Krmte ptacky

Je zima a tak se maji krmit ptackove. Kazde rano sedi vrabci na keri, ker je jimi obsypany a krici. Uz jsme prestali kupovat ptaci zob - lezlo to do penez. Tak jsem jim kady den hazela krajic chleba. "Je to jenom pro nase vrabce," omlouvala jsem se. Jenomze zacala priletat cela hejna vrabcu. Pak ze hrbitova prislo nejake zvire a ze dvou vrabcu zbylo jenom peri. Zvire se ubytovalo pod oknem koupelny a nechavalo hluboke otisky trech drapu v snezne zaveji. Z jednoho krajice to zacaly byt krajice dva = a to uz se objevily kavky. Dve, kazda na jeden krajic, a krajice si odtahly. Co ted? Zachranovat potravu (nas chleba) pro vrabce a odhanet kavky? I to jsem udelala a pri tom nemam zvlast rada vrabce a uz vubec ne kavky. At si leti k Pizza Hutu na pizzu nebo k MacDonaldum. Vrabci kazde rano krici, krici pokazde, kdyz vyjdeme z domu. "Mrzne. Chudinky bez jidla pomrznou." Konecne mi zacina dochazet, ze vrabci krici na mne a ja jsem jim za vola. A krmit kavky? Co se pokousely vydrazdit moji kocku natolik, aby vyskocila z okna v dvanactem patre a pokousela se je chytit? To uz vubec ne. Slusny ptak se u nas neobjevi kvuli tehle haveti. Radeji schovam chleba pro nas. Take ho potrebujeme. At se postaraji sami o sebe a ja se jim aspon nebudu plest do jejich zivotu. Jeste by pom mne na jare chteli, abych rozsuzovala jejich pre. At si leti do lesa. Ja mam kocku. Je zima. Stale krmime ptacky. Copyright (c) Marie Neumann 2/9/2015