Jablka

V zaludku kyselo od nezralych jablek ukradenych vdove s peti detmi. "Meli jsme hlad." "My vam ta jablka zaplatime." Neni platit komu. Vdova umrela a deti se rozprchly. Spinave, otrhane deti si hraji na chodniku. Jsou tak zabrany do hry, ze nezpozoruji pytel zralych jablek za zdi namalovanou kridou. Hra skoncila. Snedi darovana jablka a jdou domu k veceri. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/27/2012

Klasterni zahrada

Byl kveten. Opalovaly jsme se na trave v tresnovem sadu a ucily se na zkousky. Blizil se zkouskovy tyden. Pred sebou skripta, sesity plne poznamek a podtrhane ucebnice, jsme se usilovne pokousely dohnat, co jsme zameskaly, co jsme nestihly, a co jsme proflakaly. To mluvim o sobe. Monotonni opakovani, biflovani, a obcas take tiche mumlani se ozyvalo pod ruzovejicimi tresnemi proteplenymi jarnim sluncem - a nase tela se taktez barvila do jemne ruzove barvy. Obcas nad nami proletela helikoptera, ktera nam rozhazela poznamky, ktere jsme horlive sbiraly, aby nam je vitr uplne neodnesl. "Na co se ucis?" "Na Cejpka." "Ja mam v utery zkousku z bibliografie. Radeji bych si do hlavy vtloukala telefonni seznam. Ten je aspon v abecednim poradku." Pozdeji se rozchazime k obedu. Jen malokdo jde k zastavce tramvaje, aby si zajel do menzy ve stredu mesta na teply obed. Neni cas. Lezim na zadech na svezi trave, pozoruji bile mracky a opakuji si seznam, ktery jsem se prave snazila si nalejt do hlavy. Potom se zdvihnu a jdu k obedu. Vsak ono to nejak dopadne. Meli jsme studentske koleje vedle zdi klasterni zahrady, kterou nam klaster velkoryse dovolil pouzivat. Asi vedeli, ze by tresne pred studenty stejne nezachranili. Nikdy jsme mnichy nevidely, jenom posekanou travu. Vratila jsem se do klasterni zahrady jednou v lete sama s triletym synem. Pro stastne vzpominky. Zahrada byla opustena. Vylezla jsem na strom si natrhat zrale visne. Syn dole trasl stromem a volal: "Dolu, dolu!" Vzpominky nelezely v trave pod stromy a my jsme se po ukonceni studii rozprchly kazda nekam jinam. Vratila jsem se znovu po dvaceti letech, zase v lete, protoze jsme na koleji sehnali nekolikadenni, levne ubytovani. "Proc nespite doma?" "Byt je plny pribuznych." Kamarad mne na schodech do koleje ucil anglicky Otcenas a do klasterni zahrady jsme ani nezasli. Stastne, ani zadne jine vzpominky opravdu nelezi v trave. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/16/2012

Kocour zabijak

Nasli zahozeneho kocoura, zzelelo se jim ho, a maminka ho prinesla detem jako nahradu za deti, ktere zatim jeste nemeli. Kocour se zabydlil a verne se stehoval s rodinou z mista na misto. Dostaval nazrat a za pomoci vodniho postriku se naucil, co smi a co nesmi. Brzy zjistili, ze kocour ma zaduchu. Tak zacaly navstevy u veterinare. Jinak si kocour delal, co chtel. Chytal mysi, rejsky, krtky, denky, veverky, take ptaky, a vubec vsechno, co se dalo chytit, zabit a sezrat. Jednou v noci byla rodina vzbuzena hlukem v pradelne. Sli se podivat. Kocour zabijel holuba. Mlatil jim o zed. Ja ti dam, ja ti ukazu. Tu mas a tu mas. Bila holubice  marne se brani. Zrzavy vrah si uz pochutnava na ni. Zbyly po ni bile perute. Kocour, protoze mel zaduchu, byl velice tlusty. Byl take nadany herec. Nic mu nebranilo v tom, aby chodil zebrat k sousedum. Narikal tak upenlive, ze kocoura krmili. Rikali mu Pierre. Chudinka hladovy Pierre. Chudinka hladovy Pierre si troufnul i na srnku. Visel ji na hrbete, dokud ho nesetrasla a neodesla. Kdyz pribylo do rodiny miminko, kocour zabiral okamzite miminkem uvolneny a jeste teply pelisek. Postylku zase uvolnoval, kdyz se miminko vracelo zpatky a stehoval se do velike postele. Chudinka Pierre si delal, co chtel a chodil domu oknem, Jedine, ceho se bal byla postrikovaci lahev s vodou. Copyright (c) Zima 2007 Marie Neumann, Stephenville, Texas

Zoologicka zahrada (zacatek medvedu)

Je jedna zoologicka zahrada, a protoze je na severu, chovaji v ni severska zvirata. Je tam polarni medved, polarni lisky, snezny leopard, bili vlci, psi lajky, veverky, ktere jsou spise bile nez sedive, snezni kralici, kamcatsti medvedi, snezne sovy, snezni krabi, sibirsti tygri a kanadske husy. Vykrmeni snezni ptaci se vraceji z Texasu na jare hnizdit. Sobi vozi deti na sanich kolem zahrady. Ledni medved bydli hned vedle vodnich nadrzi s tuleni. Medved se rano probudi a mysli si: dnes si chytim sveho tulene. Vecer, kdyz jde spat si rika: nevadi. Chytim si tulene zitra. Medved zije nadeji. Tulenum jejich soused nevadi. Vedi, ze mezi jejich vybehem a medvedim je zed a medved se na ne nedostane. Skacou do vody, potapeji se, podplavavaji jeden druheho a vubec delaji vsechno, co tulani delaji chladneho podzimniho dne. A ledni medved? Mrzute pospava a ani se mu nechce se divat na tulene, protoze si uvedomuje, ze si zadneho tulene asi nechyti. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/28/2009

Plkanicka

Cos, Marenko, cos delala, ze sis nohu zlomit nechala? A ne jednou, hned dvakrat, budes Marenko, budes plakat. Moje noha sklenena chodi. Druha noha si oddychla: uz jsme na chozeni zase dve. Jeste to neni do skoku a na dlouhe prochazky. Valcik tancim jenom par krucku sem a par krucku tam. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/10/09

Televizni divaci

Texasky farmar nasel novorozene tele. Nevim, co se stalo s matkou. Snad kojoti ... Farmar vzal tele domu. Odkojil ho z lahve a po vecerech se divali na televizi. Z telete vyrostle mlada krava a musela z domu. Kazdy vecer se cpala k oknu, aby se mohla divat na sve oblibene porady. Nedala tak dlouho pokoj, dokud farmar nezvetsil okno, a tak se zase spolu po vecerech divaji na televizi. Farmar sedi v obyvaku a krava stoji za oknem. Po programech jdou oba dva spokojene spat - farmar do postele, a krava pod pristresek venku. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/1/2010

Slova, slova, slova 1

Prisla jsem poslouchat. Sedim a posloucham. Snazim se se soustredit. Slova, slova, slova ... Vnimam slova, slova, slova. Snazim se zachytit okamzik. Z podia osel hyka. Copyright (c) Rijen 1965 Marie Neumann, Nowhere

Univerzita

Neni univerzita jako univerzita. Tahle univerzita svetem hybe. Jeji radci ridi, organizuji, pletichari. Jsou u moci a drzi prim, a vedi, jak se udrzet. Samozrejme, ze jsou za tim penize. Copyright (c) Marie Neumann 3/1/2010 Hrnce

Housenka nocni mury

Takovejch nozicek a k tomu sosacek, ale neco chybi - a to je ocasek. Co to zere? Stiny v krovi. Kam se dere? Mane do postele. Kde to sere? Tamtez. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville. 3/15/2010

Byt k pronajmuti

Pribuzni si prijeli pro pradelnik. Vyfotili se pred cinzakem. Nejdrive vsichni a potom jednotlive. Jedna prebytecna duse odesla. Jedna usta uz neni treba krmit. Trochu litosti a trochu vzpominek. Dlouha cesta domu plna vycitek. Na vterinku se zastavil cas. A zivot jde dal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/20/2010

Hadi lide

Na jihu Spojenych Statu ziji lide, kteri se oddavaji kultu hadu. Hadu je tam tolik, ze je lepe nosit vysoke boty i v horkem lete. Jak premoci velkeho, stareho a zkuseneho chrestyse? Nevim. Volila bych se zdaleka vyhnout. Hodne zdaleka. Ceska zmije, pokud neni prekvapena, se obvykle rychle odplazi. Kdyz jsme jako deti chodily ma jahody nebo na houby, bylo nam doporuceno mit s sebou klacek a satrat jim pred sebou. Had pry urcite zmizi. Asi zmizel, protoze jsem jich videla velice malo. Brzy na jare jsou v Texasu skupiny lidi, kteri se vypravuji na lov hadu. Hady chyti, zabiji, piji cerstvou krev a potom si je ugriluji. Pry chutnaji dobre - jako kure. Zebrala jsem, aby mne s sebou vzali, ze bych neco takoveho chtela moc videt. Nevzali.\br  Sli jsme se projit k jezeru z kamenite strany. Bylo teplo, kvetly modre lupiny a my jsme meli na nohou jen sandaly. Vtom se neco dlouheho, sedocerneho mrsklo a zmizelo v hromadce kameni. "Had." Byl to had. Koukal na nas ze sveho ukrytu kameni cernyma, bystryma ockama. Had si nas nebojacne prohlizel. My jsme utekly.  Hadi se tam neboji lidi. Mozna, ze proto se vyvinul kult hadich lidi. Ziji vedle sebe, ziji spolu. Farmari s sebou nosi zbrane. Nejlepsi je asi zastrelit a potom nechat supum. Nebo se napit cerstve krve a maso usmazit. To zalezi na chuti. Sousede spalili hromadku klesti. Ze spalene hromadky se tycila hlavicka mrtveho hada s siroce otevrenou tlamou v smrtelne bolesti. Chodili jsme na prochazky do prirody s muzem, ktery mel v sobe indianskou krev. "Divejte se na podobnosti. Priroda ma v sobe lek na kazdy jed." V Texasu kocky zabijeji hady. Nekdy je ovsem treba hodne kocek. Porovnejte hadi a kocici tlamicku, mrstnost kocky a hada, navic kocka vysoko skace. Texaske farmarske kocky jsou na takovy zivot zvykle. Farmari kotata nelikviduji, ani nijak nezabranuji kocici plodnosti. Priroda se sama postara. Ovsem, neposilejte sveho milacka, co se cely den vali na gauci a zere kocici zradlo z konzerv nebo kocici susenky, lovit hady. To by byla vrazda.\br Hadi lide oslavuji prichod jara zabijenim hadu, cerstvou krvi a pecinkou. Pak si zajdou do baru pojmenovanem Hadi jama splachnout hostinu pivem. Co na to hadi? Na panickem uteku je neni cas se ptat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/3/2010

Drozd

Vedle zadniho vchodu bylo parkoviste obklopene krovinami. Drozdi si tam postavili hnizdo a vychovavali mlade. Vsichni jsme pouzivali zadni vchod. Kde drozdi shaneli potravu pro sebe a sve mlade byla jejich vec. Vsechno bylo v poradku az do dne, kdy jedno mlade vypadlo z hnizda. Vypadalo jako nadychana sediva koule na tenkych nozickach, ktera odhopkala k zadnimu vchodu do uradu. Oba rodice se stremhlav vrhali na uredniky vracejici se z obeda. Urednici radeji volili predni vchod jenom, aby se vyhnuli drozdum ochranujicim sve mlade. Mlade sedelo v rohu rampy. Prosla jsem kolem. Drozdi asi rozpoznali cizinku neznajici jejich povest. Letali nizko a blizko, ale neutocili. Druhy den uz tam ptace nebylo. Asi je rodice nejakym zpusobem dopravili zpet do hnizda. Uz jsme zase mohli pouzivat zadni vchod. Jednoho dne jsem sedela venku na lavicce a kourila. Ke stromu vedle lavicky skakala veverka a za ni se hnal drozd a musel ji strasne nadavat. Myslim, ze se mu veverka snazila se dostat na vajicka. Provinila veverka hrabala hlinu pod stromem s vyrazem: "Co, ja? Ja si tady hledam pod stromem orisky. Jak te neco takoveho mohlo napadnout?" Veverka lhala. Na tomto strome nikdy zadne orisky nerostly. Drozd poskocil smerem ke mne, blysknul ocima: "Vidis, ja se ani cloveka nebojim!" Mela jsem po nem hodit kamenem? Rozhodla jsem se pro prislovi: moudrejsi ustoupi. Ostatne me bavilo se divat na provinilou veverku horlive hrabajici pod stromem. Dokourila jsem a vratila se zpatky do prace. Drozd (mockingbird) je statnim ptakem statu Texas. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/11/2010

Proc se ze mne nestala kurva

Kdyz mne bylo sest nebo sedm let, byla jsem s nasi mamou v kuchyni. Mama varila na sporaku veceri. Hrnce bublaly. V jednom okamziku matka nadzdvihla poklicku levou rukou obalenou v uterce. V prave ruce drzela polevkovou lzici, s kterou vylovila brambor. Chvili na brambor foukala a pak ho prehodila na poklicku a pokracovala ve foukani. Potom brambor ochutnala. Brambor byl vareny a vecere byla hotova. Priste, kdyz matka varila, pritahla jsem si ke sporaku stolicku a presne napodobila matku. Nadzdvihla jsem poklicku, vytahla kousek bramboru, polozila na poklicku, pofoukala a chystala se ochutnat. "Co to delas?" Okrikla mne matka. "Chci ochutnat brambor stejne, tak jak jste to delala Vy." "Kdyz budes jist z poklicky vyroste z tebe kurva." "Z vas tedy take vyroste kurva." "Ze mne uz nemuze byt kurva." "Ze mne se take nestane kurva." Prohlasila jsem. Matka se na mne napul vdecne a napul pobavene podivala. Nevim, co si myslela. Od te doby jsem nikdy nic neochutnala z poklicky a tak se ze mne nestala kurva. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/14/2010

Curani

Stala jsem frontu na vstupenky do bazenu. Prede mnou stala maminka s asi ctyrletym chlapeckem. Chlapecek tahal maminku netrpelive za ruku. "Mami, delej, at se muzu jit vycurat do bazenu." Maminka na to odpovedela: "Chlapecku, do bazenu se nesmi curat. Nejdriv te vezmu na zachod a teprve potom se pujdeme koupat." Sli do saten, a protoze chlapecek byl jeste maly, tak sel s maminkou. Tam se krasne vycural do zachodove misy a ani trochu neukapl. Potom se maminka a chlapecek sli koupat. Chlapecek se ovsem musel vsem ostatnim klukum pochlubit, jak byl uspesny. Samozrejme to primelo ostatni kluky k tomu, aby ho nejenom napodobili, ale predcili. O tom nic nevim, ja jsem tam nebyla.\br Holcicky ovsem chtely vedet, o cem si to kluci septaji, tak pilne poslouchaaly, az se vsechno dozvedely. "To je toho", rekly. "To my dokazeme vsede." A jak rekly, tak udelaly. Od te doby do bazenu nikdo necural. A kluci a holky si hazeli micem, potapeli se, delali ve vode stojky, a ucili se plavat. Nic nevadilo, kdyz se cas od casu napili vody. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010

