Pan ucitel Franek

mel mizerny zivot. Vim to, protoze jsme se do bytu, ve kterem bydlel, nastehovali po nem. Bydlel v byte na namesti blizko kina, takze kazdy vedel, kde bydli. Byt byl v prizemi, dve mistnosti s okny na sever. Musel se neustale vytapet - a navic pred okny stala lavicka, kde se shromazdovaly mistni drbny. Jak to vim? Mely tak pronikave hlasy, ze zavrena okna nepomahala. Kdyz sly deti z kina a chtely si vyrizovat ucty za spatnou znamku z fyziky, pockaly si, az se divaci rozejdou, a pak hodily kamen do okna a utekly. Ucitel chodil do skoly shrbeny, v oblyskanem cernem plasti a ani si na rostaky nestezoval. Byl cizi ve meste - a take vedel, ze zlomyslne deti obvykle pochazeji z rodin, kde se o ne nikdo nestaral. Co se s nim stalo? Zestarnul a umrel. V lete mel dva mesice prazdnin. Treba jezdil za svou sestrou do Jiznich Cech. Sestra mela zahradu a chovala vcely. Pan Franek se v lete staral o jeji vcely. Mel sestru? Nekoho mit musel. Nemohl byt uplne sam. Treba psal clanky do odbornych casopisu o fyzice, matematice a pedagogice. Naucil tisice zaku pocitat a zakladum fyziky. Urcite odtartoval nekolik nadanych zaku, kteri si potom na nej obcas vzpomneli. Byt byl ovsem hrozny. Copyright (c) Marie Neumann Stephenville, TX, 3/2007