Hnedak

Klopity, klop, kun do hospody jde, na hrbete sveho pana nese. Stezku zna potme i poslepu. V hospode v Nebesich se zastavi, pocka, az pan sleze z kone, otevre dvere a hulakanim je vrele privitan: “Hele, Sima uz je tu.” Dvere se za nim zavrou. Kun ceka venku ve snehu i v horku. Na co mysli, nemysli, jen tak tise, trpelive stoji. Kdyz chlapi vidi kone uvazaneho u sloupu, hlaholi: “Hele, Sima je tu.” Kun pritom slysi na “Hnedak.” Za hodinku, za dve, nekdy take za tri, rozjareny jezdec z hospody vypadne, u konovy hlavy se vymoci a nasedne. Kun se otoci a znamou stezkou kraci domu. Hvezdy blyskaji nad stromy, tamhle je Polarka, kdyz nese kone do hajovny. Copyright © Marie Neumann 4/6/2015