Nesetkani

Nesetkani Za sedivou oponou z mlhy a koure, na krizovatce u Narodniho divadla se chystame prejit Narodni tridu. Ja smerem ke Slavii. Rekni mi, kam jdes ty? Stojime. Divame se na sebe. Divame se do oci. Bez pohnuti. Dve sochy vyclenene z davu. Jsme si podobne. Po dlouhe dobe, ktera trvala ... vecnost minuty se rozejdeme. "Jsi pysna." Vmetla mi do tvare. Jeste odmitam udel opatrovnice. Musim byt k tomu teprve vychovana. V tomto case, v teto minute, jsme prijmuly trest. Mlcky, a bez drzkovani. Ja a ty, ty a ja. Proc jsi neposlechla? Ja jsem prece poslechla volani a vydala se za ocean, tak jako miliony prede mnou. Stale te miluji a milovat te budu i kdyz se nesejdeme. Treba ti nekdy nekdo precte, co jsem ti napsala. "Jsi zla. Bez citu." "Ja nemuzu." Oblicej se zmenil v masku a maska se stala oblicejem. To nejsem ja. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/15/2013