Babice

Kdyby davali na hubu zbrojni pas, stala by tam dlouha rada. Kazda by ho rada. A ty druhe zas tou svou hubou semelou psa i s boudou. Babice na prochazce jazyky si brousi. Babice v tramvaji pusam zadarmo najist nedaji. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/2/2010

Lina Marena

Mareno, mas uz vareno? Marena nevari a nic se ji nedari. Nemuze varit preci, kdyz je tu horko jako v peci. Mareno, mas uz ustlano? Jak muzu mit ustlano, kdyz nemam ani vyprano. Mareno - nadobi, mas uz umyty? Je umyty od vcerejska, neni na nem ani slejska. Mareno, mas uz vytreno? Jak muzu mit vytreno, kdyz nemam ani vareno. Ani vareno, ani ustlano, ani vyprano. Jdu kralikum na travu, vezmu kozu s sebou. Tam ji aspon napasu. Koza se past nechce, srp zabira lehce. Uz je plna nuse. Ten, kdo je zvedavy, nest ji muze. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 7/28/2010

Namornici

Pepíkovi A on každý ten námořník, když zakotví v přístavu, si koupi láhev club sody a jde do pokoje, tam si sedne na postel, vytáhne fotky z náprsní kapsy a rozloží je na nočním stolku. Jsou to fotky maminky, mladších sestřiček, děvčete, manželky a děti, nebo aspoň kočky. A on ten námořník se na ne tesklivě dívá, a tak potichu, jen pro sebe, si pláče. A ti námořníci, co přišli až z Čech, se večer spolu sesednou v koutě u sklenic vody z ledovce a zpívají: "Na té naší návsi chlapec vejska, ach bože, rozbože, mne se stejska." Takže všechny písničky a pověsti o námořnících jsou nepravdivé ba prolhané. Je pravda, že několik jedinců vyhledává hospody a vyptává se na bordely, ale všechny bordely jsou už uzavřeny, a bordelmama jim říká: "Chlapci, jdete už spát, my zavíráme hned po Vecernickovi. Děvčata dostala sklenici mléka a teď si čtou pohádku o Alibabovi a čtyřiceti loupežnících, a v osm jdou spát. Otevíráme ráno v šest a prvních déšť zákazníků dostane housku s mlékem a těm, co se nevyspalí, servírujeme heřmánkový čaj. Námořníci po takové odpovědi hledají městskou knihovnu, aby se podívali, o čem Alibaba a čtyřicet loupežníků je, když jim děvčata dávají přednost. Samozřejmě, že všechny knihovny jsou tou dobou už zavřené a knihkupectví v přístavu Alibabu nemají. Námořníci začnou na Alibabu a jeho loupežníky, velice a nesmyslné žárlit a jdou se opít. Někteří se opíjí do němoty, jiní hulákají a dělají výtržnosti, a jiným se udělá špatně. Všichni se vrátí na ubytovnu pozdě, a druhý den nesmí ven a musí poslouchat chodské námořníky zpívající: " stejska, stejska, stejskat bude, dokud v Postrekove sloužit bude." Další den odplouvají a to je dobře, protože si třeba v příštím přístavu budou moci vypůjčit a přečíst Alibabu a čtyřicet loupežníků; a děvčata tam nechodí spát v sedm večer. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 8/3/2010

Rada

Rada, smrada, chlapy ty ona rada. Mlady, stary, chytry, hloupy, plesaty, chlupaty -  hlavne prachaty, vsichni se vesi Rade na paty. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/2/2010

Bully

"Bully, bully, bulicek, koupime mu dudlicek. Az se trosku vybuli pomazem' ho cibuli." Ceska lidova Bully, bully, bulicek, kratounky ma nosicek. Z nosicku mu nudle visi. Bulicku, nudli utri si. Bully, bully, bulicek, ma malinky ocasek Ocaskem si rychle mava, mouchy zabit se nenamaha. Bully, bully, bulicek ze lzi si postavil mosticek. Mosticek se borti, marna slava. Bulickovi se materialu nedostava. Bully, bully, bulicek, plesnivy ma kozisek. Z nosu mu ukapava, utrit si ho nenamaha. Bully, bully, bulicek, prolhany ma jazycek. Z jazycku mu, marna slava, jenom zluc ukapava. Bully, bully, bulicek, je samy vocticek. Vocticek mu, marna slava, zpod ocasku ukapava. Bulicek ma ctyri nohy, na hlave ma ctyri rohy. Rohy se mu trpyti, jak se s nimi hrabe  v rebarbore. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/18/2010

Podzim

Podzim se ozyva nesmele destovymi prsty. Omyva stromy se zelenymi listy. Husam se nechce na Jih. Letos asi zustaneme doma. Mississippi delta nas nijak nelaka. Je tam hurikan, jsou tam povodne a tornada. Zima pry nebude velika. Nechame si narust teple peri. Podivej se, snezi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/25/2011  

Proc je kocka v posteli lepsi nez ohrivaci lahev

Mam kocku. Je bila a zrzava. Myslim, ze to je ta nejlepsi a nejhodnejsi kocka. Kdyz se chystam usnout, vleze si ke mne do postele, prede a hreje. Nemusim ohrivat vodu, lit ji opatrne do gumove lahve, abych se neoparila. Potom peclive zazatkovat, aby se voda nevylila do postele (i to uz se stalo) a vyckavat az lahev bude te spravne teploty, a zbavit se ji odkopnutim z postele, kdyz vychladne. Tuto proceduru lze opakovat i vicekrat za noc. Kocka naproti tomu prede, to znamena, ze je rada u mne a hreje celou noc. Kdyz mne uspi, tak si jde po svych a ja ji nerusim. Obcas v noci citim teplo na zadech. Tam spi kocka. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/12/2009

Valka

Jedou konicci daleko za predni linii. Vezou zasobovani, mozna kulomet. Za sebou nechali miliony mrtvych, statisice vypalenych vesnic, vyhozenych mostu, zborenych mest, vyvrazdenych rodin. Konicci rozvazne klusou. Maji pred sebou dalekou cestu a jeste delsi cestu zpet. Vrati-li se ... Na to radeji nemyslet. Vojaci objevuji Evropu a vecer se deli o skyvu chleba. Jak nas prijme - Evropa? Vlasovova armada odchazi na smrt. Jak nas prijme svet? Tato, ja jsem Vas nepoznala. Copyright (c) Marie Neumann 2007

Vana

Jela jsem ze Stephenvillu v Texasu do ceskeho Westu na buchty a kolace. Ne, ze bych si je nemohla upect sama, ale westska pekarna vyhravala ceske polky, a ja chtela videt lidi. Cestou jsem projela kolem osliku, potom hodne pomalu pres Hico, kde mne uz jednou zastavili, protoze jsem mesteckem projizdela moc rychle. "Kam jedete?" "Do Westu." "Ale vy jedete na vychod." "Ja za to nemuzu, ze mesto se jmenuje West a je pri tom na vychode, a navic jeste plne Cechu. Maji tam vybornou pekarnu a take reznika, ktery dela jitrnice." Pokutu jsem tentokrat nemusela platit, ale dostala jsem varovani. Nasledovalo mestecko Meridian. Na leve strane silnice, na napul useknutem elektrickem sloupu, sedela bila, smaltovana vana. Opravdova vana v zivotni velikosti. Za krizovatkou jsem zastavila, vystoupila a poposla ke sloupu s vanou. Nemohla jsem verit svym ocim. Jaky byl duvod postavit vanu na sloup? Chytat destovou vodu - a lezt potom pro ni nahoru? To bylo ciste dada v Texasu. Uz jsem si predstavovala, jak lezu po zebriku v koupacim plasti a norim se do vany s destovou vodou, jak si mydlim paze, kartacem s dlouhou rukojeti drbu zada, a pode mnou na krizovatce bouraji auta a kupi se jedno na druhe, protoze koukaji na koupajici se zenskou. Ve Westu jsem nakoupila kolace, boruvkove, s merunkami, tvarohove, s povidly, a makove buchty. U reznika jsem dostala jitrnici. Chvili jsem se prochazela, koukala na ceska jmena na vyvesnich stitech, a pak, s plnou pusou buchty, se vracela zpatky. Kolem pstrosu behajicich na silnych nohou podel plotu, vsudepritomnych, velikych kaktusu, zpatky pres Meridian. Vana byla porad na sloupu. Druhy den jsem se v praci ptala, proc je v Meridianu na sloupu vana. "To je reklama." Za cas jsem znovu jela pres Meridian. Vanu sundali. Mrzelo me to. Ja bych prece nelezla se koupat do vany. To jsem si jen tak vymyslela. Takove dada se hned tak nevidi. Copyright (c) Marie Neumann 2006

Flundra (ryba)

Stetky na pekaci, cerstve vylovene z more, stetky v testicku, zabalene jako zavinace. Stetky jako pecenace, stetky jako uzenace, stetky na jidelnim listku, stetky k obedu, stetky, cerstve stetky. To si pochutnate. Je to k nevire, ale daji vam s sebou stetku zabalenou v papire. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/28/2009

Fikus

Sousedka mi dala veliky, napul zasly fikus. "Mam okna na sever a u mne se mu nedari. Staci, kdyz ho budes zalevat jednou za dva tydny." Vzala jsem fikus domu a postavila k oknu. Citila jsem jak pookral. Pak jsem se podivala na hlinu, do ktere byl zasazeny, a udelalo se mi zle. Ne, nechci zadnou kytku v hline. Postavila jsem fikus na chodbu. Listy se zachvely. "Ja tady umru." Odnesla jsem kytku do spolecenske mistnosti, ktera ma okna na jih. Listy se pozdvihly v tiche nadeji. "Jsi v dost ubohem stavu, ale doufam, ze se te nekomu zzeli a nechaji si te tu. S peci by ses z toho mohl vylizat." I kytky chteji zit. Fikus nastavil listy k oknu. Po Vanocich jsem se zastavila, abych se podivala, jestli ho vyhodili. Sveze zeleny fikus tam stal vedle vanocniho stromku, koketne ozdobeny vanocni kouli. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/29/2009

Psi hovinko

Sestra s kamaradkou sly jednoho podzimniho odpoledne paberkovat do zrusene zahradkarske kolonie. Nasly a vykopaly cibulky vseho mozneho. Kamaradka mela zahradku a tak se spokojene vracely domu. Nastoupily do tramvaje. Staly s igelitovymi taskami na plosine tramvaje a po chvili zacaly cichat. Kamaradka rika: "Tady neco smrdi." A po chvili: "Smrdi to jako psi hovinko." Prohledly a ocichaly obsah tasek, ale tasky byly v poradku. Ocichaly spolucestujici, ale ti byli take v poradku. Nakonec zacaly ocichavat i sebe, a nakonec kamaradka objevila, ze si nese psi hovinko na bote. Musely vystoupit z tramvaje, kamaradka si ocistila boty a vsechno bylo zase v poradku. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/31/2009

Kastrulek

Kdyz jsme se, pred mnoha lety, prestehovali do USA, pratelska rodina nam pujcila maly kastrulek. Uz v te dobe nebyl z nejnovejsich. Kastrulek jsme pouzivali na vareni vody na kafe, natvrdo varenych vajicek, na ohrivani jedne konzervy spaget, ravioli, nebo spaget s masovymi knedlicky, a na spoustu jinych veci. Kastrulek jsme zapomneli vratit. Kastrulek se mnou cestoval do Texasu, odreny teflon nahradila bila vrstvicka mineralu. Kocour z nej chodil pit vodu, kterou jsem kupovala v obchodu, protoze kocour poznal, ze kupovana voda je pro nej zdravejsi, nez mestska studnicni. Ale kocour byl vzdycky previt. Kastrulek jsem s sebou pritahla zpatky do Pennsylvanie, a at koukam, jak koukam, vidim, ze kastrulek jako kastrulek na vareni definitivne doslouzil. Ouskem v drzadle jsem protahla provazek a kastrulek povesila na klepadlo na dvere. Slouzi jako klepadlo, kterym nikdo neklepa. Zatim. Treba se jednou najde nekdo, kdo ho pouzije jako klepadlo, a ja pujdu, s usmevem, otevrit. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/11/2009

Mys

Mys hleda diru v tomhle velkem syru. At kouse, jak kouse, syrem se neprokouse. Mys nasla diru v tamtom velkem syru. Myska jedna smela ted zebra u kostela. Copyright (c) Marie Neumann 2007, 2008

Pes

Pes, odhaneny od talire, kouse. Pes - stale odhaneny od talire - kouse. Nebo chcipne hlady. Copyright (c) Marie Neumann Zima 2007

Nakup

Tak co to bude mlada pani: blazinec, vezeni, nebo "chcipne sama?" Mam vam to zabalit nebo si to odnesete jen tak v ruce? Cink, cink, zvoni zvonek v krame. Copyright (c) Marie Neumann 2007

Mila cubo

Mila cubo, s usmevem vzpominam, jak jsi srala do detske plenky cislo tri na zadnim okenku auta, kdyz jsme se ritily sedmdesatkou po dalnici v Nasvillu, Tennessee. Obdivovala jsem s jakou lehkosti jsi udrzovala rovnovahu. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, 2007

Taxi

Kdyz jsem se pristehovala do mesta, zazadala jsem si o telefon. Druhy nebo treti den jsem dostala telefonni cislo na pevnou linku i s nabidkou vsech sluzeb, ktere telefonni spolecnost poskytuje. Hned prvni vecer zvonil telefon. "Potreboval bych odvezt." Zdvorile jsem se omluvila, ze pan ma spatne cislo, tady je soukromy byt. Za nekolik dni zazvonil telefon v jedenact vecer. Silne podnapily hlas zadal odvoz. Znovu jsem se slusne omluvila a vysvetlila mu, ze ma spatne telefonni cislo. Situace se opakovala nekolikrat tydne. Potom mi jeden hlas rekl, ze vola taxi sluzbu, a ze to jsem ja, kdo ma spatne telefonni cislo, on ma spravne, abych se podivala do telefonniho seznamu pod Taxi. Pan mel pravdu. Moje telefonn cislo bylo pod Taxi sluzbou. Dalsi pan byl v tak zoufale situaci, ze se mne ptal, jestli neznam telefon na Taxi sluzbu. Promptne jsem se podivala do telefonniho seznamu a nahlasila dalsi telefon. Nespokojeny zakaznik volal za pet minut a rekl mi, ze jsem mu dala telefon na autobus, ano, rozvazi lidi, ale jenom ve dne a on potrebuje dopravit ted. Znovu jsem se zdvorile omluvila a ten vecer uz nezdvihala telefony, protoze vim, co bych udelala: "Kde jste? Ja to tady sice vubec neznam, ale odvezu vas, kam potrebujete." Postupne jsem se dozvidala, ze mesto zadneho taxika v soucasne dobe nema, ale stare telefonni seznamy maji moje telefonni cislo. Chvilku jsem uvazovala nad tim, ze bych si vzala taxikareni jako druhe, vecerni zamestnani. Proti mluvil strizlivy rozum, ktery mi rekl: "Holka, neblbni, ty jsi schopna se ztratit vsude, a to chces rozvazet lidi?" Tak jsem zacala mluvit s lidmi a rikala jim, ze stoprocentne vim, ze ve meste je potreba taxiku, a aby s tim mestska rada neco udelala. Do telefonu jsem trpelive vysvetlovala, ze mesto v soucasne dobe zadne taxi nema, a ze je mi velice lito. A v duchu jsem si myslela, jo kluci, budete muset jit pesky, kdyz jsem si sla uvarit caj. Posledni taxikarsky telefon jsem dostala v 6:30 rano o Vanocich. Venku mrzlo, bylo naledi, a vubec bylo velice neprijemne. Slecna se dozadovala, abych ji odvezla na letiste vzdalene hodinu a pul rychle jizdy. Slecna byla zoufala. Tak jsem ji oznamila, ze je mi lito, ale ze ma v ruce stary telefonni seznam a ja nemuzu slouzit, a zalezla jsem znovu do postele s vedomim, ze jsem si zrovna nechala ujit tucne rito. Na druhe strane jsem byla moc rada, ze nejsem taxikarka a nemusim se v tomhle pocasi trmacet na letiste. Postel byla jeste tepla, drzel mi tam misto kocour, a ja mohla dalsi dve hodinky spat. Vcera jsme dostali novy telefonni seznam. Mesto porad jeste taxik nepotrebuje. Behem dne pro vas prijede, odveze, pocka na vas, a rozveze vas ochotny autobus, Stejne ma skoro kazdy auto. Copyright (c) Marie Neumann Christmas 2007

