznu si na slunicko sednu a koukam, jak taje snih a ja si vyhrivam kosti. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2011

Navraty

Tady nekde blizko musi byt nadrazi. Dlouha ulice po leve strane lemovana domy. Tady nekde bylo nadrazi. Bylo mi deset a nohy mne bolely od dlouhe cesty pesky tak, ze mi mohly upadnout. To jsme jeste byli vsichni kamaradi a starali jsme se jeden o druheho. Bratr si me prijel vyzdvihnout z prazdnin, ktera jsem stravila u nejstarsi sestry. Vraceli jsme se domu. Nadrazi je stale na starem miste. Copyright (c) Marie Neumann 5/14/2014

Zahradka

Letos jsme nevysazeli zadne slunecnice. Vypada to, ze budeme mit aspon jednu ze zapadleho seminka z lonskeho roku. Vytrhavala jsem pampelisky a krmila sousedu kralika. Dostala jsem zakaz kralika krmit, protoze kdyz kralik pojde, bude to moje vina. Kralik ted na mne kouka z klece a doufa, ze dostane vic pampelisek. Mam se zeptat sousedky, jestli smim krmit kralika, nebo ne? Radeji ne. Vsechno na zahonu buji. Kvetinam, ktere Joan vysazela, se dobre dari a tak se rozmnozuji. Misto dvou keru pivonek ted mame tri. Treti si samozrejme vybral misto na zacatku zahonu, aby ho bylo dobre videt. Joan vybrala kvetiny tak dobre, ze kdyz jedny odkvetou, druhe zacinaji kvest. Na Den matek jsme uvazali cervenou stuzku na dva serikove kvety. Pro Jindrovu a moji matku. Stuzky drzi dobre a fialove kvety krasne voni. Rada bych vysazela konvalinky v koute zahrady, ale on by je treba zacal nas kocour zrat. To si radeji necham kocoura a na konvalinky se budu chodit divat do sousedovy zahrady. Prvni odkvetly hyacinty. Byly tak blizko k narciskam, ze jsem dva presadila. Nedari se jim dobre, asi potrebuji narcisly, ktere buji. Vloni jsem zasazela osm novych tulipanu. Pak jsem videla veverku se hrabat v zahonu, a samozrejme jsem ji obvinila, ze nam sezrala nove tulipany. Nesezrala. Rozkvetlo jich vsech osm. Kdovi, co hledala na zahonu. Treba tulipanove cibulky - a nenasla. Veverka letos vi, ze se u nas nesmi ukazat. Vdovec denka preckal dlouhou zimu v nore pod zahonem. Na jare odklidil spadane listi pokryvajici noru a obnovil oba dva vchody. Sousedka rikala, ze ted beha pres jejich zahradu k jejich sousedum a tam se schovava v trubce. Prvni se k nam vloni nastehovala denci samicka. Udelala si domov pod krytem do sklepa a zacala snaset zasoby. Jedno rano jsem nasla rozhazene potraviny, rozhrabanou hlinu a denka zmizela. Samecek si vyhrabal na zahonu hluboke nory jaksepatri. Proto preckal dlouhou zimu. Jinou denku si zatim nenasel, takze letos nebudou zadne malicke denky. Po hyacintech rozkvetly svetle zlute narcisky. Kdyz byly v plnem kvetu zacinaly se rozvijet tulipany. Aloe, kterou jsem presadila do zahonu, zahynula. Presadila jsem ji prilis brzy. Po tulipanech rozkvetly dva kere srdcovek. Veliky cmelak se zavesil na jeden kvet a vetevka se sehnula pod jeho vahou. Houpajici se cmelak pokracoval ve sbirani pylu i v desti a neprestal az do sera. Ted jsou na rade fialove kosatce vedle ruzovych srdcovek. Jediny strom rokvetl bilymi kvety ve tvaru krize. Mezitim vysunuly sve meciky dve gladioly ze sesti. Kralik se na mne porad smutne diva a kocour chce ven. Zasadili jsme dva rajcatove keriky a papriky. Potom se dalo do deste. Po svetle zlutych narciskach rozsvitily tmave zlute s cervenymi tulipany. Kvete pazitka fialovymi bambulkami a pivonky jsou obsypane zelenymi kulickami poupat. Veliky cmelak se uz nemuze dockat. Prikoupila jsem jeste dva dalsi rajcatove keriky od stareho pana, ktery je pestuje ve skleniku. Je jaro, a jaro je od toho, aby se sazelo, vytrhaval plevel, a