Kostlivec ve skrini

Sedi kostlivec ve skrini
Sedi tise,
pohnout se nemini.
Nebudte ho,
sedi tise,
vzdyt stejne nedyse.

Pro jistotu
nechte skrin zavrenou.
Mohla by vykulit
Marenu do nemoty
ozralou.

Kostlivec blekota z cesty.
Nechte ho,
neni to hezky.
Kostlivec harasi kostmi.
Zavrete ho,
neni to hezky.

Kostlivec nasel svou dusi.
V uzasu na ni hledi.
Dotyka se ji jednim
prstem nezne,
a pak, harase kostmi,
ze skrine leze.

Nechte skrin zavrenou!
Zakopte ho, pohrbete ho.
Nazvete ho ozvenou.
Zavrete s nim
Marenu jednu ozralou.

Marena v ruce vahy drzi.
Kostlivec kaminky podava.
Dva trpytive,
hromadku lesklych -
zbytek je skvara.

Mareno, neni na tobe
soudit.
Marena se diva tise
a tichym usmevem
se usmiva.
Ty vis,
ze jsem tva.

Kaminky se lesknou.
"A co skvara?",
davy syci.
Kazdy nejakou ma.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 11/22/2010
POW! GROW