Vana

Jela jsem ze Stephenvillu v Texasu do ceskeho Westu na buchty a kolace. Ne, ze bych si je nemohla upect sama, ale westska pekarna vyhravala ceske polky, a ja chtela videt lidi. Cestou jsem projela kolem osliku, potom hodne pomalu pres Hico, kde mne uz jednou zastavili, protoze jsem mesteckem projizdela moc rychle. "Kam jedete?" "Do Westu." "Ale vy jedete na vychod." "Ja za to nemuzu, ze mesto se jmenuje West a je pri tom na vychode, a navic jeste plne Cechu. Maji tam vybornou pekarnu a take reznika, ktery dela jitrnice." Pokutu jsem tentokrat nemusela platit, ale dostala jsem varovani. Nasledovalo mestecko Meridian. Na leve strane silnice, na napul useknutem elektrickem sloupu, sedela bila, smaltovana vana. Opravdova vana v zivotni velikosti. Za krizovatkou jsem zastavila, vystoupila a poposla ke sloupu s vanou. Nemohla jsem verit svym ocim. Jaky byl duvod postavit vanu na sloup? Chytat destovou vodu - a lezt potom pro ni nahoru? To bylo ciste dada v Texasu. Uz jsem si predstavovala, jak lezu po zebriku v koupacim plasti a norim se do vany s destovou vodou, jak si mydlim paze, kartacem s dlouhou rukojeti drbu zada, a pode mnou na krizovatce bouraji auta a kupi se jedno na druhe, protoze koukaji na koupajici se zenskou. Ve Westu jsem nakoupila kolace, boruvkove, s merunkami, tvarohove, s povidly, a makove buchty. U reznika jsem dostala jitrnici. Chvili jsem se prochazela, koukala na ceska jmena na vyvesnich stitech, a pak, s plnou pusou buchty, se vracela zpatky. Kolem pstrosu behajicich na silnych nohou podel plotu, vsudepritomnych, velikych kaktusu, zpatky pres Meridian. Vana byla porad na sloupu. Druhy den jsem se v praci ptala, proc je v Meridianu na sloupu vana. "To je reklama." Za cas jsem znovu jela pres Meridian. Vanu sundali. Mrzelo me to. Ja bych prece nelezla se koupat do vany. To jsem si jen tak vymyslela. Takove dada se hned tak nevidi. Copyright (c) Marie Neumann 2006