Paranoia

Buci skuci v hlave mi huci Vyprovokovani kohouti se perou na zivot a na smrt Vyhecovani psi si roztrhavaji tlamy Postvani lide pomlouvaji kritizuji podrazeji sapou se po krku vydloubavaji si oci Paranoia Copyright (c) Marie Neumann 2006

Navsteva

Sundej si bundicku, povesim ti ji pres zidlicku. Pockej, oprasim ti zidlicku. Andulka ma rymicku. Manicko, das si kaficko? Co takhle cukricek? Donesl ho Honzicek. Ochutnej babovcicku, aspon malicky kousicek. Namazu ti na ni maslicko. Pekla jsem kolacky. Dam ti platecek suncicky s chlebickem a vokurcickou. Dosel nam vocticek. Sel pro nej Petricek. Nechal si tu svetricek. Kocicka na nem lezi. Podivej, je brezi. Co takhle tvaruzek? Je mekkounky jako batuzek. Nastrouhala jsem mrkvicku pro nasi Hancicku. Penzicku mam malickou a slepicky nenesou. Co takhle ovarek? Ze uz nemuzes? Mame kanapicko, pod hlavu ti dam polstarek. Ze uz musis jit? Podekovat neumis? Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/19/2010

Vyzabli lide

Vyzabli lide se poctive staraji o sve zdravi. Denne cvici, tanci, zdvihaji cinky, plavou, behaji, skacou a mihaji nohama, rukama v rytmu rumby. Vyzabli lide jedi jen co je zdrave. Zadne tuky,buchty a uzeniny, a jen stridme syry. Hlidaji si vahu a jsou stihli a zdravi. Zatim co ja myslim jenom na vareni a tloustnu, tloustnu. Tloustnu. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/31/2010

Mlade lasky

Kam jste odesly nase mlade lasky? Vymeneny za byt, karieru a mocneho tatinka. V kapsach susti bankovky. Cestujeme za tve penize a romantiku mladi nazyvame posetilosti. Nad vzpominkami mavneme rukou. Jakpak se mu dari? Zplesatel a ztloustl v pase. Kolik ma deti? Sama devcata a tolik si pral mit syny. A co ona? Teka z mista na misto. Hleda nebo utika? Pred cim? Pred kym? Strach z bolesti? Bolest uz necitime. Ztratila se pod krunyrem, cynismu a lhostejnosti, ktery prirostl k telu, a maska se stala oblicejem. Kampak se podely nase mlade lasky? Odesly pres pole, mirily k lesu. Necekej, nevrati se. Tanci s vilami na palouku promeneny na postavy z pohadek, ktere vypravime detem. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/3/2010

Slepice

Kokodak, kokodak, drzim zobak. Procpak tak? Pta se rak. Kohout tak rekl, ale on se spletl. Vajicka pry mam  do nuse dat. Jsem slepice, snasim vejce, ale chci malovat  kraslice. Za ty se plati nejvice. Kokodak, kokodak, kuratum chci  na kabat dat. Pottsville, 11/20/2010

Nuse

Nusi unesena, nuse proutena, na zadech nosena. Nuse klasicka, nuse venkovska, nuse staroceska, nuse epicka; slovem nuse unesena. "Pani, kam s tou nusi? Kdyz uz se s ni cpete do tramvaje, tak ji aspon postavte na zem. Takhle ohrozujete cestujici." Nuse zavrzena, batohem nahrazena. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/22/2010

Myska

Pasticky na mysicky nachystane na deticky. Myska hloupa do ni leze. Mysko!  i hloupost ma sve meze. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/18/2010

Konec Sveta

Rekli jim, ze se blizi konec Sveta. Tak se shromazdili a sedi ve sklepe. Prinesli si deky, jidlo a piti, baterky a svicky. Sedi ve sklepe, drzi se za ruce a cekaji. Objimaji se, sedi ve sklepe, drzi se za ruce, modli se, a cekaji. Jednoho dne vylezou ven. Svet je stejny, jaky byl predtim. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/27/2010

Hra neni u konce

To je radosti na smetisti! Kohout se vratil z pekace. Slepice prisivaji peri a kohout kokrha: "Tohle si nekdo odskace!" Nedivte se,  kohout je nadivany. Slepice se radosti daly do place. Kohoutovi za zasluhy prinesly lahvace. Kocky mezitim nasly hlavu a sezraky ji i s nadivkou. Kohout o tom nevi. Slepice hraje na jevisti, nevadi ji, ze nikdo nesedi v hledisti. Hra jeste neni u konce, jeste zdaleka neni u konce. U dveri se chlap usmiva, krade penezenky, kdyz se nikdo nediva. Koupi si za ne barak. Bude uspesny. Pozvou si ho na hrad. Slepice jede na kole, nediva se na cestu, a tak spadne do rokle. Panecku, to je smichu, slepice spadne do rokle. Kdepak, tahle hra  jeste neni u konce, jeste zdaleka neni u konce. Sedi had v koute, lebku samy hrbol, a moudra zdarma rozdava. Protoze je stary, kazdy mu nasloucha. Hra neni u konce, jeste neni u konce. Slepice hraji na city, umiraji, kdy se jim to hodi. Kazdy se vydesi, nakoupi si kapesniky a da se do place. Slepice vidi, jak jsou milovany, a tak se rychle uzdravi. Ne, kdepak, tahle hra neni u konce, zdaleka neni u konce. Je to hra bez konce. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/28/2010

Modra

For Alexa Modry domek a modra ricka, mala pani v modrem jede na modrem oslikovi, drzice modrou kytarku a tise zpiva blues. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/4/2010

Za pet prstu

Ja se nevnucuji, ja jenom trucuji. Za pet prstu, za svazek klicu, za mamonu chticu. Nechcete, nedate, tak nic nemate, a tak pisi cesky, protoze je to  jazyk hezky. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/10/2010

Slova, slova, slova 2

Lhostejni lide, lhostejne ulice, lhostejni ptaci, lhostejna slova. Ztracene roky, ztracene klice, ztracene prirucky, ztracene tvare. Usmudlane vetrovky, usmudlani psi, usmudlane ubrusy, usmudlane zarovky, Zakopane nadeje, zakopane talenty, vykopane hrivny, ukopnute palce. Promarnene prilezitosti, promarnena leta, pozitivni pristupy, pozitivni mysleni, pozitivni pozitivy, zarne zitrky. Beznadejne pripady, beznadejne nadeje, beznadejna slova, slova, slova. Obnovene postupy, urychlene nastupy, zpomalene vystupy, vykolejene pristupy, myslenkove postupy - zachytit v ocich trpyt myslenky, vyfotit a prodat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/2010

Narez

Vcera rano za stodolou rezala me mama na holou. Pry roste ze me smrad, protoze jsem ji penize krad'. Mlatila me, aby tata nevidel, pry aby se za me nestydel. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/2010

Baletka

Ruzove saty z krepoveho papiru vcera usite na miru. Baletka tanci, krouzi, skace, tanecnikum uhyba. Je prece maskarni bal. Tanecni sal je prazdny, baletka vsak tanci dal. Hledi ke dverim. Princ vsak neprichazi. Protancila strevicky. Byly z krepoveho papiru, taktez usite na miru. Baletko, je cas jit domu. Vsichni princove uz spi. Baletko, pojd domu. Vzdyt to byl jenom maskarni bal. Baletka spi unavena -  o sny, vyctene z knih, nahle ochuzena. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 12/2010

Vareni

Co to vari? Podrazky od bot. Ty se prece smazi. Budou s omackou. Ach tak. Copyright (c) Marie Neuman Pottsville, 1/2011

Usima a nosem stare baby

Prisel chlap, a jak na me kouknul hruzou se mi podlomila kolena a ja byla cela zmamena. Potom nahlas psouknul a rekl: Mila damo,  aby nebyla zmylena, zpusobily to fazole, zeli, nebo cerstve housky snad? Mne se po zadech rozlil chlad. Chlap se nahlas zasmal: Ja o stare baby nestojim, mlade maso chci. Pak si jeste jednou prd' a byl pryc. Zbyl po nem jenom smrad Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/5/2011

Nehoda

Pod zelenou morusi on a ona netusi, ze ja sedim na strome. A tak sedim, nedutam. Kdo to mohl tusit, kdyz ja nechci rusit. Treba brzy odejdou, mne se chce na malou. Uz me chytaj' krece, nepustim se prece. Snad si trochu presednu, tak se lehce nadzvednu. Ti dva se maj' k sobe nezne, kdyz ja padam z vetve. On a ona neutekli. Na me ceka dvojka z mravu a trojka z biologie. Bracha se tomu smal. To byl on, kdo ucitelku spehoval. Copyright (c) Marie Neumann 2006

Spanelstina

Bydlela jsem ve state, kde pres polovina obyvatel mluvi spanelsky. "Bylo by hezke rozumet a mluvit spanelsky." Prihlasila jsem se na mistni univerzite na kurs spanelstiny pro zacatecniky. Profesorka mi rekla: "Pomuze ti to s tvou anglictinou." Sedesatileta zenska sedela mezi dvacetiletymi, rychle myslicimi studenty, a mnozi z nich uz meli nejake zaklady. Ja ne. "Como se llamas?" "Hola! Como te llamas?" "Me llamo es Maria." Vedela jsem, ze budu mit pomale reakce, ktere jsem planovala nahrazovat pili. Hned jsem si koupila ucebnici a CD, a prvni vecer poslouchala CD a ucila se prvni lekci. Druhy den mi kolegyne ukazala clanek pro farmare. Clanek byl ve slovenstine a ja se nabidla, ze clanek prelozim pres vikend do anglictiny. Clanek byla laboratorni zprava o tom, jak ucili berana zrat mocovinu. Zprava se cetla jako detektivka. Nevedela jsem, jak prelozit vsechny prezvykavcovy zaludky do anglictiny, a tak jsem je prelozila jako prvni zaludek, druhy zaludek, atd. Vsak oni si to preberou. Bylo mi lito, kdyz beran na konci pokusu posel. Ja mela s prekladem zabavu, ale co jsem mela delat bylo se ucit spanelstinu, a to tak, abych umela odpovidat na otazky, jako kdyz bicem praska. Take jsem se mela pripravovat na druhou lekci. Na hodinu spanelstiny jsem sla, ale bezmezne jsem se stydela. To byla moje posledni hodina spanelstiny. Zatrapeny beran - a jeste ke vsemu posel. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, 2007

Vodni postel

Prodavali jsme vodni postel. Koupili jsme ji od manzelova kamarada a manzel uz po ni dlouho touzil. Byla stary typ, naspodu s supliky, voda v ni delala vlny, pri ulozeni obejmula lezici. Zkusila jsem na ni spat. Zacaly se mi zdat divoke sny o tom, ze spim na vode. Postel se musela vyhrivat a manzel setrilek prohlasil, ze staci, kdyz si dame pod sebe prosivanou deku a postel se nebude muset moc vytapet. Kdyz jsem se v noci chtela obratit, zamotala jsem se do nocni kosile tak, ze jsem ji roztrhla. Vyresila jsem to tak, ze jsem se obracela styl palacinka: nadskocit a ve vzduchu se otocit. Potom jsem se z postele odstehovala. Vznikl veliky rodinny problem. Po dvou letech jsme postel prodavali. Syn, za pomoci hadice, vodu zdarne vypustil. Zbytek vody se, i s matraci, prevalil pres kovovou zachytku - a vznikla dirka. Manzel spechal do obchodu koupit lepidlo a naplaste na gumu. Rychle matraci opravil, protoze kupujici uz prichazeli. Snesli jsme vsechny casti postele do obyvaku a dvojice uz klepala na dvere. Ctyrleta dcera sedela v koute a tise prihlizela. Manzele touzili po vodni posteli a ptali se, proc ji prodavame. "Manzel ji miluje, ja ji nenavidim." Pani byla s odpovedi spokojena a vytahla penize. "Je tam dira", ozvalo se z kouta. Pani zavahala. Ukazali jsme dvojici naplasti, pridali zbytek naplasti a lepidla, a ja slevila $25.00 z kupni ceny. Manzele si vodni postel odvezli a ja se zaprisahala, ze holcicka pri zadne z budoucich financnich jednani pritomna nebude. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, 2007

Kolovratek

Tisickrat ohrany kolovratek skripe a vrze: Sim, Sima to byl, kdo mi tolik ublizil. Sima, Sima to byl, kdo mi deti odcizil. Utikam pryc, neznam napravy, za mnou se nese kolovratku hlas skripavy. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/6/2009

Jak jsem vykradla banku

Kdyz jsem se probudila byla venku jeste tma. Mela jsem velikou chut na cigaretu, ale cigarety dosly. Taktez v penezence nic nebylo. Nezbylo nic jineho, nez si vypujcit z detske kasicky. Vplizila jsem se do detskeho pokoje, popadla ruzove prasatko ze stolu a odplizila se do kuchyne. Zatrepala jsem jim. Prasatko nadejne zachrastilo. Obratila jsem je vzhuru nohama a zatrepala silneji. Nic nevypadlo. Za pomoci priboroveho noze jsem vypacila ven dostatek drobnych na krabicku cigaret a nic nerikajici prasatko vratila na stul v detskem pokoji. Pri zapaleni prvni cigarety jsem se utesovala, ze vratim penize zpatky a nikdo nic nepozna. Rano jsem vesla do detskeho pokoje a tam stalo dite, v naruci drzelo o tolik lehci prasatko a oba se na mne tise divali modryma ocima. Te noci jsem vykradla banku. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/19/2009

Niagarske vodopady

Pred lety, brzy pote, co jsem se prestehovala do Ameriky, mne pratele vzali na vylet na Niagarske vodopady. Americka strana byla divocejsi a oni se chystali podivat na vodopady take z kanadske strany. Tehdy jsem mohla o americkem pase jenom snit. Co jsem mela byl jenom ceskoslovensky neplatny pas. Ani zelenou kartu jsem jeste nemela, ale za to jsem byla u Niagarskych vodopadu. Pratele mne vzali s sebou pres hranice s radou, abych drzela pusu. Na hranicich Vitek, kdyz podaval jejich americke pasy, nonsalantne prohlasil: "She is our friend, she is with us." Samozrejme se mne urednik na neco zeptal a ja musela pusu otevrit. "I don't know if they will let you back with your heavy accent." Riskovali jsme to. Kanadska strana se mi libila vic, asi protoze byla civilizovanejsi. Jeste, kdyz jsme bydleli v Ceskoslovensku, tak mi tehdy maly synovec vypravel vtip o ploskolebych Indianech zijicich u Niagarskych vodopadu. "Vis, pro maji ploche lebky Jak neslysi kvuli ramusu, tak se mlati do hlavy a ptaji se: "Co to huci? Co to huci?" "Oh, Niagara, Niagara." Zadne ploskolebe Indiany jsem nevidela. Nevidela jsem vubec zadne Indiany. A Niagara vubec teskne nehucela. Vodopady delaly ramus, ale nebyl teskny. To je jenom muj osobni zazitek. Ted se nedavno vratil kamarad se svymi prateli z vyletu na Niagaru. Tak jsem se ho zeptala: "Hucely Niagarske vodopady? Teskne hucely?" Odpovedel, ze spise tesknily, nez hucely, protoze vsechna voda jde na vyrobu elektricke energie. Copyright (c) Marie Neumann, 2008

