Denka 2

Rano jsem se divala z okna na shanclivou denku. "Jindro, podivej se." Podival se. Jedna denka s vodorovne natazenym ocaskem bezela vlevo a druha zase napravo. Vim, ze behaji rychle, ale zase ne ta rychle. Vypada to, ze mame denky dve. Dneska prsi. Prsi jako na podzim. Dest zavlazuje pudu. Sedime doma a kocka spi na operadle od kanape. Venku v nore sedi dve denky a louskaji si buraky. Zitra jim zase trochu nasypu. Maji dlouhou zimu pred sebou a v blizkosti nerostou zadne orechove stromy. Ani si nemohou nasbirat zaludy, tak paberkuji, co se da. Je 31. rijna. V sest vecer se objevi deti v maskach pro sladkosti. Vloni jich prislo hodne. Deti se na sladkosti tesi. Nektere cely rok. Dest jim nebude vadit. Kostymy jsou strasidelne. Treba tak zahani duchy dlouhych zimnich noci. Cim jsou deti starsi tim jsou kostymy hruzostrasnejsi: po ulicich chodi lidske kostry, mrtvoly, pirati a upiri. Obcas se mezi nimi mihne maly bily kralicek, nebo oranzova dyne. Doufame, ze mame dost sladkosti pro vsechny. V pripade, ze nam dojdou, zhasneme vsechna svetla a zavreme dvere. Do osmi budeme sedet potme a poslouchat detske nohy spechajici ulici. Prselo huste cely vecer. Deti se ukazalo malo. V sedm vecer jsme sli dovnitr. Myslim, ze jsme se na rozdavani tesili stejne, jako se deti tesily na sladkosti. Na zahradce sedela sediva veverka a cpala se buraky. Copyright (c) Marie Neumann Pottsville, 10/31/13