Vrabci

Kluci vrabci pokrikuji, hlasite se jidla dozaduji. Uz je jich plny ker a nova hejna priletaji. Ovesne vlocky pro hladova volata jsou k mani. Ted o ne nestoji. Zobaky line nemaji a tak stebetaji. Potom vrabcum ver. Zadny z nich jeste z hladu neumrel. Dnes se vrabci zdarma naji. Zitra budu snidat ovesne vlocky ja. Copyright © Marie Neumann 12/27/2014

Lov

Kocourovi To nejsou spanelsti ptacci, ale jen pennsylvansti vrabci. Stejne je mit k obedu nebudes. Preci pro tebe nebudu drzet dvere a cekat az si jednoho vyhlidnes. Stejne ti uleti driv, nez se priplizis. Je zima, pojd domu, slysis? Treba si v lete jednoho chytis. Az naprsi, uschne a bude zase blato. Budou na te volat: vrahu, a to ti nestoji za to. Copyright © Marie Neumann Pottsville, 12/19/2014

Vzpominky z detstvi 2

Vzpominky z detstvi plne snu a prani. Jednoho dne vyrostu a zustanou jenom drobky. Vsechny cesticky zmizely v zasnezenych horach a skucici vitr za okny pripomina … co? Nekonecne hodiny her, jako kdyby nebylo zitra. Vzdy pritomni bratri a sestry, aby poskytli utechu a povesili cerveny balon nad postel. Vzpominky z detstvi - matcin oblicej vzhlizejici vzhuru k oknu nemocnice. Vzpominky z detstvi ulynuly s detstvim. Neni cas vzpominat. Jsem dospela. Vzpominky z detstvi, svet iluzi a pohadek. Copyright © Marie Neumann 2010

Bezi konik

Po nabrezi konik bezi, za nim Mana utika. Konikovi staci stezi. Vola: Chytte konika! Odprahl se od povozu. Vozy on ze tahat nebude. Radsi bude na svobode, aspon se tak probehne. Koniku, zastav svuj klus. Nesu pytlik s ovsem, pojd se mnou do mastale a tam ho dostanes. Konik ted za Manou kluse, tlamu v pytliku ma, vuz se mu vsak stale tahat nechce, uz premysli o tom, az sezere vsechen oves, ze zase utece. Chyt si mne pak, clovece! Copyright © Marie Neumann Pottsville, 12/12/2014

Cekani na dospelost

Dychtive cekani na dospelost. Zpivani v alejich, cesani tresni a svestek. Bezstarostny cas. Ja jeste nechci jit domu. Nic tam neceka, mama se nepocita. Prochazky po cestach. Pak prisel cas rychle chuze na ranni vlak, jeste hodinu spat. Cesta do prace, zpatky domu a jit brzy spat. Neco se stane a vsechno se zmeni. Odejita. Jezdim zase vlakem jednou za tri tydny na navstevu k matce. Copyright © Marie Neumann 2011

Veprove hody

Chrochtaji, slintaji, prdeji, krkaji, kdyz jedi mou krev a zerou me maso. Sliny jim od hub kapaji. Palickou drti me kosti, vyssavaji morek a za syrova vybiraji mozek malinkou stribrnou lzickou, kterou Janicka dostala ke dni sveho narozeni. Hlasite srkaji, aby i na ostatni zbylo, protoze v tom nechteji byt sami. Rika se tomu kolektivni vina. Co chces? Ty v tom take jedes. Take ses cpal jitrnicemi a krvavou tlacenkou. Jenom to vim, ze dabel prisel z Jihu. Prijedes na zabijacku? Vloni jste mne nepozvali. Prase bylo male, neduzive, vsak proto jsme ho museli zabit. Prijed, bude moravske uzene. Copyright © Marie Neumann 2010