Mobil

Jela jsem na postu. Vzdycky si beru tasku s sebou, co kdybych potrebovala klice nebo nejake drobne. Parkoviste u posty bylo prazdne, jenom vedle mne parkovala velka cerna dodavka. Neco, nekdo mi naseptaval, nech tasku v aute, zdrzis se jenom chvilicku, kdo by se ti v ni hrabal? Poslechla jsem naseptavace, vyrizovani na poste mi trvalo dve tri minuty, a uz jsem byla zpatky. Cerna dodavka byla pryc a s ni i muj mobil. Dcera plati moje telefonni ucty, tak jsem ji musela oznamit, aby zablokovala muj mobil. Zive jsem si predstavovala, jak zlodej z meho mobilu obtelefonovava vsechny sve zname, pribuzne a pritelkyne po cele Americe. Take jsem nechala na mobilu zpravu, aby ho dotycny, ci dotycna vratil, vratila na postu. To se stalo v patek. V nedeli sednu do auta a tam neco pipa. Nasla jsem svuj mobil na zemi za sedadlem. Pouzit jsem ho ovsem nemohla, protoze byl zablokovany, tak jsem aspon nechala nabit baterii. Jinak mi k nicemu nebyl, tak jsem ho nechala lezet doma na stole. V pondeli vecer jsem sla do knihovny, poslala dceri e-mail, ze mobil je na svete, a aby ho odblokovala. "Stara, blazniva, zapomnetliva mama," si asi dcera pomyslela, ale poslechla. Vratila jsem se domu s naruci plnou videokazet. Papiry na stole byly rozhazene - a mobil byl zase pryc. Tak casto zase netelefonuji. Co asi zlodej udela s mobilem, ktery uz zase muze pouzit? Ve stredu jsem vlezla do auta - a tam se zase ozvalo zname pipani znovu se navrativsiho mobilu. Mobil si hovel mezi nedopalky v pytli na odpadky. "Ty moje pipatko male, spinave, toulave! Ja uz te nikam nepustim." Ze se ta moje texaska maminka ale vydovadi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/29, 2009

Pan ucitel Franek

mel mizerny zivot. Vim to, protoze jsme se do bytu, ve kterem bydlel, nastehovali po nem. Bydlel v byte na namesti blizko kina, takze kazdy vedel, kde bydli. Byt byl v prizemi, dve mistnosti s okny na sever. Musel se neustale vytapet - a navic pred okny stala lavicka, kde se shromazdovaly mistni drbny. Jak to vim? Mely tak pronikave hlasy, ze zavrena okna nepomahala. Kdyz sly deti z kina a chtely si vyrizovat ucty za spatnou znamku z fyziky, pockaly si, az se divaci rozejdou, a pak hodily kamen do okna a utekly. Ucitel chodil do skoly shrbeny, v oblyskanem cernem plasti a ani si na rostaky nestezoval. Byl cizi ve meste - a take vedel, ze zlomyslne deti obvykle pochazeji z rodin, kde se o ne nikdo nestaral. Co se s nim stalo? Zestarnul a umrel. V lete mel dva mesice prazdnin. Treba jezdil za svou sestrou do Jiznich Cech. Sestra mela zahradu a chovala vcely. Pan Franek se v lete staral o jeji vcely. Mel sestru? Nekoho mit musel. Nemohl byt uplne sam. Treba psal clanky do odbornych casopisu o fyzice, matematice a pedagogice. Naucil tisice zaku pocitat a zakladum fyziky. Urcite odtartoval nekolik nadanych zaku, kteri si potom na nej obcas vzpomneli. Byt byl ovsem hrozny. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, TX, 3/2007

Vanocka

Pekla jsem na Vanoce vanocku. Ridila jsem se podle receptu, drozdi reagovalo, tak jak ma, vlhkost vzduchu venku nebyla velika, ale neco se stalo a vanocka nebyla tak, jak ma vanocka byt. Rodina si ze zdvorilosti trochu ukousla a mne zbyl veliky kus vanocky, abych si s nim delala, co jsem chtela. Tak jsem se rozhodla, ze pohostim zvirata, a zbytek jsem vyhodila kuchynskym oknem ven do snehu na pozemek za domem. Myslela jsem si, ze prileti ptaci a treba budou tak hladovi, ze jim bude chutnat. Pak jsem sla myt nadobi. Kdyz myji nadobi, tak se obcas podivam z okna, co se venku deje, i kdyz se toho obvykle nikdy moc nedeje. Je videt sousedu pristavek, kousek zahradky a vedlejsi soused ma na svem pozemku vysoky cypris. Po cyprisi splha moje vanocka. Utru si ruce, promnu si oci, po strome porad leze ma vanocka. Dojdu si pro bryle, vanocka je tam porad, ale uz vylezla vys. Tak pozoruji lezouci vanocku - a ona je to sediva veverka, ktera bude mit mou vanocku k veceri. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, TX, Vanoce 2007

Kocour zabijak

Nasli zahozeneho kocoura, zzelelo se jim ho, a maminka ho prinesla detem jako nahradu za deti, ktere zatim jeste nemeli. Kocour se zabydlil a verne se stehoval s rodinou z mista na misto. Dostaval nazrat a za pomoci vodniho postriku se naucil, co smi a co nesmi. Brzy zjistili, ze kocour ma zaduchu. Tak zacaly navstevy u veterinare. Jinak si kocour delal, co chtel. Chytal mysi, rejsky, krtky, denky, veverky, take ptaky, a vubec vsechno, co se dalo chytit, zabit a sezrat. Jednou v noci byla rodina vzbuzena hlukem v pradelne. Sli se podivat. Kocour zabijel holuba. Mlatil jim o zed. Ja ti dam, ja ti ukazu. Tu mas a tu mas. Bila holubice marne se brani. Zrzavy vrah si uz pochutnava na ni. Zbyly po ni bile perute. Kocour, protoze mel zaduchu, byl velice tlusty. Byl take nadany herec. Nic mu nebranilo v tom, aby chodil zebrat k sousedum. Narikal tak upenlive, ze kocoura krmili. Rikali mu Pierre. Chudinka hladovy Pierre. Chudinka hladovy Pierre si troufnul i na srnku. Visel ji na hrbete, dokud ho nesetrasla a neodesla. Kdyz pribylo do rodiny miminko, kocour zabiral okamzite miminkem uvolneny a jeste teply pelisek. Postylku zase uvolnoval, kdyz se miminko vracelo zpatky, a stehoval se do velike postele. Chudinka Pierre si delal, co chtel a chodil domu oknem. Jedine, ceho se bal, byla postrikovaci lahev z vodou. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, Zima 2007

Spadla jsem z visne

Sedela jsem na Ovocnem trhu na lavicce s duchodcem. Dali jsme se do reci a rec se stocila na praci, na brigady, a kde se da vydelat par korun. Deda se zminil o dostizich v Chuchli. "Moc lidi o tom nevi, ale pres soboty a nedele se tam da vydelat par korun." Odjizdela jsem na mesic ven z Prahy, a tak jsem informaci posunula do pozadi. Jeste jsem ji stacila vyzvanit jedne holce z koleje. Proc? Ani sama nevim. Proste jsem nedokazala drzet jazyk za zuby. Byla jsem, a jsem porad, takova slepici prdelka. Po prazdninach jsem se vratila zpatky na kolej. Zacal novy skolni rok. Po nekolika vikendech jsem si vsimla, ze spoluzacky se pravidelne kazdy vikend nastroji a nekam tajuplne mizi. Ze zacatku me to nezajimalo, ale potom jsem se jedne zeptala. Odpovedi bylo zachichotani. Az asi za rok jsem se dozvedela od jedne, ze jezdi pracovat na zavodiste v Chuchli. Spolkla jsem horkou slinu, a sla se toulat Prahou. Kdyz jsme odpromovaly, jedna z nich zacala za mnou chodit do prace a byla velice kamaradska. Hledala misto. Ja mela potize s bydlenim. Bydlela jsem v podnajmu tricet kilometu od Prahy, posledni vlak mi jel v devet vecer a rano jsem musela vstavat v sest. Shanela jsem ubytovani v Praze na svobodarne. Asi po roce jsem luzko sehnala. Potkala jsem se tam se skoro polovinou svych spolubydlicich z koleje. "Jak jsi se sem dostala?" "Pres zname. Jak vy jste se sem dostaly?" "Pres zname." Zachichotani. Myslim, ze jsem spadla z visne. Misto pro mou kamaradku u mne v praci nebylo. Copyright (c) Marie Neumann Podzim 2007, Stephenville, Texas

Kadibudky

Venku je zima a tma. Vsichni v dome spi. Probudilo me nutkani na zachod. Pod perinou bylo teplo a mne se ven z teple postele nechtelo. Treba to prejde. Nepreslo. Nutkani se jenom stalo silnejsi. "Stano, Stano", volam svou starsi sestru. "Ja musim jit na zachod." "Tak jdi a nebud mne." "Pojd se mnou, urcite se ti chce take." "Nikam nejdu, jdi sama." "Ja se bojim." Po dlouhem premlouvani, kdy uz sestra vedela, ze se mne nezbavi, vstala a v zime, v dlouhych, flanelovych nocnich kosilich, jsme sly ven na dvur. Nase kadibudka byla soucasti, jak jsme hrde nazyvali "hospodarskych staveni", to jest kulny a pradelny. Stana pravem starsi vesla prvni. Trasla jsem se venku zimou, poskakovala po jedne noze a nutkani se stavalo nesnesitelne. Konecne Stana vysla a ja vlitla dovnitr. Sestra na mne venku pockala a pak jsme utikaly do tepla nasich perin uvnitr. Kdyz jsem poprve spatrila kadibudku se dvema otvory, okamzite jsem se do ni zamilovala. Nemusela bych venku mrznout a cekat na sestru. Prihodu mi vybavila navsteva muzea hornicke vesnice blizko Hazeltonu. Stala tam rada chatrnych domu. Nektere z nich byly jeste obyvane. Na travniku za domy se vrsily dlouho nepouzivane kadibudky. Nektere staly, jine pololezely nebo lezely pokacene vetrem. I kadibudky jsou soucasti dejin. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/17/2009

Konec komunizmu

Rekli: je konec komunizmu. Dravy kapitalizmus uz si zuby brousi na nova odbytiste. Ucte se rusky. Rusky muzik si muze koupit dzinsy i whisky. Neceho je mi lito. Je mi lito vojaku, kteri umirali, kdyz osvobozovali Evropu. Ti prece neumirali za komunizmus. Umirali za Maticku Vlast. Bude vseho dost. Copyright (c) Anka Drza Hrnce, 11/21/09

Betsie na vylete

Jela jsem na navstevu za dcerou z Texasu do statu Illinois. Kocoura jsem nechala doma a nekdo ho chodil krmit a vymenovat mu pisek. Betsie jela se mnou. Fena, na rozdil od kocoura, rada jezdila autem. Zadni sedadla byla jeji a vetsinou tam, stocena do klubicka, spala nebo sw koukala z okna. Jely jsme po dalnicich a cas od casu zastavovaly na odpocivadlech nebo pro benzin. Jidlo a piti jsme vezly s sebou. Na odpocivadlech Betsie vzbuzovala pozornost, kdyz jsme chodily po pesinkach pro psy. "Co to je za rasu? Dnes uz nejsou videt." "Je to podvratak." Fena vrtela ocasem na kazdeho a s kazdym se chtela kamaradit. U benzinove pumpy okamzite zabirala ridicovo misto a hrde se tycila u volantu, kdyz jsem sla platit. Pokladni ji s usmevem pozorovala a rikala: "Muj manzel ma take jednoho. Pomaha mu hlidat stado na farme." Jeden zakaznik se vmisil do debaty: "Mam doma vlcaka." Rozhovor byl prerusen. Pani musela obsluhovat zakazniky a ja mela pred sebou dlouhou cestu. Najely jsme na dalnici, kde se platilo mytne. Srolovala jsem okenko, abych mohla vzit listek - a samozrejme, Betsie uz mela hlavu take venku. Vetsinou byla prijemnym rozptylovadlem pro lidi pracujici v mytnych budkach. Nekteri pro ni dokonce meli neco k snedku anebo rikali s politovanim: priste, priste budu neco pro tebe mit. Vyjely jsme brzy rano a ke konci dne uz jsem zacinala byt unavena. Jeste jsme potrebovaly benzin. Odbocila jsem z dalnice a nedavala pozor, jestli tam byla znacka na benzinovou pumpu. Nebyla. Projely jsme celou vesnici a benzinova pumpa nikde. Za to Betsie objevili psi. Obratila jsem a pri zpatecni ceste vesnici jsem musela jet krokem a troubit, protoze psi vsech velikosti a ras byli vsude kolem auta. Betsie se ohromne bavila. Stekala a psi ovsem take stekali, takze jsem byla rada, kdyz jsme vesnici opustily a nechaly psi smecku za nami. Pri zpatecni ceste byla velika zima. Zastavily jsme na odpocivadle. Voda byla zavrena a vodovodni trubky obalene slamou. Zasla jsem s miskou za spravkyni. "Potrebovala bych vodu pro psa." Pani vzala prazdnou misku a rekla: "Ja vam napustim vodu v kotelne." Fena ziznive chlemtala vodu. Cesta zpatky byla nekonecna. Po navratu se me ptali: "Tak jaky byl vylet?" Odpovedela jsem po pravde: Betsy byla moc spokojena. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, TX 2/2007

Sylvestr usima stare baby

Dva opilci na sebe rvou za zdmi bytu. Ona breci. Treba je to jenom vasnivy sex. Ona rve. Othello ji skrti. Ne, ja nevyjdu ven. Jeste bych mohla schytat par facek. At s nimi jednaji jini. Ona se vzlykave omlouva. Macho chlap zvitezil. "I love you." To rika on. Ja bych praskla dvermi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, Monday, January 3, 2011

Nibbling (kostovani, ochutnavani)

je oblibene u bankovnich lupicu. Lupic si vyhledne nekolik zakazniku a tem pak z jejich bankovnich kont vybira nevelike castky. Zakaznik se brani, urednici banky take, a tak vznikne zajimava situace. Kdyz bankovni lupic prijde na to, ze prihoriva, presune svuj zajem na jine zakazniky, nebo se premisti do jineho statu. Situace se da aplikovat i na jine, vynosne, objekty. "Muj lupic" si vybere nekolik basni, u nekterych zmeni datum vstupu, coz ze mne ucini plagiatorku. Nektere jednoduse vymaze. U nekterych pozmeni slova. Musela jsem nekolikrat opravovat titul u basne Carnival night. Lupici se libil Carousel. Lup nepublikuje pod svym jmenem, ale "nezistne" rozdava. Duvodum nerozumim. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/10/2011

