Manicka 1

Manicko, prisla sem, dam ji koralky. Jake chce? Zelene jsou malachitove zbarvene. Nestrkala je do pusy. Vzala si jeste modre a ruzove. Bile jsou na hrani. Tu se Mana dala do rvani: "Ja chci k mame. Mami, tady je cizi pan." "Pane, nechte mou malou Manu. Prijde na Vas policajt!" Pan na to: "Ja nic nedelat. Ja si chtel jenom chrat." "A ty Mano, maz domu. Bavit se s cizimi pany! To se nedela!" Mana sedi na zaprazi, palec ji z boty kouka. Sousedu Pepik na ni pres plot cumi. "Mano, co to jis?" Tresne. Vzdyt jsou zelene. Ne. Koukej. Na brisku jsou prece trosku cervene. Bude te bolet brisko. Nebude. Ale Manu bolelo brisko. Jenom trosicku. Bylo to z hladicku. "Pepiku, co vari tvoje mama?" Polivku. Da mi taky? Ja se zeptam. "Mano, mas jit domu. Tvoje mama te nakrmi." Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/19/2014

Harasi

Harasi mi ve vezi. Prijdte me nekdo potesit. Po skle nehty skrabou, nenechte mne samou. Pojdme si povidat o nicem a jak to ve svete chodi. Co zivot dal a jak jsi spal? Co's mela k veceri? Budu delat semlbabu. Jsem zvedavy, jak chutna. Nevim, jestli to budes jist. Horsi veci prijdou. Zitra se chystam varit halusky. Uz se zase bavime o jidle. Ve tri hodiny rano vstanu. Divam se na hodiny a ve ctyri jdu zase spat. Tesim se, ze k ranu se mi bude neco pekneho zdat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, Fall 2013

Pameti naroda

Stovky vypalenych Ukrajinskych Lidic Genocida Zidu Polaku Ukrajincu, Litevcu... Hruzy valky vypravene detem, aby vedely, aby si pamatovaly, protoze to jsou dejiny naroda. Pach spalenych lidskych tel a kosti rodiny. Mnohy z toho zesilel. To jsou pameti naroda. Projdete tise, jsou tu pomniky a krize. Odjedte rychle, prestehujte se, vycestujte, nevzpominejte, zapomente, nebot tam lezi pameti naroda. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/16/2014

Napadal nam snih

Napadal nam snih. Je zima a v zime pada snih. Snih padal cely den. Skoly zavrely a snezne pluhy pendlovaly cely den a celou noc. Lide, kteri nemuseli do prace, sedeli doma a konzumovali jidlo, kterym se predem zasobili. Druhy den snih na chvili prestal a vsichni se dali do velikeho uklidu. Snehu bylo tolik, ze se sousede slozili a zavolali si maly nakladacek s pluhem vepredu a nakladacek pluzil snih pres ulici nebo na nasi stranu a hromadil snih az vznikl veliky kopec zrovna na autobusove zastavce, takze autobus docasne nezastavoval. Dalsi zastavka je vzdalena jenom par set metru, ale kdo by se k ni snehem vlacel? Vsichni odhrabavali snih ze svych aut, aby mohli do prace. Lide cistili chodniky. Zase zacal padat snih. Tentokrat s mrznoucim destem. Rano se zase vsichni dali do prace. Odklizet snih, sekat led a posypavat chodniky soli, protoze nemame popel a ani pisek. Uklizena mista pro auta se peclive strezila, aby nekdo nemohl zaparkovat bez prace. Lide si do pracne odhrabaneho mista davali zidle. Vznikla zajimava sbirka starych zidli blokujicivh parkovaci mista. Jedna pani si stezovala, ze ji nekdo prejel jeji zidli. Nekdo poznamenal, ze to nekomu neproslo. "Nasel auto s nariznutymi pneumatikami." Nikdo nerekl, kde a komu se to stalo. Pry o nekolik ulic dal. Mesto si na den oddychlo. Deti stavely snehulaky, sankovaly a lyzovaly. A zase padal snih. Auta bourala. A zase bylo plno snehu. Snih se hromadil, protoze ho nebylo kam dat. Mesta, ktera maji reky vozila snih do rek. Mesto New York ma na to cely ocean, ale co se snehem bez rek? "Jak mam vyjet na silnici, kdyz pres kopce snehu vubec nic nevidim?" Snih s prestavkami padal dva tydny. Napadlo tolik snehu, ze by si deti mohly postavit cele mesto plne snehulaku, velikych, malych, i strednich - ba dokonce cely narod snehulaku. V ulicich jsou stale snehove hromady a tak napada nerudovska otazka: Kam s nim? Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/15/2014