Slunecnice 2

Ze seminek, ktera nesezobali vrabci, vyrostly dvoumetrove slunecnice s mnoha kvety. Rozzarily zahradku. Vcely na nich pracovaly od usvitu do sera - i v desti. Dobrosrdecne slunecnice si myslely: budeme porad kvest a stale nasazovaly nova poupata. Zrale slunecnice zobali ptaci a hospodyne se s nimi hasterila: lette si zobat seminka na meze, louky a do lesa. Slunecnice mate na zimu, az budete mit hlad a vsechno bude pod snehem. Nastal prvni den podzimu, kdy hospodyne vykorenila prvni slunecnici, ktera uz odkvetla, jejiz kvety dozraly a ona nenasadila na nove. Dlouhy, znetvoreny stonek se suchymi listy lezel na zemi a cekal na rozsekani na male kousky, aby se vesly do popelnice. Ostatni slunecnice se otrasaly hruzou. Tohle na nas ceka! Umreme a hospodyne nas hodi po kouskach do popelnice. Dest jim chladil rozpalene tvare. Neumrete. Ne tak docela. Vcely vasimi kvety krmi sve pupy, lide a medvedi budou jist vas med, a ptaci budou celou zimu zobat vase seminka. Nejvetsi z nich na jare hospodyne zasadi, aby mela na zahradce nove slunecnice, ktere rozzari okoli. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 9/27/2012