Cap

Cap Panko Pankovic sidlici za vesnici Demenovka na Ukrajine dostal objednavku, nad kterou zaklapal zobakem. Mel prinest novorozeneho chlapecka do hornicke vesnice Minersville v Pensylvanii. Nebal se dlouhe cesty nad Atlantickym oceanem, ale capice Praska uz sedela na vejcich, a zaby se letos kolem Demenovky primo premnozily. Ale sluzba je sluzba. Rekl Prasce at se tedy stara sama a vejcim domluvil, aby lezela klidne a nehybala se, protoze cesta z cihlarskeho komina dolu na zem je dlouha a konci smrti. Pred cestou spolykal velikou hromadu zab, popadl modry uzlik se spicim chlapeckem do zobaku a dal se do letu. Ridil se podle hvezd a vetru; nevahal vyuzit vetrnych proudu, ktere ho samy nesly, aby zbytecne nenamahal letky. Zvolil mirne severni cestu. Proc, sam nevedel. Zdalo se mu, ze ho nekdo vola.
Pennsylvanska havirska rodina cekala dvanacte dite. Mela sotva z ruky do huby. Jedli chleba koreneny uhelnym mourem. Deti cely den hledaly kousky uhli na haldach: na otop, vymenou za chleba, a trosku na prodej.

Hlasy na ostrove jakoby silily. Rozhodl se, ze se cestou zastavi v Anglii, nachyta zaby, zdrimne si, a posili se na dlouhou cestu nad oceanem. Doletel na mocalovitou louku a zacal lovit zaby. Chlapecek porad spal. Mel dobrou vahu. "Cestou se pronese", brucel Panko Pankovic.
Volajici hlasy zesilily tak, ze jim rozumel. Bezdetni manzele si uz dlouho prali mit chlapecka.
Panko Pankovic mel doma hladovou zenu sedici na vejcich a zaby, ktere skakaly pres cestu, padaly do stoudvi s mlekem a kvakaly pod okny.
Panko Pankovic vzletnul, namiril nad jizni cast Londyna a pustil uzlik za okno, kdyz ho pani zrovna otevirala. Bez ohlednuti se otocil a zamiril domu na Ukrajinu, kde ho netrpelive ocekavala zena Praska.
Psal se rok 1936.

Copyright (c) Marie Neumann
Pottsville, 4/5/2012