koukalo, jak to vsechno kvete. Jestli bude tolik prset jako prsi v letosnim kvetnu, vyroste zahrade plnovous z travy. Priletela vcela, vcelka, vcelicka, v porovnani s velikym cmelakem. Zazelenal se plot a brzy bude na case ho ostrihat podle sousedovic pradelni snury. Chrysantema ma take zelene listky, ale ta pocka s kvetenim do podzimu. Objevil se plevel. Spousta ruznorodeho plevele, jako divoke jahody, pampelisky (ne kraliku, ty nejsi nas, takze ti nemohu zadne dat), jitrocel, a hele, pomnenky, vyhonky javoru (ne, my si vas nemuzeme nechat, je to tady pro vas prilis male). Kvete paprika drobnymi, bilymi kvitky. O nekterych rostlinach nevim, jestli jsou plevel nebo neco jineho. Jestli budou pekne, proc si je nenechat a povysit na okrasne rostliny? Bily kosatec na zahonu sviti jako cista plenka. Kocour se vcera se mnou poflakoval na zahradce. Nechala jsem mu otevrene dvere. Chvili se dival k brance - pustila jsem ho z oci - a kocour nebyl. Prochodila jsem okoli, koukala za popelnice ... Zrzave zvire se prece nemuze hned tak ztratit. Zavrela jsem dvere a prohledala dum, podivala se na vsechna jeho spici mista. Potom mne napadlo, ze bych se mohla jit podivat do sklepa. Spal na houpaci zidli. Zvire se drzi doma, proto ho jeste porad mame. Posekali jsme travu, takze zadny plnovous na zahrade nebude. Vykopala jsem nekolik tulipanu, ktere letos nekvetly. Nekolik jich melo i tri cibulky tesne natlacene k sobe. Asi nema smysl je vysusit a na podzim znovu zasadit. Bude lepsi koupit nove. Jedna cibulka se zdala v poradku. Proc tulipan nerozkvetl, nevim. Vcera zase zaprselo a pres noc v koute zahrady rozkvetl bily rhododendron. Povazovala jsem ho za neduzivy, protoze ma nazloutle listy, ale zase tak neduzivy neni. Zatim rozkvetl prvni kvet a ker ma hodne poupat. Protrhala jsem pazitku, aby ruzovy ker mel vice mista. Prvni pivonky budou cervene. Uz se pomalu klubaji z poupat. Davaji si na cas. Vratili jsme se z nakupu a v zahradce nas vitala ruzovo cervene rozkvetla pivonka. Na rhododendronu se rozvinul druhy kvet. Kocour chodil dva mesice na zachod do prostoru pod verandou, kde se driv skladovalo uhli. Nekde chytil cervy a tak odmital chodit do svych bedynek vysypanych roztlucenym sterkem. Byli tam cervi. Sli jsme k zverolekari, ten mu potukal lek vzadu na krk a kocour uz zase chodi do svych vydezinfikovanych a novym sterkem vysypanych bedynek. Ale do sklepa nesmi. Jindrisek by ho hnal svinskym krokem. Kocour ulovil velkou lucni kobylku a hrde ji donesl dovnitr, aby si s ni hral. Jindra kobylku vyhodil ven. "Ty jsi ale takovy. Jak se ma naucit lovit, kdyz mu vsechno vyhodis?" U ruzoveho kere je soska dvou zelenych zab houpajicch se na houpacce, pomalu, nahoru, dolu, zda se. Na konci zahrady nahle neni garaz, ale branka, a pred brankou socha mirne shrbeneho slouziciho v cervene livreji s lucernou vita hosty. Obesli jsme ulici, abychom videli maly domek s tak privetivou zahradou. Ticho rusi prilis hlucni studenti sedici v hospode a pijici pivo, jako kdyby zitra uz zadne nebylo. Vypili by hospodu do dna, kdyby na to meli. Ne, to byla jina zahrada. To jenom zda se. Hraskove zelena okna garaze taji vchod do zahrady, ktera rozrusta se. U vchodu do zahrady stoji kulaty stul, ctyri zidle a barevny slunecnik. U stolu podrimuje deda. Rajcata kvetou. Polovina ruzovo cervenych pivonek otevrela sve kvety slunci. Obletava je jedina mala vcelka. Bily kosatec odkvetl, taktez serik, narcisky a tulipany. Je posledni den mesice kvetna. Boli mne zada a zanedbana zahrada buji. Vcelku delnicku sezobl ptacek a cmelak jednoho rana nepriletel. Pivonky