Jeskyne 2.13

Venku lilo a auto stale parkovalo pred jeskyni. Doufejme, ze nikoho v takovem pocasi nenapadne mit chut se vydat do lesa. Usporadala jsem zasoby na zimu a v duchu pocitala. Budu potrebovat mnohem vic. Schovavala jsem tvrdy chleba. Bude dobry, kdyz bude hlad. V zime se s autem nikam nedostanu a nikdo nebude z lesni cesty uklizet snih. Ten roztaje sam - na jare. Rada bych si v jeskyni obcas zatopila. Ale jak? Prselo tri dny a kocicka mi delala spolecnost. Asi se ji styskalo po mame a sourozencich, ale potom si nasla vicko od mleka a cvicila utoceni s odskoky a chytani vicka ve vzduchu. Rozesmavala mne. Tri dny nepretrziteho lijaku mi stacily k tomu, abych napul vazne zacala uvazovat o uhrabani pisku v jeskyni, a ze by se take hodil nejaky ten behoun na podlahu. Ctvrty den jsem se v holinkach mrzute vyhrabala ven. Ohniste bylo vodou prosakle, taktez nahromadene drivi. Poznamka: zacit skladovat drivi v jeskyni. Nekde jsem cetla, ze je mozne rozdelat ohynek brezovou kurou, a jiste bych v lese nasla nejake suche vetvicky. Ale zase takovou chut jsem na kavu nemela. Nebo mela? Struzky vody tekly dolu z kopce a vsude bylo plno blata. Zato den byl svezi a jehlicnate stromy vonely, jak se leskly omyte destem. Dreveny sud u steny byl plny vody, a jak to vypada, tak netekl. Obruce drzely pohromade. Byl to prece jenom solidne udelany sud. V sudu byl utopeny had, ktery se nenaucil plavat. Vytahla jsem ho za pomoci klacku a odnesla k velikemu mravenisti v lese. Velci zrzavi mravenci se uz o nej postaraji. Cestou jsem nalamala suche klaciky a naloupala brezovou kuru. Zasla k rozvodnenemu potoku pro cistou vodu a vsimla si medvedich tapot. Hele, muj zaletny soused je doma. Uplne jsem na nej zapomnela. Byl doma. Citila jsem ho. A co? Poslu na nej lovce, kdyz bude protivny a bude od nej pokoj. Ale byla by to skoda, protoze mi medved poskytoval ochranu, kterou jsem tolik potrebovala. Samotna zenska v lese, i kdyz to je baba, to nikdy nema lehke. Uvarila jsem si kafe a premyslela. Co budu delat v zime? Prece nemohu prospat celou zimu, stejne jako muj chlupaty soused. Hodila by se mi mala kaminka s vyvodem roury ven. A nejaka tepla houne pres vchod. Zatim jsem spokojena. Ven se vybatolila kocicka a zase zalezla. Nalila jsem ji mleko a nasypala koteci susenky. Do imrovizovane bedynky s piskem uz skocila sama. Pokracovani.