Veci

Veci mizeji, veci si hraji na schovavanou. Nekdy se vraceji, nekdy odchazeji do nenavratna. Potkavaji se na brehu oceanu a odtud padluji na Ostrov ztracenych veci. Co tam delaji? Zpocatku vypraveji, jak se stratily a jaka to byla svanda, kdyz je lide hledali. Potom sedi a tise rezaveji. Ztracene bryle se zamlzuji a ztraceji sroubky. Lzicky se shromazduji na jednom miste, miste zvanem Vesnice ztracenych lzicek a potom zapadavaji do pisku a novy pisek tvori duny a lzicky jsou znovu ztracene. Cekaji. Na co cekaji? Mozna na hledace pokladu nebo na archeologa, ktery je jednou objevi a prohlasi: Tady na tomto ostrove byla lzickova kultura. Pokud ovsem nezrezavi a nerozpadnou se na prach, jenz zintegruje do pisku tvoricim duny. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2013

Lizatko

Teticko, privez mi lizatko z Ameriky, takove, ktere tady nikdo nema. Musi byt pekne veliky, protoze si kazdy bude chtit liznout. "Jakou ma mit chut?" Trosku z kazdeho ovoce, a navic chut po medu nasbiranem na horske louce u prameniteho potucku. "Jakou ma mit barvu?" Na barve nezalezi, je jenom na povrchu, a stejne se oliza. Uvnitr bude pekne bily jako snehova vlocka, ktera jeste nemela cas se dotknout travy. "Privezu ti padesat lizatek, abys podelila vsechny kamaradky, a jak budete lizat cestou ze skoly, jejich chut se promicha s sedivosti oblohy, listopadovou posmournosti a veselymi barvami zimnich kabatku a skolnich brasen. Copyright (c)Marie Neumann Pottsville, 21/10/2015