Hodiny

Hodiny v domu odtikavaji cas. Hodiny a budiky v kazde mistnosti, hodiny v koupelne a kukacky v mem pokoji. Hned troje hodiny v jidelne a jedny venku na zdi. Posedli otazkou: Kolik je hodin? Jenom v obyvaku visi ty, ktere ukazuji spravny cas. Moje hodinky bud stoji, nebo jdou spatne. Budes pozde,stejne nikam nespechas. Hodiny, hodiny, kdyz nikam nechvatam a budik v loznici se zastavil, se zastavil naporad. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/28/2015

Na hrbitove

Tos neslysel, ze vsem Anglicanum, kdyz umrou, na hrbitove dudaji dudy? Vsem Cechum cvrkaji cvrci, vrzou na housle pozde do noci. A vsem zlodejum vrkaji holubi: vrku, vrku, dej sem ruku a ja ti ji useknu. A co jinym narodum? To nevim Ja jsem tam nebyla, i kdyz jsem to slibila. Copyright © Marie Neumann Pottsville, 4/23/2015

Hnedak

Klopity, klop, kun do hospody jde, na hrbete sveho pana nese. Stezku zna potme i poslepu. V hospode v Nebesich se zastavi, pocka, az pan sleze z kone, otevre dvere a hulakanim je vrele privitan: “Hele, Sima uz je tu.” Dvere se za nim zavrou. Kun ceka venku ve snehu i v horku. Na co mysli, nemysli, jen tak tise, trpelive stoji. Kdyz chlapi vidi kone uvazaneho u sloupu, hlaholi: “Hele, Sima je tu.” Kun pritom slysi na “Hnedak.” Za hodinku, za dve, nekdy take za tri, rozjareny jezdec z hospody vypadne, u konovy hlavy se vymoci a nasedne. Kun se otoci a znamou stezkou kraci domu. Hvezdy blyskaji nad stromy, tamhle je Polarka, kdyz nese kone do hajovny. Copyright © Marie Neumann 4/6/2015