Kuze

Mana svou kuzi na trh nese. Hele, kuze obnosena, od slunicka opalena. Kuze nadmerne velikosti, kdo ji koupi? Za kopejku, za dolar, za korunu, vyzehlime kuzi za flasku rumu. Kuze na raminku visi zplihle. Hola hej, kuze na prodej. Kuzi nikdo nechce, mozna, s vyjimkou, jednoho sevce. Ze jsi to ty, Mano, koupim kuzi za fajfku tabaku. Vlez si rychle do ni, bez kuze vypadas nahata. Za fajfku tabaku budes bohata. A tak svec koupil kuzi i s Manou. Vede si ji do kostela, bude svatba prevesela. Kuze obnosena Mane slusi, nese se v ni jako v brokatu. Svec ji slape na patu. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/6/2011

Hrncove mesto - Soumrak jarmarku p. IX

Jarmark se rozrostl tak, ze mesto uz zacalo hrncire odmitat. To samozrejme hrncire nastvalo a zacali otevirat hrncirske jarmarky v okolnich mestech, a pak dale, jako kdyz se na vode delaji kola, a jarmarky se uz nekonaly jednou za rok, ale jednou za mesic, a potom uz kazdy tyden, ale vzdycky ve ctvrtek. Nekteri ziskuchtivi hrnciri poradali jarmarky kazdy den, ale to uz se tolik kupcu neseslo. Proc mame jezdit na jarmark, kdyz se tam muzeme podivat kazdy den?\br Domacnosti hlinenym nadobim pretekaly, a take lide zacali byt opatrnejsi s triskanim. "Stoji to penize." Hrnciri zacali dodavat zbozi primo do obchodu. "Proc se mame trmacet na jarmarky, kdyz jsou vsude, a my se potrebujeme soustredit na vlastni vyrobu? Vite, kolik trpelivosti to vezme vyrobit pekny dzban?"\br Italsky vyrobce dlazdicek si zalozil tovarnu na dlazdicky ve vedlejsim meste s napisem "Export" a prodaval dlazdicky ve velkem.\br Jarmarky se prestaly konat kazdy den, konaly se kazdy ctvrtek, potom kazdy treti ctvrtek v mesici, a ani tehdy se moc kupcu neobjevilo. Takze se zredukovaly na jednou rocne a ze slavy se stala tradice. "Kupte si nase hlinene pistalky, hodi se vam do hry i na sporty." Vyroba korenek se dostala do sporu. Pohadaly se o ni Hrncova Vesnice a Hrncove Mesto. Zvitezil vyrobce sklenenych lahvicek: "U naseho zbozi aspon vidite, co kupujete. Tak aspon nekoupite zadneho zajice v hline." A to uz se o hlinene korenky zacaly zajimat historicke spolecnosti, aby bylo co ukazat navstevnikum. Bylo ovsem tezke ziskat kompletni soupravu, protoze se vzdycky neco rozbilo. U Hnedych se uz hlinene nadobi nerozbiji. "Musime setrit. Kluci i holka chteji na vysokou a studie neco stoji." Zachovala se vyroba dzbanu, dzbanku a dzbanecku, a kluci a holcicky s nimi chodili primo do pivovaru pro tocene pivo, protoze tatinkove a maminky byli tak zliskani, ze sami nemohli. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/22/2010

Hrncove mesto 1, 2 zacatek

Povidka je napsana k dvousteletemu vyroci zalozeni mesta R Nevhodne pro deti. Jsou tam sprosta slova. Hrncove mesto, spis hrncova nebo hrncirska vesnice, je znamo vyrobou hrncu vsech tvaru, velikosti a tloustek. Krome hrncu se vyrabeji misky, talire, poklice a poklicky, dzbanky a dzbany, zdobene i proste; dale kaface, nocniky, kvetinace a figurky vseho druhu. Kdyz je jarmarecni den, obvykle prvni ctvrtek po 29. unoru, davejte pozor, kam slapnete, protoze hrnce jsou vsude. Chodniky jsou jich plne, zakryvaji puvodni vylohy, prekryvaji reklamy a rozlevaji se po parkovistich. Nemachejte rukama, protoze kdyz shodite jediny hrnecek, ozve se zaplava nevybiravych slov od prodavace a obvykle i vyrobce nadobi v jednom. "Kam slapete, vy jeden nesiko? A co si myslite, kdo posbira a zaplati strepy?" Zahanbeny kupujici posbira strepy, kupec je zabali do ruzoveho, ci jinak barevneho papiru, a proda za puvodni, nerozbitou cenu. A tak si "nesika" nese domu strepy rozbite vazy, koupi si lepidlo, a po vecerech lepi strepy dohromady, zaroven s prsty a kousky obleceni. "Kupte si hrnicky do vybavy po tuctu, at mate v manzelstvi co triskat." Hrncirska hlina se kolem mesta nevyskytuje a tak se po staleti dovazela z Velkeho kanonu. Odtud ta hluboka dira do zeme. Ale obcane Arizony prohlasili, ze uz hlubsi diru nechteji, protoze jim tam tuhle spadl oslik i s turistou, a oslik si zlomil vsechny ctyri nohy. Turista ztratil kameru, kterou mu kanon musel proplatit. Oslik sel do uherskeho salamu. A tak hrnciri hledaji nova naleziste. Pry je hliny dost. Velice zname jsou dzbanky na pivo, podmasli, a take na vodu. Zbozi je prvotridni, polevane glazurou a s obrazkem dumajiciho hornika sediciho na uhelnem balvanu. Hrncirska devcata si o jarmarku podkasavaji minisukne a roluji uzke dziny, aby jimi nahodou nezavadila o hory hlineneho nadobi. Kabelky a nakupni tasky se obvykle nechavaji doma. Parkoviste jsou plna aut, nakladaku, a kupcu, kteri se sjizdeji z daleka. "Hrnce na prodej, hola hej, hrnce na prodej jsou." "Manicko, kup si hrnicko, nebo ti aspon vystrelim hlinene srdicko." "Pane, v tomhle dzbane vam pivo neztepla. A jak se vam divam na pupek, tak ani nezvetra." "Kytice v nasem dzbane vam ozdobi stul", halekaji prodavaci. Veru, na jarmarku je veselo. Nenechte si jej ani za nic ujit, a privezte domu aspon hrnicek nebo misticku pro kocicku. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville. 11/9/2010

Hrncove mesto - Policie p. VIII

Situace byla tak zla, ze mesto volalo policejni posily z Filadelfie. Obratili se take o pomoc do Camdenu, ale Camden odpovedel, ze maji svych zlodeju dost. Vypomohl New York podle prislovi: poskrabu ti zada a ty je zase poskrabes mne. Pred jarmarkem se policiste, detektivove a tajni odebrali na tydenni skoleni, kde zvladli zlodejovu psychologii, osvojovali si zlodejske techniky a ucili se obratnosti prstu, a jak se ke zlodejum priplizit potichu ze strany a zezadu. Ti zvlast sikovni vybirali kapsarum lup z kapes divajice se jim zprima do oci. Tak se stalo, ze se uspesny zlodej vratil domu z jarmarku, zavolal mamu a deti, a zacal si pred nimi sahat do prazdnych kapes a vytahoval drobky, usmolene zvykacky a kulicky potrhanych papirovych kapesniku. Rodina se mu vysmala a sla dal susit hubu u kamen nebo venku na slunicku. Tak se, diky sikovnym policistum, kapsari ve meste o jarmarku neuchytili. Zato policiste, detektivove a tajni sklizeli uspechy jako amatersti kouzelnici. Jeden tajny dokazal skolnimu inspektorovi vytahnout z portmonky stribrny dolar. Vsak za to take sklidil petiminutovy potlesk a cela aula stala na nohou. Meststi policiste, detektivove a tajni byli zadani a zvani do mest s vetsim vyskytem zlodeju, takze sklizeli uspech, penezni odmenu a i se podivali do sveta. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/21/2011

Hrncove mesto - Zlodejske remeslo p.VII

Bohuzel s rozkvetem hrncirskeho remesla se rozrostlo i jine - zlodejske. A tak se o jarmarku do mesta tahli nejenom hrnciri a kupujici, ale i ruzni zlodeji, zlodejickove, kapsari, pobertove, sizunkove, darmoslapove, lapkove, chmataci, lupici, raubiri, chytraci, kradavkove, spatenkove, a za pet prstu. A ti, co uz pet prstu nemeli, tak aspon za ctyri prsty. Kupodivu se moc nedarilo prodavacum drog a narkomanum. Zavislaci byli zavisli, vselijak se motali, nemeli kontrolu nad svym pohybovym ustrojim, neco shodili a rozbili, a prodavaci uz je hnali. A protoze to jsou chlapi od hliny, tedy i od rany, tak nesetrili. A zenske jakbysmet. Ty mely hubu dobre proriznutou a jejich hlas hnal narkomany az na periferii mesta, kde si roztresenymi prsty ubalili cigaretu, ani odplivnout si nemohli, protoze jim uprkem vsechny sliny vyschly, a odtahli radeji do hospod a obchodnich domu. V dobe jarmarku si pravnici brali dovolenou a odjizdeli do Miami nebo si zahrat golf na jednom z cetnych vzdalenejsich golfovych hrist. Stavalo se prodavacum, ze se domu vraceli bez trzby, a kupujicim i prodavajicim chybely nejenom penize, penezenky, kreditni karty, vsechny drobne, ale i kabelky, saly a rukavice. Jenom hrncirky, ktere si schovavaly trzbu primo na holem tele se zdaly byt usetreny ztrat. Pocatkem brezna je porad jeste zima. Jeden kupujici si sundal botu a ponozku, aby si vytrepal kaminek, ale bota, hneda ponozka i kaminek byly v cudu. To uz zaslo prilis daleko. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/21/2010

Hrncove mesto - Zabavni park p. VI

Hrncova, neboli hrncirska vesnice se jmenuje podle ctihodneho pana Hrnce, a ne vubec podle hrncu. Ja jsem si to cele vymyslela. Samozrejme, ze na jarmarku muzete koupit vsechny mozne hrnce. Manicko, nezlob se, nevystrelim ti zadne hlinene srdicko, ale dam ti svoje, kdyz budes moje. Stranou od hrncirskeho kolotani je zabavni park. Protoze v breznu je stale jeste chladno a zeme je zamrzla, vsechno se kona v dlouhe, nizke, vytapene budove. Nad vchodem je napsano: Hneteni hliny. Je tu stanek, ktery se venuje vylizovani hrncu a mis od omacky, medu, chleboveho a dortoveho testa, a jinych test, vyskrabavani mis od vanocniho cukrovi a nesikovnych kucharek. Pro sikovne je otevreny stanek "Udelej si sam". Navstevnici si mohou udelat svou vlastni hlinenou misu, nebo nocnik na miru. Hrncirove privazeli i nepovedene kousky hlineneho nadobi a ty sly do stanku pro rozzlobene. Naucte se strefovat kamenem do hrncu misto do lidi. Vstupne bylo drazsi, ale nic neuspokojuje vic, nez strefeni se do sisateho dzbanu. Pro ty s neklidnymi chodidly byla obrovska melka vana, samozrejme hlinena, nebo bazenek, s napisem: "Uhnetete si svoji vlastni hlinu". Lide s uspokojenim sledovali, jak se jim hlina protlacuje mezi prsty u nohou. Tento stanek byl zvlast zadany velkomestskymi chodci, kteri s potesenim slapali bosyma, uprasenyma nohama v blate. V bazenku se poradaly tanecni souteze, a pro tuzsi hliny se zvali tanecnici s drevaky na nohou. Pro deti jsou vyhrazene bazenky, kde si hraji s blatem. Z blata hnetou babovicky, hloubi tunely a buduji kopce. Na stale vystave je model hlubokeho Marianskeho prikopu, ktery vyhloubil Krystof Junku. Za bazeny je sprchovaci kout, protoze tato velice zabavna cinnost cini deti neuveritelne spinavymi. Take rodice, kteri planuji navstevu zabavniho parku, s sebou prinaseji nahradni obleceni. Deti se tu vyradi a obvykle okamzite usnou v aute. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/21/2010

Hrncove mesto - Uzitne hlinene vyrobky p.IV

Jarmark zaplnil namesti a rozlil se do postrannich ulic. Auta kupujicich parkovala za mestem. Do mesta se muselo pesky. Do predmesti jezdily autobusy a jedna konka. Ke slovu prisly dvoukolaky. kdyz si nekdo nakoupil vic nez mohl unest, zapujcil si dvoukolak, odvezl si zbozi, dvoukolak nechal stat, a sikovny kluk na koleckovych bruslich nebo prkenku, jej dopravil zpatky. V prilehlych ulicich se obchodovalo s uzitnymi hlinenymi vyrobky, jako stoudvemi, maselnicemi, dizemi, tezkymi mexickymi pecemi na prusvitne placky, okapovymi rourami, zlaby a neckami na vsechno mozne. Jednoho dne se objevil italsky vyrobce dlazdicek, pochutnal si na pizze, a dal se do obchodovani. Privezl jedno sto dlazdicovych vzorku. Dlazdicky do koupelny, dlazdicky do kuchyne a na zed. Samozrejme, ze se hrnciri, kteri byli u vzniku jarmarku s hlinenym nadobim, nedali zahanbit, a zacali vyrabet ozdobne a dekorativni dlazdicky. Kupte si dlazdicku pro kazdou prilezitost! Darujte k narozeni a narozeninam dlazdenou basnicku! A pak prisly dlazdicky s ptacky. Jdete pozorovat ptacky s nasimi dlazdickami od pana Macky. Kupte si hlinene panaky ze Svate Klary. Usmivaji se i kdyz vam upadnou. Nase hlinene vazicky se hodi na zed i na stul. Kdo je nekoupi, je vul. S nasi hlinou se rychle naucite spanelsky. Je to dovoz z Mexika.\br Dobre se prodavaly hlinene hracky. Snadno se rozbily a tak se muselo jit pro nove. Kazdy poznal, ze deti byly na jarmarku podle piskotu hlinenych ptacku plnenych vodou. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/20/2010

