Niagarske vodopady

Pred lety, brzy pote, co jsem se prestehovala do Ameriky, mne pratele vzali na vylet na Niagarske vodopady. Americka strana byla divocejsi a oni se chystali podivat na vodopady take z kanadske strany. Tehdy jsem mohla o americkem pase jenom snit. Co jsem mela byl jenom ceskoslovensky neplatny pas. Ani zelenou kartu jsem jeste nemela, ale za to jsem byla u Niagarskych vodopadu. Pratele mne vzali s sebou pres hranice s radou, abych drzela pusu. Na hranicich Vitek, kdyz podaval jejich americke pasy, nonsalantne prohlasil: "She is our friend, she is with us." Samozrejme se mne urednik na neco zeptal a ja musela pusu otevrit. "I don't know if they will let you back with your heavy accent." Riskovali jsme to. Kanadska strana se mi libila vic, asi protoze byla civilizovanejsi. Jeste, kdyz jsme bydleli v Ceskoslovensku, tak mi tehdy maly synovec vypravel vtip o ploskolebych Indianech zijicich u Niagarskych vodopadu. "Vis, pro maji ploche lebky Jak neslysi kvuli ramusu, tak se mlati do hlavy a ptaji se: "Co to huci? Co to huci?" "Oh, Niagara, Niagara." Zadne ploskolebe Indiany jsem nevidela. Nevidela jsem vubec zadne Indiany. A Niagara vubec teskne nehucela. Vodopady delaly ramus, ale nebyl teskny. To je jenom muj osobni zazitek. Ted se nedavno vratil kamarad se svymi prateli z vyletu na Niagaru. Tak jsem se ho zeptala: "Hucely Niagarske vodopady? Teskne hucely?" Odpovedel, ze spise tesknily, nez hucely, protoze vsechna voda jde na vyrobu elektricke energie. Copyright (c) Marie Neumann, 2008