Spadla jsem z visne

Sedela jsem na Ovocnem trhu na lavicce s duchodcem. Dali jsme se do reci a rec se stocila na praci, na brigady, a kde se da vydelat par korun. Deda se zminil o dostizich v Chuchli. "Moc lidi o tom nevi, ale pres soboty a nedele se tam da vydelat par korun." Odjizdela jsem na mesic ven z Prahy, a tak jsem informaci posunula do pozadi. Jeste jsem ji stacila vyzvanit jedne holce z koleje. Proc? Ani sama nevim. Proste jsem nedokazala drzet jazyk za zuby. Byla jsem, a jsem porad, takova slepici prdelka. Po prazdninach jsem se vratila zpatky na kolej. Zacal novy skolni rok. Po nekolika vikendech jsem si vsimla, ze spoluzacky se pravidelne kazdy vikend nastroji a nekam tajuplne mizi. Ze zacatku me to nezajimalo, ale potom jsem se jedne zeptala. Odpovedi bylo zachichotani. Az asi za rok jsem se dozvedela od jedne, ze jezdi pracovat na zavodiste v Chuchli. Spolkla jsem horkou slinu, a sla se toulat Prahou. Kdyz jsme odpromovaly, jedna z nich zacala za mnou chodit do prace a byla velice kamaradska. Hledala misto. Ja mela potize s bydlenim. Bydlela jsem v podnajmu tricet kilometu od Prahy, posledni vlak mi jel v devet vecer a rano jsem musela vstavat v sest. Shanela jsem ubytovani v Praze na svobodarne. Asi po roce jsem luzko sehnala. Potkala jsem se tam se skoro polovinou svych spolubydlicich z koleje. "Jak jsi se sem dostala?" "Pres zname. Jak vy jste se sem dostaly?" "Pres zname." Zachichotani. Myslim, ze jsem spadla z visne. Misto pro mou kamaradku u mne v praci nebylo. Copyright (c) Marie Neumann Podzim 2007, Stephenville, Texas