Denka6 - Srnci

Byla jsem na navsteve u znamych v jednom z velkych mest. Rano jsem v kuchyni myla nadobi a Jirina nahore stlala postele. Najednou slysim Jirinin hlas: "To jsou nase jablka. Jdi pryc!" Podivala jsem se z okna. Pod jabloni stal srnec na zadnich nohou a okusoval zelena jablka. Jirinu uposlechl a sel pryc. Mesto je plne srncu. Oziraji, co se da. "Kdyz jsem chtela mit zahradku, museli jsme zahonky nejdrive oplotit. Jinak bychom nemeli nic. Spasli by vsechno." "Kdyz jich je tady tolik, proc je nekdo neulovi?" "Ve meste se srnci nesmeji strilet." Srnci to vedi. Denka a vrabci sbiraji, co se da. Denky si setri na zimu. Vrabci budou paberkovat kazdy den. Na strome se houpa veverka. Denka se prisla podivat na mne k oknu. Doslo mi: Aha, nema zadne buraky. Stale jeste nejake mam, takze neco dostane. Ovsem si je bude muset uhajit pred veverkou. Hodila jsem ji nekolik buraku: "Jestli si myslis, ze budu kvuli tobe kupovat buraky, tak jsi na velikem omylu." V momente, kdy jsem otevrela dvere, byl kocour venku a hnal se za denkou. Denka proklouzla plotem na sousedovic zahradku. Kocour se venku chvilku ochomytal a pak zacal mnoukat u zavrenych dveri. Nechala jsem ho chvilku mnoukat a pak jsem ho pustila dovnitr. "Pojd domu. Ty dostanes kazdy den misku plnou zradla a ona ne." Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 11/6/2013