Zahradka 6

Je Den Veteranu. U skol parkuji auta. Ve vestibulu obchodniho domu parkuje pani v pojizdnem kresle a ceka. Za chvili se objevi pan s vozikem a paskem ho pripoji k pojizdnemu kreslu a zacne vozik tlacit. “Mame vlecnacek.” usmeje se pani a doda: “To je muj manzel uz sedesat tri let.” Vrabci stale vysilaji hlidky a zebraji. Jsou to zebraci. Naucili jsme je tomu. Zastrihla jsem zivy plot. Neni to odborny sestrih, ale vypada lepe. Vytrhala jsem zinie a schovala seminka na pristi rok. Take vytrhala nekolik rostlinek jahodeni i s korinky. Bude co plet ted i na jare. V Minnesote napadla stopa snehu a Buffalo ve state New Yok melo snehovou kalamitu. Pen zbyvajiciho ze dvou keru sedi na zahonu. Nemuzu rici, ze tam sedi vycitave, protoze jsme se o kere neumeli postarat. Proste tam je a je houzevnaty, protoze se nam jeste nepodarilo ho zlikvidovat. Shrabala jsem nejake listi. Vitr ho pokazde prifouka do kouta u dveri. Na holem strome visi koraly z oslav sv. Patrika tak, jak jsem je tam hodila nebo rozvesila. V kulatem keri na zahrade bydli vrabci. Kdykoliv otevru dvere, pipaji. Hazim jim stary chleba. Ne moc. Jeden krajic denne jim musi stacit. Krajic zmizi a vrabci zase pipaji. Nenaucili si shanet obzivu sami. V zime pomrznou. Kdyby si aspon nezvali siroke pribuzenstvo. Rano na trave lezela hromadka peri z vrabce. Zadne kosti, jenom peri. Kocour venku, od te doby, co zacala zima, nebyl. Copyright © Marie Neumann 11/12/2014