Vsetecny slunicko

Slunicko moje vsetecny na kyticky si let, po travicce si lez. Slunicko sedi na prostrednicku leve ruky. Kam poletis slunicko? Ne, do banky ne, a nakupovat take ne. Zalet si do peklicka, ohrej si nozicky a vrat se zpet. Slunicko, slunicko, kdo ti pridelal dalsi tecky? Hraji s tebou vsichni certi. Slunicko leze do kytek, pak si vleze do ocunu. Kytka se ohyba, jak si broucek prihyba. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/5/2013

Umira

Umira kazdy den. Umira, kdyz se vzbudi po ranu. Pozoruje svuj kazdy dech. S prstem na tepne sleduje tezkou praci sveho srdce. Lezi v posteli. Nic nedela, protoze skorem nevidi. Pak vstane, neco si uvari, uklidi. Sjede ke schrance na dopisy a pozdravi se se sousedy. Nekdy se da do reci. Lide spechaji a nechteji nic slyset o umirani. Jednoho dne umre. Zustanou po ni dopisy, ktere psala sve sestre do Ameriky. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/4/2013

Slimacek

V trave lezl maly slimacek. Jedl steblo a kolem krku mel slintacek. Za sebou nechaval lesklou cesticku. "Dolezu k pristi trave," pak se schoulim do klubka a pockam si na novy den." Uslintana cesticka nechava stopu v mesicnim trpytu. Je chladna noc. Slimacek se rano probudi cely ztuhly. Musi cekat na slunko az ho ohreje. Pak se narovna (nastesti nema zadne kosti) - a leze dal. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/3/2013

Pozpatku

Necourej se po schodech po kolenou. Jsou to stara kolena a nemaji to rada. Sednout na prvni schod, za pomoci rukou zdvihnout zadni cast, premistit na druhy schod - a tak dal. Tak leze krab. Nemyslim. Pochoduje doprava nebo doleva? Podle kreslenych filmu: doprava nebo doleva ci pozpatku? Pozpatku se po schodech lezt neda. Vlnit se jako uzovka? Chybi chytadla. Chytit se smycek - vytahnout se a premistit o schod vyse. To je drina, co! Co vlastne nahore potrebujes, ze tam lezes? Pojizdna zidle je mnohem jednodussi. Staci nasednout zmacknout knoflik a nahore vystoupit. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 3/1/2013

Zelezna past

v koute zahrady rezavi. Uz dlouho nikdo neprisel v tu cast a malokdo o ni vi. Nikdo nevi proc tam past lezi. Zapomenuta, tise rezavi - - a ceka, az jednoho dne do rohu zahrady nekdo zavita. A pak sklapne. Jako masozrava rostlina. Nechci byt pasti. Radeji bych byla pampeliskou, tim plevelem, ktery nici travniky, jak se smeje zlutymi slunicky zahradnikovu umeni. Jenom ne pasti Jenom ne pasti Jenom ne pasti. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/2/2013