kvetou nadarmo. Cervene pivonky rozkvetly, zatim co jsem spala. Kocour domaci sedi a ceka u dveri, trpelive, nalehave se dozaduje otevreni, protoze chce ven. Zrovna objevil zivot na cerstvem vzduchu, dzungli v kerich a zahradni vune. Uci se lovit, nebo se jenom kouka, zere travu, vali se v prachu, raduje se ze slunce, vetru a pachu, zeleneho listi a divociny v zahrade. Jindrova ruze ma pet cervenych poupat a bude jich vic. Rozkvetla bila pivonka. Za prazcem pry maji vosy hnizdo. Je treba pristavit jeste jeden schod do garaze. Soucasne dva jsou prilis vysoke. Jindra se z posledniho skutalel do travy. Nastesti. Neduzivy rhododendron neni rhododendron, ale mountain laurel, statni ker statu Pennsylvanie (muj slovnik nenabizi preklad, takze si to budete muset najit sami). Ker kvete naplno. Zahnala jsem veverku a denka se uz dlouho neukazal. Jeho nory zapadavaji listim. Kytice velikych rudych pivonek krasli zahradu. Kocour zase proklouzl ven. Ciha na denku. Vcera proleteli dva belaskove. Chvilku tancili nad zahradou. Sousedu psicek steka. Snad se mu podari zahnat kocoura domu. Na tak maleho psa steka velice hlasite. Dnes prestekal sekacku travy. Takhle ustekaneho pejska jsem uz dlouho neslysela. Vsak take za to dostava nazrat a jednou za mesic ostrihani nakratko. Jenom ocas mu vlaje. Kocour uz tahne domu. Prisla bourka. Vitr povalil sosku zab, orval odkvetajici pivonky, a lijak vyvalel v blate cervene ruze. Trava bude zase brzy porebovat posekat. Kocour se vcera zase dostal ven. Umi se lisat: "Ja jsem prece tvuj hodnej kocour." Za chvili jsem slysela piskani denky. Kocour musel dovnitr. Rano se denka odstehoval zpatky na hrbitov. V zahradce bylo moc kocky a slo tu o zivot. Na hrbitove je klidneji. Kocour se zase dostal ven. Sousedu kluci byli v lese a chytili tam zelvu. Samozrejme ji prinesli domu a zelva jim utekla. Snad je jeste porad v jejich zahrade, protoze se k nam pres plot nedostane. Je moc velka. Vloni seminko slunecnice zapadlo do spary v chodniku. Letos seminko zacalo rust. Malou pokrivenou slunecnici jsme nejdrive zaslapli a potom pro ni v zahradce vykopali jamku a znovu zasadili. Dostala dost vody. Ze zacatku to vypadalo, ze se ujme, ale potom zacalo byt prilis horko. Vedle ni byla jina mala slunecnice, ktera se k nemocne naklanela a dotykala se ji listy. Postavila jsem pres ne zidli, aby aspon byly ve stinu. Ujme se, neujme se? Vecer se na ne podivame, kdyz budeme odklizet zidli. Je vecer. Ujme se, neujme se? Slunecnicka se ted uplne opira o svou kamaradku. Ujme se neujme se? Slunecnice seveli listy ... Ustekany pejsek Ve Vratkove meli pejska. Jestli byl cistokrevny, nevim. Byl maly, bily s chytryma ocima. Byl to ustekany pejsek. Nejdriv stekal na listonose a kocky. Potom zacal stekat na sousedy a netrvalo dlouho, stekal uplne na vsechno. Takovy ustekany pejsek to byl. Lide si toho ze zacatku nevsimali, ale za nejaky cas jim to jeho stekani prece jenom zacalo lezt na nervy. Zavirali okna, prestali chodit si sednout do zahrad na lavicky, a jenom si rikali, jaky je to nevychovany pes. Stekal, kdyz byl na prochazce na vsechny ukaznene psy a jejich majitele. "Ma ten pes ale velikou hubu." Nekteri lide dokonce rikali, ze pes neni normalni. Tak majitele prestali chodit s pejskem na prochazky. Asi se prece jenom za nej stydeli. Jednoho vecera si psisko otevrelo hubu na policajta, a protoze bylo po desate vecer, policajt si promluvil s jeho majitelem. "Po desate hodine vecer ma byt klid a vas pes ho rusi. To za prve. Za druhe ja jsem uredni osoba a pes si na mne otevrel hubu. Pro dnesek mate varovani. Priste to