Hrncove mesto - Hlinene nadobi 1,2 p. III

Hrncirske remeslo jenom kvetlo. A tak konsele se starostou v cele rozhodli, ze se jarmark bude sice konat prvni ctvrtek v breznu, ale nikdo nechtel cekat na prestupny rok, tak bude kazdy rok. Namesti bylo plne hrnciru a kupujicich. Zvlast popularni byly dzbany a dzbanky na pivo. Hrnciri je vyrabeli majolikovane, glazurovane, a vselijak kvetovane. Jednickou byly dzbany s namalovanou pivni penou kolem hrdla a s obrazkem pivni hladiny a jezdcem na vodnich lyzich ztekajicim pivni vlnu.\br Uspesne si vedly malovane talire, talirky a misky s kolecky, velkymi koly na obvodu taliru, dal s mensimi kolecky, a uplne malinkymi kolecky uprostred. Vyrobci hrnicku se nechteli nechat zahanbit a tak honem prisli s hrnicky se jmeny: pomnenkovymi pro Janicku, ruzickovymi pro Manicku, a narciskovymi hrnky pro Hedvicku. Samozrejme, ze vsichni prodavaci hrnku se sklebili, hrnky se jmeny prece neni nic noveho, ty jsou tady uz davno. "Ale ne v hline."\br Vyrobci nocniku malovali nocniky s kvety pivonek a sloganem: Nas nocnik vam sedne na prdel jako ulity. Mame na sklade nocniky vsech velikosti.\br A uz tu byli vyrobci taliru na zed: Nase nadobi do kazde rodiny, a: dobra kucharka jenom v nasem nadobi vari.\br U misek se rozmohl vzor preclikovy. Misky byly lemovane malymi zlutymi precliky kolem dokola a na dne misky lezel vetsi preclik s dvema ocky. Velke misy, ve kterych se zadelava testo, byly lemovany vzorem chlebovym, buchtovym a kolacovym. Kvetinace se vyrabely ctverhranne a obdelnikove: Nase kvetinace vam na okne usetri misto. A uz tu byli hrnciri, kteri vyrabeli formy na peceni; male ryby a vetsi pro celou rodinu, velikonocni beranci a babovkove formy, jednoduche i se zavity doleva nebo doprava. Dortove formy byly ploche pro vice dortovych vrstev: mate-li velikou troubu, kupte si forem vic. Moc sly na odbyt hlinene pekace a pekacky, s dvema ousky, nebo jenom jednim, sikovnym na vytahovani pekace z trouby. Pekacky pro jednoho, pro dva, a velke pekace na krocana i s nadivkou, a dokonce i pekac na male prasatko. A uz tu byly hlinene pokladnicky ve forme prasatka: nikdo vam tolik nenasetri jako nase prasatko, nebo nase prasnice vam setri velice.\br Dobre se prodavaly hlinene hracky. Snadno se rozbily, a tak se muselo jit pro nove. Kazdy poznal, ze deti byly na jarmarku podle piskani hlinenych ptacku plnenych vodou. Nesmely chybet hlinene kulicky pro holcicky a chlapecky: kupte si kulicky, za dolar dostanete celou stovku, a kdyz pridate, tak jich bude plny pytlik. Prodavaly se hrnky buclace a brichace, nadoby na susenky s poklickou: v nasem nadobi se vam susenky nezkazi, jenom je nesmite davat moc vysoko, aby na ne deti snadno dosahly. Nase hrnky do vasi kuchynske linky! Nic tak nepotesi srdce jako nase hlinene srdce.\br Hlinene korenky se vyvazely i za hranice. Dobre se ozeni, kdo ma rad nase koreni. Koreni v glazurovanych korenkach s pevne prilehajicimi vicky udrzi vuni po desetileti. S nasim korenim do celeho sveta kazde letadlo specha. Nase korenky ma ve sve vyloze vystavene i jedno ceske a nekolik slovenskych nakladatelstvi (Marie_Neumann@hotmail.com). Copyright (c) Marie Neumann Pottsville,PA, U.S.A. 11/20/2010

Hrncove mesto - jak vznikl jarmark 1,2 p. II

Pani Hneda byla temperamentni mlada dama. Traduje se o ni, ze byla zrzava, a to nejenom vlasy, ale i oboci a oci. Fotografie se zachovala, ale pouze cernobila, a tak je tezke rozhodnout, protoze se nic nezaklada na vedeckem faktu. Mohla to byt i pomluva. Tahle dama s jahodove blondatymi vlasy jednoho rana vstala levou nohou z postele, a jak slapla, prislapla svemu psovi ocas. Pes byl neurcite rasy, a jak se polekal, tak pani Hnedou kousl do kotniku. Chystala se ho nakopnout, ale pes vcas utekl. Pani se probudila pozde, deti uz odesly do skoly a nechaly po sobe stul plny drobku, rozliteho mleka a pripalenych topinek. Uprostred stolu sedel kocour a pilne lizal mleko. To pani Hnedou rozlitilo. Nemela nic vhodneho po ruce, a tak po kocourovi hodila zidli. Kocour samozrejme necekal a zmizel. Zidle rozbila vsechno nadobi ma stole vcetne dzbanku na mleko. cukrenky, misky na maslo, a vazy s kvetinami. To uz pani Hneda nervove nezvladla. Zacala vytahovat vsechny hrnky a talire z polic a vrhat je hlava nehlava, kam ji napadlo. Nakonec se rozbrecela. Ulevilo se ji. Nasla jeste jeden hrnek, ktery mel jenom urazene ousko, uvarila si kafe, zapalila cigaretu, sedla si na zidli, a zacala obhlizet spoust, kterou zpusobila. To se stalo 29 unora.\br Take zacala premyslet. O tom, co rekne manzel a deti, a z ceho budou jist. Pani Hneda se sla vysprchovat, oblekla se, ucesala, a zacala uklizet strepy. Nez prislo odpoledne, naplnila jejich dve popelnice, a nez prisly deti ze skoly, s dovolenim sousedu, naplnila i jejich popelnice. Sousede se zacali vyptavat, co se stalo, a to uz pani Hneda mela vymysleny plan. "Kocka se psem se honili, a tak vsechno rozbili." Sousede verili, neverili, znali pani Hnedou jako prchlivou damu, ale u toho nebyli, tak nemohli nic povidat.\br  Pani naservirovala detem svacinu na papirovych talirich. Vecer prisel manzel z prace,kocka se psem se radeji neukazali, a pani manzelovi a detem servirovala veceri na papiru i s historkou. Kocka se psem sedeli ve sklepe a rikali si, ta zenska je ale prolhana, ale nic delat nemohli, a tak byli hlady a cekali, ze jim deti pozdeji neco donesou. Deti to take pozde vecer, kdyz uz sli rodice spat, udelaly. Kocka a pes take museli zrat z papiru, ale co mohli delat, meli hlad a byli v rodine nejslabsi.\br Mezitim se po meste rozkriklo, ze Braunovi, pardon, Hnedi, jedi z papiru, a prvni dva prodavaci s hlinenym nadobim se ukazali ve ctvrtek. Pani Hneda si nakoupila nadobi a jini lide take. Prodavaci dobre utrzili a zprava se rozkrikla po okoli. A tak vznikla tradice jarmarku s hlinenym nadobim v Hrncove vesnici. Pani a damy, Hrncova vesnice za hlinene nadobi plati nejvice. Kdyz je jarmark jedte tam, je to pro hrncire pravy raj. Nic tak neboli, jako se o jarmarku neukazat v Hrncovem udoli. Hrnciri jedme tam, je to pro nas raj. O prvnim jarmarku bylo namesti plne hrnciru a kupujicich jakbysmet. Tak vznikla tradice hrncirskych jarmarku. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/10/2010 Datum je stejne jako na zacatku. Mesto take.

Klobasky

Beru prasky, po nich me presla chut na klobasky. Zaludek se bouri, po klobaskach touzi. Klobasky a uzeny, cabajka a lovecky, uheracek, debrecinka, talianek, vsechno tucne, o nich ve snu se mi zda se. Chroupu mrkvicku, salat a spenatek, cervena jablicka. Pak jdu na prochazku. O uzenkach se mi vsak kazdou noc zda se. Uzena kolinka, jaternicky, prejt, burtiky a salam toceny, (suncicka nemusi bejt), salamky se tukem lesknou, lakaji moji hubu mlsnou. O uzenkach vsak v noci se mi zda se. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/4/2011

Phishing (Rybareni)

Webova stranka vypada jako originalni. Snahou je ziskat financni informace. Na pocitaci ve zprostredkovatelne prace jsem vyplnovala zadost o zamestnani. Pocitac byl uredni, zadost byla online a vypadala legitimni. Jenomze jsem zacala dostavat otazky jako, jestli mam bankovni konto, kreditni karty a jejich cisla. Zadost jsem nedovyplnila - a praci samozrejme nedostala. Podruhe jsem naletela, kdyz Google najednou po mne chtel moji e-mail adresu. Nevinne, chteli si jenom neco overit. Ale ne. Muj znamy lupic i se svym prekladatelem uz mi zase radi v obou blocich. Nebo je to nekdo novy? Tak mit pocitac nebo nemit? Definitivne mit, ale neustale opevnovat obranu. A vzkaz pro lupice: ono na te jednou dojde.  Je vicero druhu rybareni: rybareni ostepem nebo velrybareni. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/2011

Sestricka

Chybis mi sestricko. Tva slova jak pohlazeni a tvuj prakticky rozum s vrozenou eleganci vystupovani. Nerozumim tve nenavisti, kdyz jsi kazdodenne mela na taliri: "Tva sestra utekla." Neutikala jsem zbohatnout, utekla jsem za stestim, tou muskou zlatou. Chybis mi sestricko. A tak si tu tise styskam a ty me neprijdes pohladit. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/11/2011

Spoofing (Klamani)

vytvoreni TCP/IP balicku za pouziti jineho IP adresy. Zvonil mi muj mobil. Na mobilu byl synuv telefon. Odpovedela jsem. Mlady muzsky hlas si u mne objednal pizzu a cinu. Mela jsem jenom fazole v ostre omacce. Hlas se zasmal a zavesil. Mam e-mail. ktera mi obcas nedojde, nebo mi, zase muj syn, oznamil, ze mel moznost nakupu extremne levnych pocitacu. Radostne jsem odpovedela, ze bych mela zajem. Muj syn si asi mysli, ze jsem se zblaznila, nebo mu odpoved nedosla. U telefonu aspon slysite neznamy hlas. U e-mail je to horsi. Predstavte si, ze vam dojde e-mail od vasi nejlepsi kamaradky, ktera vam pomluvi tchyni, s kterou dobre vychazite. Prestanete verit kamaradce nebo tchyni? Nejlepsi by bylo, kdybyste se vy tri domluvily a sly si to vyridit s tim, kdo takovou e-mail poslal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 1/31/2011

Otazky

Copak dela Masenka? Drobi husam drobeni. Co jim drobi? Drobeni. Proc jim drobi? Aby byly tlusty. Proc maji byt tlusty? Aby se hodily na pekac. Dost uz otazek. Je cas jit spat. Proc mam pupik? Kuze musi nekde koncit. Co delal na koncerte? Pochcal obecenstvo. Proc? Nenasel zachod. Ona je na zenaty. Copak se ji to vyplati? Nemusi zehlit kosile. Jestlipak take dostane kabelkou? To se uvidi. Uz spi, zvedavy. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/1/2011

Filmari

Necekej, nezazvonim u dveri. Budou zvonit jini, cerne odeni a budou se vyptavat na vsechno mozne. A ty jim odpovis. Potom zmlknes, kdyz uz jsi rekla vsechno, co vis. Pozde se budes branit: Kdyz oni se ptali. Tvoji roli ve filmu bude hrat nekdo jiny. Necekej, nezazvonim u dveri, kdyz je snih a mraz. Prijedu se podivat az louky rozkvetou. Budeme tise sedet a vzpominat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/2011

Wilhelmina

Cervenomodrobila vlajka s rudou hvezdou nam nad hlavou mava. Wilhelmine slava, slava, slava. Wilhelmino, vyndej si prst z nosu. To se nedela. Kde jsi to videla? Wilhelmina se pocura, a pak hrave odblokuje zablokovany pocitac a vychyta vsechny viry. Pak uz ji nic nenapadne; jde se podivat na chlapecky, jak si hraji. Wilhelmina vezme panenku a rika: Ja jsem mala nana, nejradeji si hraji sama. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/7/2011

Krkavci

Devcatko, utikej, krkavci se uz sletaji. Krouzi niz a nize. Devcatko, nevahej, na lyzich, nebo bosky, utikej. Devcatko zmizelo. Z okna se sklebi starena bezzuba. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/2011

Mano, zalez

Mana sedi v boude. Davno vi, ze je v troube. Mana sedi, neduta. Hryze rohozku,  pak si troufne na ponozku. Rozkouse klobouk taky. Hodna Mana. Mano, zalez. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/9/2011

Soumrak knih

Zavreli nam nase jedine knihkupectvi v okrese. Kdyz si chci koupit knizku, tak musim jet 40 mil (asi 60 km) do nejblizsiho vetsiho mesta. Knizku mi v obchode nezabali, takze nemusim dychtive trhat obal, abych se, jeste dychtiveji, pustila do cteni. Do cteni se stejne hned nemuzu pustit, protoze musim ridit zpatky. To me aspon uci trpelivosti. Mohla bych to, samozrejme, udelat uplne jinak, kdybych mela telefon, pocitac a kreditni kartu. Stacilo by si sednout k pocitaci, vytukat www.amazon.com, knizku si objednat, zaplatit kreditni kartou a knizku by mi privezlo az do domu UPS. Anebo bych si ji mohla precist online. Je mozne si poridit tzv, kindle anebo laptop. To jsou dalsi vydaje, abych si mohla precist jednu knizku. Moje hlavni vyhrada byla, ze si takovouhle knizku nemuzu precist na plazi - a pomstychtive jsem myslela na to, jak by se do pocitace dostal pisek a znicil tento velice citlivy pristroj. Kdezto knizka, treba i namocena, se po ususeni cte docela dobre. Proc bych si vlastne na plazi mela cist knizku? Na plazi se prochazim, sbiram muslicky, obdivuji omlete oblazky a more, Nebo se koupu. Knizku si prece pohodlne muzu precist doma. Pohodlne, tzn, vsede, vleze, pololeze, a treba se muzu postavit i na hlavu. Dalsi vyhodou je, ze si muzu precist knizku, i kdyz se prerusi elektricky proud. U nas se zatim nikdy neprerusil, ale muzu si precist ve zpravach, ze se to tak stava pri prirodnich kalamitach. Takze si muzu dal cist i pri prirodni kalamite, ovsem pouze za denniho svetla. Pri svicce ne. Pri sviceni svickou by mohl vyhoret barak. Lide usnou, kocka prekroci plamen, chytne, a zacne splasene behat a podpali, co muze. Vic uz na obranu papirove knizky nemam. Jenom, ze mam rada vuni otevrene knizky, kombinace papiru a tiskarske cerni, ilustracniho umeni a slova. Moje hlavni obhajoba je: vzdyt jsem s knizkami vyrustala! Jenomze dneska vyrusta uplne jina generace a ta papirove knizky zrejme nepotrebuje aspon ne nad 10 let. Ti mali at se bavi. Jsem stara, mam karpalni tunel (jakpak se to rekne cesky?) na obou rukou - od psani, ne od pleteni. Mam take od cteni obrylene oci. Takze zadny recept nemam. Cist nebo necist? At si mlada generace dela, co chce, vsak ona vyroste dobre i bez mych rad. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/19/2011

Dva hrdlorezove

Rika hrdlorez hrdlorezovi: podrezu ti krk, kdyz mi nedas svoje jidlo, celou spajsku, sup, sup, sup. Hrdlorez na to odpovi: podrezu ti krk prvni az bude krev strikat na zed a na vsechny strany.  Dva hrdlorezove si vzajemne podrezali krky, upadly jim hlavy; jsou oddeleny od tel. Ani jeden z nich nebude mit zvanec, co chtel. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/21/2011

Chvojka

Babicka Sojku preskocila chvojku. Chvojka stala v ceste a stoji tam jeste. Na ceste zpatky babicka chvojku radeji obesla.  Zdalo se ji, ze chvojka vyrostla. Radeji udelam stojku, nez abych znovu lezla pres tu chvojku, babicka moudre rozhodla. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/25/2011

