Mobil

Jela jsem na postu. Vzdycky si beru tasku s sebou, co kdybych potrebovala klice nebo nejake drobne. Parkoviste u posty bylo prazdne, jenom vedle mne parkovala velka cerna dodavka. Neco, nekdo mi naseptaval, nech tasku v aute, zdrzis se jenom chvilicku, kdo by se ti v ni hrabal? Poslechla jsem naseptavace, vyrizovani na poste mi trvalo dve tri minuty, a uz jsem byla zpatky. Cerna dodavka byla pryc a s ni i muj mobil. Dcera plati moje telefonni ucty, tak jsem ji musela oznamit, aby zablokovala muj mobil. Zive jsem si predstavovala, jak zlodej z meho mobilu obtelefonovava vsechny sve zname, pribuzne a pritelkyne po cele Americe. Take jsem nechala na mobilu zpravu, aby ho dotycny, ci dotycna vratil, vratila na postu. To se stalo v patek. V nedeli sednu do auta a tam neco pipa. Nasla jsem svuj mobil na zemi za sedadlem. Pouzit jsem ho ovsem nemohla, protoze byl zablokovany, tak jsem aspon nechala nabit baterii. Jinak mi k nicemu nebyl, tak jsem ho nechala lezet doma na stole. V pondeli vecer jsem sla do knihovny, poslala dceri e-mail, ze mobil je na svete, a aby ho odblokovala. "Stara, blazniva, zapomnetliva mama," si asi dcera pomyslela, ale poslechla. Vratila jsem se domu s naruci plnou videokazet. Papiry na stole byly rozhazene - a mobil byl zase pryc. Tak casto zase netelefonuji. Co asi zlodej udela s mobilem, ktery uz zase muze pouzit? Ve stredu jsem vlezla do auta - a tam se zase ozvalo zname pipani znovu se navrativsiho mobilu. Mobil si hovel mezi nedopalky v pytli na odpadky. "Ty moje pipatko male, spinave, toulave! Ja uz te nikam nepustim." Ze se ta moje texaska maminka ale vydovadi. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/29, 2009