bude pokuta." Pejsek dostal vynadano a druhy a treti den mu rikali, aby byl zticha. Ale pejsek zticha byt nechtel. Tak ho zacali okrikovat. A co se stalo s ustekanym pejskem? Nic. Jenom, ze uz tolik nesteka. Treba casem zmoudri a nebudou ho muset tolik okrikovat. Ale na kocky a sekacky travy steka, co muze. Ne, tak to nebylo. Jednoho dne prisel k sousedum na navstevu bernardyn. Pejsek, jako obvykle, si zacal otevirat tlamu. Bernardyn se klidne a pomalu priloudal k sousedovic plotu a z vysky se kouknul na psika. Psik spolknul steknuti a strachy se po ... . Pristich par dnu si sousede oddychli, nez psovi otrnulo. Steka porad, jenom se nezapomene predem se podivat pres plot, jestli tam zase neni bernardyn. Polovina cervna : Ostrihali jsme listy odkvetlych narcisek, aby bylo misto pro jinou zelen. Peti slunecnicim se dari dobre, jenom potrebuji vic slunce. Odkvetl a opadal rhododendron alias mountain laurel. Paprika ma jednu malou papricku velikou jako nehytek batolete. Je horko. K obedu jsme meli ovocny salat a k veceri brambory posypane pazitkou ze zahradky. Nevim, jestli jsem udelala dobre, kdyz jsem ostrihala listy narcisek. To poznam pristi rok. Ted striham bodlaky a vytahuji pyr. Kvete jedna jedina cervena ruze, bile bambulky cibule velikosti golfoveho micku a rajcata. Pes steka za plotem. Paprikovy ker se obsypava malymi paprickami. Vetsi papricka lezela na zemi o kousek dal a barvila se do cervena. Kdo, co ji utrhlo? Veverka? Denka? Vitr? Jak na tak malem kericku mohou vyrust velke papriky? Kvetou uplne male ruzove a zlute kvitky. Ze sousedovic zahonu se k nam pristehovaly rerichy. Na silnici od benzinove pumpy je napis: Modlete se za dest. O Slunovratu prisla zase bourka. Zkratila jsem samorostly zivy plot, ostrihala cervene pivonky. Po suchem keri se vine svlacec. Striham a lamu suche vetvicky. Nektere z nich poslouzi jako podpora rajcat. Pejsek nesteka. Moje slapani po zahonu se postara o nektery plevel. Vytahuji pyr rukama a je ho cim dal vic. Kocour se schovava za pivonkou a sousedovic psisko zuri. Pokouseji se ho uklidnit. Jack prostrihal ruze. Vecer jsme pres zed slyseli psa stekat na televizi. Ktery z programu se mu nelibi? Ostrihala jsem jeden ker srdcovek a dalsi bodlaky s mlecnou mizou. Po suchem keri se vine svlacec. Snedla jsem jednu divokou jahodu bez chuti. Jak to vypada, ve stinu u garaze vyrusta dalsi slunecnice. Pejsek je dnes zticha. Ostrihana zahradka uz neni tak hezka, ale stejne je to pekny kousek zelene mezi stromy - oaza pohody nabizejici posezeni pod slunecnikem s casopisem ke cteni a studenou limonadou. Cervena ruze stale kvete. Co bude delat svlacec az olamu a osekam cely suchy ker? Cizopasna rostlina eventualne obroste a zadusi cely strom, takze se stromem zahyne i liana. To jsem si myslela. S hruzou jsem se divala na obrazek na Internetu z Amazonskeho pralesa. Liana si sikovne vytvorila mrizovi z vlastnich zdroju. Uprostred stal poraneny, vyhnily, vykotlany a vydrobeny strom, a liana se sveze zelenala. Takze liana muze pretrvat sveho nedobrovolneho darce. Jak je tomu u lidi? Cizopasnik, impostor, prevezme vsechno. Lidska pamet je kratka a dejiny jsou plne omylu. Az osekam posledni suche vetvicky z kere, cizopasny svlacec, pokud se neuchyti nekde jinde, zahyne. Rajcata rostou dobre. Pejska odnaucuji stekat. Je tu krasne ticho. Dnes je prilis velke horko na sekani travy. Dari se tu dobre jeteli. Mala, zrzava denka se rano ochomytala u zadnich dveri - kdyz mne videla, odbehla. Porad olamuji suche vetve. Bude to chtit pilu. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/19/2014