Novinky sdelovane pres planky

Tisicere diky Zofince a Petovi, diky, tisicere diky. Vyridte pozdravy mamince a tatinkovi, at se prijede podivat na mince. V nedeli bude skopove a svetr pro Manicku uz je take hotovy. Hodi se ji na lyze az zase bude utikat pres kopecky. Zda se, ze pro ni kopecky konce nemaji. Jenom, je za nimi krajina, kterou hleda? Cesti mravenci po mravencich cestickach rychle behaji, kralovna polozi novou pupu kazdou vterinu. Zofinka se dobre uci a z Pety roste mechanik. Manicka jim prinesla nestesti, pry plnou kupu. Nahlidli jsme do kostela. "Veris?" Otazka, jestli mame tytez principy. "Meli jsme ji nechat psat, aby sekala dobrotu." "A pise?" To se u spisovatelu nikdy nevi. kdy jim vyschne studna. "Co ted dela?" Chodi na medvedy. To je lovi? Ne, ale pise o tom, ze jsou blechaci. Ani tem pokoj neda. Tedy pise? Ne. Potrebuje k tomu Sudoku, pry si tam nechala poznamky. To potrebuje poznamky k tomu, aby vyplnila Sudoku? Jo. Vzdyt vis, ze je blazniva. Pry si ji tam nechaji a jeste ji daji medaili. Za co? Za vernost narodu. Kteremu? Obema. A ten treti se take hlasi. Protoze utekla za kopecky? Vzdyt o ni kazdy vi, ze je toulava. V nedeli bude skopove. Tak nezapomente. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/28/2011

Les

Vysoke stromy tise sumi. Vydavaji borovicovou vuni. Slunce a stromy si hraji se stiny. Usedam do mechu. Pred sebou vidim rodinku hribku a trsy cervenych lesnich jahod. Na kraji lesa jsou lisky plne orisku. Neseme si domu kosiky plne hub, radost z nalezu, bandasky boruvek. dzbanek jahod, v nohou unavu a v srdci pohodu. To jsou dary lesa. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/4/2011

Cizi deti

Deti dychtive vybihaji ze dveri. Mami, mami, cos' nam prinesla? Pasticky na mysicky na kradave prsticky. Par ran liskovkou na holou na pametnou, ze krast se nema. Par pohlavku k tomu, deti, mazte domu. Deti koukaji z balkonu. kdo co nese domu z obchodu. Pak uz jenom cihaji. Honzo, je tam jidlo, prihraj. Stary deda si domu nakup nese. Deti, bude vecere, teste se. Deti koukaji spehyrkou, pak sedi a premysleji: copak nam prinesla k veceri? Hlady jim kruci v brise. Copak nam to sousedka nese? To je skoda, ze uz nam nevari. Najit druhou takovou se nam nedari. Sousedko vytahni paty. Ja chci taky, ja chci taky. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/7/2011

Hodinky

Marne hledam hodinky. Nikde jsem nebyla. Vcera byla u mne sousedka. Mely jsme kafe a semlely, kdo chlasta, kdo pije, a kdo dobre ma se. Kdo ma rakovinu, a kde naleza se. Kocour nosi hodinky na leve predni tlapce. Kolik je hodin? Kazdou chvilku pta se. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/2011

Hadice

Tady lezou hadice, zelene, sede, nebo hnede. Na travniku zprima jedna hadice drima. Pak se stoci do klubka. Je cas kropit. Hadice se narovnava, voda z hydrantu usykava. Z hadice se duha line, voda na trave se trpyti. Hadice si vzdychne: to bude dalsi perny den. Pak se zase stoci do klubka. Drime, spi, sni, nemysli. Vzdyt je to jenom vec, tak ani neduta. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/10/2011

Kocour Mindasek

Kocour Mindasek ma ostrihany ocasek. Holic prijde kazdy tyden, smik, smik, nadela zuby, a kocour se pak stydi. Nechce mezi lidi, uz nevyleza ven. Holic prijde za tyden. Kocour Mindasek ma hunaty ocasek. Chlupy na nem stoji, kdyz se kocour boji. Pak dostane odvahu, oznackuje celou podlahu. Tohle vsechno je moje, kdyz se nastvu, dam se do boje. Kocour usne u topeni. Po vsem vzruseni se citi unaveny. Holic uz neprijde. Dostal velkou pokutu. Ublizoval zviratum. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/2009

Pstrosi

Tamhle u mostu stoji radka pstrosu. Hlavy v pisku, s ocasnimi pery vitr hyba. Borovice se na ne diva a korunou tise kyva, kyva, kyva. Potom pstrosi  hlavy vytahnou, dojdou si pro penize, penize odnesou do banky. Zitra na shledanou, reknou. Borovice se diva a korunou tise kyva, kyva, kyva. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/18/2011

Obyvatele domu

Sedi doma a vyhled do sveta maji spehyrkou. Ceho se boji? Vetrne smrsti, vodnich zaplav, nocni meluziny, ktera se jim v noci do oken dobyva se. Ceho se boji? Bilych mysi, ruzovych slonu, tresoucich se rukou, kdyz po ranu vstanou. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/18/2011

Novy kluk

For Tanner Ozyvam se. Ne, jeste nemam hlad. Potrebuji vymenit plenku a protahnout nohy - - tak - prdik - to je mi hned lip. Ted jeste urovnat plenku a pak zase budu spat. Copyright (c) Marie Neumann 3/23/2011

Mila mamo

Mila mamo, kdyz jsi pila, tak jsi me bila. Kdyz jsem vyrustal,  tak jsem byl casto sam. Ted mam svou rodinu, zenu a deti. Ze jsi sama to nepreji ti. Kdyz s tebou mluvim tak porad strach v ocich mam. Jsem zvykly na slusne lidi a slusni lide se  za tebe stydi. Pry se nestydi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/9/2011

A chalupu, a chalupu ...

Ja mam holou prdel, holou prdel mam. Co si jenom na ni dam? Dam si na ni zaplatu a dopredu zasteru. Pak pojedu na chatu ... Ja mam holou prdel, holou prdel mam. Nasbiram lopusi, sukenku spichnu si, sukenka z kapradi nikomu nevadi ... Ja mam holou prdel, holou prdel mam. Satecky z ubrusu, koralky z hlozi, podivej Honziku, pekne se strojim. K veceri placky, k snidani placky k obedu kyselo, bude nam Honzicku, bude nam veselo ... Ja mam holou prdel, holou prdel mam. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/5/2011

Vymysly

Prolhane radio slibuje zabavu na snehu. Nebude padat snih, mozna, ze zaprsi. Radio slibuje dvanact incu ... Mozna na Severnim Polu bude dnes padat snih. Noviny sdeluji nalez psa, ktery byl prejet pred tremi roky. Zdechlina je pratelska a vrti ocasem ... Nasel se zlaty privesek k hodinkam, ktere stale tikaji. Lokalni literatura se pres noc stala svetovou. Je to hit sezony. Anglicky mluvici vodnici si perou pradlo v Malsi. Nelataji ponozky, kupuji je po tuctech u Macy's. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/5/2011

Valecek na nudle

Valecek na nudle, damy a pani, patri do vybavy kazde mlade damy. Valecek susenkove testo roluje. Pan ma sladky zub. Sladke susenky kazdy den miluje. Susenky zarucuji klidne souziti. Dama valecek mit musi, vem, kde vem. V noci horce drima ta, ktera valecek nema. Ma hned vyssi hodnotu, v ruce valecek na vsechnu holotu (nestaci ji flaska od piva). Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/11/2011

Bouracka

Presel ulici na cervenou. Nikdo ho nechtel prejet. Auta se hromadila, narazela do sebe. Ti vzadu se ptali: Co se stalo, co se stalo? Nepozorny chodec zmizel. Zahodil kabat, aby ho nikdo nepoznal. Asi se stydel. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/12/2011

Vystava kvetin

Zaplava kvetin, kvetiny jsou vsude. Je uzasne, co vsechno se s nimi a z nich da vytvorit. Takze nejenom rekni to kvetinou ... U vystavy se zemekouli sedi  na vysoke zidli pohledny mlady muz. I jako stara baba to dokazu ocenit. Ma ublizene oci, oci, ve kterych neni zminka o navratu. Je hezky, spontanne se usmeji a on pohotove usmev vrati. Pak mi sklouznou oci. Mlady muz sedici na zidli nema nohy. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/16/2010

Dobry zivot

Pockej jeste malicko, pofoukam ti bebicko. Das se do place. Potom upeceme kolace a dame se do jedeni. Pri jidle se kazdy rozveseli. Smich a vuni posleme z oken ven. To se dobre maji! Je nam jako v raji. Cink, cink, cink, sklenice zneji. Prstem v puse napodob sampanskeho spunt. Nalej mi jeste dobreho caje z malini, sipku nebo lipovy kvet. Pak sampanskou vyhod zatku. Mej ji na provazku, hodi se nam jeste, nez se da do deste. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/16/2011

Jsme na prochazce

Jsme na prochazce kolem jezera. Chlapec z velkomesta a ja. Kouka kolem sebe. Mlcim. Jde v nalestenych polobotkach. Projdeme kolem koupaliste. Naposledy, kdyz jsem se tam koupala, plavalo proti mne velike hovno. Ted uz tam vzdycky vidim to hovno. Prejdeme maly mustek, pod kterym priteka potok do jezera. V potoce je cista voda. Priteka z lesa. Za mustkem zacina kempinkovy tabor. Lide stanuji nebo bydli v privesech ci RV's. Nekteri posedavaji kolem stolu nebo si delaji maly ohynek. Ptaci zpivaji. Je tu poklidno. "Co cely den delaji?", pta se.  Se stanovanim to mas tak: prvni noc te vsechno tlaci a porad vymetavas nejake to smeti, a cim vic vymetavas, tim vic tam toho je. Druhy den obleknes sortky nebo teplaky, upravis uvolnene koliky, uvaris snidani, koukas po lidech, co jako delaji, potom se osmelis a zeptas se, kde se tady da koupit mleko a spousta malickosti, na ktere se pri baleni zapomnelo. Zajedete do obchodu a udela se nakup. Vratite se do stanu, poobedvate, a potom se vytahnou kola. Za tyden se vsichni citite prijemne, spousta malickosti ztratila vyznam. Koupate se, jezdite na kole, hnednete a dobre spite. Druhy tyden podnikate vylety do okoli, vysvetlujete novym sousedum, kde se da koupit mleko, zelenina, a kdo prodava bajecne broskve. Treti tyden zacinate pocitat dny, uz davno chodite bosky a drobne klaciky nebo kaminky nevadi, a tak strasne, strasne moc se vam nechce se vratit zpatky do civilizace. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/18/2011 

Akrobatka

Jane Jsem akrobatka, ktera kraci po lane. Vitr mi huci v usich a ulice pode mnou poklusava. Pevne natazene lano a rovnovaha v tyci. Nespechej, s rozvahou nohu pred nohu klad. Jinak nic neni. Jenom vysoko nad zemi nohu pred nohu klad. Na konec nemysli. Nohu pred nohu klad. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/18/2011

Dedecek

Dedecek jde s vnuckou na prochazku. Dedecek uz to nemuze vydrzet a tak rekne holcicce: "Pockej tady, ja si jenom odskocim." Holcicka ceka na cesticce a cekani se ji zda byt dlouhe. "Dedo, delas tam cunacinky, dedo?" Deda se lekne a pomokri si kalhoty. Kolem jdou dve babicky a pohorsenim upusti rucne pletene tasticky. Deda vyleze z krovi a pred sebou si nese lopuchovy list. Babicky jeci, tak jak to videly v americkem filmu: "Flasher, flasher!" Dedecek znovu zalitne do krovi. Babicky se ujmou opustene holcicky a vlecou ji ke stanici tramvaje. To uz deda nevydrzi a zene se za unoskynemi. Vsichni skonci na policejni stanici. Policie vola synovi a syn prinese dedovi suche kalhoty. Deda dojede domu, kopne do sebe panaka a jde si lehnout. "To jsem mel dost vzruseni na cely den," mysli si. "Kde jenom vzala ty cunacinky?" Copyright (c) Marie Neumann 4/18/2011

Ozvena

Spatne vyladena ozvena opakuje, co slysela. Potvori slova se zlomyslnosti sobe vlastni se tvari, ze mysli. Ozveno, jdi do haje. Echo se vraci: do haje, do haje, do haje ... Ozveno, kdyz te to bavi: to bavi, to bavi, to bavi... Tise zaseptam: vyjdeme z rokle ven. A nahlas: vratime se za tyden. za tyden za tyden za tyden ... Copak dela ozvena, kdyz je uplne ticho? Nic. Jenom nasloucha. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/21/2011

Mongolska babicka

Mongolska babicka z Mostu, to je prece rarita. Kazdy podivat se utika. "Co rika, co rika?" Nikdo nerozumi. Prekladatel az z Filadelfie je pozvany. "Co rika, co rika?" Ze je chuda, a ze ji nikdo nic neda. Ja si na ni smlsnu, napisu o ni knizku. Mongolie - to se dnes nosi. Babicce dam na kafe. Odmeni se mi bohate. "Babicko, napsal jsem o vas knizku." Babicka vola prekladatele az z Filadelfie. Rekl mi, ze napsal o mne knizku, ale nic tam o mne neni. Babicko, to si nesmite tak brat. On pise pro penize, a tak lze na kvadrat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/25/2011

Divni lidi

Potkavam same divne lidi. Divne na me civi, Taky divne smrdi. Smrdi sirou, pachnou peklem, a divne, divne civi. Vedou divne reci, pletou se jim veci. Placaji nesmysly a divne, divne civi. A pak jsou jeste jini lidi a ti se divnym lidem divi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/25/2011

Stastny den

Uz se slezaji na koukani. Mana se bude sprchovat nahata. Pro stare dedky to porad stoji za koukani. Pak budou cekat az opusti byt. To se budou mit! Najdou jednu uprasenou housku, spinave talire, okousany chleba, a par brambor. Cigarety dosly. Okradou, vyberou a nechaji par proslych tramvajovych listku od linky, ktera byla davno zrusena. Opusti byt, donesou lup hlave tlupy. Dostanou pivo. Zase jeden stastny den, povzdychnou si svabi nad pivem. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/25/2012

Mina

Sedi Mina u komina na strechu se diva. Mina vyplazuje jazyk, strecha na to ziva. Strecho, pohni se malicko, skoulej mne jako jablicko. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/27/2011

Shenandoah

Kdyz jsme se pristehovali do Frackvillu, rada jsem jezdila tri mile autobusem do Shenandoah. Tam jsem si zasla na kavu s koblihou. Meli bohaty vyber koblih z aspon dvaceti druhu: obycejne sladke, z kysele smetany, plnene zavareninami, kremy, jablky a navrch posypane drobenkou, dokonce plnene cokoladou. Sedla jsem si ke stolku, pila kavu, kousala koblihu, koukala a poslouchala. Anglicky jsem jeste neumela. Obcas jsem zachytila zname slovo, ale rozhovor mi nedaval smysl. U protejsiho stolku sedely dve babicky. Usmaly jsme se na sebe a babicky neco prohodily. Rekla jsem jim, ze nerozumim, a ze jsem z Ceskoslovenska. Hovorne babicky si prisedly a zacaly jsme si povidat. O Halici, o Polsku, o Slovensku a Ukrajine. O tom, jak jejich rodice prisli do Ameriky v 19. stoleti, vdaly se a ozenili. Muzi pracovali v dolech a zeny sily v tovarnach a v lete sbiraly boruvky, a po cely rok hledaly kousky uhli na haldach a prodavaly. Babicky nemluvily ani polsky, slovensky nebo ukrajinsky. Vytvorily si slovanskou rec. Takove slovanske esperanto to bylo. Neco snad z kazde reci. Prizpusobily se, protoze chtely komunikovat. Bydlim tady tricet let. Pred Velikonocemi jsem se sla podivat na pisanky. To jsou drevene, ukrajinske kraslice. Na zdi visel plakat a na nem bylo rusky napsano: "Christos voskres" (Kristus vstal z mrtvych). Plakat jsem precetla nahlas. A tak jsme se dali do reci s panem, ktery plakat napsal. Bavili jsme se o Andym Warholovi, slovenskych a moravskych babickach v krojich prodavajicich velikonocni kraslice Na Prikopech a na Vaclavskem namesti. To uz jsou asi take dejiny. Panovi jsem chtela podekovat a tak jsem rekla: "Dzienkuje." Nevim, jestli je to polsky nebo slovensky. Pan porozumel a usmal se. Bylo to slovansky.  Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/27/2011

