Shenandoah

Kdyz jsme se pristehovali do Frackvillu, rada jsem jezdila tri mile autobusem do Shenandoah. Tam jsem si zasla na kavu s koblihou. Meli bohaty vyber koblih z aspon dvaceti druhu: obycejne sladke, z kysele smetany, plnene zavareninami, kremy, jablky a navrch posypane drobenkou, dokonce plnene cokoladou. Sedla jsem si ke stolku, pila kavu, kousala koblihu, koukala a poslouchala. Anglicky jsem jeste neumela. Obcas jsem zachytila zname slovo, ale rozhovor mi nedaval smysl. U protejsiho stolku sedely dve babicky. Usmaly jsme se na sebe a babicky neco prohodily. Rekla jsem jim, ze nerozumim, a ze jsem z Ceskoslovenska. Hovorne babicky si prisedly a zacaly jsme si povidat. O Halici, o Polsku, o Slovensku a Ukrajine. O tom, jak jejich rodice prisli do Ameriky v 19. stoleti, vdaly se a ozenili. Muzi pracovali v dolech a zeny sily v tovarnach a v lete sbiraly boruvky, a po cely rok hledaly kousky uhli na haldach a prodavaly. Babicky nemluvily ani polsky, slovensky nebo ukrajinsky. Vytvorily si slovanskou rec. Takove slovanske esperanto to bylo. Neco snad z kazde reci. Prizpusobily se, protoze chtely komunikovat. Bydlim tady tricet let. Pred Velikonocemi jsem se sla podivat na pisanky. To jsou drevene, ukrajinske kraslice. Na zdi visel plakat a na nem bylo rusky napsano: "Christos voskres" (Kristus vstal z mrtvych). Plakat jsem precetla nahlas. A tak jsme se dali do reci s panem, ktery plakat napsal. Bavili jsme se o Andym Warholovi, slovenskych a moravskych babickach v krojich prodavajicich velikonocni kraslice Na Prikopech a na Vaclavskem namesti. To uz jsou asi take dejiny. Panovi jsem chtela podekovat a tak jsem rekla: "Dzienkuje." Nevim, jestli je to polsky nebo slovensky. Pan porozumel a usmal se. Bylo to slovansky.  Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/27/2011