Mali kralici

Kdyz mama kralice citi, ze mali kralici tady budou brzy, tak si skube srst a vystyla jim mekkounke hnizdo. Kralicci se narodi slepi a nahati. Prvnich pet sest dni mama nepusti nikoho do blizkosti hnizda, ale co potrebuje, je voda - hodne cerstve ciste vody - a casto vymenovat. Kralice je tak zizniva, ze by mohla malym ublizit. Soukromi je nutne. Majitel tyto dny netrpelive preslapuje venku, kouse si nehty, a szira se zvedavosti: kolik ze tech kralicku ma? To uz mama pekne zere, lezi na boku a pilne koji. Za tyden majiteli dovoli, aby se jemne probral hnizdem a spocital to nadeleni. A tak kluk u snidane vitezoslavne hlasi: ma jich pet. Za dva dny po krmeni hrde oznami, ze jich ma sedm. "Ja jsem dva prehlednul." Mali kralici pekne rostou a ja nacase stlouci a pristavit nove kotce, chodit na jetel, trhat pampelisky a sekat travu. Marie Neumann (c) 5/21/2014

Rozbite nadobi

Slapu po strepech nadobi, ktere jsem rozbila a neuklidila pred dvaceti triceti lety. Marenko, neni odpusteni, ted plat, plat, plat. Vyhybam se strepum. Uklidte tu podlahu. Nadobi se rozbilo. Pozadejte nahradu. Kdyz mi neodpustis, budu ti chodit curat pod okno, kdyz jsi takova. Copyright © Marie Neumann 2011

Tlupa

Tlupa zavistniku, klevetnic a neprejicich, tech, kteru si mysli, ze prisli na svet prvorozeni, otvira hubu a tlaci se u dveri. Copyright (c) Marie Neumann 2010

Reflexe

Prechazim silnici u kostela. Na obloze se klene obrovska duha. Se mnou prechazi pani meho veku: "Dekuji za duhu", rika. Usmejeme se na sebe, protoze jsme zrovna dostaly darek - darek duhy, ktery nam vydrzi cely den. Je podzim. Jdu pesinou pro kola. Pod stromem stoji pani. Spadane listi pod stromem tvori korunu stromu. Spadane listi je odrazem koruny, odrazem na zemi, jako odrazem ve vode, ale spadane listi je opravdove. Stojime v uzasu nad obrazem, ktery jsme mely moznost spatrit. Obohacene pohledem, korunou stromu marnotratne poustejici listi, dekujeme, rozchazime se, a v srdci si odnasime obraz javoru, strasajicih zlute listi podzimu. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, Pottsville 2011

Kluci

Kluci Pres cestu prechazeli dva kluci Jimmyho veku. Kluk sel vedle mne se sklopenou hlavou, zatim co ja tlacila kocarek. “Rekni mi, az se za mne zacnes stydet a my potom prestaneme spolu chodit na prochazky. Zatim ale se mnou chod. Rada s tebou chodim na prochazku.” Kluk se rozpacite usmal. Asi jsem ho prokoukla. Odpovedel: “Budu chodit na prochazky s holkama.” “Copak ti nestacime my dve?” “To je neco jineho.” “Ja vim, nehodime se k tobe vekem.” Rozesmali jsme se. Klukovi bude na podzim dvanact. Copyright © Marie Neumann Frackville, 1985