Zlomene matky

Zlomena srdcata zlomenych matek, zlomene perute pohrebnich andelu. Zlomena srdcata chudych matek a miminka jsou na prodej. Miminka z chudych  postylek do svych pokoju se spoustou hracek, dobrou skolou, sytym jidlem, zamorskymi prazdninami, uspesnymi karierami se obcas v tiche chvili zastavi. Kdo jsem? Ci jsem? Odkud jsem prisel? Obcas je lepsi nevedet. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/6/2011

Vybrali

Vybrali, prodali, vydali, vytiskli na papiru, poslali postou, zbytek ma Amazon.com Co za to dostali? Co myslis? Hromadu zlataku. Co s ni udelali? Do hrnce dali a do zeme zakopali. V noci se na ne chodi divat. Dobre se divej az v noci kosilace po zahrade chodit uvidis. Chytaji zakon za slovicka. Kdo chyti je? Ten kdo nejvic krici: Chytte zlodeje. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/7/2011

Joziny sny

V dopisech z vesnice Joziny sny ve schrance s moji adresou. Joziny sny v cajniku. Joziny sny si davaji rande v kurniku. Koukej, Joziny sny se perou o holku prvorozenou, v mlece koupanou, jahodami krmenou, a potom popelkou, v malou maminku  promenenou. Potom nasleduje prilis kratky cas rozkvetu a rozletu. Ja chci ten cas zpet. Holcicko, ten cas nikde nezbyva. Zavri sve sny se slepicemi v kurniku. Nekdo ti to uz jednou musel rici. Ten nekdo jsem byla ja. Copyrigh 9c) Marie Neumann Pottsville, 5/9/2011

Stastne setkani

Sel tudy dnes jeden zableseny pes. Hlad mel a sveho pana hledal. Uz nevi, kde ztratil jeho pach. Musel se priznat, ze se bal a na zahvizdnuti cekal jeden ztraceny pes. Pan ho hledal a kazdy ukazoval tudy sel pes. Pod timhle stromem si ulevoval jeden ztraceny pes. Pan uz ho spatril, kdyz pes neco k jidlu hledal. Hvizdnul - - a tady se riti jeden stastny pan a jeho pes. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/16/2011

Mana

Tak si rikam. ty jedna mrcho prolhana. Kde je tvoje integrita? S pocestnosti  nejdal dojdes. Nedosla. Nevedlo to nikam. Malicke vychodoevropske srdce mi septa: Mano, ty pujdes do vezeni. Dopadnes jako O'Hara. Vyhodi te z mesta. Zatinam drapky do omitky: ja nechci, ja nechci. Mam to tu rada. Tak tedy drz tu svou velikou, nevymachanou hubu. Bud hodna Mano. Nechci a nebudu. Do boudy s tebou a nedelej na mne ty svoje psi oci. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/16/2011

Jeskyne

Nechci bydlet v jeskyni, tam ziji hadi. Ja bych jim tam kourila a oni by na me syceli. Jeste by me i kousli a pak by ke mne lezli v noci se ohrat. Ne, nechci bydlet v jeskyni. V zime tam je zima. Jsou tam netopyri, ti zerou hmyz a jeste by na me drobili a kaleli. Ne, nechci bydlet v jeskyni. Je obydlena haveti a nemela bych tam zadne soukromi. Kanci a divoke svine by ke mne chodili na navstevu, kdyz bych tam nebyla a zrali by mi jidlo a spali v me posteli. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/16/2011

Hadi

Vedle na vetvi se usadila krajta tygrovita. Sedi na vejcich a na me hnizdo se uprene diva. Sedim na vejcich a bojim se hnout. Krajto prespanila kez bys na sve vetvi shniti chtela! Vetre, vetre, vetricku, zafoukej a shod dolu krajticku. Prihnal se vitr velikan, krajta se letat uci, za ni vsech stopadesat hadatek plachti. Krajto, krajticko, kez bys chcipnout chtela! Krajta se natahne, zazni rana z dela a krajta vyleti jako strela. Za ni vsech stopadesat mladych pospicha. Devadesat hadatek se v mem hnizde vrti. Do kosiku je dam a na trh pospicham. Kdo chce ruzoveho mokasinka? Zdarma je dam. Ruzove mokasinky vysypu do rybnika. Neubrani se jim ani stika. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/17/2010

Svrab a nestovice

Svrab a nestovice na slepice, nadava babicka. Nebyla by vajicka. Svrab a nestovice na slepice a cmeliky na lidi, co se krast nestydi. Babicka se slepici k doktorovi pospicha.  Rozhrabaly mi zahony. Ma svrab a nestovice. Doktore, vylecte ji. Na ceste domu spatri lidi jak se v prachu valeji. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/17/2010

Vanoce

Byly vanocni prazdniny. Koupila jsem si dve cedecka, psovi a kocce zradlo a par kulicek na hrani. Stromecek jsem nestrojila. Sousede meli odposlouchavaci zarizeni a tak me to tam nebavilo. Jako rusicku jsem mela radio zapnute na spanelsky hrajici stanici. K bramborovemu salatu jsem upekla kure. Kure jsem mela na kuchynske lince, ukrojila jsem par platku, otocila jsem se pro neco a slysela jsem: chrup. Otocim se zpatky a kure uz tam nebylo. Fena se tvarila jako kdyz nic. Asi za hodinu dostala prujem. Byly Vanoce a vsechno bylo zavrene. Vzala jsem psa ven, nastavila retez provazem, na ktery nemohla dosahnout a provaz privazala vysoko na vetev. Cas od casu jsem se podivala kuchynskym oknem, co dela. Mela prujem a loupala po mne ocima. Sla jsem neco delat do loznice - prece nebudu nikomu vykladat, ze jsem si sla zdrimnout. Jdu se podivat z okna a pod stromem lezel jenom retez a provaz. Provaz nebyl prekousnuty, uzel by rozvazany. Tak jsem volala, piskala, sbehala jsem cele okoli a muj podelany pes nikde. Zavolala jsem do zvireciho utulku. Nikdo telefon nezdvihal. Bodejt, jsou Vanoce. Vedela jsem, ze tam nekdo byt musi, kdo chodi krmit zvirata a uklizet. Nechala jsem zpravu se jmenem, telefonnim cislem a zpravou: Jestli mate meho psa, davejte na ni pozor, spolkla cele kure a ma prujem. Byla jsem si pro ni hned v pondeli rano. Zpravu dostali. Psa meli ve vybehu, mela krvavy prujem a uz nemela z ceho tlacit. Zaplatila jsem $30.00 za hlidani a psa odvezla k veterinari. Zeptali se, jestli ji muzou zrentgenovat. Ovsem. Nechali si ji tam tri dny. Za tri dny byla v poradku a nemluvila se mnou. Delala, ze me nezna. Kure prece sezrala ona a ne ja. Zaplatila jsem $300.00 a odvezla jsem si psa domu. Za $300.00 jsem si mohla koupit sto kurat a nenechavat ani jedno na kuchynske lince vterinu bez dozoru. Fena se mnou zacala mluvit, jako kdyz se nic nestalo. Ja jsem byla ponekud otravena. Uplna jsem zapomnela, ze sousede odposlouchavaji, a ze jsou Vanoce. Copyright (c) Marie Neumann 5/21/2011 Originally written Christmas 2006

Nezvedene deti

Kde je mama? Kozu pase. Deti skacou na postelich. Deti, oblecte se. Deti jsou samy smich. Je polstarova valka. A uz peri leta. Janko, ty budes bita. Matka zene kozu domu, da jidlo na stul, neporadek necha tak. Jde podojit kozu. O jeji teply bok hlavu opre si.  Slysi deti z domu vriskat a jedno breci. Koza tise prezvykuje, matce zda se, ze ji do ucha nezne septa. Vejde do domu, teple mleko nese, kartac na podlahu do mleka vleti. Tady mate mleko, deti. Zajde do chleva, vezme kozu a zene ji na pastvu. Tam seka travu, aby koza mela v zime co zrat. Prijde domu. Poklidi stul,  umyje nadobi.  Navari jidlo na druhy den. Dela to uz ze zvyku. Rano vyzene kozu a jdou spolu ven. Vrati se domu az vecer. Rozbitym oknem cisi tma. Mame hlad. Na poli jsou brambory, vykopte si a navarte si. Jde do chlivku podojit kozu. Koza ji nezne septa do ucha. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/23/2010

Odpoved

Vlezte mi na zada, dejte mi pokoj a nelezte mi do bytu. Pro vasi zabavu nejsem tu. Najdete si jine povyrazeni. Ja pratelit se chci, ale ne s ulicniky, kteri si zdarma vezmou, kdyz se jim neco libi. Jini buduji, maji radost z dobre vykonane prace. Vam takova odmena nezamlouva se. Podvod vzdycky vyjde najevo. Bavi te, kdyz se vykroutis z nej a vinu hazis na obet svou. Takhle nedojdes daleko. Lez ma kratke nohy - a ranni ptace dal doskace. Uz doskakalo, prejel ho skolni autobus, kdyz z louze tahal zizalu. Pry ji chtel zachranit pred utopenim. Dejte mi pokoj a najdete si jinou zabavu. Jdete zachranovat zizalu. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/24/2010

Navsteva a ustrelene vousky.

Mladenec me prijel predstavit domu rodicum. Byli to moc hodni rodice. S prababickou si pisu dodnes a deti slibily, ze ji poslou fotky pravnoucat. Po predstaveni jsme zmizeli nahoru do bytu kluku. Ja s sebou tahla nespokojeneho kocoura. Kocour me poskrabal a ted sedel v koute a cekal na chvili az nekdo otevre dvere, aby zmizel. Prohlizeli jsme si knizky, fotky, hracky a potom mi ukazal vzduchovku. Nahore na policce stala drevena soska cerne kocky s bilymi umelymi vousky. Vzduchovku jsem si chtela podrzet. Ani nevim jak, ale vysla rana. "Ustrelila jsi kocce vousky." Snazili jsme se upravit visici vousky, jak to slo, ale ono to neslo. Uklidili jsme vzduchovku a sli jako by nic zase dolu. Kocour pred nami davno zmizel. Asi se bal o sve vousky. Dostali jsme najist, sli se projit po meste a priste jsem zase smela prijet. Nevim, jak vysvetlil visici vousky. Treba neni nutne nektere veci vysvetlovat, nebo si jich nikdo dlouhou dobu nevsiml. Na vzduchovku jsem uz nesahla. Jedine na strelnici pod dozorem. Majitel strelnice vousky nemel. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/26/2009

Neporadek

Soucastky na kolo se maci v polevkovem taliri, v hrnci na plotne se v zelenem roztoku vyvaruje jakasi seda hmota. Podlaha je plna blata, ackoliv je venku sucho. Kocka se vydelala na zadni obalku skolniho atlasu. V dalsim polevkovem taliri je domaci lepidlo - pry na domaci ukol. Matka se vratila domu. Pri pohledu na neporadek se sneslo hromobiti, krupobiti a blesky letaji. Nikdy nic mit nebudete, protoze vsechno znicite a rozbijete. Cervotoci vrtaji v manzelskych postelich. Hlas se zvysuje do nesnesitelnosti. Deti vyskakaly okny. Pozde v noci se plizi domu, boji se nahlednout do tmave kuchyne. Boty v ruce, jdou o hladu spat. Rano uz je jasno, bourka presla, dum je uklizeny a matka je v praci. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/28/2011

Jak se tresta blbec?

Pampeliskou do dlane … Nedat najist? Sebrat televizi? Zavrit do klece? To se nedela. Zmenit prasky, pridat prasky, ubrat prasky, zmenit dietu, zadne tucne, hodne zeleniny a krupicne kase, ryzi a ryby, to se blbci libi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/2011

Porod

Chteli mne usetrit … Nerekli mi, ze to boli, kdyz dite prichazi na svet. Jejich ohleduplnosti podvedena jsem rvala … Pulka mesta musela slyset, kdyz maly Junek prichazel na svet. Videla jsem, kdyz privadeli telatko na svet. Krava to mela tezke. Volali odbornika a za pomoci provazu telatko vytahli zadnimi kopytky napred. Krava lezela na boku a tak ji telatko prisunuli blize, aby jej olizla. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 5/31/2011

Navrat do detstvi

Navrat do detstvi Jednoho dne prijdu a vymaluji kuchyni. Potom umyji okna, vydrhnu podlahu a nanosim drevo. Uhrabu cesticky, zaseju redkvicky, mrkev a salat. Sasankam se nedari. Snezenky rozkvetaji pod hrusni. Jednoho dne se vratim do detstvi. V prazdnych mistnostech se kroky rozlehaji. Usmir se, dokud je cas. Podmracene pohledy sleduji. Zabouchla jsi dvere poradne. Ted nejdou otevrit. Zkus to, dokud je cas. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/2/2010

Tri ruzove prasnicky

Sestricky, schovejte se, nenazrany vlk me honi. Vlk na kousky roztrhal ukecanou prasnicku. Mela ruzovou suncicku, vzdychl vlk, kdyz si cistil drapy. Byla dobra. Chtel bych dve dalsi taky. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/2011

Telatko

Mise Spocitat nozicky, urovnat nozicky, predni, zadni, otocit telatko, vytahnout telatko, maly cenisek uz kouka ven. Kravicko, tady mas telatko, tak si ho olizej. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 6/2011

Kentucky derby

Divali jsme se v sobotu na Kentucky derby. Zavodili trileti kone, prekrasni teenagers (nechce se mi pouzit slovo "pubertaci" a jine mi nenapada). Bezelo dvacet koni. Dokonce jsme na ne sazeli. Vytahla jsem si kone, ktereho jsem nikdy predtim nevidela. Hlediste naplnil, do posledniho mistecka, dav lidi, protoze Kentucky derby je velice vyznamna udalost. Nektere zeny mely na hlavach prekrasne a napadite klobouky. Takze to zaroven byla modni prehlidka klobouku. Velice brzy bylo po zavodu. Jeden kun vyhral. Televize ukazala stastneho majitele, zokeje a jejich spolupracovniky. Jedna kobyla (fily) si zlomila oba dva predni kotniky. Prijela pro ni veterinarska sanitka. Pro tuhle kobylu to byl definitivni konec, coz mi pripomnelo jeden stary cesky vtip: pred Taxisovym prikopem stoji zokej a jeho kun. Zokej povida: on si vzdycky musi dobre prohlednout pres co bude skakat. Myslim, ze jeho kun nikdy nevyhraje zadnou cenu, ale zustane nazivu. Copyright (c) Marie Neumann Jaro 2008