Jedlik masa

V hajence nybylo zadne maso a nic vhodneho nebehalo po dvore. Vsechny slepice snasely vajicka a koza byla treba na mleko. Svagr nepovazoval jidlo bez masa za jidlo. Kdyz jsem jela do skoly porucil mi, abych se v meste zastavila v reznictvi a koupila maso. Sestra varila a ja jsem nic neumela. Udelala jsem, jak porucil. Cestou ze skoly jsem se zastavila v reznictvi. Za pultem stal mohutny reznik v bile zastere a za nim na dvou hacich viselo maso. Jinak byly vsechny haky prazdne a v obchodu krome mne a reznika nikdo jiny nebyl. "Nejake maso, prosim." A pritom jsem se koukala na dva haky za nim. "Na co to potrebujete?" Svagr mi v tom ohledu nic nerekl. Porucil, abych privezla maso. "Na omacku." Reznik se na mne strnule podival. "Dejte mi dve kila masa, co visi na haku." Reznik mi prodal maso. Privezla jsem maso zabalene v bilem papire a polozila na stul i se zbylymi drobnymi. Nepockala jsem, co sestra memu nakupu rekne a vybehla jsem ven, ale k veceri bylo maso. Jenomze takhle se to nestalo. Potom, co se na mne reznik ztrnule podival, neco jsem zablekotala a vybehla z obchodu ven. Po navratu domu se mne svagra zeptal, jestli jsem privezla maso. "Zadne nemeli." Po kratkem vyslechu jsem mu prozradila informaci o masu visicim na dvou hacich. Svagr vysel z domu, nastartoval motorku a odjel. Po chvili se vratil s balickem zabalenym v bilem, krvavem papire. K veceri bylo maso. Nevim, jestli to bylo jehneci, kuzleci, nebo co to bylo. Vim jenom, ze to nebylo drubezi nebo kralik. Byl to vetsi kus masa vcelku a chutnalo to jako maso. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 2/8/2013