Bubliny

Bubliny se opily sladkym, cervenym, rybizovym vinem. Ted se vzduchem vznaseji, do oblaku vrazeji, hlasite skytaji a vzlykaji: To neni fer, to vubec neni fer. Copyright (c) Marie Neumann Anglicky original Copyright 1/15/2014 Cesky preklad 4/19/2014

Dva hlupci

Dva hlupci, dva tupci sedeli u studny. Ten jeden radil a druhy ho zradil. Dej mi napit vody jeden skemral, druhy ho do vody shodil. Ted ma vody dost, se usmival, kdyz do mesta razoval. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/4/2013

Jdu nakoupit

Uz jsem umyta a oblecena. Pripravit nakupni tasky na zidli, abych je nezapomnela doma. Napsat sek do banky. Postavit obvyklou kabelu na zidli. Pustit kocku ven. Dat dopisy do schranky. Zamknout dvere a dat je na retez. Polozit zimni bundu ke schodum. Je jaro a nebudu ji potrebovat (doufam) az do podzimu. Vezmu ji nahoru az se vratim z nakupu. Pustit kocku dovnitr. Vycisit a vzit si spravne bryle. Obout si boty. Ne kocko, ted nemuzes jit ven. Zapomenout na stole seznam veci, ktere mam nakoupit. Zhasnout svetla. Zamknout za sebou dvere. Mam vsechno? Obvykle se mi podari zapomenout jednu nebo dve veci - a to je dobre. Zapomnela jsem podepsat bankovni sek, a ze seznamu nechanem na stole, jenom tri veci. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/14/2014

Belasci

Belasci, zelnasci smluvili si setkani na blate. Stoji v jemnem blate, maceji si boticky, kridla u sebe, cucaji blato a blazene vzdychaji. Blato jim chladi nozicky. Dotykaji se tykadly. Co si asi povidaji? To byl jeden perny den. Nic jineho jsem nevidel, nez zeli, zeli, same zeli od pondeli do pondeli. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville,3/5/2011

Oslava sprchy

Kde se vzala, tu se vzala, nemoc, ktera se usadila na ocnich vickach. Ma latinske jmeno, ceske jmeno neznam. Zarudla vicka svedila a tvorila stroupky. Doktor ji lecil antibiotiky a doporucoval caste myti detskym samponem a horkymi, mokrymi zabaly. Nemoc se lepsila, ale tvdohlave se vracela. Na Internetu jsem si nasla potrebne informace. Odkud se vzala? Mozna ze spiny nebo zavsiveni. Sli jsme tak daleko, ze jsme koupili novou matraci do postele. Vyhodila jsem dva stare polstare, dva se daly vyprat a ususit na slunicku. Zbyvajici dva jsme prohnali susickou. Vyluxovala jsem loznici. Zbytek na mne ceka. Kocour dostal obojek proti blecham. Nejlepe se citim, kdyz si vlezu pod horkou sprchu a necham si horky proud vody strikat do obliceje, Potom mam cele rano od svedeni pokoj. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/2012

Rikanka

Ema ma mamu. Ma mama Emu? Ema sedi na plote, strepy z misy na zemi valeji se. Kdo ty strepy posbira? Emo, vezmi lopatku a smetacek. Pekne strepy posbirej, pri sbirani pocitej: Jeden strep a dva, tri, ctyri, pet. Do peti Ema pocitat umi. Jeden strep a dva, tri, ctyri, pet ... slimak pres strep lez. Nerizni se snecku, to to boli, na brisku se ti rana pres noc nezahoji. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/2013

Kulaty, kulaty

On ma kulaty, kulaty, ty mu vsechno zaplati. On praci lidem da. Kazdy pro nej vyzvida. Lide, jdete z cesty, prekazet prece neni hezky. Stojis mi v ceste a chlap se sekyrou pokaci strom lehce. Vzdycky dosahnu co chci bez nejmensi namahy. Potrebuju k tomu kulaty, kulaty, ty mi vsechno usnadni. Krast se nema. Ja prece nekradu v obchodu. Ja sbiram autorska prava a stare mince. Ty se hodi pro nasince. Podmazu, zamazu, z pocitace vymazu. Co nejde vymazat, rozbiju a tak si uziju. Ja mam kulaty, kulaty, ty mne vsechno zaplati. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/2013

