Jsme na prochazce

Jsme na prochazce kolem jezera. Chlapec z velkomesta a ja. Kouka kolem sebe. Mlcim. Jde v nalestenych polobotkach. Projdeme kolem koupaliste. Naposledy, kdyz jsem se tam koupala, plavalo proti mne velike hovno. Ted uz tam vzdycky vidim to hovno. Prejdeme maly mustek, pod kterym priteka potok do jezera. V potoce je cista voda. Priteka z lesa. Za mustkem zacina kempinkovy tabor. Lide stanuji nebo bydli v privesech ci RV's. Nekteri posedavaji kolem stolu nebo si delaji maly ohynek. Ptaci zpivaji. Je tu poklidno. "Co cely den delaji?", pta se.  Se stanovanim to mas tak: prvni noc te vsechno tlaci a porad vymetavas nejake to smeti, a cim vic vymetavas, tim vic tam toho je. Druhy den obleknes sortky nebo teplaky, upravis uvolnene koliky, uvaris snidani, koukas po lidech, co jako delaji, potom se osmelis a zeptas se, kde se tady da koupit mleko a spousta malickosti, na ktere se pri baleni zapomnelo. Zajedete do obchodu a udela se nakup. Vratite se do stanu, poobedvate, a potom se vytahnou kola. Za tyden se vsichni citite prijemne, spousta malickosti ztratila vyznam. Koupate se, jezdite na kole, hnednete a dobre spite. Druhy tyden podnikate vylety do okoli, vysvetlujete novym sousedum, kde se da koupit mleko, zelenina, a kdo prodava bajecne broskve. Treti tyden zacinate pocitat dny, uz davno chodite bosky a drobne klaciky nebo kaminky nevadi, a tak strasne, strasne moc se vam nechce se vratit zpatky do civilizace. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 4/18/2011