Bile zvonky

Kdyz jsem odchazela ze zamestnani, dala mi jedna pani tri orisky plne seminek teto kytky. Kytce rikali svatebni zvonky, protoze velike bile kvety kvetly jenom dvacet ctyri hodin. Pani bydlela ve vezaku pro stare lidi s nizkym prijmem. Pestovali na zahrade kvetiny a dreveny plot byl obrostly svatebnimi zvony. Duchodci se rano divali z oken, pocitali kvetouci zvony a cisla hlasili: dnes jich je ctyricet sedm. Zitra jich bylo ctyricet pet nebo padesat. Duchodci se na pocitani tesili a kvety omamne vonely. Jeden orisek jsem dala kolegyni. Vypadala na to, ze se chce moc vdat. Dalsi orisek jsem si s sebou vezla do maleho mestecka v Texasu, a protoze bylo jaro, tak jsem seminka zasadila do ctverecku hliny vedle dveri a pilne zalevala. Behem dvou mesicu vedle dveri vyrostly velike rostliny s temne zelenymi listy a keriky se obsypaly poupaty. Netrpelive jsem cekala az rozkvetou. Pripadala jsem si jako duchodci z mestecka v Pennsylvanii. Kazde rano jsem pocitala: pet, sedm. Vypadalo to, ze se rostlina v Texasu dobre ujala. Sousedka pres ulici si to myslela take, protoze jsem do ni vrazila, kdyz jsem vychazela ze dveri. "Jsem vase sousedka." Vsechny orisky zmizely az na jeden, ktery jsem dala studence s poznamkou, ze se do roka vda. "Dam ho do lednicky", slibila. Vsechny orisky pro popelku zmizely, zato sousedka pres ulici jich mela plny zahon, ktery se vucihledne rozrustal. Nasledovala dalsi zahrada plna svatebnich zvonku, a dalsi, a dalsi. Jenom ja nemela nic. Za nekolik mesicu se majitele bilych zvonu zacali po mne divne divat, kdyz sekali prudce se rozrustajici zahony. Svatebni zvony prestaly byt zadouci a staly se nevitanym plevelem. "Tak se tu asi nevdam", pomyslela jsem si. Kerik kvetoucich svatebnich zvonu jsem objevila v mestecku vzdalnem osmdesat mil. Snad tam seminka odnesli ptaci. Kerik rostl ve spare v chodniku a byl obsypan bilymi kvety a orisky plnymi seminek. Par jsem jich utrhla, odvezla domu a zasadila pod okny. Kvetiny se dobre ujaly, hezky rostly a ja se tesila na bile, omamne vonici zvony. Zvony se zase nekonaly, protoze vedeni komplexu, ve kterem jsem bydlela, je nechalo neuprosne posekat. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2010