Bloudeni

Byli jsme ve Filadelfii a tam jsme bloudili. Jsou tam ulice, jsou jich tisice. Nikdo nas nevedl a my jsme nedavali pozor. Sli jsme doleva misto doprava a koukali, aby nas neprejelo auto. Jen na cisla ulic a jejich jmena jsme nedbali. Kdyz jsme na to prisli, nechteli jsme se vracet zpatky. Sli jsme tunely, ty mely mapy a znacky. Tak jsme prisli o vsechny filadelfske krasy. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/2013

Jak se dostat z kase

“Pratele jsou rodina, kterou jsme si vybrali” Ale jak se k nim dostat, a jak si je udelat, kdyz to doma vypada, ze nas tam nic netesi? Byt zticha a koukat se, jak to vypada v jinych rodinach. Nezalezi tolik na tom, co maji, ale jak se k sobe chovaji. Nemusi to byt bohate zasobena lednice a obleceni podle posledni mody. Staci topinka pomazana burakovym maslem a marmeladou z fialovych hroznu. K piti je mleko, voda nebo caj. Sodovky jsou sladke, tloustne se po nich, kazi se zuby a lezou do penez. Narozeniny? Jsou jenom jednou za rok a melo by se na ne vzpominat. Navsteva s malymi prateli u MacDonaldu anebo party na koleckovych bruslich s pizzou a coca-colou. Takhle si predstavujeme oslavu narozenin. Co je takhle vzit do parku na houpacky a na klouzacku, prostrit ubrus na travu a vybalit jidlo? Doma upeceny jablecny zavin nechutnal a ani caj prineseny v termosce. Budou chutnat chleby z bile mouky s burakovym maslem a hroznovou marmeladou nebo platkem sunky a nejlevnejsim americkym syrem. A k piti, kdyz to musi byt, tak cola nebo pepsi. A hlavne: jist doma, ne na trave. Jsou tam hladovi mravenci. Jak se naucit varit? Chodit k pritelkynim a odkoukat od nich a jejich maminek, co se da. Copyright (c) Marie Neumann 2/3/2013

Manicka 1

Manicko, prisla sem, dam ji koralky. Jake chce? Zelene jsou malachitove zbarvene. Nestrkala je do pusy. Vzala si jeste modre a ruzove. Bile jsou na hrani. Tu se Mana dala do rvani: "Ja chci k mame. Mami, tady je cizi pan." "Pane, nechte mou malou Manu. Prijde na Vas policajt!" Pan na to: "Ja nic nedelat. Ja si chtel jenom chrat." "A ty Mano, maz domu. Bavit se s cizimi pany! To se nedela!" Mana sedi na zaprazi, palec ji z boty kouka. Sousedu Pepik na ni pres plot cumi. "Mano, co to jis?" Tresne. Vzdyt jsou zelene. Ne. Koukej. Na brisku jsou prece trosku cervene. Bude te bolet brisko. Nebude. Ale Manu bolelo brisko. Jenom trosicku. Bylo to z hladicku. "Pepiku, co vari tvoje mama?" Polivku. Da mi taky? Ja se zeptam. "Mano, mas jit domu. Tvoje mama te nakrmi." Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/19/2014

Harasi

Harasi mi ve vezi. Prijdte me nekdo potesit. Po skle nehty skrabou, nenechte mne samou. Pojdme si povidat o nicem a jak to ve svete chodi. Co zivot dal a jak jsi spal? Co's mela k veceri? Budu delat semlbabu. Jsem zvedavy, jak chutna. Nevim, jestli to budes jist. Horsi veci prijdou. Zitra se chystam varit halusky. Uz se zase bavime o jidle. Ve tri hodiny rano vstanu. Divam se na hodiny a ve ctyri jdu zase spat. Tesim se, ze k ranu se mi bude neco pekneho zdat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, Fall 2013

Pameti naroda

Stovky vypalenych Ukrajinskych Lidic Genocida Zidu Polaku Ukrajincu, Litevcu... Hruzy valky vypravene detem, aby vedely, aby si pamatovaly, protoze to jsou dejiny naroda. Pach spalenych lidskych tel a kosti rodiny. Mnohy z toho zesilel. To jsou pameti naroda. Projdete tise, jsou tu pomniky a krize. Odjedte rychle, prestehujte se, vycestujte, nevzpominejte, zapomente, nebot tam lezi pameti naroda. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/16/2014

Napadal nam snih

Napadal nam snih. Je zima a v zime pada snih. Snih padal cely den. Skoly zavrely a snezne pluhy pendlovaly cely den a celou noc. Lide, kteri nemuseli do prace, sedeli doma a konzumovali jidlo, kterym se predem zasobili. Druhy den snih na chvili prestal a vsichni se dali do velikeho uklidu. Snehu bylo tolik, ze se sousede slozili a zavolali si maly nakladacek s pluhem vepredu a nakladacek pluzil snih pres ulici nebo na nasi stranu a hromadil snih az vznikl veliky kopec zrovna na autobusove zastavce, takze autobus docasne nezastavoval. Dalsi zastavka je vzdalena jenom par set metru, ale kdo by se k ni snehem vlacel? Vsichni odhrabavali snih ze svych aut, aby mohli do prace. Lide cistili chodniky. Zase zacal padat snih. Tentokrat s mrznoucim destem. Rano se zase vsichni dali do prace. Odklizet snih, sekat led a posypavat chodniky soli, protoze nemame popel a ani pisek. Uklizena mista pro auta se peclive strezila, aby nekdo nemohl zaparkovat bez prace. Lide si do pracne odhrabaneho mista davali zidle. Vznikla zajimava sbirka starych zidli blokujicivh parkovaci mista. Jedna pani si stezovala, ze ji nekdo prejel jeji zidli. Nekdo poznamenal, ze to nekomu neproslo. "Nasel auto s nariznutymi pneumatikami." Nikdo nerekl, kde a komu se to stalo. Pry o nekolik ulic dal. Mesto si na den oddychlo. Deti stavely snehulaky, sankovaly a lyzovaly. A zase padal snih. Auta bourala. A zase bylo plno snehu. Snih se hromadil, protoze ho nebylo kam dat. Mesta, ktera maji reky vozila snih do rek. Mesto New York ma na to cely ocean, ale co se snehem bez rek? "Jak mam vyjet na silnici, kdyz pres kopce snehu vubec nic nevidim?" Snih s prestavkami padal dva tydny. Napadlo tolik snehu, ze by si deti mohly postavit cele mesto plne snehulaku, velikych, malych, i strednich - ba dokonce cely narod snehulaku. V ulicich jsou stale snehove hromady a tak napada nerudovska otazka: Kam s nim? Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/15/2014

Posilani balicku

Na stole sedi balicek. Nenasla jsem tu spravnou krabici, a tak je zabaleny ve stribrnem papire a omotany lepici paskou, aby se po ceste nerozpadl. To neni zadny balicek. Nema zadne rohy. Spise pripomina hroudu. Bylo mi sestnact a posilala jsem domu perinu zabalenou v papire a prevazanou motouzem. Perina mela pruhovanou cichu, aby se cestou neumazala. Listonoska zastavila sestru a rekla ji: "Mate na poste perinu. Prijdte si pro ni, ale az navecer k zadnimu vchodu, aby vas nikdo nevidel, az to ponesete domu." Byla jsem na koleji, kdyz sestra trhala svestky. Urodilo se jich toho roku hodne, a tak se rozhodla, ze mi nejake posle. Dorucili mi mokvajici balik obklopeny hejnem vos. Zavolala me vratna. "Mate tady balik. Podrzte mi otevrene dvere." A novinami vyhanela vosy ze dveri. Deda s babickou posilali uhledne balicky zabalene v balicim papire a prevazane k tomu ucelu koupenym motouzem. Motouz mel peclive uzliky a balicky vypadaly, tak jak maji balicky vypadat, aby delaly postovnim urednikum a prijemcum radost. Vsak v nich take byly knizky a zadne svestky. Muj balicek spada do prvni kategorie. Je v nem deka, takze se za nim nepotahnou vosy. "To se zase babicka vyznamenala", povzdychnou si. Jen doufam, ze se klukovi bude deka aspon trochu libit. V kazdem pripade bude hrat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/24/2014